Pochybnosti o těhotenství
Miminko se zadařilo hned napoprvé, a tak je tenhle deníček spíš o nesnažení. Ani moc nevím, kde začít. Nejspíš tím, že manžel si velmi přál dítko a já se stále necítila na to, ho mít. Nevím, jestli za to mohl rozum, že už mám nejvyšší čas, ale jednoho krásného dne jsem si řekla, že do toho jdu.
Ve svém okolí jsem měla příklady, kdy bylo otěhotnění spíš malým zázrakem, a tak jsem počítala s tím, že ani já nebudu výjimka. No, člověk míní - příroda mění. Otěhotněla jsem hned napoprvé 
Podotýkám, že jsem se nezajímala o ovulaci, plodné dny ani bazální teploty. Možná proto to byl šok. Nemohla jsem pochopit, kde se na testu vzaly ty dvě čárky, vždyť se přece necítím těhotná, nic mi není.
Tak, jak jsem si představovala, že dám o miminku manželovi nějak romanticky vědět, jsem mu neromanticky a nesouvisle volala do práce hned po počůraném zabarveném papírku Musím podotknout, že měl velkou radost a v tu chvíli mě dost uklidnil. Ten den se mi šlo do práce opravdu zvláštně. Měla jsem chuť se o tu novinku podělit, jenže - pracuji v jednom nejmenovaném řetězci a do večera by to věděla i poslední uklízečka. No nic, takže mlčím a celý den myslím jen na těhotenství a co se tím pro mě změní.
Za tři týdny, které byly plné nejistoty, jsem měla potvrzeno těhotenství. Nevěřícně jsem koukala na tu malou tečku na monitoru a slyšela srdíčko miminka. V tu chvíli jsem věděla, že mám tu pecičku moc ráda. No a také nastal čas podělit se o tuto informaci v práci. Moc se mi do toho nechce, jenže práce je fyzicky náročná, v chladu a neubráním se nošení těžkých věcí, takže s pravdou jsem musela ven. Některé kolegyně mi miminko přály a opravdu mi moc pomohly, jiné přece nebudou dělat práci za mě a šéfová? Z té je mi smutno asi nejvíc. Ano chápu, v tuto chvíli nejsem úplně ideální zaměstnanec, je mi špatně, zvracím a nechci nosit těžké věci.
Chci vydržet aspoň dokud mi nebude překážet bříško. V pátek se mi udělalo opět špatně, nezbývá, než se omluvit a jít zvracet domů. Nicméně se od své šéfky dozvídám, že v pondělí už nemám chodit, protože za mě nastoupí náhrada. Přiznávám, že tohle byl docela šok. Podvědomě jsem věděla, že to dlouho nepůjde, ale pořád jsem doufala, že se mi uleví. Emoce se mnou cloumají a já celou cestu domů brečím jak želva. Dnes zpětně ani nevím proč. Tato práce mi chybět nebude, ale budou mi chybět peníze a některé kolegyňky, které mám opravdu ráda.
V tuto chvíli jsem v šestém měsíci těhotenství a zpětně vidím, že bych to v práci stejně nezvládla. Prozvracela jsem kompletně první čtyři měsíce od rána do noci a měla snad všechny neduhy, které jsou s těhotenstvím spojené. Moc se těším na miminko a snad nejvíc na den, kdy mám kontrolu u své mudry a vidím, jak se miminko krásně mrská a má se k světu. Sama sobě musím nadávat, když si vzpomenu na všechny pochybnosti, které jsem kdy měla ohledně těhotenství…
Přečtěte si také
Maminka mi nechtěla žádný svůj obraz dát. Jeden z nich jí však zachránil život
- Anonymní
- 31.10.26
- 2001
Seděla jsem odpoledne v obýváku na koberci s dětmi a hráli jsme pexeso. Pokojem se nesl dětský smích, když v tom z ničeho nic praskla skoba ve zdi a s hroznou ránou se zřítil obraz, který mi kdysi...
Manžel s rýmou leží, já musím fungovat. Jeho máma to prý zvládala taky
- Anonymní
- 31.10.26
- 1629
„Prosím tě, můžeš být dneska s dětmi ty? Je mi fakt mizerně,“ oznámil mi manžel v sobotu ráno a odkráčel zpátky do ložnice. Já měla rýmu, bolela mě hlava a v krku mě škrábalo tak, že jsem sotva...
Chtěla jsem mu ukázat, o co přišel. Nakonec jsem litovala hlavně já
- Anonymní
- 31.10.26
- 3319
Když mě Petr po osmi letech opustil, měla jsem pocit, že mi někdo vyrval kus srdce. Ještě horší než samotný rozchod ale bylo, jak rychle se s ním dokázal vyrovnat. Zatímco já probrečela celé týdny,...
Manžel mi vyčetl boty za 2500 korun. Sám si koupil telefon za třicet tisíc
- Anonymní
- 31.10.26
- 1749
„Dva a půl tisíce za boty? Tobě už úplně přeskočilo!“ zařval na mě manžel, když uviděl účtenku z obchodu. O tři týdny dřív si přitom bez mrknutí oka koupil nový telefon za třicet tisíc. Občas mu...
Potřebovala jsem na odběry. Manžel měl volno, přesto nechal všechno na mně
- Anonymní
- 31.10.26
- 1731
Podzimní prázdniny u nás doma rozhodně nevypadají jako idylický týden plný pohody. Zatímco manžel si užívá učitelské volno, já od rána kličkuji mezi nemocničními chodbami a uplakanými dětmi. A...
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 9308
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1790
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 3919
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2722
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 2176
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
!Jinak hodně štěstí!Můj starší kluk je taky na poprvé ,strašně sem ho chtěla a po shlédnutí dvou čárek jsem dostala uplně pobíhací reflex ,že jsem to podělala,co budu dělat ,najednou jsem měla strach !Pak mě tohle popadlo ,ještě tak v 7 měsíci … ale ten první pohled na něj … věděla jsem ,že je to anděl co mi dává křídla!!!! 
Dnes mám ty anděli 2 
J třeba nadřízenou chápu, jde mi jen o to, jak a kde mi to řekla. Asi by mi stačilo, kdyby mě vzala aspoň do kanclu a slušně mi řekla, ať jdu na neschopenku, ne že je u toho ještě dalších deset lidí a v pondělí nechoďte 
? Já byla těhu skoro před 10.ti lety. Pracovala jsem na pokladně, po první poradně mi dr.řekl, že mi vypíše neschopenku, když se dozvěděl, kde pracuji,byla půlka listopadu a já mu řekla, že nenechám holky ve štychu a vydržím do konce roku. Jenže za 14.ní jsem měla jít na kontrolu a začala špinit, takže dr. nekompromisně neschopenku. Přišla jsem tedy ještě to odpoledne za šéfkou, dala ji neschopenku, řekla ji jak se věci mají ta po mě (ne přímo po mě, ale směrem ke mě) hodila na stůl směny na prosinec, že prý nad nima sedí dva dny, aby pokryla svátky, napsala mi plno směn a já ji přijdu s neschopenkou. Jsem ji řekla, že jsem těhotná a mám problémy (ona přes 40.let bezdětná, začala řvát, že ji to nezajímá, že jsem se nechala zbouchnou atd. V té době mi táhlo na 34.rok, měli jsme tři kluky (14, 13 a 11 let) a vždy jsme chtěli až odrostou ještě jedno. No zkrátka celé těhu jsem se v tomhle hypermarketu neukázala. Těhu proběhlo v pohodě, jen do 6.měs. šílené křížové bolesti.
dodnes mě to mrzí…jako kamarádka je fajn, jako nadřízená děkuji, už nikdy víc…