Osud si s námi pohrává
- Snažení
- Elis95
- 09.02.18
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V mém příběhu promítnu 3 roky našeho snažení o ten malý zázrak. Ano, někdo se snaží třeba 7 let, ale každá, která toto prožila se cítila snad stejně jako já v téhle fázi... Nebo se pletu? Tady je můj příběh.
První rok snažení
Vysadila jsem antikoncepci. Oba jsme byli s partnerem odhodlaní jít do toho. Bála jsem se rozházeného cyklu. K mému překvapení se cyklus rozjel úplně v pořádku a to hned první měsíc po vysazení. Říkala jsem si že to není možné, že se některé ženy dávají dohromady třeba půl roku. No tak, rozhodně to bylo příjemné překvapení. Nastala ovulace. Partnerovi jsem to ani nemusela říkat. Milovali jsme se spolu strašně rádi, takže nějaké přemlouvání ve smyslu: „zlato, mám ovulaci,“ jsem opravdu řešit nemusela.
Četla jsem tolik diskuzí o tom jak je tělo „nabuzené, nebo pohnojené“ po vysazení antikoncepce, že jsem začala věřit tomu, že se nám to napoprvé povede. Měla jsem den očekávané ms. S nadšením jsem jela do lékárny pro test. Přijela domu a ihned jsem brala test a mazala do koupelny… Ale ne, začala jsem špinit. V tu chvilku mi došlo, že se asi blíží ms. No co, měla jsem test rozbalený a slyšela jsem, že se místo ms může i špinit. Tak jsem ho zkusila. Byla jsem velmi zklamaná z negativního testu. No druhý den mě to přešlo a já si uvědomila že se svět nezboří. Takhle to šlo celý rok. Někdy jsem testovala, někdy ne… Ale pořád jsem doufala.
Druhý rok snažení
No dobře. Pořád jsem nebyla těhotná. Sex jsme měli i v den ovulace, před i po ní. Ale pořád nic. Samozřejmě že to nebyl jen hon na ovulaci. Milovali jsme se i během neplodných dnů. Tak jsem si řekla že zajdeme do CARU. Není nic špatného na tom, aby nám udělali vyšetření. Když to bude v pořádku, tak se budeme snažit dále, když to v pořádku nebude… To bychom se rozmysleli potom.
První návštěva CARU se nám líbila. Příjemné prostředí, sestřičky i lékařky. Partnera čekal jako první spermiogram. Ze zdravotního střediska jsme odjížděli plní očekávání jak dobře to dopadne. Po pár dnech jsem byla v práci a partner za mnou dorazil. Zazvonil mi mobil… Ano byl to CAR. Představila jsem se, zadala ID mého partnera a napjatě čekala až mi sestra sdělí výsledky.„Dobrý den, slečno xxxxxxx, mám tady pro Vás výsledky spermiogramu Vašeho partnera. Musím Vás zklamat. Hodnoty nejsou takové jaké bychom si představovali.“ Začali mi říkat tolik čísel, až jsem se v tom nemohla vyznat.
Já se objednala na další konzultaci a výsledky si nechala zaslat emailem. Partner se ihned začal obviňovat, že kvůli němu nemůžu otěhotnět… Ach jo. Vůbec jsem to tak nebrala. Na další konzultaci nám vysvětlili co všechno to znamená. Rozhodli jsme se, že to zatím necháme být. Za půl roku jsme se znovu objednali a s paní doktorkou jsme se domluvili na cyklu s IVF. Na začátku října jsem začala užívat veškeré injekce. Nesnáším je a tak jsem se u první injekce rozbrečela a říkala si, proč vlastně já. Nedokázala jsem si je píchat. Partner byl tak skvělí a udělal to za mě. Já se na to raději nedívala.
Stimulace proběhla dobře. Čekla mě den OPU. Bože, kdybych tak předem věděla do čeho jdu a jak to se mnou celé zacloumá. Probuzení po narkóze bylo strašné. Ještě dvě hodiny po probuzení jsem se kymácela jako opitá. Pravděpodobně jsem dostala větší dávku. Nevím jak se jim to mohlo stát. Sestřičky do mě ihned nacpaly piškoty a neslazený čaj. No, samozřejmě že jsem to na zpáteční cestě domů ihned vyhodila. Po příjezdu domu (bylo kolem 3 hodiny) jsem sebou švihla na postel a spala jsem až do druhého dne.
Druhý den po probuzení jsem cítila snad každý vpich, když mi odebírali oocyty. Bože, to byla bolest. Cítila jsem je hlavně pod žebry. Zadržovala jsem vodu. Nedokázala jsem ani nic pozřít. Během 2 měsíců jsem shodila asi 8 kilo. Začínal mi hyperstimulační syndrom. Ale ne, řekla jsem si a jednoho dne vyrazila do CARU. Doktor též viděl na ultrazvuku volnou tekutinu a vypsal žádanku na příjem do nemocnice. Kupodivu se to další den zlepšilo a já nenastoupila. Naopak. Den po tom jsem jela na ET. Ze sálu jsem byla během 10 minut pryč, jak to bylo rychlé.
Dostala jsem těhotenský test a fotku našeho jediného embrya, která jsme měli. Ležela jsem na pokoji a přemýšlela, jaké to bude. Cítila jsem, že to vyjde. Doma jsem se šetřila. 6 den po ET jsem udělala test. Vím, brzy ale kolik se nás takových ještě najde? Byl tam hodně slabý duch. Nemohla jsem tomu uvěřit. Každý den sílil a já to řekla partnerovi. Byl nadšený a nenechal mě odnést ani koš do popelnice. Byl tak strašně pozorný. V té době byla jedna moje švagrová těhotná. Byla ve 4 měsíci. Nikomu jsem neřekla že chodíme do CARU, natož že jsem těhotná. Chtěla jsem to nechat na Vánoce.
8. 12. 2016
Jsem začala špinit. Okamžitě jsem jela ke své gynekoložce. Ta mi udělala ultrazvuk a řekla mi zdrcující zprávu. Miminku nemohla nalézt srdeční akci. Přitom tam před pár dny byla. S pláčem jsem jela ke své kamarádce. Byla naprosto jediná, kdo věděl o mém těhotenství a potřebovala jsem se vyplakat. Jela jsem domů. Celý týden byl hrozný.
Jela jsem na kontrolu do CARU. Vše jsem řekla doktorce. A řekla mi: „tak se tu pojďte položit a podíváme se na to. Partner může jít vedle Vás.“ Doktorka zhasla a zapnula televizi UTZ a začala snímat moji dělohu a pronesla, „ale já tu srdeční akci vidím.“ Pustila nám ji a já poprvé slyšela tlouct srdíčko mojí tečky. Byla jsem tak šťastná. Byla jsem akorát podle UTZ 6+3. To byla euforie. Tak za týden ještě na kontrolu a pak mě předá do rukou mé gynekoložky.
22. 12. 2016
Druhá kontrola v CARU. Přede mnou byla jedna paní a když jsem vyšla do ordinace k doktorce tak na televizi byl ještě snímek miminka v 10 týdnu a doktorka mi řekla: „tak se pojďte položit. Takhle by to dneska mělo vypadat. Usmála se.“ A já ji řekla, že to taky tak bude vypadat. Opět byl vedle mě partner. Jakmile jsem viděla UTZ, tak jsem sama poznala co to znamená. Slova doktorky si pamatuji dodnes. Po dlouhém zkoumání řekla: „Je mi to líto, ráda bych Vám řekla něco jiného, ale je to zamlklé těhotenství. Srdeční akce žádná.“
Bože, začala jsem se strašně třást, necítila jsem nohy a nemohla se ani postavit. Strašně se mi motala hlava. Brnělo mi celé tělo. Rozbrečela jsem se a přítel mezitím poslouchal další instrukce postupu. Druhý den mě čekala revize.
23. 12. 2016
Čekala jsem, až si pro mě přijde sestřička. Odvedla mě na sál. Bože, ten kýbl před lehátkem. Udělalo se mi znovu zle. Napíchli mi kanilu a v usínání jsem brečela s tím, že až se vzbudím, bude mě jen půlka. Cítila jsem se tak prázdně. Byly to nejhorší Vánoce, které jsem kdy měla.
28. 12. 2016
Jsem se dozvěděla že je těhotná druhá moje švagrová. Opět mě to položilo. Takový smutek. A nejen to. Nastaly komplikace ve smyslu zánětu dělohy.
10.2.2017
Jsem začala večer hrozně moc krvácet. Bylo to strašné. Přemýšlela jsem jak se s tím vlastně dopravím do nemocnice. Nejbližší je od nás asi 20 km. Jedna vložka mi vystačila tak na 5 minut. Začala jsem hodně panikařit. Jenže to z ničeho nic přešlo. Nikam jsem nejela. Pak jsem měla bolesti v podbřišku. Takže pohotovost.
Diagnoza: Rezidua - tudíž děloha nebyla správně vyčištěná. Vsadím se, že to krvácení bylo také dočišťování. A doktor řekl, že bych po vyléčení zánětu měla jít na další revizi. Ach jo. Rozbrečela jsem se znovu. Naštěstí přesně za 28 dní od masivního krvácení (což je můj klasický cyklus) mi dorazila ms. Na pozdější kontrole byla děloha vyčištěná a ocitli jsme se v podstatě na začátku našeho snažení.
Třetí rok snažení
Do dnešního data nic. Snažili jsme se poctivě od března 2017 až do ledna 2018. Osud na mě přichystal jednu planou naději a to 18.12.2017. Měla mi dorazit ms ale nedorazila. Udělala jsem si test a na něm malý dušík. Začala jsem věřit a těšila se, jak bude sílit a až dám test partnerovi k Vánocům. Jo, mamatesty bych zakázala. Byl falešně pozitivní.
2.1.2018
Jsem měla další konzultaci v CARU. Cyklus se mi změnil, menstruace byla slabší, hormonální léčba nezabírala a měli jsme podezření na srůsty v děloze způsobené revizí a následným zánětem. Včera jsem byla na ambulantní hysteroskopii bez narkózy v Odolené Vodě. Vše proběhlo bez jakýchkoliv problému a bolestí. Srůsty nemám. Bylo mi odebráno 6 vzorků na histologii, ale to odebírají vždy.
16.2.2018
Mě čeká další konzultace ohledně toho jak dopadla hysteroskopie podle zprávy a výsledků z histologie. Pak nám dr navrhne další řešení. Ale já mam jasno. Zatím do budoucna nechci další cyklus IVF. Nechám to přírodě a kdybych měla těhu pomoci, tak zkusím maximálně IUI třeba až na podzim. Teď se hlavně těším na svoji práci a nově si stavíme byteček. Postupně ho zařizujeme a hlavně všechno našima rukama. Pak nás čeká dovolená a pak… To už je na osudu. Uvidíme co nám přichystá.
Přečtěte si také
Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?
- Anonymní
- 23.10.26
- 3543
Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...
Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce
- Anonymní
- 23.10.26
- 715
Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...
Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo
- Anonymní
- 23.10.26
- 1065
Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...
Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí
- Anonymní
- 23.10.26
- 440
Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...
Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo
- Anonymní
- 23.10.26
- 532
Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 1168
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 1385
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 910
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 738
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 2274
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Těšila jsem se na veselý konec, věřím že to vyjde a moc vám držím palce. Je to opravdu nefer, když támhle některé chodí na potraty x krát za život. Ja jsem čekala 4mesice a přišlo mi to nekonečné. 
.