Porcování kance

Není nad to mít dobré kamarády aneb cesta do pekel je dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Neboli o tom, jak i úplně obyčejná věc může nabrat nečekané obrátky. Dostala jsem kance, ne celého, abych nelhala, ale čistou polovinu, krásnou, velkou, obrovskou polovinu.

S masem to zrovna třikrát neumím, ale život je plný výzev a naporcovat kance není až tak mimořádná výzva. Ehm, možná není, ale máme tu několik faktorů, které to malinko komplikují:

Problém č. 1: Marek
Problém č. 2: Linda
Problém č. 3: Eliška
Problém č. 4: Simira

Jsem matkou už pár let, takže logistiku mám v malíčku, problému č. 1 jsem se zbavila hned před osmou prostým vysazením před místní školou. Problém č. 2 a 3. nikdy nikdo nikde nechce. Nevím proč, jsou to mimořádně roztomilé holčičky. Problém č. 4 je moje práce – tedy moje rozjíždějící se podnikání, měla-li bych používat klišé, pak mé čtvrté dítě a o tom jsem usoudila, že chvíli počká.

Mám jednoho kamaráda, na kterého si vzpomenu vždycky, když slyším, vidím nebo sama použiji slovo „problém“ a okamžitě se mi chce smát. Kdysi jsme seděli večer na zahradě (no to není tak úplně přesné – měli jsme tam sud) a on líčil příběh, který by vás myslím mohl pobavit. Tenhle kamarád si dal v hospodě nakládaný hermelín s chilli papričkami, s pořádnou dávkou chilli papriček. Pikantnost pokrmu zaléval chladným pivem, a tak musel brzy s pískem. A tam se to stalo, rukama umatlanýma od papriček, uchopil to, co ho pak začalo strašně pálit (docela zajímavý pokus tuhle historku převyprávět slušně). „A co jsem měl jako dělat, že jo, říkal jsem si: mám problém, musím ho vyřešit“. Museli byste ho asi znát, aby vás ani moc neudivilo, jakým způsobem se rozhodl tenhle problém řešit. Masturbací. Zábava byla onoho večera bujará, takže se debata nakonec zvrhla k dohadům o tom, kolik kdo dovede řešit problémů najednou, kolikrát denně je kdo schopný řešit problém apod. Ale popis opileckých debat nikdy nebude tak třeskutě vtipný, jako když je člověk večera účasten.

Takže zpět k mému problému – tedy porcování kance, ten masturbací řešit opravdu nejde. Linda a Eliška dostaly nože. Byly přisunuty na židlích k lince, na které se válela hora zkrvaveného masa. Linda kulila oči, Líza řvala „masó, hurá“. „No vida, jak nám to pěkně půjde“, říká si spokojeně jejich matka – tedy já.

Otevřu mrazák, máme tu další problém. Jenom dílčí, při zběžném pohledu je zjevné, že pokud chci kance naporcovat a pak ho někam narvat, pak musím mrazák odmrazit a uklidit. OK, než naporcujeme, v klidu odmrazíme mrazák, coby ne. Zatímco vyklízím šuplíky, děvčata s noži si začínají být vzájemně nebezpečná. Beru jim nože, mladší děsně ječí. Vracím nože.

Beru i svůj a jdeme bourat. Jde to dobře, ale pomalu. Problém číslo 3 v průběhu akce odpadá a je tedy dočasně hibernován. Rychlost práce se tímto zdvojnásobila, přesto čas letí jak splašený kůň. Z mrazničky již pomalu odkapává voda. Nad horou odkrájeného špeku ztrácím chuť k jídlu, příliš živě jsem si představila tu hmotu na svém břiše.

Problém č. 3 se probouzí, vyžaduje jídlo, evidentně ještě nemá tak silnou imaginaci jako já anebo ji zkrátka nějaký špek nechává chladnou. Matka začíná být v časovém presu, protože jíst není co a nebude to dlouho trvat a bude třeba zajet pro problém č. 1. Problém č. 4 už také čeká trochu příliš dlouho, a proto instaluji do pandemické scenérie ještě i notebook, abych věděla, co se děje na Simiře.

Začíná mi to přerůstat přes hlavu, mrazák kape, na stole jsou balíčky masa, hodně balíčků masa, na lince jsou hromady masa, hodně masa, na plotně se škvaří sádlo, na zemi je krev (moje krev). OK, dáme si k obědu kuskus, to je hned. Děvčata kupodivu spolupracují, ale který blb měl nápad do tohohle bordelu přimíchat ještě kuličky kuskusu, zasloužil by kruté mučení. A máme tu 12:30. No nedá se nic dělat, jedeme pro problém č. 1., nakonec by mohl být celkem efektivním pomocníkem.

Ve chvíli, kdy otevírám dveře domu už s plnou sestavou, zvoní mi telefon. Simira už nepočká, volá mi paní, která má potíže s vložením svého zboží (Simira je internetová galerie pro prodej a nákup originální, rukodělné a designové tvorby).

Zatímco se snažím uklidnit paní, která si málem vzteky způsobila škody na svém počítači, prohlížím si apokalyptický obraz mé dekadentní kuchyně, resp. toho, co z ní zbylo. A přepadá mne žal a beznaděj. Měla bych chuť smotat se do malé kuličky a ronit slzy. Mám chuť řvát: tohle se přece nedá zvládnout. Ale k čemu by mi to bylo? Před čtvrtou musím Marka odvézt na judo, takže zapojím skryté rezervy a v 15:58 je kuchyň uklizená, kanec již věčně odpočívá svůj zmrzlý sen, sádlo je vyškvařené a na plotně voní v papiňáku kančí guláš.

A kde je vlastně pointa?

Každý má někdy den blbec, kdy se mu toho sejde příliš moc najednou, důležité je ale nepropadat panice, protože pokud jde jen o bordel v kuchyni, pak nejde ve skutečnosti o nic.

Vrhla jsem se s kamarádkou do podnikání, a to i když máme dohromady 5 dětí, jedna dělá školu a druhá má i částečný úvazek ve své původní práci. Šly jsme do projektu plné entuziasmu a nadšení a necháváme za ním mnoho hodin tvrdé práce. Jsem moc ráda, že jsme do toho šly dvě, protože když jedna porcuje kance, zaskočí za ní druhá. Když naopak jedna dělá zkoušku, druhá neporcuje kance a věnuje se plně firmě. Mnoho zlých jazyků nám tvrdí, že naše přátelství neskončí dobře, když spolu budeme podnikat. Pracujeme ale už více než rok, a i když jsme spolu vždy nesouhlasily, tak jsme našly východisko a dokážeme myslím velmi dobře oddělit pracovní spory od osobních vztahů mezi námi.

Zkrátka, když se chce, všechno jde. Možná to některou z přítomných maminek nakopne, jít do toho taky.

PS: Pokud by mě někdo chtěl osočovat z toho, že označuji své děti za problém, pak vězte, že je to pouze kvůli literární hodnotě textu a ve skutečnosti jsou tím nejhezčím problémem, který mě kdy potkal.

Sledovat eMimino.cz

načítám...

Přečtěte si také

Přišli jsme o byt kvůli změně času. Teď nás změna čeká znovu. Kdy už to skončí?

Anonymní
23.10.26
1571

Je to přibližně půl roku, co nás posouvání času stálo smlouvu na byt. Přijeli jsme pozdě a nabídka nám tak utekla mezi prsty. Frustraci ze změny času už pociťuji znovu, čím blíž to je, tím víc jsem...

Nemůžete žít ve 2+kk, kritizuje mě moje matka. Sama nás vychovávala v garsonce

Anonymní
23.10.26
397

Situace s bydlením není v posledních letech vícečlenným rodinám zrovna nakloněná. Protože platy nám s manželem za posledních deset let příliš nepovyrostly, zůstali jsme se dvěma dětmi v našem...

Přítel toužil po sexu na hřbitově. Jednou jsem mu vyhověla a takhle to dopadlo

Anonymní
23.10.26
610

Mirek je kluk, se kterým se fakt nenudím. Má rád extrémní věci a pořád vymýšlí něco nového. Občas je to až trochu za hranou. Je nám oběma 22 let, jsme mladí, tak proč si neužívat. Někdy řeknu ne,...

Jsem naprogramovaná vstávat za světla. Ta ranní tma mě ničí

Anonymní
23.10.26
211

Vůbec se nedivím, že na podzim lidé trpí víc depresemi. Jakmile totiž člověku zazvoní budík a venku je stále tma, je to jako rána palicí. Já jsem aktuálně na vrcholu těchto stavů a každé ráno...

Cizí lidé v naší posteli? Manžel zuřil, když jsem mu navrhla dovolenou zadarmo

Anonymní
23.10.26
333

Chtěla jsem dětem dopřát pořádnou dovolenou, aniž bychom za ni utratili všechny úspory. Když jsem ale navrhla výměnu domu s někým z druhého konce světa, manžel se na mě podíval, jako bych se...

Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech

Anonymní
22.10.26
1080

Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...

Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?

Anonymní
22.10.26
1280

Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...

„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství

Anonymní
22.10.26
795

Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...

Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou

Anonymní
22.10.26
669

Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...

Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata

Anonymní
22.10.26
2084

Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...

Přidat deníček