Moje štěstíčka
- Porod
- dajka.11
- 22.09.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
S přítelem jsme se seznámili po internetu. Psali jsme si asi rok, než jsme se sešli, a byla to láska na první pohled.
Přítel dojížděl za prací 200 km daleko, nakonec jsme se tam přestěhovali a já začala hledat práci. Přítel od rána do večera v práci a já seděla celé dny sama doma. Pak jsme začali uvažovat o miminku, byl duben, kdy jsme se přestali chránit a šli do toho naplno.
Měsíc jsem „neočekávala“ tetu z Ruska, ale pokaždé se objevila. V srpnu jsem si našla konečně práci a na miminko už nebylo ani pomyšlení. Práce mě bavila, a tak jsem řekla, že miminko odložíme na později, i přítel souhlasil.
V září jsem jela k našim a přítel jel opravovat chatu šéfovi. Ten měsíc jsem ani nepostřehla, že mám zpoždění, a tak jsem psala smsku, že už jsem to nedostala devátý den. Odpověd: „Zase si myslíš, že si v tom?“ Ne, věděla jsem, že se zase dostaví v plně síle, ale udělala jsem si test. Koukám, koukám a nic. Odložím test, obleču se a vycházím ze záchodu. Když v tom si vzpomenu, že jsem tam nechala položený test. Vrátím se kouknu a…ejhle slabá druhá čárečka.
U doktora na ultrazvuku nic vidět nebylo, vzal mi krev a druhý den volám na výsledky. Na hranici pozitivní, ale příští týden mám dojít na kontrolu. Píšu sms, že bude taťka. Večer přijel s růžičkou a čokoládou. Po krásném víkendu musel zpět do práce a já zůstala kvůli kontrole o jeden den déle. Doktor mi dal obrázek malého vajíčka. Cestou domů vlakem se mi honily všelijaké pocity.
Protože jsem nenašla žádného doktora, který by mě přebral, tak jsme se vrátili zpátky k nám. Byl prosinec, když můj přítel onemocněl s jícnem a zůstal ležet doma (trvá to dodnes, i když uý je to lepši).
První trimestr byl bomba, žádné nevolnosti, nic. Ale v druhém mě začalo bolet břicho a být špatně. Verdikt doktora: podřený žaludek. Předepsal mi nějaký bílý sajrajt v sáčcích, který jsem měla užívat 3× denně.
Přišel leden a s ním i komplikace s chůzí a pohybem. Přestaly mě poslouchat nohy, nemohla se dostat ani na záchod. Záda do toho a už jsem se ani nepostavila a brečela bolesti. A tak to šlo až do konce.
První termín a nic, druhý den kontrola a doktor mi sdělil, že mi malá neprojde pánvi. Takže CS, ale musíme nejdřív zkusit přirozeně. Druhý termín jsem měla 20.5.2012 - a taky den porodu. Ráno odtekla hlenová zátka a začala jsem cítit menší kontrakce. V 7 jsem byla už v nemocnici (sama přitel stále nemocný). Sestra mi vypsala papíry mezitím, co jsem byla na pásech. V půl deváté mi píchli vodu a od té doby kontrakce silnější a po 3 minutách. Nedali mě ani na pokoj, skákala jsem si u sprch na balónu a přemýšlela, co dělá můj miláčik.
Můj gynekolog mě chodil kontrolovat každou chvilku a co půl hodiny na pásy. Pak jsem si dala balón do sprchy a mohla tam zůstat i dvě hodiny. Bylo za deset jedna, když jsem ležela na pásech a doktor se koukal a říkal „Jedeme na sál.“.
Píchli mi na zastavení kontrakcí, to bylo něco úžasneho. Vzbudili mě ještě na sále (šílená bolest!), odvezli na dospávačku. Tam mi sestra sdělila, že mám holčičku - váha 3370 kg a 49 cm. Narodila se v 13:17 a byla už se na ní koukat moje mamka (v mém věku moje nejstarší sestra umřela při CS, tak se chtěla ujistit, že je vše OK.)
Večer mi ji přivezli. Byla tak krásná. Dnes je jí 16 měsíců a nemůžu tomu uvěřit, že byla taková maličká. =)
Přečtěte si také
Z Turecka jsme málem neodletěli. Tohle jsme na rodinné dovolené opravdu nečekali
- Martrich
- 20.10.26
- 2239
Protože v zimě často marodíme, chtěla jsem nám prodloužit léto a třeba i trochu posílit imunitu díky podzimnímu pobytu u moře. V říjnu už nebývá počasí leckde stálé, ale všichni říkali, že Turecko...
Už mě nebaví být doma za policajta. Děti mi utíkají k tatínkovi
- Anonymní
- 20.10.26
- 1060
Nechci být pořád ta, co nastavuje pravidla. Pořád něco zakazuju, připomínám, hlídám a kontroluju. A když už toho mám plné zuby, přijde tatínek, usměje se na děti a během pěti minut je za největšího...
Přebral synovi přítelkyni, teď ji našli oběšenou. Ze souseda mám strach
- Anonymní
- 20.10.26
- 2421
Vždycky jsme věděli, že soused není žádný svatý. Chodil do hospody, byl nepříjemný a agresivní. Jenže to, co se u něj doma odehrálo v posledních týdnech, přerostlo v černou můru pro celou naši...
Kolegyně o mně lhala, že chci děti. Šéf ji povýšil místo mě, tak dávám výpověď
- Anonymní
- 20.10.26
- 5891
Roky jsem tvrdě pracovala, zůstávala v kanceláři přesčasy a plnila všechny úkoly na více než sto procent. Šéf mi slíbil povýšení. Byla jsem přesvědčená, že ta pozice je po zásluze moje. Jenže když...
Inkluzi nerušte. Moje dítě díky ní nemusí každý den poslouchat, že je hloupé
- Anonymní
- 20.10.26
- 2317
Když slyším, že by se inkluze měla zrušit a děti s postižením patří do speciálních škol, mám chuť křičet. Můj syn není hloupý, ani líný. Jen se učí jinak než většina spolužáků. V běžné škole...
Dceru už podruhé vyhodili z kroužku. Nechali ji stát samotnou na ulici
- Anonymní
- 19.10.26
- 4137
Přihlásila jsem svou dceru na taneční kroužek mimo školu. Všechno se zdálo být ze začátku v pořádku, zaplatila jsem platbu převodem na účet provozovatele a dovedla dceru na první hodinu. Dcera...
Manžel mi vyčítá, že si svět moc idealizuju. Hrozí mi rozvodem
- Anonymní
- 19.10.26
- 2032
Není to hezké téma a nepíše se mi o něm snadno. Můj manžel není zlý, nikdy mě nebil a myslím, že mě většinu času stráveného v manželství dost podporoval. Otevřela jsem si svou keramickou dílnu, kde...
Jsi krásná, říká mi dcera, já se ale cítím stará. Stres a nadváha mi nepomáhají
- Anonymní
- 19.10.26
- 1001
Bývaly doby, kdy by mi postavu mohla závidět kdejaká modelka. Sice jsem nikdy neměla vlasy po pás, ale zato jsem měla pěkný obličej a slušel mi skoro každý účes. Jenže roky, stres v práci a tři...
Vidím sousedovi až do obýváku. Mám pocit, že je opuštěný
- Anonymní
- 19.10.26
- 2030
Nerada to přiznávám, ale často vídám souseda, jak sedí na gauči a od časného odpoledne až do pozdních hodin jen kouká na televizi. Ano, máme okna naproti a on si nezatahuje závěsy. Prostě se...
Kluci vyrostli z plínek a já konečně žiju. Manžel ale tlačí na třetí dítě
- Anonymní
- 19.10.26
- 1829
Máme doma čtyřletého a pětiletého syna. Dělí je od sebe pouhých čtrnáct měsíců. Z miminkovského věku vyrostli neskutečně rychle a dnes už na větu „poď se pomazlit“ reagují odtažitě. Jsou to přece...