Můj poklad

Miminko jsem si moc přála, i když jsem mladá, bylo mi 18. S přítelem jsme se snažili 4 měsíce a pak to konečně vyšlo, byla jsem moc štastná, jak se na testu objevily // čárky. Jakmile jsem zašla k doktorovi, tak mi oznámil, že jsem v 5. týdnu. Pak to všechno strašně rychle letělo, bříško rostlo pomalu. Probíhalo vše dobře až na dny, kdy mi bylo zle. Ze začátku jsem usínala v 7 hodin večer, jak jsem byla unavená. Ale často mě bolelo břicho, doktor říkal, že je to z toho, jak se zvětšuje miminko a nasadil mi magnesium. Jak se miminko zvětšovalo, tak rostly i bolesti. Jednou, bylo to v 27. týdnu, jsem si musela až volat sanitku, jak to bolelo. Ale nic to nebylo, naštěstí.

Termín jsem měla přesně na Mikuláše 6.12.2012. Už jsem chtěla mít porod za sebou. Strašně jsem se bála, ale zároveň jsem se těšila. Na velkém ultrazvuku v 21. týdnu mi bylo oznámeno, že čekáme holčičku. Já jsem si holčičku strašně přála, přítel už dvě slečny má, tak jsem si i trošku přála chlapečka.

Naposledy jsem šla ke svěmu panu doktorovi dva dny po termínu 8.12., tak říkal, že půjdu na vyvolaní. Strašně jsem se toho bála, měla jsem jít do nemocnice 10.12., tak jsem ráno šla i s taškou. Tam mi řekli, že ještě dva dny počkáme, dali mi papíry, ať si je doma přečtu. Nastoupit jsem měla 12.12.2012, tak jsem si řekla, že bude mít alespoň krásný datum. Jenomže ještě v ten večer mi v 10 hodin večer praskla voda, odtékala pomalu, tak jsem si ve 12 hodin zavolala sanitku a jela jsem. Už jsem si říkala, ještě pár hodin a budeme spolu.

Přijela jsem do porodnice, tam mě zkontrolovali. Plodovky jsem měla dost, bolesti žádné, počkáme do rána a uvidíme. Dali mě na hekárnu, ať se ještě vyspím, ale vůbec to nešlo. Co 3 hodiny mi chodily točit monitor. Ráno přišla moc příjemná PA a zavedla mi tabletu a že za 3 hodiny mi dá další. Jenže to už nestihla po první tabletě jsem začala špinit, tak mě vzali na porodní sál. Tam udělali přípravu a klystýr, není to nic hrozného. Pak vyprázdnit a sprcha, bolesti pořád skoro žádné. Pak přišla paní doktorka a oddělala mi hlenovou zátku, jelikož mi sama neodešla.

A pak se to teprve rozjelo. Bylo 9 hodin ráno, nejlépe mi bylo na baloně ve sprše. Pak mi nabízeli nějakou novinku na zkoušku, něco na dýchání, vůbec to napomáhalo, tak se ptali, jestli zkusíme vanu. Tam mi bylo nejlíp. Kontrakce jsem musela rozdýchávat, dávalo mi to docela zabrat. Nejdříve jsem dýchala špatně, pak mi PA poradila, jak dýchat a hned to bylo o trošku lepší.

Celou dobu jsem měla oči zavřené a mezi kontrakcemi jsem ve vaně usínala. Myslela jsem si, že to nezvládnu. Ve vaně mě pak PA zkontrolovala a říkala, že už to bude, že polezeme ven. Tak mi pomohly 2 PA. Pak jsem si lehla, daly mi něco do kapaček. Každou chvilku jsem měla strašnou žízeň, byl tam nějaký kluk na praxi, tak ten mi pití pořád nosil.

Byla jsem už otevřená na 10, tak jsem mohla začít tlačit. Byl to hrozný tlak, ale dá se to vydržet, vlastně musí se to vydržet. Pak mě nastřihli, to bylo nejhorší z celého porodu, už jsem říkala, že to nezvládnu. Řekli, že ještě párkrát zatlačím a Terezka bude venku. Tak jsem zatlačila z posledních sil. Hlavička už byla venku, tak mi řekli, ať si odpočinu, ale já už to chtěla mít za sebou, tak jsem pořád tlačila.

Pak vyklouzla a dali mi ji na břicho. Byl to nejkrásnější pocit na světě a zároveň úleva. Pak mi ji na chvilku odnesly, aby ji zvážily a změřily. Byla malinká, měla 2900 gramů a 47 centimetrů. Donesly mi ji zabalenou jen v plínce a měla z ní udělaný uzlík přímo na hlavičce. Dodnes mě mrzí, že jsem sebou neměla foták.

Pak mě zašily, bylo to docela nepříjemné. Po půl hodině jsem zkoušela malou o první přisání, ale moc se jí nechtělo. Ještě na porodní sál mi donesli oběd, byl to řízek a bramborová kaše. Potom mi malou odvezli, já měla jít do sprchy. Pak mě na vozičku odvezli na oddělení šestinedělí.

Tak malá se narodila 11.12.2012 v 11.00 hod a bylo úterý, od začátku bolesti to byli dvě hodinky. Obdivuju maminky co vydrží v bolestech i několik hodin.

Na oddělení šestinedělí jsem se krásně rozkojila a kojím do dnes. Domů nás pustili v pátek. Mateřství si dokonale užívám, za pár dní bude mojí berušce 10 měsíců. Strašně moc jí miluji. Tento deníček píšu hlavně pro sebe, abych nezapomněla úplně na vše, co se týká porodu a těhotenství. A omlouvám se za chyby, nikdy jsem v českém jazyku nebyla dobrá.