Moja láska Leo

Rozhodla som sa napísať svoj druhý denníček. Leo bol kocúrik, ktorý mi pred týždňom nečakane zomrel. Mal len dva roky a vrodenú vadu na srdiečku, nejaký problém s chlopňami, na ktorý sa prišlo príliš pozde, no chcem, aby ste všetci vedeli, aký bol perfektný a že som ho milovala viac, než čokoľvek na svete.

Leo ako mimino Leo ako mimino
Leo ako mimino
  • 2
Inteligentný výraz :))
  • 2
Prvý deň doma
4.jpg
Prvá fotka s paničkou
So svojim plyšáčikom
V našej posteli
Na stole, ako inak :)
Najradšej s paničkou
:-*
11.jpg
12.jpg
13.jpg
14.jpg
15.jpg
11.jpg
Na okne :)
13.jpg
:-*
15.jpg
Cestujeme n SK :)
A cestujeme bezpečne :)
  • 1
Najkrajší kocúrik na svete

Priniesli sme si ho domov v novembri (listopad) 2010, bol to môj narodeninový darček. Od začiatku som vedela, že k sebe patríme. Keď sme ho viezli, bol zabalený v deke, mal len tri mesiace a celou cestou nehybne ležal hore labkami a len sa na mňa pozeral :) Bol to síce hrozný bojko, pred návštevou vždy utekal a v noci spával schovaný vnútri kuchynskej linky medzi hrncami, kam si vliezol zozadu, kde bol vyrezaný otvor :D vždy sa smejem, keď si na to spomeniem.

V ten istý rok k nemu pribudla ara (písala som o nej prvý denníček, možno si niekto spomenie) ;) skamarátili sa a občas spávali na klietke spolu. Keď bol malý, každé ráno ma budil nežným hryzením do ucha alebo prstov na nohe (neviem, čo z toho bolo „príjemnejšie“), aby som mu dala najesť :D

Najradšej zo všetkého sa pozeral von oknom (na ktorom bola sieťka), sledoval vrabce a okoloidúce psy alebo autá, keď som jedla, musel na mne sedieť, čo keby som sa náhodou rozhodla dať mu niečo zo svojho taniera? :) Keď som išla na Slovensko za rodinou a kamarátkami 350km, cestoval často so mnou, nikdy počas cesty nerobil problémy, nikdy nezvracal. Sedával na sedadle spolujazdca a býval dokonca pripásaný (toto mi nikdy nikto neverí a preto prikladám fotku), alebo ležal pri mne, keď som išla s priateľom a šoféroval on.

V poslednej dobe si veľmi rád počkal, kým dojem puding a buď som mu zvyšky dávala na lyžičke alebo vylízal kelímok :) Keď som mala zlú náladu alebo som bola pohádaná s priateľom a smutná, prišiel ku mne a položil mi labku na ruku. Akonáhle začal vrnieť a privrel oči, bolo mi o 100 percent lepšie. Ako som otehotnela, často mi čuchal k bruchu a hádzal na mňa veľavravné pohľady, určite vedel, čo sa deje :) Vždy musel byť pri mne, bol ako moje dieťa. Keď som sa kúpala, učila, pozerala TV alebo bola len pri počítači, stále bol nablízku. Často pri nás spával.

Problémy začali pred vyše týždňom, keď sme si všimli, že má akosi nafúknuté bruško a nechcel poriadne jesť… vzala som ho k veterinárovi a ten ultrazvukom zistil, že Leonek má vrodenú vadu chlopní v srdiečku :( Kvôli tomu sa mu zavodnilo aj bruško a nemohol poriadne na wc. Predpísal nám lieky na odvodnenie a rovno aj na srdiečko, ktoré mal brať natrvalo každý deň. To bolo v piatok 4.5 a začalo sa to celkom upravovať, v sobotu a nedeľu už aj niečo zjedol a bruško sa mu začalo odvodňovať.

Každé ráno som mu dávala lieky a v pondelok na obed za mnou prišiel priateľ že Leo leží v kuchyni mŕtvy! Nechcela som tomu veriť!! Veď sa to už predsa dávalo do poriadku, začal jesť, nemá ani dva roky! Keď som dobehla do kuchyne, a videla ho ležať na tej zemi, myslela som, že sú to posledné minúty môjho života :´( Dala by som čokoľvek na svete zato, aby sa mi vrátil, aby som mohla ešte raz počuť to jeho miaukanie a pradenie keď som ho škrabala na chrbte… a dať mu pusu na tú malú hlávku :( Nedokážem ani slovami popísať ako veľmi mi chýba, určite to mnoho z vás pozná, no človek má aj tak pocit, že nikto nevie, ako sa práve ja cítim.

Odviezla som ho k veterinárovi, pretože som ho nedokázala nechať zakopať u nás na záhrade, chodila by som tam asi plakať každý deň. Aj tak si myslím, že tu jeho malá mačacia dušička stále je a vie, že mi hrozne moc chýba a že nie je a dlho nebude deň, čo by som na neho nemyslela. Cez slzy sa strašne blbo píše, takže už len priložím zopár fotiek a pôjdem spať.

Dúfam, že jemu je už teraz lepšie a že vám, ktorým sa niečo podobné stalo tiež, sa už nič také nestane. Je to možno aj také zlé, ako ptísť o člena rodiny. Navždy bude v mojom
 srdci.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Lithien
4396
18.5.12 08:25

Velice dojemný deníček, při jeho čtení jsem si nejednou vybavila zvířecí osazenstvo našeho domova a několikrát se mi až sevřelo srdíčko při představě, že bych o některého z nich měla přijít… Konec jsem pro samé slzy musela číst nadvakrát. Přeji ti hodně sil :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Linettka
434
18.5.12 08:49

Přeju ti, aby brzy místo slz zůstaly už jen veselé vzpomínky a abys brzy dala domov a tolik lásky zase nějakému dalšímu kožíškovi! Já mám doma tři nalezence a nevyměnila bych je za nic na světě a kdybychom měli víc peněz a nečekali miminko, asi bych manžela přemluvila ještě do dalších. Kdo nemiloval zvíře, nemůže nikdy pochopit. Držím palce, ať je líp co nejdřív!

  • načítám...
  • Zmínit
Kakika
16694
18.5.12 08:59

Moc smutný deníček. Jako bych četla o svém kocourovi, naprosto jsem se do něj zbláznila, jezdí s námi každý druhý měsíc 200km na návštěvu, taktéž v autě připoutaný, dokud nebyli děti, chodil i ven na vodítku a leckterý pes by mohl závidět, jak to uměl. Prostě mainská mývalí si moje srdce taky získala.

Když jsem si ho pořizovala, nic jsem o nemocech, které tyhle kočky postihují, nevěděla. Berryho maminka zemřela v 5ti letech na infarkt a já od té doby trnu, zda jeho to také nepotká. Chci, aby tu s námi byl aspoň 20 let.

O svého prvního maina jsem přišla po krátkých 4 měsících. Takže sice to nebylo tak dlouhé soužití, ale pořizovala jsem si ho jako půlročního a nemocného. Každý den mojí péče a jeho vděku (ač jsem mu dělala nepříjemné věci, nikdy se nebránil) způsobili, že jsem ho milovala víc, než cokoliv na světě. Když odešel, taky jsem myslela, že jsem ztratila úplně všechno. Po nocích jsem brečela, pořád si prohlížela fotky a vzpomínala. Až Berry mi zase vrátil klid v noci, když se jako malé koťátko stočil na polštáři a packami mi objímal hlavu.

Pořiď si koťátko, vím, že máš pocit, že Lea nechceš nahradit, ale věř mi, nezapomneneš na něj :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Misuldy
18.5.12 11:14

Mě je taky smutno. A chápu o čem píšeš. Já jsem před týdnem přišla o čivavu. Srazilo mi ho auto. Byl se mnou pouze 10 měsíců. Já jsem ho ale k veterináři neodnesla. Mám ho na zahradě. Chodím k němu brečet pořád. Moc mi chybí stejně jako tobě tvůj kocourek. Přeji ti hodně síly. Budeš ji potřebovat. Třeba se Tvůj Leo a můj Johanes v nebíčku setkají. :,(

  • Upravit
čiki
7346
18.5.12 12:42

Sebinah - :hug: díky za deníček, totéž jsem zažila já se svojí kočičkou Megínkou, i to jak píšeš, že chodila vrnět bříšku, když zemřela, zastavil se mi svět, . Já vím, že to zní asi šíleně, měla jsem tenkrát malého v bříšku, ale šílěně moc jsem jí milovala. Maličkému budou tři roky, a na svojí Meg pořád vzpomínám, je mi stále smutno. Nejlepší je dát domov novémo kočičímu čumáčkovi.
Trošku to bolest otupí, a bude lépe. Pochopila jsem, že terpve budeš rodit, přeji Ti zdravé a usměvavé miminko, a nejlépe nějakého dalšího kočičího kamaráda, který Ti pohladí duši, a bude i miminku kamarádem. Nebude místo Tvého kocourka, ale bude Ti dělat radost. Chápu jak Ti je, drž se :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
blanche1423
228
18.5.12 12:58

Je mi to moc líto :,( :hug: … Vím, jak se cítíš.. Je to už třičtvrtě roku,co nám umřela naše domácí kočička Sisinka, vzpomínnám ale na ní pořád a při vzpomínce na ní také pořád brečím,i když to není už každý den.. Umřela po porodu koťátek, nějakým způsobem dostala do dělohy zánět a ta jí praskla. Vzali jsme jí na operaci,ale tu nepřežila,prý to nevydrželo srdíčko :( .. Bylo jí 5let.. Často na ní vzpomínám, a kdybychom neměli mimi na cestě a doma další 3 kočičáky,asi bychom si pořídili novou kočičku,i když vím,že Sisi nám to nenahradí.. Byla jedinečná, stejně jako každá kočička..
Věřím, že tvé utrpení alespoň trochu zmírní mimi.. A pokud byl Leo jediný váš zvířecí miláček, nebylo by špatné pořídit si nového.. Dáte nový domov nějakému chlupáčkovi, který bude moc vděčný a vás to určitě opět naplní štěstím.. ;)
Drž se :kytka: :hug: …

  • načítám...
  • Zmínit
Hřiběnka
14030
18.5.12 14:14

Moc krásný kocourek, je mi to líto :,( Sama mám doma dvě kočičky (1,5 roku) a představa, že mi jednou odejdou, mi trhá srdce! Jsou to mé „chlupaté děti“. Chápu, jak ti je… Věřím, že se dušička kocourka převtělí do jiného chlupáčka a bude dál s vámi…
:kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
18.5.12 14:51

Já měla zase takového milovaného pejska.Byl užasnej,vnímavej a zemřel mladej a vcelku tragicky díky chybě zvěrolékaře který mu nasadil vysoké dávkování a selhali mu ledviny..Byl to miláček,mazlíček a myslela sem že se mi zhroutil svět,ale .. věř mi že ze ztrátou členy rodiny je to slabej odvar a i když si myslíš že horší bolest neexistuje tak mi věř že existuje a je to tisíckrát horší i když je to nepředstavitelné..

Dodnes žádnej pes Bena nenahradil a nenahradí ale chce to čas a ta bolest zmizí a otupí a vzpomínat budeš jen s usměvem.Drž se

  • načítám...
  • Zmínit
Irinka0210
4692
18.5.12 15:56

Krásný deníček, posílám na dálku hodně sil :hug: , vím jaké to je, když přijdete o zvířecího kamaráda. Já musela nechat uspat našeho křečuldu v březnu, měl velký nádor na ledvině, bylo to strašný brečela jsem dva dny, ta prázdná klec byla šílená, v noci žádný rachtání běhacího kolečka, prostě ticho. Jediné co pomohlo alespoň trochu zalepit bolístku byl nový mazel, takže po týdnu jsem si dovezla nového křečuldu, pro někoho je to jenom křeček, pro mě člen rodiny a miláček

  • načítám...
  • Zmínit
frybynka
208
18.5.12 16:53

Krásný deníček,je z něj cítit jak jsi ho milovala. Já tě plně chápu,před pěti lety jsem přišla o svou milovanou kočičku Hubálku,bylo jí deset let a čas ani kapku nezhojil bolest z její ztráty. Strašně moc mi chybí. Spousta lidí nedokáže pochopit,že člověk může tak moc milovat zvíře. Přeju hodně sil na smutek.

  • načítám...
  • Zmínit
KačuliKačka
17162
18.5.12 21:41

MOc hezký deníček :palec:

Měla jsem kocourka Piškota, zděděného po mamince, v jeho 10 letech. BOhužel před 2 lety nám zemřel na akutní selhání ledvin, ale dodnes na něj moc vzpomínáme, byl to zlatíčko, hodný, mazlivý až taková „přílepka“, na zavolání přišel, pořád vrněl, spal s námi v posteli, prostě moje zlatíčko :srdce:
Obrečeli jsme ho moc a moc… byl takovým mým pojítkem k mamince,která mě nečekaně opustila :,(
V té době byl Piškotek jednou ze tří kočiček u nás doma. Dva měsice jsme to vydrželi, pak nám začal ten třetí do party chybět, takže jsme si pořídili opět obyčejné zrzavé koťátko :-) Díky zdr.problémům je menšího vzrůstu, zato jeho ego je veliké a plné lumpáren :lol:
Svým způsobem zaplnil prázdné místo, nicméně náš stařeček je v mém srdci stále dál a bude tam navždy :hug:

Držím palečky, at to smutné brzy odejde a je zase líp :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Káka74
920
19.5.12 11:02

Úplně chápu, jak ti je. Před pár lety jsem si prožila téměř to samé. KOcourek byl briťák, červený s tečkou (takže mi ho ten tvůj opravdu připomněl). Byl to bojínek a zároveň mazel, rád cestoval, uměl aportovat. Byla to láska na první pohled. Když mu byli dva, museli jsme se kvůli mému úrazu na čas přestěhovat. Po týdnu v novém prostředí, když nám myli okna a já se šla podívat, kam se schoval, našla jsem ho ležet v kuchyni mrtvého. Netuším, co se stalo, žádné zásadní problémy před tím neměl, ale myslím, že taky neměl srdíčko úplně v pořádku. Byla to pro mě neuvěřitelná rána. Tak rok mi trvalo, než jsem se s tím smířila. My ho tedy ještě ten den odvezli na chalupu, kde leží pod dubem. Je to asi směšné, vím, byl to koucour, ale občas mám pocit, že jeho dušička je tu někde okolo. Bude ti moc smutno, ale buď ráda, že jste mohli ty dva roky být spolu. Ty už ti nikdo nevezme.

Příspěvek upraven 19.05.12 v 11:02

  • načítám...
  • Zmínit
Sebinah
1185
21.5.12 22:02

Nedokážem dosť dobre slovami vyjadriť, ako veľmi mi pomáha, keď si čítam vaše slová útechy a snáď mi pomohlo aj spísanie svojich pocitov do denníčka..aspoň som sa konečne vyplakala (síce to išlo aj bez písania) a konečne prechádzam do fázy zmierenia sa s tým, že aj keď tu už nie je, ostáva a navždy ostane v mojom :srdce: Musím dokonca priznať, že som to dlho bez svojej tlamičky chlpatej nemohla vydržať a začala som sa obzerať po ďalšom miláčikovi, ktorému dám všetko, po čom zamniauka :) Je to mačička od tej istej pani chovateľky, ako bol bobištek Leo, a na jeho počesť aj jej meno začína na „L“ … Lilly. Prikladám fotku, je to mazel, už spáva s nami v posteli a veľmi rýchlo si zvyká. Ani prvú noc neplakala za domovom, azda cíti, že jej nový domov je už u nás. Veľmi som si ju zamilovala, aj keď viem, že Lejinka mi nenahradí, ale určite ju budem rovnako veľmi ľúbiť, je to poklad.

IMG_1005.JPG
IMG_1018.JPG
IMG_1021.JPG
  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

O tom, ako druhý pôrod nebolel :)

Naša Kristínka

Už ďalej nevládzem