Podaří se miminko?

Milé snažilky. Po asi tri štvrte roku, čo navštevujem tieto vynikajúce stránky, som sa rozhodla dnes zaregistrovať, aby som vám mohla sama napísať alebo odpovedať na vaše psaníčka. S manželom sme spolu dva roky a pokúšame sa o miminko, ktoré sa na moje sklamanie zatial nedarí a nedarí.

Viem, že niektoré ženy - a zrejme aj ja - potrebujú na otehotnenie aj rok, ale už mi z toho začína hrabať. Len čo sa o nejakej známej dozviem že čaká miminko, začnem hysteričiť, aké je to nespravodlivé, keď sa to niekomu podarí na prvý šup, kdežto mne......A dva dni preplačem. Sama seba takýmito reakciami prekvapujem, ale fakt sa neviem ovládať. Moja psychyka si so mnou robí čo chce. Máte niektorá podobnú skúsenosť s takýmito „náladami“? Ak ano, ako to zvládate?

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Kati
2263
6.4.07 08:58

Ahojky !

Tyto stavy jsme všechny zažívaly a některé jistě ještě zažívají . Moc dobře si vzpomínám na první rok snažení, kdy jsem sotva domů doběhla s pláčem, nechtělo se mi nic dělat, protože tu bylo stále uklizeno a nepobíhalo tu žádně škvrně, které by doma dělalo nepořádek (jednou na to budu jistě vzpomínat s úsměvem, až budou všude ležet hračky). Najednou mi připadalo, že jsou všechny ženy těhotné, jen já nic.
A teď? Konečně mám pod srdíčkem našeho chlapečka. Takže nezoufej!!! Na všechny z nás dojde, jen si hold musíme asi počkat trošinku déle, i když je to strašně těžké! Zadařilo se nám až po 4.IVF a to bylo 2 roky od začátku snažení.

Přeji ti moc štěstí na cestě za mimi a pokud budeš chtít a mít náladu, přijď mezi nás do Zebřičkového deníčku, je nás tam spousta, které jsme na této cestě.

Kati 34+6tt

  • načítám...
  • Zmínit
Jiitulle
213
6.4.07 11:09

Ahojky,připojuji se k tvýmu trápení!!
Mám úplně stejný pocity,jako máš ty!!!Ale u nás už to trvá snad celou věčnost!!Rozhodně víc,než dva roky jak u tebe.Takže ti žádný recept na zvládnutí stresu nedám!!Snad ti jenom může pomoct,že v tom nejseš sama.Někdy už si taky myslím,že je svět nespravedlivej.
Ale můj kamarád mi řekl,že ať nezoufám.Že o tom ten život je.že lidi většinou mají,to o co nestojí.(a to mě řekl po tom,co se odstěhovala jeho žena k někomu jinýmu,a hned s ním je těhu!!)
Taky jsem zoufala,když jsem se to dozvěděla.Hlavně protože vím,že ona to dělá jenom protože aby nemusela chodit do práce.
Tak ti přeju co nejméně stresu.To je u tohohle nejhorší!!

  • načítám...
  • Zmínit
Jiitulle
213
6.4.07 11:09

Ahojky,připojuji se k tvýmu trápení!!
Mám úplně stejný pocity,jako máš ty!!!Ale u nás už to trvá snad celou věčnost!!Rozhodně víc,než dva roky jak u tebe.Takže ti žádný recept na zvládnutí stresu nedám!!Snad ti jenom může pomoct,že v tom nejseš sama.Někdy už si taky myslím,že je svět nespravedlivej.
Ale můj kamarád mi řekl,že ať nezoufám.Že o tom ten život je.že lidi většinou mají,to o co nestojí.(a to mě řekl po tom,co se odstěhovala jeho žena k někomu jinýmu,a hned s ním je těhu!!)
Taky jsem zoufala,když jsem se to dozvěděla.Hlavně protože vím,že ona to dělá jenom protože aby nemusela chodit do práce.
Tak ti přeju co nejméně stresu.To je u tohohle nejhorší!!

  • načítám...
  • Zmínit
julie01
1168
9.4.07 07:37

Ahoj holky,  

tady julie od Jarňulek. Promiňte, že vám sem lezu, ale chtěla jsem se zeptat, jestli neberete některá kombinaci Estrofemu a Agolutinu. Zbylo mi doma po našem snažení skoro celé balení obého, tak je mi to líto vyhodit. Kdybyste některá věděly co s tím:), ozvěte se mi.
Přeju brzké //  

julie od Jarňulek

  • načítám...
  • Zmínit
leňule
261
9.4.07 17:37

Ahojky.
To co píšeš o stesu když se nedaří tady znají všechny. Mě se nadařilo podruhé otěhotnět , manžel  od nás odešel a okamžetě s ním otěhotněla jeho kolegině. Stihli to dřív než soud náš rozvod. Hrozně to bolelo a přišlo mi to strašně nespravedlivý. Ona nám ho odtáhla a měla dítě co jsem měla mít já. Dodnes si pamatuju když si přijeli pro dceru na víkend jak jsem seděla sama doma u topení v záchvatech pláče. Dcera si to neuvědomovala jak to bolí a vyprávěla co bráška. Bylo to hrozné. Po letech se mi podařilo se přez to přenést hlavně díky tomu, že mám vedle sebe skvělého chlapa. Občas se ovšem objeví něco co mě srazí na kolena. Zrovna nedávno když jsem se dověděla, že přítelkyně máho expřítele je těhotná. Nijak to neřešili, neplánovali a čekají. Taky mi to přijde nespravedlivé - on dost pije, kouří a cpe se všema možnýma lékama a má výsledky v pořádku. Je pravda, že tahle zpráva mě přiměla k tomu urychlit naše IVF. Třeba nám to vyjde a nebude mě tak drtit když ho budu potkávat s kočárkem - bydlí v domě vedle nás. Je to paradox - člověk má zázemí a dal by mimču veškerou lásku a péči a nemá tu možnost. Někdo nemá nic, dítě nechce a bude jich mít jak fotbalové mužstvo.
Musíme věřit, že jednou tu smůlu prolomíme a vytoužených miminek se dočkáme. Od té doby co chodím na tyhle stránky jsem zjistila jak je skvělé se z toho všeho vypsat. Mě to ohromně pomáhá.
Držím pěstičky ať se vám to brzy podaří.
 Lenka

  • načítám...
  • Zmínit
mermaid
3
11.4.07 13:43

Ahoj, aj ja držím palečky, tfuj tfuj…

  • načítám...
  • Zmínit
Veronik@
30
21.4.07 21:20

Ahoj Lenule, nemohu nereagovat na tak pravdiva slova…
I ja mam nekolik kamaradek, co se „podivaji na trenyrky“ a jsou v tom… Porad resi, „aby do toho neprisly“ - to me nici. Jedna z nich byla uz 6× tehotna, z toho ma 1 dite. Pravda je, ze o 1. prisla asi ve 20. tydnu, o to posledni dokonce ve 30. Ale mezi tim byla na interrupcich typu „oholila jsem se dole a stydela jsem se jit si dat telisko“ nebo „tatka je prilis mlady“ - no sila. Jina zena, kterou znam mi po porodu naprost zdraveho chlapecka ve svych 38 letech napsala tak strasnou SMSku o svych pocitech, ze jsem to obrecela a pomyslela si neco nehezkeho o Spravedlnosti.
S autorkou clanku zase naprosto citim v tom, co dokaze psychika. Clovek si rika, ze to ma zvladnute, ze to ustoji a pak ho rozhodi naprosta malickost - treba tehotenstvi nejlepsi kamaradky. Se mnou to vzdycky zacvici, ze se nepoznavam. Obcas jdu radeji driv spat, abych nemela chut neco manzelovi predhazovat - vim moc dobre, ze ho to trapi stejne jako me, jen o tom nema takovou potrebu mluvit. Kdyz si ale spolu sedneme, otevre se a necha me nahlednout do svoji dusicky, vidim, ze na tom je hodne podobne. Ale asi to tak ma byt a musime si ten kalich horkosti pekne vypit.
Nehazim flintu do zita a doufam a verim a jsem (zatim stale jeste) optimisticka.
Drzim vam vsem palce a doufam, ze se dockame.
Veronik@

  • načítám...
  • Zmínit
skritek03
1
22.5.07 17:25

Ahoj holky, vim jak se citite. Ja si miminko prala docela dlouhou dobu a porad se nedarilo. Zazivala jsem stejne stavy jako vy. Chodila jsem do prace, studovala, zila jsem docela hekticky. Aniz bych si to pripoustela a uvedomovala, samozrejme…a pak jsem si naplanovala dovolenou. Dlouho jsem tu cestu pripravovala, hledala informace, vymyslela co si sebou vezmu…vratila jsem se neuveritelne odpocata a svezi. Citila jsem se bajecne a i me telo si odpocinulo. Zacala jsem se soustredit na sebe, uzivat si (sauna, joga, plavani) …Mesic po navratu se mi na testiku objevilo //, a reknu vam, tohle bylo to posledni co by me napadlo !!! proto si myslim ze dulezite je odreagovat se, protoze prostredi ve kterem zijeme je velmi stresujici (at uz neprijemni urednici na poste, tramvaj ktera vam ujede pred nosem, okoli ktere neustale neco zada..)…teprve az po navratu jsem si uvedomila jak obrovsky stresovana jsem ze vseho byla. A to jsem si myslela, jak jsem v pohode…ale verte, ze vlastni telo neosalite.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Je ještě šance?