Osud si s námi pohrává

V mém příběhu promítnu 3 roky našeho snažení o ten malý zázrak. Ano, někdo se snaží třeba 7 let, ale každá, která toto prožila se cítila snad stejně jako já v téhle fázi... Nebo se pletu? Tady je můj příběh.

*

První rok snažení

Vysadila jsem antikoncepci. Oba jsme byli s partnerem odhodlaní jít do toho. Bála jsem se rozházeného cyklu. K mému překvapení se cyklus rozjel úplně v pořádku a to hned první měsíc po vysazení. Říkala jsem si že to není možné, že se některé ženy dávají dohromady třeba půl roku. No tak, rozhodně to bylo příjemné překvapení. Nastala ovulace. Partnerovi jsem to ani nemusela říkat. Milovali jsme se spolu strašně rádi, takže nějaké přemlouvání ve smyslu: „zlato, mám ovulaci,“ jsem opravdu řešit nemusela.

Četla jsem tolik diskuzí o tom jak je tělo „nabuzené, nebo pohnojené“ po vysazení antikoncepce, že jsem začala věřit tomu, že se nám to napoprvé povede. Měla jsem den očekávané ms. S nadšením jsem jela do lékárny pro test. Přijela domu a ihned jsem brala test a mazala do koupelny… Ale ne, začala jsem špinit. V tu chvilku mi došlo, že se asi blíží ms. No co, měla jsem test rozbalený a slyšela jsem, že se místo ms může i špinit. Tak jsem ho zkusila. Byla jsem velmi zklamaná z negativního testu. No druhý den mě to přešlo a já si uvědomila že se svět nezboří. Takhle to šlo celý rok. Někdy jsem testovala, někdy ne… Ale pořád jsem doufala.

Druhý rok snažení

No dobře. Pořád jsem nebyla těhotná. Sex jsme měli i v den ovulace, před i po ní. Ale pořád nic. Samozřejmě že to nebyl jen hon na ovulaci. Milovali jsme se i během neplodných dnů. Tak jsem si řekla že zajdeme do CARU. Není nic špatného na tom, aby nám udělali vyšetření. Když to bude v pořádku, tak se budeme snažit dále, když to v pořádku nebude… To bychom se rozmysleli potom.

První návštěva CARU se nám líbila. Příjemné prostředí, sestřičky i lékařky. Partnera čekal jako první spermiogram. Ze zdravotního střediska jsme odjížděli plní očekávání jak dobře to dopadne. Po pár dnech jsem byla v práci a partner za mnou dorazil. Zazvonil mi mobil… Ano byl to CAR. Představila jsem se, zadala ID mého partnera a napjatě čekala až mi sestra sdělí výsledky.„Dobrý den, slečno xxxxxxx, mám tady pro Vás výsledky spermiogramu Vašeho partnera. Musím Vás zklamat. Hodnoty nejsou takové jaké bychom si představovali.“ Začali mi říkat tolik čísel, až jsem se v tom nemohla vyznat.

Já se objednala na další konzultaci a výsledky si nechala zaslat emailem. Partner se ihned začal obviňovat, že kvůli němu nemůžu otěhotnět… Ach jo. Vůbec jsem to tak nebrala. Na další konzultaci nám vysvětlili co všechno to znamená. Rozhodli jsme se, že to zatím necháme být. Za půl roku jsme se znovu objednali a s paní doktorkou jsme se domluvili na cyklu s IVF. Na začátku října jsem začala užívat veškeré injekce. Nesnáším je a tak jsem se u první injekce rozbrečela a říkala si, proč vlastně já. Nedokázala jsem si je píchat. Partner byl tak skvělí a udělal to za mě. Já se na to raději nedívala.

Stimulace proběhla dobře. Čekla mě den OPU. Bože, kdybych tak předem věděla do čeho jdu a jak to se mnou celé zacloumá. Probuzení po narkóze bylo strašné. Ještě dvě hodiny po probuzení jsem se kymácela jako opitá. Pravděpodobně jsem dostala větší dávku. Nevím jak se jim to mohlo stát. Sestřičky do mě ihned nacpaly piškoty a neslazený čaj. No, samozřejmě že jsem to na zpáteční cestě domů ihned vyhodila. Po příjezdu domu (bylo kolem 3 hodiny) jsem sebou švihla na postel a spala jsem až do druhého dne.

Druhý den po probuzení jsem cítila snad každý vpich, když mi odebírali oocyty. Bože, to byla bolest. Cítila jsem je hlavně pod žebry. Zadržovala jsem vodu. Nedokázala jsem ani nic pozřít. Během 2 měsíců jsem shodila asi 8 kilo. Začínal mi hyperstimulační syndrom. Ale ne, řekla jsem si a jednoho dne vyrazila do CARU. Doktor též viděl na ultrazvuku volnou tekutinu a vypsal žádanku na příjem do nemocnice. Kupodivu se to další den zlepšilo a já nenastoupila. Naopak. Den po tom jsem jela na ET. Ze sálu jsem byla během 10 minut pryč, jak to bylo rychlé.

Dostala jsem těhotenský test a fotku našeho jediného embrya, která jsme měli. Ležela jsem na pokoji a přemýšlela, jaké to bude. Cítila jsem, že to vyjde. Doma jsem se šetřila. 6 den po ET jsem udělala test. Vím, brzy ale kolik se nás takových ještě najde? Byl tam hodně slabý duch. Nemohla jsem tomu uvěřit. Každý den sílil a já to řekla partnerovi. Byl nadšený a nenechal mě odnést ani koš do popelnice. Byl tak strašně pozorný. V té době byla jedna moje švagrová těhotná. Byla ve 4 měsíci. Nikomu jsem neřekla že chodíme do CARU, natož že jsem těhotná. Chtěla jsem to nechat na Vánoce.

8. 12. 2016

Jsem začala špinit. Okamžitě jsem jela ke své gynekoložce. Ta mi udělala ultrazvuk a řekla mi zdrcující zprávu. Miminku nemohla nalézt srdeční akci. Přitom tam před pár dny byla. S pláčem jsem jela ke své kamarádce. Byla naprosto jediná, kdo věděl o mém těhotenství a potřebovala jsem se vyplakat. Jela jsem domů. Celý týden byl hrozný.

Jela jsem na kontrolu do CARU. Vše jsem řekla doktorce. A řekla mi: „tak se tu pojďte položit a podíváme se na to. Partner může jít vedle Vás.“ Doktorka zhasla a zapnula televizi UTZ a začala snímat moji dělohu a pronesla, „ale já tu srdeční akci vidím.“ Pustila nám ji a já poprvé slyšela tlouct srdíčko mojí tečky. Byla jsem tak šťastná. Byla jsem akorát podle UTZ 6+3. To byla euforie. Tak za týden ještě na kontrolu a pak mě předá do rukou mé gynekoložky.

22. 12. 2016

Druhá kontrola v CARU. Přede mnou byla jedna paní a když jsem vyšla do ordinace k doktorce tak na televizi byl ještě snímek miminka v 10 týdnu a doktorka mi řekla: „tak se pojďte položit. Takhle by to dneska mělo vypadat. Usmála se.“ A já ji řekla, že to taky tak bude vypadat. Opět byl vedle mě partner. Jakmile jsem viděla UTZ, tak jsem sama poznala co to znamená. Slova doktorky si pamatuji dodnes. Po dlouhém zkoumání řekla: „Je mi to líto, ráda bych Vám řekla něco jiného, ale je to zamlklé těhotenství. Srdeční akce žádná.“

Bože, začala jsem se strašně třást, necítila jsem nohy a nemohla se ani postavit. Strašně se mi motala hlava. Brnělo mi celé tělo. Rozbrečela jsem se a přítel mezitím poslouchal další instrukce postupu. Druhý den mě čekala revize.

23. 12. 2016

Čekala jsem, až si pro mě přijde sestřička. Odvedla mě na sál. Bože, ten kýbl před lehátkem. Udělalo se mi znovu zle. Napíchli mi kanilu a v usínání jsem brečela s tím, že až se vzbudím, bude mě jen půlka. Cítila jsem se tak prázdně. Byly to nejhorší Vánoce, které jsem kdy měla.

28. 12. 2016

Jsem se dozvěděla že je těhotná druhá moje švagrová. Opět mě to položilo. Takový smutek. A nejen to. Nastaly komplikace ve smyslu zánětu dělohy.

10.2.2017

Jsem začala večer hrozně moc krvácet. Bylo to strašné. Přemýšlela jsem jak se s tím vlastně dopravím do nemocnice. Nejbližší je od nás asi 20 km. Jedna vložka mi vystačila tak na 5 minut. Začala jsem hodně panikařit. Jenže to z ničeho nic přešlo. Nikam jsem nejela. Pak jsem měla bolesti v podbřišku. Takže pohotovost.

Diagnoza: Rezidua - tudíž děloha nebyla správně vyčištěná. Vsadím se, že to krvácení bylo také dočišťování. A doktor řekl, že bych po vyléčení zánětu měla jít na další revizi. Ach jo. Rozbrečela jsem se znovu. Naštěstí přesně za 28 dní od masivního krvácení (což je můj klasický cyklus) mi dorazila ms. Na pozdější kontrole byla děloha vyčištěná a ocitli jsme se v podstatě na začátku našeho snažení.

Třetí rok snažení

Do dnešního data nic. Snažili jsme se poctivě od března 2017 až do ledna 2018. Osud na mě přichystal jednu planou naději a to 18.12.2017. Měla mi dorazit ms ale nedorazila. Udělala jsem si test a na něm malý dušík. Začala jsem věřit a těšila se, jak bude sílit a až dám test partnerovi k Vánocům. Jo, mamatesty bych zakázala. Byl falešně pozitivní.

2.1.2018

Jsem měla další konzultaci v CARU. Cyklus se mi změnil, menstruace byla slabší, hormonální léčba nezabírala a měli jsme podezření na srůsty v děloze způsobené revizí a následným zánětem. Včera jsem byla na ambulantní hysteroskopii bez narkózy v Odolené Vodě. Vše proběhlo bez jakýchkoliv problému a bolestí. Srůsty nemám. Bylo mi odebráno 6 vzorků na histologii, ale to odebírají vždy.

16.2.2018

Mě čeká další konzultace ohledně toho jak dopadla hysteroskopie podle zprávy a výsledků z histologie. Pak nám dr navrhne další řešení. Ale já mam jasno. Zatím do budoucna nechci další cyklus IVF. Nechám to přírodě a kdybych měla těhu pomoci, tak zkusím maximálně IUI třeba až na podzim. Teď se hlavně těším na svoji práci a nově si stavíme byteček. Postupně ho zařizujeme a hlavně všechno našima rukama. Pak nás čeká dovolená a pak… To už je na osudu. Uvidíme co nám přichystá.

Váš příspěvek

Odesílám...
Napsat příspěvek
Smazaný anonym
9.2.18 16:33

Přeji ať se Vám konečně zadaří a srdíčko jen sílí… :srdce:

  • Upravit
9.2.18 16:46

Přeji vám ať to vyjde. Chápu vás. Zažila jsem tu větu o zamlklem těhotenství taky a takovou bezmoc jsem nikdy necítila. Po probuzení z narkozy jsem brečela na dospavaku. Tento rok v leze budeme mít za sebou 3 roky snažení bez úspěchu… Tak jestli mohu přeji nam štěstí oběma.

  • Nahlásit
  • Zmínit
3836
9.2.18 16:51

Držím pěsti :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
b22
273
9.2.18 16:56

:( Těšila jsem se na veselý konec, věřím že to vyjde a moc vám držím palce. Je to opravdu nefer, když támhle některé chodí na potraty x krát za život. Ja jsem čekala 4mesice a přišlo mi to nekonečné. :srdce: tak snad brzy :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
413
9.2.18 17:42

Já jsem otěhotněla až na 6tý cyklus IVF… pošesté se zadařilo, zato dvojnásobně.. teď jsem v 11tt.. naděje je vždycky :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
5081
9.2.18 18:29

Moc drzim palce, cekala jsem stastny konec…ja prodelala ZT v 17tt, boli to moc, takze vim, ze ti ted nejake reci utechy nepomuzou :( moc moc preju, aby tam brzo to vase vysneny :srdce: bylo :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
120
9.2.18 19:49

Přeji hodně štěstí :srdce: Hlavně čistou hlavu! Taky od doktora jsem slyšela ze mám zamlkle tehotenstvi já v tu chvily nevěděla co to znamená. Je to hrozny pocit. A není jsem ve 29 tt. Takže jen pozitivní myšlení! Sama za sebe musím rict až když jsem tehotenstvi vypustila z hlavy tak se zadarilo! :palec:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3201
9.2.18 20:08

@Elis95 Jednou to učitě přijde. Nepřestávej tomu věřit. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
209
9.2.18 20:35

Posilam mnoho síly a šťastný konec :srdce:!!! Vám i ostatním, které se snaží :(

  • Nahlásit
  • Zmínit
1867
9.2.18 21:00

Těšila sem se na dobrý konec, ale tohle je bohužel život. Držím palce, ať se brzy zadari :srdce: hlavně to nevzdavejte!!!
Vím, co prožívás. Mám za sebou 4. IVF a z toho 2 zamkle těhotenství s revizi..a teď se připravujeme na první ket. A to vše během 1,5 roku..

  • Nahlásit
  • Zmínit
9.2.18 21:26

Moc me to mrzi. Ale neodkladala bych dalsi ivf. Vzdyt prvni vam vyslo. Sla bych do toho znovu a co nejdriv.

  • Nahlásit
  • Zmínit
193
9.2.18 21:29

Přeji hodně síly a trpělivosti, ale určitě to vyjde, neboj :hug: Taky jsme čekali na mimčo tři roky a už jsem propadala beznaději… a dnes mi doma běhají dvě krásné a zdravé holčičky…
Vaše miminko si vás najde :andel:

  • Nahlásit
  • Zmínit
19177
9.2.18 22:05

Meli jsme stejny „problem“… SPG velmi spatny, ja v
poradku. Dokonce po prvni navsteve v CARu ohledne vysledku SPG nam Dr. rekl, ze sance na prirozene otehotneni prakticky zadna neni. Po dvou IVF a čtyřech transferech jsme se na vse vykaslali. Nejde na to nemyslet, ale rozhodli jsme se, ze si dame od vseho toho snazeni minimalne rok pauzu. Otehotnela jsem prirozene po dvou mesicich od posledniho transferu a narodila se mi uzasna dcerka, ktera ma ted rok :srdce:… Verim, ze i k vam si dite cestu najde :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit
3586
10.2.18 08:56

Taky jsme se snažily 3roky, neřešili jsme to žádnými hormony ani IVF a podobně asi 3× spermio a kontrola hormonalniho profilu pak doktora napadlo udělat ambulantní histologii neboli jak on říká pertubaci, s tím ze mi u toho řekl ze ten cyklus proste musím otěhotnět. Nevím čím to bylo způsobeno jestli tím ze mi dal naději ve kterou jsem ani nevěřila, ale teď jsem v 19tt. :) držím pesticky ať se vám brzy zadari a mate vytouzene miminko :*

  • Nahlásit
  • Zmínit
583
10.2.18 12:10

Přeji Vám ať se brzy rozrostete, ze zkušeností v okolí, vím, že je to víc jak pravděpodobné :palec:. Obdivuji každého, kdo je schopen podstoupit takovouto hormonální proceduru. To musí být moc náročné. Jediné čemu nerozumím, proč když se ví, že je problém u muže, se neléčí muž? Nebo také ano? Prosím, když tak mě poučte…

  • Nahlásit
  • Zmínit
250
10.2.18 13:48

@feliska Ahojky, nam doktor doporučil aby šel partner na operaci varikokely, která to měla na svědomí. V dubo to opravdi nepřicházelo k úvahu. Byl v novém zaměstnání a bylo nám řečeno že bude muset 2 měsíce marodit. Tak jsme se rozhodli že nejdříve zkusíme IVF. Jenže teď už má spermiogram v pořádku. Prý mohl být předtím ovlivněn třeba léky, nemocí nebo stresem. Proto teď do toho nechci jít. Necháme to zatím osudu a další IVF třeba za 2 roky. :)

  • Nahlásit
  • Zmínit
250
10.2.18 13:51

@Citronkalekninka zatím do toho nepůjdeme. Máme z toho plnou hlavu. Od léta chceme začít cestovat a prostě vypnout. Navíc jsme teď oba opravdu v pořádku. Partnerovi se srovnal i spermio, takže zatím tomu necháme volný průběh. Buď to vyjde nebo ne. Navíc mě poprvé přepadl hyperstimulacni syndrom. Strašná bolest. Málem jsem skončila v nemocnici takže i toho se trochu bojím.

  • Nahlásit
  • Zmínit
250
10.2.18 13:52

Holky, moc vám všem děkuji za podporu. I vaše příběhy mě motivují jít dál. verim ze se taky jednou dockam toho zázraku. A moc se na to těším.. dekuju vám všem :hug: :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
571
10.2.18 13:56

Jediné co můžu říct. Drž se. Moc dobře vím jak se cítíš. Prožívám něco podobného. IVF a pak ta rána. Zamlkle těhu. Snad obě brzy chytime tu těhu chřipku :) :hug: :hug: :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
583
10.2.18 15:21

@Elis95 Aha, děkuji, já začala mít už pocit, že se snad muži ani neléčí a vše se orientuje na ženu. Ale tak dobré zprávy, že už je vše v pořádku. Určitě Vás brzy překvapí 2čárky :palec:. Píšu záměrně, že překvapí, znám z okolí 3 případy, kdy už se smířili, že děti nebudou a už mají pěkné zdravé prcky a úplně přirozeně. Nakonec chodili po doktorech, že musí být nemocní se žaludkem apod., než aby si udělali těhotenský test :D.

  • Nahlásit
  • Zmínit
9268
10.2.18 17:12

Když čtu deníček, tak jsem si okamžitě vybavila svůj příběh. Já měla zamklých několik. Naposledy, když jsem byla na revizi, tak jsem odcházela s úsměvem na rtu a říkala sestřičkám, že se do roka vrátím na vedlejší pokoj jako budoucí maminka. Ležela jsem totiž na šestinedělí. No, nebyl to rok ale rok a půl, ale já byla rok po tom, co jsem to řekla už v 10 tt. Přeju hodně štěstíčka a určitě se to povede. :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
1278
10.2.18 18:07

@Citronkalekninka Přesně tak. Zvlášť pokud má muž špatné spermie, tak šance na úspěch je mizivá. Ten zánět nebyl kvůli IVF ale špatné revizi… Zamlklé těhotenství nebo potrat se stane tak ve 20-30% i bez IVF. A to IVF jim klaplo, přístě už by to vyšlo.

Ale jestli je ještě mladá, může si dát chvíli oddech a pokud jim štěstí nebude přát, vrátit se k IVF…
Pokud se toho ZT tak bojí, je dobré si nechat udělat PGD. Pak je těch zamlklých méně (něco to samozžejmě stojí)

  • Nahlásit
  • Zmínit
1278
10.2.18 18:16

@feliska Muži se léčí těžko. Občas pomůže pár měsíců počkat a spermiogram se opraví (může být ovlivněno nemocí, doporučuje se přestat kouřit), občas se najde příčina a ta se odstraní, ale nejčastěji to je prostě tak, že mají dlouhodobě málo spermií a jsou špatné kvality (pohyblivost, morfologie). Neumí se to příliš zlepšit.
Můj muž byl na urologii a jedinné, co mu doporučili byly vitamíny. Nic se u něj nenašlo. Vitamíny to moc nezlepšili. Takže nám prostě nezbývá nic jiného než IVF nebo IUI spermatem dárce (ale tak špatně na tom není, takže IVF snad bude stačit). Někdy nemají muži žádné spermie v ejakulátu a dolují se chirurgicky. Pak těch pár vylovených kousků jde do IVF a doufá se, že jsou kvalitní…

  • Nahlásit
  • Zmínit
35471
10.2.18 18:42

:kytka: Držím palce, ať se brzo zadaří a osud vám miminko nadělí. :hug:

  • Nahlásit
  • Zmínit
2579
11.2.18 18:07

Držím moc palečky ať se zadaří, co nejdříve. A věřím že se brzo zadaří a vy se dočkáte miminka :* :*

  • Nahlásit
  • Zmínit
14397
13.2.18 21:45

Ahoj, moc mě mrzí tvůj smutný deníček. Kam chodíš do CARu? A máte nějaké další vyšetření nebo jen ten spg? Zkusila jsi IUI? Nebo nativ? No nic, to jen tak pár nápadů, kdybys chtěla zase začít bojovat s pomocí lékařů…

  • Nahlásit
  • Zmínit
79
16.2.18 11:34

Moc držím pěsti, ať to vyjde :srdce:

  • Nahlásit
  • Zmínit
387
20.2.18 19:33

Moc držím palce, ať se to podaří!!!
A je fajn, že se můžeme z našich smutků vypsat. Kdo nezažil, nemůže pochopit, čím páry podstupující jakékoli metody IVF podstupují…

  • Nahlásit
  • Zmínit
20.2.18 20:25

Urcite se zadari, nepremyslet cele dny nad miminkem a myslete jeden na druheho. Miminko si vas najde :srdce: moc vam to preji!!

  • Nahlásit
  • Zmínit
1233
21.2.18 17:27

Moc smutné…i když berete to skvěle. Přeji mnoho úspěchu, určitě jste mladá a čas snad máte. Držím moc palečky :kytka:

  • Nahlásit
  • Zmínit