Měsíc v nemocnici
- Porod
- Dr. Čarodějka
- 12.08.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Můj příběh nejspíš nebude neobvyklý, ale vím, že je mezi námi dost maminek, které si prožily to samé...Byla jsem ve 30. týdnu těhotenství, které od začátku neprobíhalo úplně bez komplikací. První dítě a hned zpočátku podezření na mimoděložní těhotenství, pak krvácení, postupně se přidal vyšší tlak a těhotenská cukrovka. Vše se drželo dobře a byla jsem sledovaná, držela jsem dia dietu a měřila tlak doma. Tehdy mi ale postupně bylo stále hůř a hůř...
Otekla jsem jako tykev, zejména v obličeji, pak ruce, nohy, břicho, bolela mě často hlava, zády, klouby, ale tlak byl stále relativně dobrý - na horní hranici normy 140/85. Jak mi nebylo dobře, nedalo mi to a při jedné z návštěv kolegyněk v zaměstnání, znajíc možné komplikace, jsem si půjčila heptaphan papírky a poměřila si po ránu bílkovinu v moči a ejhle! Už tam byla. Na kontrole u mé dvorní gynekoložky se však nikdy bílkovina nezaznamenala, tak jsem si myslela, že je to chyba papírků a pustila to z hlavy z hlavy. Snažila jsem se myslet pozitivně, že je vše v pořádku. Vždyť v těhotenství se přece normálně otéká. Nebo ne?
Na poslední kontrole u gynekoložky ve 32. týdnu najednou vyskočil tlak až na 200/140, den ze dne se zvětšily otoky a bílkovina se ukázala i ve vzorku moče, co jsem přinesla na kontrolu. Nedalo se nic dělat, manžel mě urychleně odvezl odvezl do porodnice v Českých Budějovicích, kde jsem původně nechtěla za žádnou cenu rodit, protože zde pracuji. Nicméně teď šlo o dítě, tak jsem si říkala, že to prostě přežiju.
U příjmu, který trval děsně dlouho, celkem asi 2.5 hodiny, mi opakovaně měřili tlak, který kupodivu klesl na 180/120 (nejspíš z toho čekání). Lékařka mě vyšetřila, udělal se UZ a průtoky pupečníkem, které byly dobré, natočil se monitor, který byl dobrý. Prostě mimi v pohodě, jen mně bylo čím dál hůř. Nakonec jsem po nasbírání moči a laboratorním rozboru měla 4g odpadu bílkoviny. Na riziku jsem si poležela pouze 2 dny. Stačili mi ještě píchnout kortikoidy na maturaci plic malého a pak už byla situace neúnosná. Medikace na tlak v maximálnín míře nezabírala, takže to šlo ráz na ráz. Zavolal si mě pan primář Sák a dohodli jsme se na akutním císařském řezu. Na sál jsem měla jít za hodinu. Byl to strašný okamžik. Byla jsem teprve 33+1!
Měla jsem hrozný strach o dítě. O sobě jsem věděla, že to 100% zvládnu, ale mimi tak malé. Jako na zavolanou mě navštívil pan primář neonatologie - Hanzl. Byl andělem v tom stresu na rizikovém, uklidnil mě, že miminko ve 33. týdnu je pro ně už „brnkačka“, že dokáží vypiplat i daleko menší dětičky, že to všechno společně zvládneme. Dodnes jsem mu za tu návštěvu vděčná! Zjevil se skutečně jako světlo ve tmě v pravý okamžik!
A už se jelo - po nutné předoperační přípravě. Snažila jsem se být v klidu, ale moc to nešlo, ještě jsem stačila zavolat manželovi, že rodíme císařem. Ten zrovna fotil portréty, nemohl rychle odjet, ale nakonec vše stihl - portréty i porod. 
Na sále panovala přívětivá nálada, pamatuji si jednu perličku, jak někdo oslovil někoho „Paní doktorko?…“ a ozvaly jsme se tři. Já na stole, anestezioložka a operatérka. Společně jsme se tomu zasmály, že je tam předoktorováno.
A pak mám už samozřejmě temno. Pamatuji si, jak jsem se probouzela a slyšela jsem melodii, která hrála na sále - nejspíš Rockrádio, Van Halen, pomyslela jsem si, že jestli se narodil za takové muziky, tak je to fajn, můj malý rocker. Za chvíli mě odváželi a já se letmo stačila políbit s manželem, který stál po operaci za sklem a sledoval, co se děje s malým, a říct mu, že jsem v pořádku. Pak mě odvezli na JIP.
Matýsek měl 1770 g a 44 cm. Ihned ho odvezli na neonatologickou JIPku k zajištění a pak k němu mohl manžel.
Na gynekologickou JIPku nerada vzpomínám. Ne kvůli tomu, že jsem musela brzy vstát, to jsem chtěla sama, sama jsem cvičila víc, než jsem musela, chtěla jsem být co nejrychleji s malým, také jsem byla hodně brzy fit - fyzicky. Ale na to, že mi bylo pořád zle od tlaku, stále se držel na 180 systoly. Žádala jsem opakovaně změnu medikace, že Dopegyt mi nezabere a hlavně ho nemůžu při kojení. Nic naplat, gynekologové jsou chirurgové, kteří s tímhle moc zkušeností nemají. Vnímání celé situace zhoršovalo to, že já jsem internista. Takže odvěký boj mezi chirurgy a internisty. Svou chirurgickou práci ale odvedli perfektně! Na to nemůžu říct ani slovo! Po dvou dnech mě přeložili na pooperační oddělení gynekologie, ani zde nešel tlak dolů, až po 5 dnech jsem dosáhla změny medikace…jak smutné. Během těch stresů a bojů o změnu jsem přišla o mlíko. Ale kompenzací mi zde byly sestřičky, které byly tak skvělé a chápavé!!!
Zároveň s pobytem na gynekologii jsem se chodila koukat na malého. Byl tak hubeňoučký!!! Sáhnout jsem se ale na něj nebála, hladila jsem ho prstem, pak jsme klokánkovali. První den byl na Cpapp, pak ho postupně odpojovali, všechno zvládal, jen střívko nechtělo úplně dobře trávit, ale vše se postupně rovnalo. Lékaři a sestřičky neonatologie byli tak skvělí!!! Lepší přístup jsem nezažila, já, šílená nedělka, která separací postupně přichází o mlíko, můj nedonošený syn, cizí prostředí, boj za změnu medikace na tlak. To všechno chápali. A malej byl hrooozně šikovnej, jsem na něj děsně hrdá.
Můj syn ležel na JIP 14 dní, pak jsem si k němu šla lehnout na neonatologii já na dalších 14 dní. To byla další velká zkouška. Krmení striktně po 3 hodinách ve dne v noci, péče o dítě v inkubátoru, cizí prostředí, cizí lidé, režim daný během oddělení, soužití s dítětem, které chodíte 14 dní jen navštěvovat - je to jiné než u běžného postupu, kdy jste s miminkem od začátku, co je to možné.
Separace udělala své. Zažívala jsem divné stavy, kdy jsem ani nevěděla, jestli chci být s miminem, nebo se na to všechno vykašlat. Už chápu, že v šestinedělí může žena cítit COKOLI. Hodně jsem toho proplakala a moc jsem toho nenaspala. Abych to všechno přežila, měla jsem dané jednotlivé kroky na cestě domů.
1. Jídlo: nejdříve samospád, pak kojení nebo lahev střídaná se samospádem, pak lahev. A musel přibírat. Váha, kdy pouští domů v ČB je 1900 g, ale musí to mít vzrůstající tendenci. My propouštěcí váhu daleko přesahli.
2. Sžít se s mimčema pochopit, že je to můj syn.
3. Teplota: inkubátor - postupné snižování teploty v inkubátoru - postýlka s vyhřívanou poduškou - postupné snižování teploty poduška - vypnutá podušku - domůůůůůů!!!
Celou tu dobu jsem se snažila nezbláznit. Absolvovali jsme řadu vyšetření - oční, orotpedické, krevní testy, neurolog, fyzioterapeut. Vše v normě. Zaplaťpánbůh! Děkuji! Můj syn je zdravý. Jako všichni jsme cvičili Vojtovu metodu - ale jen po dobu pobytu na neonatologii. Pak jsem přestali. Malý to nepotřeboval.
Když přišel ten kýžený den propuštění, neměla jsem doma nic připraveno, tedy nakoupeno ano, ale nepovlečeno pro dítě, žádné lahve na krmení (neboť jsem nekojila - upřímně jsem kojit nechtěla, k tomu se veřejně přiznávám). Takže naše první cesta vedla do lékárny pro protiprdíkové kapičky a nahřívací polštářky, Nenatal a železo. Další cesta vedla do Bejby centra, kde jsem nakoupila lahvičky a jelo se domů. Doma jsem mu připravili postýlku, nakrmili a dali spinkat. Asi týden jsme se sžívali všichni 4 - pes, manžel, já, malej…
Na to, že se narodil o 7 týdnů dřív, je v naprostém pořádku. Zatím jsme bojovali pouze s anémií a prdíkama.
Ten měsíc v nemocnici byl šílený. Ale přežili jsme to oba a teď jsme vzorná rodinka. Malého hlídá prof. Velemínský a na telefonu máme pana primáře Hanzla. Takže VIP péče.
Tímto děkuji všem na neonatologii v Českých Budějovicích, zejména panu primáři Hanzlovi. Je to anděl, který umí přiletět vždy v pravý čas. Děkuji i gynekologům za bravurní chirurgickou práci a všem sestřičkám a lékařům za pěkný přístup. Děkuji i mým kolegům za konzilium. Snad jen na tom riziku by mohli být vlídnější, tam to mámy hodně potřebujou. A děkuju svému manželovi, který to se mnou vše prožil a nezešílel…
A jak to bude dál, to ukáže čas.
Přečtěte si také
Táta nechtěl, abychom se sestrou byly v kontaktu. Teď se o něj nestará
- Anonymní
- 01.11.26
- 1536
Když mi sestra oznámila, že se o tátu starat nebude, první, co mě napadlo, bylo, že jí to nemůžu mít za zlé. Pak jsem si uvědomila, že jestli se o něj nepostará ona, zůstane to nejspíš na mně. A po...
Mít nadané dítě je snad za trest? Základní škola ho kvůli inkluzi nic nenaučí
- Anonymní
- 01.11.26
- 804
Strašně mě štve inkluze a všechno kolem ní. Pořád se to řeší, pořád na to každý nadává a pan ministr Plaga vždycky vymyslí něco, co je ve finále naprosto k ničemu. Vlastně jen takové kosmetické...
Myslela jsem, že mě tchyně špehuje. Pak jsem zjistila, kam mizí naše peníze
- Anonymní
- 01.11.26
- 3413
„Ty jsi zase koupila dětem tyhle drahé jogurty? Vždyť jsem ti včera přivezla jiné!“ spustila tchyně, sotva otevřela naši lednici. Stála u ní v kabátě, v ruce tašku s nákupem a tvářila se, jako by...
Máme všechno, co jsme kdy chtěli. Tak proč se cítím doma nešťastná?
- Anonymní
- 01.11.26
- 597
Mám hezký dům, skvělého manžela, děti a peníze, abychom si nemuseli nic odpírat. Přesto se někdy přistihnu, že se těším, až budu sama. A pak se za to nenávidím. V poslední době je to čím dál...
Když ani kalkulačka nepomůže: Můj zážitek ze stavebnin, ze kterého mrazí
- Anonymní
- 01.11.26
- 971
Cesta do stavebnin by měla být rychlá záležitost. Přijedete, ukážete prstem, zaplatíte a jedete domů. Jenže dnešní nákup parozábrany se proměnil v lekci z matematické bezmoci, nad kterou zůstává...
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2442
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 2043
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 4073
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 2117
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 2063
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
P. S.: A ten boj o antihypertenziva by mě teda taky štval, sama vím, jak to chodí u nás na interně…:(Bohužel, jednou jsme i my pacienti a jelikož jsme od fochu, nějaké to pochybení se nám těžko toleruje)… 
Měli jsme v podstatě stejný průběh na JIPce i pak když jsem s malým ležela na pokoji, akorát já jsem se nakonec rozkojila. Je báječné, jak jste to zvládli 
Nápor na psychiku je v takové situaci obrovský, kdo to nezažil, nepochopí 
