Jsem Máma
O životě, rozhodování, princezně a rodičovství. O tom, jak silná je mateřská láska.
- 6
- 1
Těsně před porodem se mě přítel zeptal, jestli si pamatuji, co jsem dělala přesně před rokem. Usmála jsem a řekla mu, že to nechce vědět.
Abychom pochopili současnost, musíme se neustále obracet do minulosti.
Jednoho mrazivého odpoledne mě maminka oblékla do kombinézy a dala do autosedačky, byla nervózní a můj bratr, Jakub, plakal po píchání ouška. Nechtěla jsem ze školky a v práci si ji vychutnala zákaznice, doma plačící děti. Zavolala tátovi, že jedeme k babičce na víkend, že si užijeme s Kubou zahradu, postavíme si sněhuláka, uděláme andělíčky do sněhu. Lákala nás na babiččiny buchty.
Nepamatuji se na ten den. Pamatuji si, anebo si snažím vzpomínku vsugerovat…na bratrův pohřeb. Odepl si pás, chtěl pozornost, venku byla námraza. Neznám podrobnosti. Jen vím, že máma už nikdy neřídila. A až do mé dospělosti byl můj rodič táta. Rodič, co rozmazluje, nepodezírá, nekontroluje a všechno dovolí. Máma a její prášky a migrény jen v pozadí kazily výlety a hezké dny.
S troškou rozumu jsem se začala snažit strhnout na sebe pozornost.
„Mamííí, mám samé jedničky, jediná ve třídě a dostala jsem knížku od paní učitelky“.
„Neruš mě, křičíš nahlas, divám se na televizi..no ještě, abys donesla dvojky“.
„Mamí, nemám žádné kamarádky, pojď se mnou něco dělat.“
„Nedivím se, s někým jako si ty bych se taky nebavila. Běž do pokoje a buď hlavně zticha, bolí mě hlava.“
A tak jsem postupem času, přes všechny tátovy drahé dárky, utíkala. Utíkala za drsnýma staršíma klukama. Kouřila. Ve třinácti jsem chtěla být jen úspěšná a mít hodně přátel. Odejít do velikého města a něco dokázat. Ale úspěšná žena je přeci hubená, správně? Anorexie, bulimie, psychiatrie. Společná terapie s mámou. Stejně jsem odešla na intr. První láska, feťák, kterého jsem chtěla vysvobodit, první lajna. Vyhazov z internátu, naštěstí ne za fet, ale za opakované porušování řádu.
A tak mě táta sebral ještě tu noc, kdy jsem se vrátila pod vlivem na internát. Bylo mi 17, jeli jsme domů a on brečel. A já mu chtěla říct o tom vzteku, co ve mně je, o tom jak se v noci budím a klepu strachy, že jednou skončím sama. O noční můře, ve které vidím svůj pohřeb, náhrobek beze jména, bez květin, bez pozůstalých. Ale nemohla jsem.
Nějak jsem se sebrala a znovu se stěhovala do jiného města. S čistým štítem, rozhodnutá, že si svou novou pověst nepokazím. Na konci školního roku mě jako premiantku poslali jedinou na praxi do Řecka. Byl to nejkrásnější půl rok, jaký jsem kdy zažila. Přestala jsem kouřit. Našla si přátele po celé Evropě a z poskoka ze mě na konci byla průvodkyně a delegátka. Makala jsem, žila prací, která mě bavila. Po práci jsem čas trávila s v průměru minimálně o 20 let staršími kolegy procházkami po Thessaloniki, vyprávěním příběhů a historie. Objevovala jsem a učila se. Nebýt nedodělané maturity, nevrátila bych se.
Nicméně jsem musela, ale nechtěla být doma. Příliš špatných vzpomínek. Rodiče nechtěli, vyhrožovali, ale odstěhovala jsem se. Našla si práci v jednom z fastfoodových, hodně známých řetězců. Pronajmula pokoj, chodila do školy, po škole rychlý oběd, občas do práce, udělat úkoly a ráno zase do školy. Víkendy celé v práci, návštěva u našich jednou za měsíc.
Když jsem ze sebe konečně měla dobrý pocit, tak mi začal chybět partner. Nebudu vypisovat historii „one night standů“, byla jsem koneckonců studentka v univerzitním městě. Zamilovala jsem se asi 100× a pokaždé neúspěšně. Po jednom takovém srdcebolu mě sbalil na baru ženatý chlap. Doma děti, frigidní manželka. Bez mrknutí oka jsem si užívala novou pozici milenky. Výlety, hotely, lázně. Pak přišel jeden motel za městem, kde se mě paní z recepce ani nezeptala na jméno a zapsala jen jeho. Věnovala mi jako bonus dost opovržlivý pohled. Musela jsem vypít snad půl lahve něčeho, abych se s ním tu noc ještě vyspala a nemusela vysvětlovat. Když mě druhý den odvezl domů, už jsem se neozvala.
Moje psychika začala kolísat. Začala jsem se nesnášet za to, že jsem úspěšně odmaturovala a dostala se na vysokou a přesto nejsem šťastná a mám sebedestruktivní sklony. Utíkala jsem na diskotéky, do moji vlastní „Příliš hlučné samoty“. V noci jsem se vracela domů, opilá, boty v ruce a brečela. Nikdy mi nic nebude připadat dost dobré. Nikdy mě nikdo nemůže mít rád.
V té době jsem si našla novou práci, v cocktail baru. Pro rodiče jsem byla pingl, pravdou je, že bar byl opravdu luxusní a nikdo z mých kamarádů by si nedokázalo zafinancovat jediný večer v něm. Kolega byl kluk z vesnice, jednoduchý a legrační. Rozhodně ne hezký, stydlivý. Zbláznil se do mě a uháněl celé prázdniny. Až jsem s ním z nudy začala chodit, přestala vídat staré kamarády a překvapivě se bavila. Zmizela cynická intelektuálka. Strašně jsem přibrala a dívala se na s ním na americké komedie. Po třech měsících jsem otěhotněla.
Seděla jsem na záchodě a nechápavě zírala na ty dvě čárky. Pak jsem brečela, on věděl, co dělám, vrazil dovnitř a objímal mě.
Cesta na gynekologii - 8. týden. V autě jsme začali probírat co bude. Strašně jsem se bála. To přece nejde…musím si to nechat vzít. Týden jsem nevylezla z postele. Zdály se mi hrozné sny, představy, jen jsem brečela, nejedla a přemýšlela. Adam zmizel. Nechce mě, opustí mě…uřvaná hysterka, to mu chybělo. Odjedu do Řecka, tam bude lépe.
Když se vrátil měl prstýnek. „Beru, tobě je sice 19, ale mně 27 a pojďme to alespoň zkusit, třeba to takhle mělo být.“
Měl by dostat medaili za trpělivost, po celé mé bouři hormonů a nálad a depresí. Další za to, jak v tom všem odstátnicoval a našel si práci. Zařídil nám byt. Za celé těhotenství nešel ani jednou na pivo, nebyl s klukama a seděl doma. Bez prosení, bez hádek. Sám. Seděl a četl si recenze na kočárky na eMiminu.
1.6. mi proto nepřišlo divné ho vzbudit a ukázat na toaleťáku kus hlenové zátky. 
5.6. jsem šla na ozvy do porodnice. Běhaly kolem mne tři nervózní asistentky a poslaly mě za doktorem, ať se na to teda raději podívá on. Nález nebyl dobrý, vyvolají mi porod. Rozklepala jsem se a brečela, volala Adamovi. Sbalil mi věci a dovezl je. Zůstala jsem na monitoru s tím, že tabletku na vyvolání dostanu až ráno.
Hodinu po zavedení mi praskla voda a s ní přišly hned obrovské bolesti. Nestihla jsem ani epidurál, se vším všudy trval porod tři hodiny. Pamatuji si, jak po píchnutí oxytocinu hystericky ječím na porodní asistentku, ať mě raději zabije, že to prostě nevydržím. Najednou, ani nevím jak, Ji vytáhla. 2,6 kg. Neplakala, moc ji to asi nešlo se šňůrou kolem krku. Zvládla to.
Šestinedělí pro mě bylo nejhorší období života. Asi bych raději znovu rodila. Laktační psychóza mě zasáhla takovým způsobem, že teď zpětně mi přijde, jako bych se dívala na někoho úplně jiného. Některé dny si ani nepamatuji. V době, kdy jsem byla lepší, už musel Adam do práce, po týdnech dovolené.
Bylo to asi můj druhý nebo třetí den, kdy jsem byla sama s princeznou. Koukala jsem při uspávání na nějaký film/seriál, nevím, co to bylo, ale hlavní hrdinka zjistila, že je těhotná a rozhodla se pro potrat. V tu chvíli jsem si vzpomněla na sebe samotnou. A strašně se rozbrečela. S každou slzou jako kdyby mizel ten blok mezi mnou a mým andílkem, mačkala jsem ji a omlouvala se. Za sebe, za svoje pocity i chování.
Od toho dne jsem Máma. A pořád někdy pláču dojetím, když moji malou dokonalou vidím, jak šikovně sama spí. Když se na mě ráno směje a natahuje ručičky.
Dala mi to berunka všechno pěkně sežrat, ale díky panu Karpovi jsme se naučily obě jak spinkat a jak si rozumět.
Miluji ji. Nejsladší věci na světě je dětský spánek a smích. A nejsilnější věc, co člověka změní od základu, je mateřská láska. Jsme já a ona a ona je moje vše. Táta se krásně stará, když jsem ve škole, ale my dvě už spolu uzavřely spiklenecký pakt. 
Poprvé v životě doopravdy miluji a nic lepšího neexistuje.
S rodiči se vídám nyní často. Máma je rezervovaná, ale i na ní je vidět, jak ji ta princezna rozehřívá její stále zraněné srdce plné jakési viny.
Moje první láska, ten feťák, je po smrti.
Přečtěte si také
Chtěla jsem výživné na dvě děti. Ex mě veřejně ponížil, pak se ozvala jeho máma
- Anonymní
- 02.11.26
- 2949
„Některým ženským nestačí rozvod, potřebují chlapa ještě finančně zlikvidovat,“ napsal můj bývalý na Facebook a přidal smějícího se smajlíka. Pod příspěvkem měl naši společnou fotku z dovolené, na...
Za manžela jsem zaplatila 180 tisíc. V Kauflandu jsem zjistila, že nejsem první
- Anonymní
- 02.11.26
- 4450
„Tobě už ty peníze vrátil?“ zeptala se mě manželova bývalá, když jsem v Kauflandu lovila ze spodního regálu poslední krabici mléka v akci. Neviděly jsme se snad šest let. A místo pozdravu tohle....
Platím chůvu a přípravku. Podle manžela zbytečně utrácím a dětem se nevěnuji
- Anonymní
- 02.11.26
- 1010
Když jsem manželovi oznámila, že jsem synovi zaplatila doučování na přijímačky a zároveň objednala chůvu, prohlásil, že jsem se snad zbláznila.
První cvičný test nám pokazil celý víkend. A vlastně za to můžu já
- Anonymní
- 02.11.26
- 563
V pátek jsem synovi vytiskla první test z matematiky k přijímačkám. Je v devítce, máme konec října a já si říkala, že bychom mohli pomalu zjistit, co mu jde a co bude potřeba procvičit. Žádné velké...
Koupila jsem si mycí vysavač a manžel šílel. Jeho stroj za 50 tisíc je v pohodě?
- Anonymní
- 02.11.26
- 852
Když jsem si po dlouhém přemýšlení pořídila moderní mycí vysavač na podlahu za deset tisíc, manžel mi doma udělal takové peklo, že jsem litovala den, kdy jsem ho rozbalila. Co prý blbnu, proč...
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 2057
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1113
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 4502
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 855
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 1544
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
no teda 
.
.