Dvouletý tyranosaurus
- O životě
- simona.b.
- 23.04.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Někdy si říkám, co je horší být matkou skoro dvouleťáka, nebo mít na starosti stádo volů? No někdy bych si to druhé chtěla vyzkoušet, abych mohla porovnat.
Nechápu, jak to s úklidem domácnosti dělají ostatní maminky. Já probíhám bytem většinou s 12kilovým závažím na noze, stačím tak maximálně posbírat ten největší čurbes, uklidit vytaženou aku-vrtačku, nastrkat DVDčka zpět do obalů.
Ha, koule se spustila a jde omlátit traktorem nově namalovanou zeď do pokojíčku. Neřeším hluk, hlavně že „něco“ slyším, protože jako ostatní maminky vím, že ticho nevěstí nic dobrého.
Hurá, jdu narvat myčku, pračku, ustlat do ložnice. Vycházím z ložnice a slyším: „cáky, cáky, cáky, cák“. Haaa, vcházím do pokojíčku, drobeček sedí u hraček a s tím svým odzbrojujícím úsměvem lije čaj na valník, který byl součástí traktoru. Lepkavá, medem oslazená tekutina docela rychle stéká z valníku na koberec, plovoucí podlahu a pod domeček.
Mám zlost sama na sebe: příště koupím o hodně menší lahvičku.
No nic, malého trumpetu pokárám, udělám tytyty a jdu pro hadr. Než přijdu s hadrem, přesune se malý nezbeda do ložnice. Hurá, nebudu se s ním teď při uklízení čaje přetahovat o hračky. Vesele uklízím lepkavou tekutinu a v tom mě napadne, už je dobrých 5 minut TICHO. Vystřelím jak blesk z pokojíku, uklouznu po rozházené stavebnici a zachytím se až o kliku od záchodu. Klika se zahákla za tričko, udělalo to rup a hotovo. Výborně, to tričko jsem měla ráda. ![]()
No nic, letím dál do ložnice. Nezbeda měl od rána rozkoukanou pohádku na mém notebooku. Když jsem uklízela v ložnici, debila mě nenapadlo PC uklidit – malý seděl spokojeně u počítače a polohlasně říká: „HAM, HAM, HAM“ a nakrájeným pomerančem z mističky krmil růžového slona na monitoru.
Dostala jsem infarkt (v hlavě mi zablikalo světýlko – nekřič a nebij v afektu), synáčka jsem šla umístit do židličky, dala jsem mu zbytek pomeranče a šla pro nový hadr, vodu a mikroutěrku. Celých 20 minut čistila pomeranč z obrazovky a klávesnice. Pro mě zajímavý moment - ten pomeranč lepí víc než med v čaji.
Koupel je u nás opět kapitola sama pro sebe. Do vany vložím protiskluzovou podložku, napustím vodu, vložím přepravku hraček a sadu kyblíčků určených pro tyto účely, svléknu malého a šup tam s ním. Malý si spokojeně hraje a chrochtá ve vodičce, já blázen se pustím do barvení hlavy. Abych měla 99% jistotu klidu, dám malýmu ještě barvičky do vody z DM a on si maluje po vaně (fakt vynález).
Namíchám barvu na vlasy, nasadím rukavice, oddělím spodní prameny a nanesu první vrstvu barvy. ZELENÁ??? Já se na to vy…
Jak jsem držela v ruce tubu zelené barvy do vody, klíďo jsem si jí vymačkala do kelímku, zamíchala a nanesla na hlavu. Takže jsem rychle vyházela všechny věci z umyvadla a hlavu vrazila pod tekoucí vodu. Do toho se ozvalo: Cáááák.
Kyblíček plný vody vylítnul z vany asi cca 2 metry až na kobereček u umyvadla k mé noze. Bezva. Zlatý tatínek vše slyšel, malýho plácnul přes ruku, pokáral a za veselého výkřiku k mé nové barvě uklízí koupelnu, já pokračuju v odbarvení „zelené“.
Buuum, jenže tentokrát měl tatínek sklopenou hlavu, když z vany vylétla přepravka na hračky plná vody přímo na tatínkova záda. To už byl křik…
Takže výsledek dnešního dne? Totálně zlitý tatínek (od vody a následně po uložení našeho drobečka ke spánku i po Jagermeisterovi) a maminka s roztrženým tričkem, zeleným přelivem, ale neskutečně šťastným úsměvem. Bez těch malých nezbedů by se člověk za ten den ani pořádně nenasmál!
Prosím všechny maminky, kterým se zdá moje výchova „povolená“, aby nekritizovaly. Moc děkuju.
![]()
Přečtěte si také
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1447
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1766
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 542
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 593
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 473
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 764
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 640
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 1000
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1998
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 400
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...