Exit game
- O životě
- reinkarnace
- 09.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
...teď už se tomu smějeme, ale...
Je před osmou večerní, panuje u nás klasický šrumec s tímto časem spojený. Muž sprchuje dvouletou, já jí chystám večeři, pak se plynule přesouvám do obýváku kojit dvouměsíční.
„Upadla klika!“ hlásím směrem ke koupelně chlapovi.
Nutno podotknout, že se není čemu divit – tato klika za svůj život vydržela střídání funkcí minimálně čtyř československých prezidentů. No, teď už si necvakne.
Přesunu se na naše sofá a dopřeji mláděti vytoužené orgie. Mezitím sleduji děj v bytě – dcera večeří, muž jí chystá v pokojíčku spaní, občas prohodíme pár slov. Ničím výjimečný večer. Když už se mladší zdá být také zasyceno, vedle už čtou pohádku. Odložím tedy opatrně vánočku a jdu popřát starší dobrou noc.
Vánočka je mírně nevrlé dítě, a tak již v půli mé poutě do vedlejšího pokoje hlásí, že s touto akcí není tak úplně spokojená. Nic naplat, střídačka, muž do obýváku za ukňourancem, já ke starší. Popusinkovat, rozloučit, připomenout, jak je šikovná.
Znáte to, jak děláte různé každodenní činnosti automaticky? Přicházím za mužem do obýváku, nadechuji se za účelem pokračování v naší přerušené diskusi a…
„Ups!“ vyměníme si s manželem pohledy, ve kterých se mísí hned několik emocí dohromady.
Ano, tušíte správně. Dveře se zaklaply. Klika byla pouze z venkovní strany. Ta druhá část se mi roztříštila předtím v ruce (byla to ta klasická plastová z panelákových bytů). Tedy k nám do obýváku trčel jen kus hranatého kovu. Hm. Dobré. Co teď?
Přebírám si kokon, který zřejmě vycítil tíhu situace a podezřele se uklidnil. Pozoruji chlapa, snažícího se beznadějně otáčet kouskem kovu.
„Potřebuju dvě placaté věci,“ utrousí a přechází po pokoji, jako při hře samá voda, přihořívá.
Hoří. Našel starou šperkovnici s víkem. Provádí teď pro mě trochu nesmyslný manévr, kdy se snaží simulovat pomocí šperkovnice jakýsi provizorní svěrák s cílem otočit trčící částí kliky.
Nečekaně bez úspěchu.
Následuje pokus o vysazení dřevotřískových dveří z pantů.
Ne.
Další hrabání kolem místa, kde bývala dřív klika. Když se při nezdařilém manévru schylovalo k tomu, že ji manžel vyšťouchne i z druhé strany, usoudili jsme, že potřebujeme jinou alternativu.
Teď už nevím, koho to napadlo, ale máme obousměrné chůvičky. Další plán byl, přimět jemně dvouletou dceru, aby za námi přišla (otvírat dveře umí po celém bytě, když ráno či odpoledne vstává, normálně za námi přijde). Ovšem co nám situaci trochu komplikovalo, byl fakt, že se dcera vysílaného hlasu z chůvy poněkud bojí. Už jsme na ni párkrát skrz ni zkoušeli mluvit, ale nikdy nám neodpovídala zpět. Navíc je ve věku, kdy má myšlenkové pochody ještě různé a podle mě si myslí, že v té krabičce někdo je, když na ni mluví…
Za pokus to ale stojí.
Zvolili jsme strategii „Miláčku pojď za mámou a tátou do obýváku a my ti dáme gumový bonbonek.“ (Sladké má totiž velmi výjimečně.) Bohužel už je i ve věku, kdy má moc ráda veršovanou pohádku o kůzlátkách.
Nejen tedy, že se nic nedělo, ale na manželovo - „Počkej, zkusím do toho promluvit víc nahlas, možná to nejde slyšet“ – se dala do zoufalého pláče.
Dva dospělí a kojenec zavření v obýváku svého vlastního bytu a vedle zoufale plakající a zmatené dvouleté dítě. To nevymyslíš. 
Se stoupajícím adrenalinem mi to docvaklo. Vždyť tady za skříní máme ještě jedny dveře!
Z důvodu nedostatku místa jsme je léta nepoužívali a nějak na ně zapomněli. Já sama jsem s tou skříní, co před nimi stála, jednou potřebovala hnout a trvalo mi dost dlouho, než jsem z ní vyskládala všechny věci (ručníky, utěrky, ložní povlečení, staré knihy a fotoalba)… a i prázdná je těžká dost. Chlap se ovšem pochlapil a jal se skříň posouvat plně zatíženou.
Nečekala jsem to, ale kolos se dal do pohybu. Načež se muž zatvářil asi jako Ivánek v Mrazíkovi, když se ho loupežník zeptal: „Pročpak ty naše klacky nespadnou zpátky?“
Abych to nenatahovala, manžel to oběhl, otevřel, utišili jsme starší a na druhý den namontovali kliku novou.
Naši domácí exit game jsme vyřešili v celkem slušném čase, takže ji můžeme směle zařadit mezi zábavné příhody do naší rodinné kroniky.
Přečtěte si také
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 2974
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2172
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1359
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1598
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1420
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
Cizí ženská sahala na mou dceru v kočárku. Moje reakce ji pořádně zaskočila
- Anonymní
- 07.11.26
- 3383
Někteří lidé mají opravdu zvláštní pocit, že když se jim líbí cizí dítě, mohou si k němu dovolit úplně všechno. Moje roční Anežka je roztomilá holčička, a navíc hodně kontaktní. Od chvíle, kdy jsem...
Cizí muž mě v obchodě seřval, že nehlídám dítě. Vůbec nic mu do toho nebylo
- Anonymní
- 07.11.26
- 2716
„Paní, vy si snad děláte legraci? Místo abyste hlídala dítě, čumíte do telefonu!“ ozvalo se za mnou tak hlasitě, že se otočila snad polovina obchodu. Stála jsem u regálu s drogerií, v jedné ruce...
Synovi bude třicet a nikdy neměl ženu. Pak jsem pochopila, proč se jí vyhýbá
- Anonymní
- 07.11.26
- 4521
Mému synovi bude za pár měsíců třicet a ještě nikdy neměl přítelkyni. Žádnou vážnou známost, žádný vztah, dokonce ani obyčejné rande, o kterém by mi vyprávěl. Dlouho jsem si říkala, že je jen...
Odsoudila jsem rodiče dětí bez snídaně. Pak mi syn vrátil moje vlastní slova
- Anonymní
- 07.11.26
- 15770
Do rodičovské skupiny jsem napsala, že připravit dítěti snídani snad ještě není nad lidské síly. Za deset minut mi přišlo jedenáct souhlasných reakcí. Připadala jsem si jako jediná, kdo se nebojí...
Přijímačky se mají zjednodušit? Takže se pak na gympl dostane každý hlupák!
- Anonymní
- 07.11.26
- 1163
Dneska jsem na internetu narazila na článek, který mě opravdu nadzvedl ze židle. Viděli jste ten nápad, že se přijímačky od Cermatu budou zjednodušovat? Já to prostě nechápu. Absolutně ne.
úplně jsem se do toho vžila 
s dveřma máme čerstvou zkusenost. Minulý týden jsem byla na brigádě a nás téměř dvouletý syn zavřel manžela na balkoně. Nepochopil, jak to má otegřít. Manžel bez telefonu, bez klíčů (bydlíme v prvním patre, tak by šlo možná bez zranění vyskočit z okna). Já přisla az cca za půl hodiny. Nastesti byl syn porad na ocich, jinak manzel rikal, ze by vymlatil sklo 
a já už jen čekala, že dveře ze sklepa budou zamčený. Naštěstí nebyly a já se po šílených skoro 45minutách dostala za dětma.
