Porody jinak

Své první těhotenství jsem prožívala v pohodě, celkem bez problémů. Až v sedmém měsíci nastaly menší komplikace, kdy jsem se předčasně začala otevírat a tak mi byl nařízen klid na lůžku. Pečlivě jsem vše dodržovala a dva dny před termínem vše začalo. Ráno jsem se probudila a cítila takové lechtání v bříšku. Nevěděla jsem jestli už to začíná anebo jsou to jen poslíčci. Pro jistotu jsem se vykoupala a připravila si věci. Ono lechtání se změnilo na slabé kontrakce přicházející rovnou po pěti minutách! Odjela jsem tedy do nemocnice, po cestě už byly kontrakce silnější. Po převléknutí následovalo natáčení monitoru. Po chvilce jsem měla kontrakce po jedné až dvou minutách. Při těchto kontrakcích jsem pak najednou měla silné nutkání tlačit. V té době jsem si neuměla představit, že by porod mohl trvat i další nějakou tu hodinu. Měla jsem totiž takovou přestavu, po přečtení knížek, že porod musí trvat několik hodin, než se plně otevřou porodní cesty. Obzvlášť u prvorodičky. Při tomto nutkání tlačit jsem pak zavolala na sestřičku, která sedila opodál. Byla to ale mladá paní doktorka, která hned přišla a vyšetřila mě. Řekla mi, že už skoro rodím ale že se musíme přesunout na porodní sál. Ještě mě rychle trochu oholila, na ostatní přípravu už nebyl čas. A tak jsem přešla na sál, vylezla na lehátko a paní doktorka mi tak mohla „píchnout“ plodovou vodu, která samovolně neodtekla. Poté jsem mohla začít tlačit. Stačilo párkrát zatlačit a náš Filípek byl na světě. Doktorka mi malého položila na bříško a já byla v sedmém nebi. Potom následovalo šití, trochu jsem se při porodu natrhla.

Nikdo jsme nečekali, že to všechno půjde tak rychle a byli jsme z toho překvapeni. I personál nemocnice. Dokonce jsem byla oznámkována na jedničku s hvězdičkou:) Byla jsem samozřejmě ráda, že šlo všechno snadno a rychle, konečně jsem měla své miminko u sebe.

Po necelých třech letech jsme se rozhodli pořídit si druhé miminko. Vy:,–(ila jsem tedy antikoncepci a hned první měsíc se zadařilo. Těhotenství proběhlo naprosto bez problémů. Toto těhotenství jsem si opravdu vychutnala. Netušila jsem jaký budu mít porod, jestli to bude zase rychlé anebo si to prožiju se vším všudy. Nakonec týden před termínem mi ráno praskla voda. Probudila jsem tedy manžela a řekla mu, že to asi dnes už bude. V klidu jsem se šla nasnídat a vykoupat. Myslela jsem, že mám spoustu času, protože jsem neměla žádné kontrakce. Chtěla jsem ještě chvilku počkat doma, než příjdou stahy ale manžel mě netrpělivě popoháněl do nemocnice. Odjeli jsme tedy do porodnice, kde lékař po vyšetření nás poslal na příjem. Převlékla jsem se do košile, vzala věci na koupání, a potom mě sestřička napojila na monitor. Řekla, že na další přípravě se spolu domluvíme potom. V té době už byl se mnou i manžel a já mu říkala, že mám tak trochu obavy. Obávala jsem se, že to bude dlouho trvat. Do této doby jsem měla jen dvě slabé kontrakce a já čekala až nastoupí stahy alespoň po nějaké pravidelně době. Monitor mi natáčela sestřička jen krátce. Pak přišla porodní asistentka, která mě vyšetřila a řekla, že jsem připravená rodit. Další příprava se tedy nekonala. Oholená jsem už byla naštěstí z domova. Už jsem ze sálu nesměla. A tak přišla ještě jedna porodní asistentka a začaly si to tam všechno připravovat. Ještě jsem neměla, kromě těch dvou slabých, žádné další kontrakce. Když si to tam porod. asistentky všechno připravily, řekla mi jedna z nich, že můžu začít tlačit. Tomu jsem se teda fakt divila, nevěděla jsem, že je možné začít tlačit bez kontrakcí. Tak jsem párkrát zatlačila, por. asistentka kontrolovala jestli mimčo postupuje dolů. Když jsem chtěla tak jsem si odpočinula a povídali jsme si tam všichni při tom. Dokonce jsme se tam i smáli. Vlastně jsem si to mohla řídit sama. Tlačila jsem kdy chtěla. Porod. asistentky povzbuzovaly, byly opravdu hodné a milé. Přišla ještě asi jedna nebo dvě kontrakce, já pořádně zatlačila a náš druhý syn Davídek byl na světě. Obešla jsem se i bez šití, což jsem opravdu ocenila.

Druhý porod byl tedy ještě snažší než ten první. Manžel se také divil, že to jde tak snadno, skoro tomu nechtěl věřit, že už to máme všechno za sebou.

Máme dvě krásné děti. Občas mi tak trochu chybí to hezké období plné očekávání. Další děti už s manželem ale neplánujeme a tak jen ráda vzpomínám na své těhotenství a na porod.

Budoucím maminkám bych přála bezproblémové těhotenství a porody plné pohody a co nejméně bolesti. Vím, že ne každá maminka si prožije stejný porod jako já. Ale nemějte strach předem, třeba zrovna vám proběhne porod také tak lehce. Hlavně ale všem přeju zdravé a spokojené miminka. Ať vám všem přinášejí spoustu radosti a štěstí.

Eva, Filip 3,5 roku a Davídek 3 měsíce