Narození mé dcery
- Porod
- Cayse
- 10.06.13
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Myslela jsem si, že když budu celé těhotenství pozitivní, tak budu mít i rychlý a pohodový porod. Neměla.
- 7
- 1
V 1h ráno mám oči dokořán. Dneska by to šlo - říkám si. Cítím šťouchnutí v břiše. Taky si to myslí. Otočím se na bok a snažím se usnout. Ne…neusnu, chce se mi zase čůrat. V koupelně si všimnu vlhkého pyžama. Musím si sundat gatě, abych se podívala, jestli se mi to nezdá. Nezdálo - je trošku vlhké, ale žádná povodeň se nekoná. Ráno jdu na kontrolu na ambulanci do nemocnice, tak plašit nebudu. Sunu se do postele a přítel se mě ptá, co že nespím. Odpovím, že mi asi lehce teče voda. Hmm, ucedí z polospánku a spí dál. Takhle bych se teda chtěla mít taky, projede mi hlavou a musím se nad tím pousmát. Můj chlap nepatří mezi plašící část mužského pokolení.
Ráno v 7h mě odveze do nemocnice, zeptá se, jak se cítím, a abych okamžitě po vyšetření dala vědět, a jede do práce až na druhou stranu republiky. V čekárně je narváno - jako každé pondělí.
Lékař na ambulanci se mě ptá, jak se cítím. Dobře se cítím, ale mám pocit, že mi asi utíká plodová voda. No tak si vylezte na křeslo. Při lezení na křeslo, ze mě teče voda. Tak zase slezte a položte se na postel. Vyšetří mě. A bolesti nemáte? Říkám, že vůbec. Tak my si vás tu už raději necháme. Paráda. Tak dneska to fakt bude.
Volám příteli, že si mě tam nechali a že bych potřebovala tedy dovézt tašku. Hodí chlapy do práce a odpoledne přijede. Na příjmu se mi představí PA a lékařky, vyplním lejstra - některá pro mne naprosto k nepochopení a svlékám se. Koukám na erární noční košili a říkám si nahlas, knoflíkama dopředu? A vedle se ozve: „Jasně“. Jasně že jo. Prsa, ze kterých budu kojit, nemám na zádech. Zase jsem se usmála. Po příchodu na „bílý pokoj“ jsem napojená na monitor, volám své mamce, tchýni a švagrové, že si mě tam nechali a že se nic neděje.
Po vyšetření lékařem jsem na špičku prstu. Jsou mi podána antibiotika a stále se nic neděje. V 15h přijede přítel s taškou. Jsem ráda, že je tu se mnou - rozhodnutí být u porodu jsem nechala čistě na něm. Do 20h se u mě střídají lékaři a PA, papír monitoru už se válí až na zemi, jak je dlouhý. A stále se nic neděje. Vtipkuju, mám dobrou náladu a věřím, že to budu mít rychle zasebou. Ve 20h za mnou příjde lékař, že nasadíme Oxytocin, aby se rozjely porodní bolesti. Zaplať bůh, že jsem si v těhotenství nepřečetla, co ten oxytocin dokáže. Jsem převelena na porodní sál, oxytocin mi kape do žíly.
Pořád mám dobrou náladu. PA mají také dobrou náladu. Ve 22h stále nemám žádné bolesti. Dostávám další oxytocin. Monitor nevypadá dobře a je mi zavedena sonda. To znamená, že se nemohu skoro hýbat - nemohu se procházet. Za půl hodiny příšerná bolest. Jako menstruační, ale hodně silná. Hm..říkám PA, že budu zvracet, protože při menstruačních bolestech se mi dělá na zvracení. Opravdu házím rybám. Další kapačka na to, aby se mi nedělalo špatně. Pak už to jde jedna kontrakce za druhou po 2min. Snažím se je rozdýchávat a v pauze se ještě snažím vtipkovat, že pokud bude chít mít přítel druhé - tak si to odrodí sám.
Bolest je nesnesitelná, přítel se mě snaží uklidnit a sáhne mi na koleno. V ten moment mi rozhodí dýchání, tak ho uzemním do křesla. Pořád se neotvírám, pořád jsem na špičku prstu. O půlnoci je nález pořád stejný, pořád kontrakce po 2min, pořád na špičku prstu. Lékařka mi řekne o epiduralu, že by mohl pomoci k otevírání se. BERU TO. Za chvilku dorazí anestezioložka se sestřičkou. Obě moc milé a hodné. Zavedou epi a já jsem v ráji. Jen mi tupě vystřeluje bolest do jednoho stehna až ke kolenu, ale je to nádhera. Vrací se mi dobrá nálada. PA mi říká, že až budu cítit tlak jakoby na konečník, tak ať ji zavolám.
Za půlhodiny na ní volám, že cítím ten tlak. Naběhnou 2 PA a 2 lékařky. No paráda, otevřená na 9cm a jdem na to. Epidural přestal účinkovat. Na kontrakce tlačím, co to jde. Prodýchávám a tlačím. Ale nejsem s to vytlačit hlavičku. Slezu z křesla a zkouším to opřená o palandu. Nepomáhá. Začínám být vysílená. Začínám brečet, že to nezvládnu. Po další hodině s půl tlačení jsem u konce se silama. PA mě povzbuzují, že tlačím moc dobře a že musím ještě víc přidat. Něco se zlomí a já jim řeknu, že na to kašlu, že nejdu rodit a jdu domů a hrabu se z postele ven.
Přiskočí můj přítel a řekne mi, že si vedu moc dobře, že jsem statečná a za chvilku to budu mít za sebou. Znovu zatlačím. Odbíhá PA a zachvilku přichází lékař s německým přízvukem. Koukne na mě, a já slyším „VEX“. Nee..to snad nee..zavírám oči, je mi zle jen při představě toho slova. PA mi říkají že mi trošku pomohou rukama na břiše - tak loktama pomáhají, tlačím, cítím ten VEX a jak to bolí. Mám toho plný zuby. Přichází další lékař, pak další. Mám na porodním sále 8 lidí. Pak slyším toho lékaře s německým přízvukem, jak říká abych tlačila. Říkám že nemám kontrakci. Říká, ať tlačím bez kontrakce, že musí ven. Tak zatlačím, co to jde. Najednou skoro všichni lidi odchází spěšně pryč. Otevřu oči - už je venku? Ani jsem ji neviděla, jaktože nepláče?! Neslyším ji. A pak se rozezní ten nejkrásnější řev na světě. Úlevou nemůžu ani dýchat, brečím - doslova řvu štěstím. PA mi přeje ke krásné holčičce, německy hovořící lékař mě šije.
Přichází za mnou starší lékař, představuje se mi jako primář z novorozeneckého oddělení a říká mi, že má moje holčička na hlavičce z vexu hematom a poškozený vrchní obal kůže - prostě natrženou kůži na hlavičce. Sestřička mi dceru ukazuje v zavinovačce. Je nádherná. Udělali UZ hlavičky, vyšetřil ji a říká, že bude v pořádku. Žádné poškození hlavičky, a že si půjde odpočinout do inkubátoru. Znovu brečím. Do háje. Radši bych tisíckrát zažila tu odpornou porodní bolest s tím odporným oxytocinem, jen aby moje dcera byla v pořádku. Znovu brečím. A pak na chodbě slyším, jak se sestřička ptá mého přítele na jméno dcery. Tak na něho řvu: „Opovaž se říct Božena!!“ Sestřičky a lékař se na mě dívají a já na to, že mě tím odporným jménem provokoval celé těhotenství a že to fakt nechci. Začínají se smát, směju se taky. A slyším přítele, jak hláskuje jméno dcery.
Děkuji lékařům i PA za jejich péči, omlouvám se za svoje výlevy. Děkuji příteli, že tam byl se mnou a posílám ho domů se vyspat. Ptám se lékaře, jestli s tím šitím už bude hotov. Podívá se na mě a já říkám: „Už chci dát konečně ty nohy k sobě.“
Moje dcera Isabella, 12.3.2013 ve 2:14.
Přečtěte si také
V 45 jsem dala výpověď a chci si splnit sen. Manžel mě nařkl z nezodpovědnosti
- Anonymní
- 15.11.26
- 602
Když jsem manželovi oznámila, že dávám výpověď a chci rozjet vlastní podnikání, čekala jsem překvapení, možná trochu obav, ale také podporu. Místo toho mě označil za nezodpovědnou ženskou, která si...
Dcera se zbláznila. Prý se cítí jako kluk a máme jí říkat Adam. Otec ji zabije
- Anonymní
- 15.11.26
- 627
Moje patnáctiletá dcera mi nedávno oznámila, že se necítí být dívkou. Vybrala si nové mužské jméno a chce, abych jí říkala v mužském rodě. Vím, že bych ji měla především vyslechnout a podpořit, ale...
Rozhodla jsem, že děti budou doma pomáhat. Manžel ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 15.11.26
- 388
Když jsem se doma vyjádřila k tomu, aby děti konečně začaly pomáhat s domácností, manžel mi před nimi předvedl takové divadlo, že jsem se nestačila divit. Prý jsem hysterka, která si neumí poradit...
Seřvala jsem spratka na hřišti, který hodil písek na dceru. Špatná jsem byla já
- Anonymní
- 15.11.26
- 383
V poslední době se nám několikrát stalo, že nějaké dítě házelo na dceru písek. Jednou ho dokonce měla plné oči. Většinou šlo o nepozornost rodičů, kteří někde seděli, povídali si a o své dítě se...
Na přípravné kurzy nemáme. Bojím se, že kvůli tomu dcera přijímačky neudělá
- Anonymní
- 15.11.26
- 200
Slíbila jsem dceři, že přípravu na přijímačky zvládneme spolu doma. Na placené kurzy nám teď nezbývají peníze. Jenže po práci mi často chybí energie a s některými úlohami si sama nevím rady. Když...
„Máš mu jednu vrazit. Tohle by sis ty nikdy nedovolila,“ připomněla mi máma
- Anonymní
- 14.11.26
- 962
Naši byli na mě a bráchu vždycky dost přísní. Táta dokonce nešel pro ránu daleko a máma to schvalovala. Já jsem se ale zařekla, že svoje děti nikdy bít nebudu. Jenže mladší syn je pořádné kvítko....
Zaplatíme 65 tisíc za dovolenou, abychom týden jen leželi. Letos už fakt ne
- Anonymní
- 14.11.26
- 1113
Letos jsem manželovi oznámila, že na další dovolenou u hotelového bazénu nepojedu. Jeho reakce mě utvrdila v tom, že už spolu možná ani neumíme trávit volný čas. Zatímco on si představuje další...
„Podívej se na sestru!“ vyčítá mi máma. Nechápe, že o víkendech musím pracovat
- Anonymní
- 14.11.26
- 721
„Podívej se na sestru, ta si na rodinu čas vždycky najde.“ Tuhle větu od mámy poslouchám skoro každý víkend. A pokaždé mám chuť jí připomenout, že zatímco moje sestra v sobotu dopoledne peče buchtu...
Vydělává 50 tisíc, ale doma nehne prstem. Jen chlastá pivo a čumí na televizi
- Anonymní
- 14.11.26
- 847
Už mě nebaví poslouchat, jak je můj manžel unavený z práce. Já totiž také pracuji, starám se o dvě děti, domácnost a všechno, co je potřeba zařídit. Jenže zatímco já večer padám únavou, Petr si...
Vysnila jsem si hodnou holčičku. Místo toho už 16 let trnu, co zase provede
- Anonymní
- 14.11.26
- 593
Nepíše se mi o tom vůbec snadno. Po dvou synech jsem strašně chtěla dceru. A dlouho se nedařilo. Kluci jsou dvojčata a porodila jsem je jako velmi mladá. Bylo mi 19 a já si to tehdy ani moc...
.
Gratuluju k holčičce 
zvládla jsi to, příště to bude lepší. Graruluju k Isabellce a ne k Božence. Jo je to hrozný jméno. Přítel mi hrozil Ištvanem. Blbec 
A ta Boženka na závěr nemá chybu 
gratuluji k holčičce 
Moc krásný deníček, jste šikovné holky:) Popravdě mě trošku vyděsil na to že mám každým dnem rodit. Věřím, že za tu bolest to miminko stálo:)). Hodně štěstí a ať malá dělá samou radost:)