Moje lásko
- Rodičovství
- bozuzu
- 28.11.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Za pár týdnů to bude rok, co jsem tě poprvé držela v náručí. V té chvíli jsem byla šťastná, že jsi krásná zdravá holčička, že už máme porod obě za sebou a že už tě mám u sebe na světě.
Tenkrát si byla jen takový malinkatý fialový uzlíček 
a já místo těch všude popisovaných okamžiků dojetí a návalů mateřského štěstí cítila jen šílenou úlevu. Šílenou únavu a taky strach, abych tě náhodou neupustila na zem, to byly naše první společné chvíle. 
Ještě jsem si neuměla naplno představit, jak silné to pouto a láska, co mezi námi tím okamžikem vznikla může být.
To, co cítím teď, když tu spinkáš v postýlce s přitisknutým krtečkem na tvářičce a já Ti tady píšu svoje vyznání, to se slovy moc popsat nedá. Ta směs pocitů, neskutečné lásky, neskutečného každodenního strachu o Tebe, zodpovědnosti a nejistotě, jestli dělám všechno správně, vzpomínek na Tvůj první úsměv, první zoubek, první krůčky… Mezitím tisíc úplně obyčejných situací, kdy stačí se na Tebe jen podívat, rozesmát, dát pusinku a jsem v tu chvíli obyčejně neobyčejně šťastná. Dalších tisíc situací, kdy jsem naopak totálně zoufalá z Tvého breku, vztekání a chci Tě vrátit na chvíli zase zpátky do břicha. .
Těšení se, jaké to bude až budeš umět čím dál víc povídat, kreslit. Až půjdeš poprvé do školky, do školy.
Že bych pro tebe bez rozmýšlení umřela.
Je toho strašně moc Elinko, slovy se to těžko všechno vyjádří. To všechno je v mém pohlazení a těch dvou slovech: miluju Tě - jako nikoho na světě.
Vím a je mi strašně líto, že náš start nebyl zrovna nejrůžovější. Už v těhotenství v bříšku sis se mnou prožila spoustu stresů. Všechno se ve mně svírá, když si představím, že úplně na začátku, když jsem se o Tobě dozvěděla, jsem přemýšlela o tom Tě nemít… 
Tyhle vzpomínky při pohledu na Tebe, moje štěstíčko, bodají jak nůž. Doufám, že si moje myšlenky tenkrát vůbec nevnímala a děkuji bohu, že jsem se tak nerozhodla. V životě už jsem udělala spoustu průšvihů a špatných rozhodnutí, ale Ty jsi naopak moje nejlepší rozhodnutí a nikdy to nebude jinak, ať se stane cokoliv.
Chceme Ti s tátou připravit ty nejkrásnější první narozeniny. Už se moc těším, jak se budeš tvářit na dort, jak budeš zkoumat svíčku a jak se Ti budou líbit dárečky. Snad si přitom nevšimneš, že Tvojí mámě bude zároveň i smutno. Z toho, že kvůli mně si s Tebou tuhle první slavnostní chvíli neprožijí babička s dědečkem. Až Ti přijede popřát druhá babička, bude mě to asi hodně bolet, že moje máma se spokojí jen s tvýma fotkama. Ty za to nemůžeš, to já jim ublížila, ale tolik mě mrzí, že to všechno smutné mezi námi dospělými nepřímo odnášíš i Ty.
Vlastně až teď když mám tebe, když cítím tu neskutečnou mateřskou lásku k Tobě. Nedokážu si představit a děsí mě představa, že bysme se v budoucnosti, až budeš dospělá, měly takhle odcizit a přestat vídat. I když to bude až za moc dlouhou dobu, už teď prostě vím, že pro mě pořád budeš moje malá holčička a ať uděláš jakoukoliv životní botu, NIKDY Tě nepřestanu milovat. Věřím a vlastně ve skrytu duše cítím, že moje mamka to má přesně takhle se mnou a trápíme se navzájem obě. Jenže mi to nechce pořád ještě přiznat a dát najevo.
Broučku můj, vztah rodič a dítě může být tak složitý. Mně je kvůli Tobě opravdu strašně líto. Kolik času ještě musí uběhnout, kolik tvých důležitých momentů babička s dědou promeškat, než se snad vše trochu srovná. Já Ti slibuju, že se budu snažit ze všech sil, abys byla šťastná a spokojená a naše dospělácké bolesti pociťovala co nejméně. Pro nás dva s tátou jsi už rok to jediné a nejdůležitější na světě. 
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 284
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 203
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 277
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 442
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 168
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1183
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 968
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 739
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1351
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 651
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
A teď? Naší Sofince je půl roku a je to ta nejkrásnější a nejskvělejší holčička pod sluncem 
Moc jí miluju a už si jiný život než život s naší maličkou princezničkou nedokážu představit 
krasny!!! 
