Proč matky lžou ;)
- Porod
- Liviettka
- 28.07.10
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
V roce 2009 jsem složila maturitní zkoušku a v květnu 2010 jsem v rukou držela už zkoušku životní – naše roztomilé miminko. Nemálo lidí si o mě zcela jistě pomyslelo, že jak jsem mladá, tak jsem blbá. Dle mého by bylo však vhodnější měřit schopnost ženy pečovat o dítě spíše po stránce psychické, než věkové. Kolikrát totiž ani ty „zralé třicítky“ přesně neví, co chtějí… Rozhodně však razím názor „neházet všechny do jednoho pytle“. Každý člověk je jiný, což je jistě všem již známo. Každý je jedinečný a vyznačuje se svými schopnostmi, radostmi i blbostmi ;)
- 1
- 1
Proč matky lžou…..
Mé těhotenství proběhlo hladce. Úspěšně jsem zvládla čurat do zkumavky každý čtvrtek ráno a docházet do těhotenské poradny. Také jsem bez problému vypila ten odporný přeslazený nápoj kvůli testu na těhotenskou cukrovku. Ukázkově jsem první tři měsíce zvracela jen při pohledu na zelí. Na pálení žáhy jsem si tak nějak zvykla, noční křeče v lýtku pro mě přestaly být překvapivé a odpudivě růžové těhotenské vitaminy jsem jedla tak pravidelně, že mi jedna krabička o obsahu 60 tablet, vystačila na celých devět měsíců.
Měla jsem krásný hnízdící syndrom a proto můj milovaný přítel navzdory tomu, že si v práci přejel nohu elektrickým vozíkem, musel na můj rozkaz vymalovat celý byt i s berlema. Byla jsem v osmém měsíci, když jsem v kleče drhla podlahu nemalého bytu od malířské barvy a vůbec mi to nevadilo. Ba naopak. Nikdy předtím jsem neměla tak kladný vztah k čistotě a proto jsem podlahu pro jistotu vytřela nejmíň desetkrát. K mému zděšení jsem zjistila, že stav oken je příšerný a tak i ty prošly důkladnou čistkou.
Pro mou velkou radost si má máma zlomila při příležitosti šílení z velikonočního úklidu na třikrát nohu a tak i vaření pro mé rodiče a mladší sestru padlo na mě.
Ještě týden před porodem jsem lítala po bytě s bílou barvou na dřevo a natírala jsem všechno od jídelního stolu až po košíky na časopisy. Když nastal den prvního plánovaného termínu porodu a dítě stále nejevilo touhu po odchodu z mého břicha, napadlo mě ještě pohrabat trávu na zahradě.
Když se mě táta zeptal, kdy budu rodit, s klidem jsem oznámila, že na to ještě nemám čas.
A najednou bylo všechno hotovo. Byt vydezinfikovaný od podlahy až ke stropu, tašky do porodnice nachystané. Toužila jsem rodit 1. máje, ale tomuto datu se miminko také vyhnulo a tak jsem 2. května naposledy ještě „znásilnila“ mého přítele před tou krásnou věcí jménem porod.
Za dobu mého těhotenství jsem pravidelně pročítala stránky časopisů o maminkách a miminkách. Četla jsem o porodu jako o něčem nepopsatelně krásném a některé matky dokonce tvrdily, že dítě z nich jen tak „vyžbluňklo“. Pro jistotu jsem si ve své mysli představila porod jako něco strašně hrozného a bolestivého, abych si pak po porodu mohla říct, že to zas tak strašné nebylo…
3. května v 7 ráno jsem přítele ujišťovala, že v klidu může jít do práce, protože mě přece ještě nic není… Marně jsem si nalhávala, že ty šílené stupňující se bolesti jsou jen „poslíčci“. V tričku s nápisem „Ticho roste mi břicho“ jsem chodila po obýváku a co pět minut ječela. Naštěstí mě přítel neposlechl a místo do práce mě spolu s mým tátou odvezli v 9 rovnou na příjem rodiček do porodnice.
Tam se na mě podívali, řekli, že jsem otevřená už na 5 cm a hned po klystýru a sprše mě dali skákat na balón na porodní sál. Zhruba od 10 hodin se bolesti už nedaly vydržet. Chodila jsem po chodbě a držela se všeho, co bylo po ruce. Dřepěla jsem, protože stát se už nedalo a nehorázně jsem řvala bolestí.
Porodní asistentky a lékaři se spolu bavili o tom, co budou dělat po práci se svou rodinou atp. a já jsem mezitím na porodním sále nadávala sprostě (což normálně nedělám) a ani jsem se nestyděla.
Kolem 12. hodiny přišla mile vypadající paní doktorka a strčila do mě asi půl metrovou kovovou jehlici a tím mi praskla plodovou vodu. Ta odtíkala v takovém množství a v takových intervalech, že jsem si ani nebyla jistá, jestli to je plodová voda, nebo jestli čurám. Pro jistotu jsem se porodní asistence v mezičase stále omlouvala za své případné počurání, ta mě ale pokaždé ujistila, že je to stále plodová voda. Nemohla jsem uvěřit, že je jí tak moc…
Kontrakce byly stále horší a já byla na porodním sále až na občasné kontroly porodni asistentky pořád sama s tím blbým balónem a neustále odtékající plodovou vodou.
Když jsem zrovna tu minichvilku neměla kontrakce, zavřela jsem oči a tvrdě spala během sekundy vyčerpáním. Bolest mě vždy spolehlivě probudila zhruba po dvou minutách spánku…
Jakmile už jsem neměla ani kapku síly a byla jsem zcela vyčerpaná a netoužila jsem po ničem jiném, než aby ta hrozná bolest hned skončila, tak naběhli lékaři a asistentky na porodní sál a oznámili mi, že teď můžu začít tlačit.
Stále dokola mi vysvětlovali, jak mám to dítě dostat ven ze sebe a já jim stále dokola vysvětlovala, že teorii chápu, ale prakticky nejsem schopna už tolik síly ze sebe vydat.
Bylo to strašné, cítila jsem, jak tenhle boj jménem porod vzdávám a že snad by bylo lepší umřít než tu hroznou bolest dál prožívat.
Najednou už dítě nemohlo v porodních cestách moc dýchat a tak mi řekli, že jestli teď nezatlačím, budou muset použít kleště. Načež jsem se tak vyděsila, že by mohli miminku ublížit nějakýma odpornýma kleštěma, že jsem hned po tom, co mi doktor celou rukou hrubě zatlačil na břicho, zatlačila taky a můj krásný růžovoučký syn byl na světě i se vším svým řevem, který byl tak vysvobozující.
Zatímco mě třičtvrtě hodiny pracně sešívali jak zevnitř, tak zvenku, řvala jsem jako tur, ale to už mi bylo všechno ukradené. Věděla jsem, že celý ten den plný jekotu a bolesti stál za to. Dívala jsem se na svého syna, on na mě a já věděla, že od teď se všechno mění. Absolutně všechno.
A to je důvod, proč matky lžou o tom, jak je porod „v pohodě“. Lžou, protože ten výsledek je tak krásný a ničím nenahraditelný, že kdyby nám řekli pravdu, nikdy bychom nerodily a ten krásný pocit při pohledu na své dítě neprožily….
A to by byla škoda. Velká škoda…
Přečtěte si také
Myslela jsem, že je to konečně ten pravý. Pak mě kontaktovala jeho manželka
- Anonymní
- 26.09.26
- 22
Už jsem si skoro začínala říkat, že jsem konečně měla štěstí. Po několika vztazích, které nikam nevedly, jsem potkala muže, se kterým mi bylo dobře. Byl pozorný, zajímal se o mě, pamatoval si...
První měsíc školy je za námi. A já už přesně vím, co jsme letos podcenili
- Anonymní
- 26.09.26
- 67
Nějak pevně doufám, že to, co zažívám doma teď já, prožívají v nějaké menší obměně i ostatní matky. Upřímně prázdniny byly náročné a na školní rok jsem se těšila jako na smilování, jenže kde je ten...
Chtěla jsem rodičům říct o hypotéce a novém autě. Místo radosti přišel výslech
- Anonymní
- 26.09.26
- 79
Nedávno jsme s manželem podepsali hypotéku. Nebyla to žádná malá věc. Dlouho jsme vybírali dům, počítali peníze a přemýšleli, jestli do toho opravdu jít. Nakonec jsme se rozhodli, že ano.
Syn měl před každou návštěvou lékaře hysterický záchvat. Až tohle zabralo
- Anonymní
- 26.09.26
- 108
Vždycky, když jsem svému sedmiletému synovi Nicolasovi oznámila, že půjdeme k lékaři, okamžitě zbledl. Odmalička má z doktorů panický strach. Je to bohužel spojené s jednou nepříjemnou zkušeností,...
Začala jsem nakupovat jídlo podle jídelníčku. Ušetřili jsme víc, než jsem čekala
- Anonymní
- 25.09.26
- 1078
S manželem jsme pořád hádali o tom, kolik utrácíme za jídlo. Je pravda, že náklady byly obrovské, návštěvy supermarketů čím dál častější. Vždycky jsem si říkala, že jen koupím pár věcí k večeři, a...
Pracuji jako chůva, děti miluju. A nikdo nechápe, proč jsem vlastní nechtěla
- Anonymní
- 25.09.26
- 2529
V dnešní době každý řeší toho druhého. Když se něčím „lišíte“, je to špatně. Mně je 45 let, už roky pracuji jako chůva, mám vystudovaný peďák, učila jsem ve škole, vedla kroužky a nakonec si...
Osm let jsem byla jen na rodičáku. Teď mi manžel oznámil krutou zprávu
- Anonymní
- 25.09.26
- 2809
Osm let. Přesně tak dlouho jsem strávila na rodičovské dovolené. Tři děti jsem si pořídila hned po vysoké škole, takže mé pracovní zkušenosti byly prakticky nulové. Ale byla to naše společná...
Dcera odmítá jíst normální jídlo. Ale když ho nazvu jinak, najednou ho miluje
- Anonymní
- 25.09.26
- 3290
Dceři jsou právě 4 roky. Má úžasnou fantazii a prakticky cokoliv řekne, je jak vystřižené z nějaké kouzelné pohádky. Stromy prostě nejsou stromy, ale jsou to nádherní gigantičtí tvorové, co...
Chtěla jsem vrátit peníze za nefunkční kroužek. Odpověď vedení mě rozzuřila
- Anonymní
- 25.09.26
- 3783
Na letáku to vypadalo jako naprosto dokonalá investice do budoucnosti naší dcery. Slibovali intenzivní rozvoj řeči, stimulaci kognitivních funkcí a dokonce i speciální cvičení na posílení středu...
Nechala jsem děti manželovi a odjela. Reakce mojí mámy mě zarazila
- Anonymní
- 24.09.26
- 2780
Mám dvě skvělé děti a musím říct, že na nedostatek pomoci si stěžovat nemůžu. Moje máma hlídala odjakživa velmi pravidelně a já jí za to byla vděčná. Jenže se postupně stal zvykem vzorec, který mě...
Já jem maturovala až v červnu 2010 a prcek se mi narodil v listopadu 2009 čili jsem to měla krapet složitější, ale moc ti přeju hodného přítele,že jte spokojená rodinka 
Ale jeste jednou hodne stetsti a mas muj obdiv 
.
Nevím, co bych dala za to, být matkou nádherného andílka. Pokaždé, když si čtu na emiminu deníčky spokojených maminek, brečím jak želva a moc si přeji mít dítě taky. Doufám tedy, že když se příští rok vdávám, miminko bude co nejdříve 
