Porod naší Sofinky
- Porod
- Culie
- 28.10.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jak sem se bála a nakonec to byl fofr. Dne 3. 10. 2011 jsem byla v poradně, to už jsem byla 40+3 tt, otevřená na 2 cm a dr. mi provedl už můj druhý Hamilton, moc jsem tomu nevěřila. Po tom prvním mě pobolívalo ten den břicho a po několika dnech začala odcházet zátka.
Tentokrát nic, odjela jsem domů a mohla normálně fungovat. Takže jsem ani nedoufala, že o několik hodin později začnu rodit. Bylo kolem jedenácté, když jsem šla nic netušíc spát. V jednu hodinu ráno mě vzbudila bolest, tak jsem šla dolů, zapla si na PC program na počítání kontrakcí a chatovala s kamarádkou. Kontrakce po 5 minutách, další už okolo 3 minut. Šla jsem zkusit sprchu, zda to není planý poplach, bolesti nepřestávaly.
Vytočila jsem číslo do porodnice, kvůli tomu, co mám dělat. Mám ji vzdálenou 30 km, tak jsem nechtěla jet zbytečně tam a sem. Moc milý ženský hlas mi po vylíčení mého stavu řekl, ať se přijedu ukázat. Šla jsem vzbudit přítele, to už byly 2 hodiny ráno. Říká mi, jěště chvilku, myslel, že ho budím do práce a v tom mu říkám, nééé, jedeme do porodnice a právě mi i praskla voda, zlato.
Začali jsme se tedy oblékat, kontrakce byly silnější a v kratších intervalech, takže mi to trvalo dlouho. No ovšem můj přítel byl nejlepší, když měl starost, co na sebe a ptal se mě, kde má nějaký kus, co si chtěl vzít, tak jsem říkala, že nevím, ať si vezme třeba tepláky, že je mi to jedno… Než jsme se vypravili, bylo něco kolem půl 3 ráno. Kontrakce byly už asi tak po 2 minutách a dost intenzivní. Nějak jsem se nasunula do auta. Ještěže byla noc a cesta byla volná. Trasa do porodnice vede přes D1, takže jsem se celé těhotenství děsila, jak to zmákneme, když bude zácpa apod. Cesta byla rychlá, ale já měla pocit, že porodím v autě, jak už to bolelo.
Vyjít do prvního patra bylo taky pekelné, kdo to vymyslel, porodní sál v patře?Nějak jsme se tam došourali, vyndala jsem si průkazku, přítel si sedl. Prý proč nezvoním, říkám, jak? Skoro jsem mlátila hlavou o topení, o které jsem se držela, jaká to byla bolest. Zazvonila jsem a vylezla moc milá sestřička, zřejmě ta, s kterou jsem mluvila po telefonu. Tak pojďte dál, povídá mi a já říkám, dejte mi vteřinku, až to odezní, jj, klidně dvě, usmívala se. Poslala mě do kabinky svléknout a až budu, že mám jít za ní, že mě vyšetří. Za chvíli přišla, jestli jsem v poho, já stála na půl svlečená, opírající se o zeď, že jakžtakž.
Nějak jsem se došourala na křeslo a ona začala s vyšetřením a říká, já to vidím tak na sedm, a já vyděšeně říkám, hodin? Ona že né, na 7 cm, to mě celkem uklidnilo, tak mi jěště natočila monitor. Přišel dr., sepsal tam se mnou příjem a zase mě vyšetřil. Závěr, jdeme na to a bez přípravy, jen prý, jestli si chci dát sprchu, tak říkám, že ne, že mi nepomáhá.
Tak jsme se přesunuli do porodního boxu, za chvíli přišel přítel. Pár kontrakcí jsem musela prodýchat, to byla vleže síla, držela jsem se přítele za ruku, ten seděl vedle mě na židli. PA byla skvělá, milá, takový anděl, i jsme se nasmáli, když sem řekla nějakou hlášku. No a když řekla, ještě to teď vydýcháte a pak už začneme tlačit, bylo to super. Přišel dr. a vše bylo připravené na vylodění naší malé princezny. Tlačení trvalo trochu déle než jsem čekala, ale dalo se to, musela jsem vydržet. Přítel mi stál za hlavou a hladil mě po čele. Hlavička byla pořád vidět, ale ven se jí úplně nechtělo.
Po nějaké době to tedy konečně bylo za námi a malá venku. Bohužel, jak to bylo vše rychlé, tak jsme se nestačili domluvit, že bych ji chtěla dát hned na sebe a ani přítel nepřestřihl šnůru. Ukázali nám ji a přítel šel s dětskou sestrou malou měřit atd. Mě mezitím dr. sešíval, prý jsem se trochu natrhla, ani mě nenastřihával. Za chvíli přišel přítel a donesl ten náš malý poklad. Byla krásná a když mi řekl míry, tak jsem trochu zírala. Sofinka měla 3980 g a 52 cm. Nastalo naše společné mazlení a dívání se na ni, jak je krásná.
Takže shrnutí, bylo to dost bolestivé, ale naštěstí krátké a za ten poklad to stálo. Velké díky patří PA, moc mi pomáhala a podporovala mě.
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 75
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 76
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 124
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 111
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 199
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8655
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1473
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 727
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 2904
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1268
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...
gratuluji 
gratuluji ka maličké Sofči je nádhernáá… 
