Malinký kousek ničeho
- Snažení
- Rivushka
- 31.10.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Ranní káva ještě ani nezchladla, když kuchyňská minutka oznamuje, že pětiminutový limit vypršel.
S lehkou nevolí pokládám hrnek a odcházím do koupelny. A tam, na umyvadle, leží ledabyle malinký kousek papírku. Takové nic a jakou má moc. Výrobci domácích testů a potravinových doplňků si teď jistě mnou ruce nad svým ročním obratem. Kolik vlastně stojí taková naděje? Dá se to vůbec spočítat? Těžko. A i přesto by za ni mnozí dali, co by jen mohli.
Nakloním se malinko blíž, ale ani nemusím. Už ode dveří na mě ta protivná čárka vyplazuje jazyk. Jedna obyčejná čárka. Damoklův meč, který nad námi visí už bezmála dva roky. Podíváme se mlčky na sebe. To naprosté ticho je ale nyní mnohem výmluvnější než tisíce slov.
Beru ten bezcenný kousek ničeho a hodlám ho zničit. Zahladit stopy. Předstírat, že nikdy neexistoval. Přesně tak, jak jsem to udělala už tolikrát předtím. Jediný hmatatelný důkaz o další ztracené naději letí do koše. Bez emocí, bez slz. V plastikovém pytli mizí jak do černé díry, z které už není návratu. Stejně tak, jak v ní zmizely i všechny naše vyplakané slzy. A teď tu jen tak stojíme. Ty a já. Dva dospělí rodiče. Rodiče, kteří ale stále ještě na své děti čekají.
Schránkou ve dveřích náhle proletí dopis. Na místě odesílatele stojí psáno: Nemocnice Hvidovre. A přesně v tuto chvíli, v jeden jediný okamžik, se začne psát nová kapitola našeho života…
Přečtěte si také
Dědictví po tátovi: Jeho družka mi nadává a vyhrožuje. Prý jsem ji okradla
- Anonymní
- 08.05.26
- 765
Smrt rodiče je chvíle, kdy by se měl čas zastavit, aby člověk mohl v tichosti truchlit. Místo tichého sbohem ale prožívám nejhorší noční můru svého života. Táta zemřel po dlouhé nemoci, a zatímco...
Pět let bydlíme u rodičů a opravujeme dům. Teď nám zakázali i dovolenou
- Anonymní
- 08.05.26
- 758
Říká se, že stavba nebo rekonstrukce domu je největší zkouškou vztahu. Jenže v našem případě je to i zkouška trpělivosti mých rodičů, u kterých už pátým rokem bydlíme. Jsme tam všichni – já, manžel...
„To už spíte?“ Tchyně nám vtrhla do ložnice v půl osmé večer a budila dceru
- Anonymní
- 08.05.26
- 796
Můj dům, můj hrad. Znáte to, ne? Tak u nás to včera večer vzalo za své a co k tomu stačilo? No jeden drobný detail. Můj muž zapomněl zamknout vchodové dveře, zatímco sekal trávu na druhém konci...
Po narození vytouženého dítěte se náš vztah začal rozpadat. Tohle nás zachránilo
- Anonymní
- 08.05.26
- 359
Dítě jsme si s Markem přáli dlouho. Tři roky čekání, zklamání, naděje a znovu pády. Když se konečně podařilo otěhotnět a já donosila zdravého chlapečka Tobíska, měla jsem pocit, že všechno zlé je...
Chtěla jsem zvládnout dítě i kariéru. Pak mi práce přestala dávat smysl
- Anonymní
- 08.05.26
- 233
Dítě a kariéra, to přece nemůže být problém. Stačí si vše dobře naplánovat, rozdělit role, nastavit režim a ono to půjde. Takhle jsem o tom přemýšlela ještě předtím, než se mi narodila dcera. Moje...
Rozhodla jsem se, že nebudu kojit. Změnilo mi to život i pohled na mateřství
- Anonymní
- 07.05.26
- 1615
Ještě jako bezdětnou mě vždycky štvalo to neustálé tlačení do kojení. Kojení je jediné správné, nekojící matky jsou méněcenné, nekojené děti budou věčně nemocné. Takové řeči jsem slýchala pořád...
Chtěla jsem rodit doma. Skončila jsem na sále a málem přišla o život
- Anonymní
- 07.05.26
- 1638
Ještě před pár lety by mě nikdy nenapadlo, že bych chtěla rodit doma. Brala jsem jako samozřejmost, že porod patří do nemocnice, mezi lékaře a přístroje. Jenže když jsem otěhotněla, něco se...
Porodila jsem doma do pěti minut. Záchranář mě seřval a hrozil sociálkou
- Anonymní
- 07.05.26
- 1872
Třetí těhotenství má být podle všech příruček „brnkačka“. Už víte, do čeho jdete, znáte své tělo a máte pocit, že vás nic nepřekvapí. Já měla všechno nalinkované. Vybraná porodnice půl hodiny...
Moje dcera má diagnostikovaný autismus. Někteří mě obviňují, že za to můžu já
- Anonymní
- 07.05.26
- 985
Když jsem Karolínku čekala, snažila jsem se dělat všechno tak, jak se má. Byla jsem ta klasická nadšená prvorodička, která si pročítá články, diskuse, doporučení lékařů a řeší každou maličkost. Co...
Syn se před maturitou hroutí. Stydím se za jeho neschopnost
- Anonymní
- 07.05.26
- 3984
Vždycky jsem věřil, že úspěch je volba. Celý život jsem dřel, abych své rodině zajistil standard, o kterém se většině lidí jen zdá. Moje děti měly všechno – kroužky, sport, mou plnou podporu a...