Hodnoty života
Každý má jiné hodnoty života, já těch svých ale litovat nebudu. I když mi lidi říkají, že jsem si zničila život. Když mi bylo čerstvých 16, vycházela jsem základní školu plná optimismu a odhodlání vrhnout se do další životní etapy, střední školy. To jsem si ale jen myslela.
Pár týdnů na to ale můj život nabral jiné obrátky. Byla jsem vybrána mezi tolika jinými dívkami a dostala jsem šanci prorazit v módním průmyslu. Mamka z toho nadšená nebyla, ale já si vedla svou. Celé 4 roky na střední škole jsem neměla opravdovou kamarádku, pro všechny jsem byla vylízaná barbína, kterou zajímají jen podpatky a móda. Ale čas plynul, nabídky přestávaly chodit, bylo mi řečeno, že si mám dát pauzu a zkusit soutěž typu Miss. Tak jsem od modelingu odešla, nevěděla jsem ale, že už napořád.
Po maturitě přišel kámen úrazu, hledání práce. Vystřídala jsem toho opravdu moc, nikde jsem nebyla déle než tři měsíce, zaměstnavatelé mě neměli rádi pro moji znalost zákoníků a práv. Až po necelých dvou letech úmorného střídání, jsem, ač nerada, nastoupila do tiskárny. Říkala jsem si, kam se to vlezla, všude samý důchodce, smrad, no hrůza. Ale při pomyšlení na báby na pracáku jsem to tam musela vydržet, než si najdu něco jiného. Nenašla jsem. Ale právě v téhle tiskárně jsem potkala lásku svého života, není to žádný fotograf, ani model z titulní strany, je to tiskař. Je o 17 let starší než já, ale zamilovali jsme se do sebe. Já jsem pro něj andílek a on pro mě všechno na světě. Jenže přišel březen a s ním i přihlášky do různých soutěží krásy, tak moooc jsem se chtěla přihlásit a zkusit štěstí, nejsem kdovíjak vysoká, ale prostě to byl můj dívčí sen a já jsem ho chtěla dotáhnout do konce.
K mé lásce jsem se přestěhovala. Zapomněla jsem vám říci, že on není na žádné vychrtliny a můj nápad se soutěžemi mi hned zamítl. Byla jsem na něj naštvaná, že ničí moje sny. Ale láska dokáže divy, ztloustla jsem o 6 kg a už opravdu žádná modelinka nejsem (smích).
Jednoho červnového dne mě partner prozradil, že by se mnou chtěl mít miminko. Říkal to chudáček tak váhavě a smutně, až mi ho bylo líto. Řekla jsem mu: Ano, já taky. Radostí mě vzal do náruče a točil se mnou a pusinkoval mě, že si lidi kolem mysleli, že jsme asi blázni. Tak jsme vysadili antiko, a jak se říká, šli jsme na to. No první měsíc nic a já jsem začala panikařit, že to není možné, že jsme nemocní a rozbití. Další měsíc začalo kolo měření bazálních teplot, ovulačních testů a dalších zlepšováků. Už dva dny po ovulaci jsem začala testovat, samozřejmě testy byly negativní, a když byly negativní i 8 dní po ovulaci, řekla jsem si, že to asi nemá cenu. Jenže teploměr ukazoval stále nad 37 stupňů, mám asi chřipku nebo něco. A 10 dní po ovulaci na mě vyskočily //. Plakala jsem štěstím, jsem těhotná. Přítel málem plakal taky.
Jenže to bych nebyla já, abych neplašila. V 5. tt jsme byli na prvním ultrazvuku, byl nám vidět gestační váček 7 mm, ale taky pořádná cysta. Teď každý den sedím a bojím se, aby se uzlíček udržel. Na kalhotkách jsem našla hnědý hlen, už asi dvakrát po sobě, vím, nic to není je to z roztahování dělohy, mám volat, až když to bude víc nebo červená krev. Každý den si hladím bříško a domlouvám fazolce, aby se hezky maminky držela. Mám strach, hrozný strach, že mi odejde. Proto Ti říkám, zůstaň se mnou. Až se narodíš a poprvé koukneš na svět, poznáš milující rodiče, babičky, tety, bratránek už má s Tebou zamluvenou první jízdu. Prosím, nevzdávej to, fazolko moje!
Přečtěte si také
Chtěla jsem výživné na dvě děti. Ex mě veřejně ponížil, pak se ozvala jeho máma
- Anonymní
- 02.11.26
- 4612
„Některým ženským nestačí rozvod, potřebují chlapa ještě finančně zlikvidovat,“ napsal můj bývalý na Facebook a přidal smějícího se smajlíka. Pod příspěvkem měl naši společnou fotku z dovolené, na...
Za manžela jsem zaplatila 180 tisíc. V Kauflandu jsem zjistila, že nejsem první
- Anonymní
- 02.11.26
- 11381
„Tobě už ty peníze vrátil?“ zeptala se mě manželova bývalá, když jsem v Kauflandu lovila ze spodního regálu poslední krabici mléka v akci. Neviděly jsme se snad šest let. A místo pozdravu tohle....
Platím chůvu a přípravku. Podle manžela zbytečně utrácím a dětem se nevěnuji
- Anonymní
- 02.11.26
- 1548
Když jsem manželovi oznámila, že jsem synovi zaplatila doučování na přijímačky a zároveň objednala chůvu, prohlásil, že jsem se snad zbláznila.
První cvičný test nám pokazil celý víkend. A vlastně za to můžu já
- Anonymní
- 02.11.26
- 917
V pátek jsem synovi vytiskla první test z matematiky k přijímačkám. Je v devítce, máme konec října a já si říkala, že bychom mohli pomalu zjistit, co mu jde a co bude potřeba procvičit. Žádné velké...
Koupila jsem si mycí vysavač a manžel šílel. Jeho stroj za 50 tisíc je v pohodě?
- Anonymní
- 02.11.26
- 1562
Když jsem si po dlouhém přemýšlení pořídila moderní mycí vysavač na podlahu za deset tisíc, manžel mi doma udělal takové peklo, že jsem litovala den, kdy jsem ho rozbalila. Co prý blbnu, proč...
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 2479
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1278
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 5408
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 997
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1675
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...