Happy End
- Snažení
- Bella13
- 10.08.15
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak jsme se i my dočkali šťastného konce, ale byl to opravdu konec?
Kdysi dávno jsem tu již dva deníčky napsala. Oba byly plné zoufalství, nekonečného snažení, boji s nemocí a úmrtí blízkých. I přestože jsem si občas myslela, že to už jsou mé hranice, že víc nezvládnu, tak vidíte, nakonec jsem to přežila. ![]()
A teď k tomu happy endu - po několika operacích, léčení ve Františkových lázních, cvičení Mojžíšovky a jógy, pití - kontryhelu, nosifolu, kyseliny listové, chlorely a zeleného ječmene a taky pěti IVF (snažilky dokážou dělat nemožné) jsme se i my dočkali dvojčátek - holčiček.
Přestože jsem s nimi ležela jako těhotná tři měsíce v nemocnici, tak se narodily ve 32. týdnu.
A ten happy end - jsou úplně zdravé a my jsme šťastní rodiče. Holkám byl v květnu jeden rok a v červnu začaly chodit. Při péči o ně (co si budeme říkat, občas to dovolená není) nemám čas vůbec na sebe. Co si stěžuji, tohle jsem přeci chtěla. Ale když jsem zapomněla i na dny své menstruace a náhodou zjišťuji, že už mi téměř tři týdny mešká, tak jdu udělat jeden zapomenutý test z Caru.
Kolikrát jsem již na ten proužek čůrala a pak hledala pod oknem ten stín a duch. Tentokrát hledat nemusím. Během chvíle je tam tlustá dálnice a mě přestává bít srdce.
Holky - 5 pokusů IVF a teď tři měsíce bez ochrany a jsem v tom (doktoři říkali, že s naší diagnózou antikoncepci nepotřebuji).
Jsem šťastná, ale opravdu se bojím zda to dám (holkám budou necelé dva roky a zatím to vypadá, že rozumu moc nepobraly
.
A to je snad už ten opravdový happy end - nebo nás čeká ještě něco lepšího?
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 1786
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 2286
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 1943
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 733
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 617
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1811
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1898
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 2188
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 1180
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 4902
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...