Nevyslyšené přání

Je pár týdnů po Vánocích a já zase přemýšlím o svém troufalém přání, které je tak zoufalé a zároveň nesmyslné a nesplnitelné. Občas se vracím v duchu do svých dětských let. Uvědomuji si, jak pro mě bylo všechno bezstarostné a samozřejmé. Že jsem na světě, že mám milující rodiče, láskyplné zázemí a to, že jsem zdravá.

Když se vrátím z dětství zpátky, uvědomuji si, že dětský svět je prostě čistý, krásný, bezstarostný a plný lásky. Nebo přesněji řečeno, měl by být. Až teď jako dospělá si uvědomuji, že všechno, co pro mě bylo samozřejmostí, je vlastně velké štěstí. Mé srdce je plné lásky a bolesti, která je nekonečná. Láska k dětem. Ke všem dětem. Tato láska a bolest jdou spolu ruku v ruce.

Má bolest patří dětem, kterým štěstí bohužel nebylo dopřáno poznat tento svět a své milující rodiče. Dětem, kterým bylo dopřáno poznat tento svět a své milující rodiče, ale bohužel na kratičkou dobu, protože jim nebylo dopřáno zdraví. Dětem, které poznaly tento svět bohužel z té nejkrutější strany, zemřely rukama svých rodičů.

Vím, že mě někteří lidé můžou považovat za blázna, vím, že si spousta lidí myslí, že jsem přecitlivělá. Vím, že si někteří lidé myslí, že mám být ráda, že mám dvě zdravé děti a tragedie ostatních nemám řešit. Ano, jsem možná blázen, jsem přecitlivělá a i když mám v podstatě šťastný, spokojený život a fungující rodinu, dvě zdravé, krásné děti, tak i přes to, nebo možná právě proto mě bolí a trápí vědomí toho, že umírají děti.

Můžu tisíckrát slyšet připomínky typu: „stejně s tím nic neuděláš“. Proboha, já vím, já to přece vím! Ale vysvětlete to mému srdci a rozumu! Nechci, aby umíraly děti maminkám v bříšku, aby umíraly předčasně narozené děti, nechci, aby umíraly děti na syndrom náhlého úmrtí, na rakovinu, vinou vrozených vývojových vad, při dopravních nehodách, při úrazech. Nechci, aby umíraly děti rukama vlastních rodičů. Vždyť je to proti všem zákonům tohoto světa.

Bohužel, mé přání nebude nikdy vyslyšeno…

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Pettulle
11502
15.2.11 11:11

Ahoj, jo máš pravdu. Od narození syna jsem taky docela přecitlivělá a tyhle zprávy mě pokaždý děsí, je hrozný jak se lidi ke svým vlastním dětem chovají a trest pro ně nikdy nebude tak krutý jako osud, který svým dětem připravili. Děti vytoužené, je moc smutný, že tyto děti umírají,někdy i z nevysvětlitelných důvodů, ale my s tím bohužel nic neuděláme. Osud je holt neoblomný a nezbývá než se s tím smířit a tuto bolest potlačit. Při prvním těhu jsem takový strach jaký mám teď neměla a to ani nejsem těhotná. Nemělo by se to stávat, ale stává se to :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
Sýkorka2
457
15.2.11 11:44

Naprosto souhlasím. Osud je někdy až příliš krutý. Často, když pozoruju svoje dvě největší štěstíčka mého života, uvědomuju si i ty obavy o ně - aby byli kluci zdraví, aby jim nikdo neublížil, aby mohli vyrůstat šťastní a spokojení. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Iwi
3379
15.2.11 12:41

ahoj, citim to stejne jako Ty, take je mi z toho smutno a boli me to. Mame s manzelem doma nase prvni miminko, skoro 3 mesicni holcicku a sme strasne stastny a moc ji milujeme! je to nase slunicko. :srdce: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Haňulda
714
15.2.11 12:50

Asi bude můj příspěvek znít divně ale já v životě nevěděla co vše se během těhotenství a i po může stát.Je mi 24 let a vždy jsem měla za to že je vše jak krásná pohádka…žena otěhotní,užívá si každý den plnými doušky a za 9 měsícu se křičí sláááva…z vlastní zkušenosti vím že pohádky nejsou…když čtu všechny smutné příběhy co jsou napsané je mi na nic…nevěděla jsem co vše se děje a může stát…a děje se to těm kteří by o svého andílka pečovali a hýčkali co nejlépe a těm kterým je to jedno se nic nestane…od smrti mé vymodlené dcerky jsem přestala věřit v boha…není přeci možné kdyby opravdu byl že by to takto nechal… :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
Beru*Beru
3112
15.2.11 14:36

Hanulda - Věř Bohu, že i on pláče, když si vzal tvou holčičku k sobě a nechce abys byla smutná. Zkus na to pohlédnout z druhé stránky, Bůh ví, proč si ji k sobě vzal, on ví, proč to dělá. Nemůžeš nikdy vědět jaký byl jeho úmysl. Nemůžeš vědět, jestli by tvá holčička netrpěla mnohem víc, kdyby se narodila (mohla by být vážně nemocná a strašně trpět…), proto si ji mohl vzít k sobě. Jeho důvody neznáme, ale věř, že jsou vždy dobré. Věřím, že holčička se na tebe dívá a myslí na tebe a že pošle za tebou svou sestřičku nebo bratříčka :andel: :srdce: :kytka:

Příspěvek upraven 15.02.11 v 14:38

  • načítám...
  • Zmínit
SabinaG
383
15.2.11 15:30

.

Příspěvek upraven 26.01.16 v 22:49

  • načítám...
  • Zmínit
Haňulda
714
15.2.11 16:05

beru-beru: píšeš že bůh pláče a že ví co dělá…a proč tedy dovolí na samém začátku kdy se z buněk stává plod aby dále žil.Když nechtěl aby se Julinka trápila proč to nechal dojít tak daleko?kdybych o své mimi přišla na začátku těhu někdy v 7tt.řekla bych si že srdíčko přestalo tlouct z nějakých závažných příčin apod…přešlo by se to a jeho rozhodnutí bych chápala…ale tak pozdě a jen tak??když věděl že se můj :andel: bude trápit apod…a uznal že jeho úmysl bude dobrý proč až tak pozdě?a co teprve ty děti kterým rodiče ubližují?viz chlapeček brno nebo ubytá holčička plzeň? to je nechal žít aby se trápili?to si je nevzal k sobě proč?? protože je čekal zlý a bolestný život? a našeho :andel: čekala plná náruč lásky proto to tak udělal? bohužel má víra umeřela tak jako Julinka. :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
15.2.11 19:06

Dituš a já ti děkuji že na nás myslíš :hug: .jsem ráda že existují lidé co nevidí jen své štěstí,ale prožívají neštěstí i těch ostatních.
Na vánoce se mi chtělo stále plakat.Každej se radoval a já cítila takovou bolest.Občas mě napadlo že ty ostatní jsou štastný a třeba taky vzpomínají,ale spíš sem od všech cítila že žijou jen svim štěstím.
Nemám to nikomu za zlé,bývala sem taky taková…

Příspěvek upraven 15.02.11 v 19:07

  • načítám...
  • Zmínit
1Pears1
44199
15.2.11 21:02

Krásně napsáno :srdce: Cítím to podobně :-(

  • načítám...
  • Zmínit
AliceP
3622
15.2.11 23:00

ahoj..ja to citim uplne stejne..asi nejvic zle je mi z toho co se muze dit ted dkyz cekam seve prvni miminko a je mi do place a spatne kdyz tu ctu smutne denicky a nebo kdyz si zapnu zpravy a tam slysim co jsou „rodice“ schopni udelat..taky bych chtela vsem detem nejak pomoct a proc se rodi mrtva miminka nebo umiraji maminkam v brisku..ja jsem potratila v 5.tt a neumim si predstavit potratit mnohem dyl nebo aby e mi narodilo mrtve miminko nedej boze se mu neco stalo..clovek ma strach od poceti uz celej zivot a jak nekdo muze byt tak zly a miminko opusit nebo mu ublizit..mam sousedku ktera ma dve adopotvane holcicky..tento tyden si donesla tu druhou a kdyz vidim tu lasku co jim dava -..rikam si jak je svet nespravedlivy…a zaroven jsem stastna kdyz vidim ze tem dvema smutnym dusikam se vlastne psotestilo a maji milujici rodinu..a tak by to melo byt vsude

  • načítám...
  • Zmínit
Ditta77
4239
16.2.11 12:42

Haňulko Tvůj příběh mě taky hluboce zasáhl…ještě ta fotka Tvé Jůlinky v profilu............
Já vím, že si člověk neuvědomuje, že život a zdraví je opravdu velký dar-je to přirozené-já si to taky dříve neuvědomovala tolik jako teď.......někdo si to uvědomí dříve, někdo později, jsou i lidé, kteří si to neuvědomí nikdy.....
Já mám obrovskou úctu a pokoru k životu a ke zdraví :andel:

SabiG :hug: :hug: :hug: :hug: ani nevím, co na to napsat :cry: :cry: :cry:
Beru*Beru…krásně si to napsala-já prostě na tyhle věci mezi nebem a zemí také věřím.....

Kamčo :hug: na Vaší Klárinku myslím často…nedá se na tyhle věci nemyslet-myslela jsem na Vás před Vánoci-myslela jsem na Vás na Štědrý den a myslela jsem na Vás i 29.tého…už se mi zase koulejí slzy po tvářích.....Tuhle jsem si opět prohlížela Klárinky vzpomínku.......ach Bože

Jani206 děkuju :hug:

AliceP krásně si to napsala :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
dalmatinka 123
48576
16.2.11 17:11

Dituš děkujeme.Škoda že není víc lidí jako ty :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
zitorka
2199
18.2.11 21:57

Z tvého deníčku je cítit upřímnost a zároveň velká úzkost z toho, co se děje…je opravdu málo takových lidí…

upřímně, nesnáším ty reportáže o týranných dětech, o tom, jak se matky po porodu svých dětí zbavují, když je plno lidí, co by prázdnou náruč vyměnili hned za zdravé krásné miminko…

i já jsem maminkou andílka, co se týče Boha…má víra v něj nikdy nebyla tak silná, abych to sváděla na jeho bedra…je to jen něco, co vůbec neřídí tenhle svět a dnes už je to hlavně směřované jen do budov s označením kříže, tedy kostelů…nevěřím v něj…

mnohem víc věřím v anděle strážné, protože když je požádám o pomoc, pomůžu, samozřejmě jim dennodenně děkuju za zdravou a krásnou dceru a taky za to, že uvedli mého syna do obláčků a že jej tam hlídají…celé těhotenství jsem měla pocit, že tohle je karmický a že já s tím nic neudělám…celou dobu jsem cítila, že mi syn odejde…myslela jsem, že po porodu, ale on se rozhodl odejít už z bříška (na začátku 8.měsíce těhotenství)…dnes jsem mu velice vděčná, že jsem s ním mohla prožít i takovou krátkou dobu a jsem velice vděčná, že jsem svého syna nepoznala, on mi tímhle předčasným rozhodnutím zachránil život…vzdala bych jej, kdybych ho chovala a pečovala a milovala na plno a pak teprve o něj přišla…

Všem maminkám andílků přeji už jen hezké dny se vzpomínkou na jejich andílky…musíme být vděčné, že jsem s nimi mohly zažít i takovou krátkou dobu, vždyť oni si nás vybrali sami i když věděli, že s námi nebudou celý život…i když je to težké, respektujme odchod našich dětí, tam kam šli, tam už je nic netrápí i když my jsme tu zůstaly bez nich smutné a rozervané na kousky…

nezbláznila jsem se, jen už je to skoro rok a půl a já můžu říct, že jsem se s tím trošku naučila žít…jedna dobrá duše mi řekla, že měli možnost se tak rozhodnout a odejít a že my to musíme respektovat…řídím se tím každým dnem, když si na syna vzpomenu a trošku to pomáhá…je to staršné dlouhá cesta plná trnů… :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Ditta77
4239
4.3.11 23:11

Zit..Tvůj příběh také znám :hug: :cry: :cry: :cry:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Pro Romana