Pylorostenóza
- Rodičovství
- nunik
- 11.06.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Od operace našeho Adulky uplynulo už víc než půl roku a já jsem se hodně změnila....
den po operaci
- 3
takhle vypadala jizvička, když sundali obvazy
před operací...
s maminkou na intermediální péči
- 1
V neděli 17.11.2013 jsme všichni spokojeně seděli u telky, puštěnou komedii Slunce, seno, jahody a já šla v půl devatý udělat Adámkovi večerní mlíčko. Malej se choval u tatínka a dělal ksichtíky, jako to dělá pořád. Podala jsem přítelovi lahev a on začal krmit. Najednou koukám, že se malýmu navaluje a už letěla šavle přes metr daleko. Vyblinkal snad všechno mlíčko, co snědl za celý měsíc života. Malého jsem umyli, podlahu vytřeli a jeho postýlku přestěhovali k nám do ložnice. V noci jsem mu zkoušela ještě dát mlíčko, ale efekt byl stejný jako při večerním krmení.
Ráno, sotva doktorka otevřela ordinaci, už jsem byli vevnitř. Malého prohlídla a diagnoza byla pylorostenoza - neprůchodnost stěny mezi žaludkem a dvanácterníkem, zděděná po tatínkovi.
Zatmělo se mi před očima a kdyby přítel nestál vedle mě, prohlídla bych si podlahu pěkně zblízka. Okamžitě jsme nasedli do auta a vyrazili do nemocnice v Kadani. Ubytovali nás na samostatný pokoj a malého si spolu s přítelem odnesli na odběry krve. Všichni jsme pak šli na ultrazvuk, kde doktorka dlouho zkoumala Adámkovi bříško a pylorostenozu potvrdila.
V tu chvíli jsem se na chodbě sesypala, brečela jsem, zalykala se. Tak strašně jsem se bála, nechtěla jsem, aby malého operovali. Na sesterně mu zavedly sestry kapačku a vypumpovali mu žaludek nosánkem, já jsem zvracela. V půl třetí pro nás přijela sanitka. Saniťák nevěděl, jak malého na vozítka naložit, byl tak maličkej…
Jeli jsme do Ústí, kde se na tyhle vady spacializují. Cesta sanitkou byla rychlá, houkačky, světla. U Chomutova nás pouštěla auta, v jednom z nich seděl i přítel. Říkal, že nezažil horší pocit, když věděl, že v tý sanitce jsme my.
V Ústí nás přijali a začalo znovu kolo vyšetření, další ultrazvuk, odběry a další kapačka. Čekali jsme, co bude dál, kdy Adámka budou operovat, čekali jsme, jestli se uvolní sál, aby ho operovali ještě ten den. Nakonec se povedlo a v půl desátý večer Adulu odvezli na sál. Přítel mě celou dobu držel, říkal, že všechno bude dobrý a že se nemůže nic stát, že Adámek je silnej kluk. Já jen brečela, hlava mi třeštila, celý den jsme ani jeden nepili a nejedli…
Operace trvala hodinu a povedla se na jedničku. Adámka převezli na intermediální péči. Nejdřív nás informoval operující lékář, doktor Němec, který se choval přímo velkolepě - dokonce jsme zjistili, že to byl pravděpodobně on, kdo operoval i přítele před 30 lety.
Potom nám sestřička oznámila, že malého už dneska nemůžeme vidět a že musím odjet pryč, že mě nemají kde ubytovat. To byla rána pod pás! Přítel si nechal zavolat sloužícího dětského lékaře a ten nás vzal za malým kouknout se, abychom věděli, že je v pořádku. Sestřičky se tvářily, jako že obtěžujeme, ale pro mě bylo těch pár vteřin, kdy jsem ho viděla, že dýchá, že žije, nejvzácnějších v životě. Ještě jsem zkoušela sehnat pokoj, kde bych mohla být, abych mohla být u malého pořád. Neměli, a tak jsem musela odjet pryč.
Druhý den jsme za malým dorazili hned ráno a strávili tam celý den. Adámek hodně spinkal, byl na umělé výživě z kapaček, ale byl. Třetí den jsem jela do nemocnice s mým taťkou, přítel měl v práci důležitou poradu. A Adámek se na mě poprvé usmál, roztáhl pusinku od ucha k uchu. Byl to úsměv jen pro mě, pro mámu. Jako by mi říkal, že všechno bude už jenom dobrý.
Po pěti dnech mi řekli, že mají konečně volný pokoj a že Adámek může být se mnou. KONEČNĚ!!! Tašku jsem měla zabalenou v autě, večer už jsme spolu spali v jedný posteli a v sobotu 23.11. na moje 23. narozeniny sundali Adulovi kapačku a už byl jen na malých dávkách mlíčka.
I když jsem slavila narozeniny v nemocnici, byly to ty nejhezčí narozeniny v mém životě. Byl tam můj přítel, který je Adámkovi tím nejlepším tatínkem na světě, byl tam můj taťka, kterej je pro mě hrdina a moje maceška, které jsem vděčná za tolik věcí…
V pondělí nás pustili a od té doby jsem vděčná za každý den, co jsem s Adámkem. Je to dokonalý usměvavý dítě, který každej, kdo ho zná, miluje. 
Já jsem si touhle zkušeností uvědomila, že jsem máma a že není nic důležitějšího, než aby byl můj syn šťastný a spokojený a měl vše, co potřebuje. Jen při každé jeho zvýšené teplotě trpím úzkostí z toho, že je to něco vážného, neumím popsat ten strach, co se ve mně odehrává. Snad se to nějak zlepší, až trošku povyroste a bude mi umět říct, že ho něco bolí.
Děkuju, že jste si můj deníček přečetli, snad jsem vás nenudila. Přišla doba, kdy jsem se potřebovala vypsat. Děkuju.
Přečtěte si také
Naši dceru jsme adoptovali a sousedka nás soudí. Sama má kostlivce ve skříni
- Anonymní
- 30.10.26
- 7586
„Já bych se bála, co si takové dítě přinese z původní rodiny,“ prohlásila sousedka, když jsem jí vyprávěla, že naše šestiletá dcera začala chodit na tanečky. Řekla to s takovým úsměvem, jako by mi...
Šéf mě ponižuje kvůli dětem. Když jsme sami, má úplně jiné řeči
- Anonymní
- 30.10.26
- 1393
„Někteří lidé mají zřejmě pocit, že se práce přizpůsobí jejich rodinnému programu,“ prohodil šéf před celým týmem, když jsem si ve tři čtvrtě na čtyři balila notebook. Všichni věděli, že musím...
Bratr dostal od táty auto, já jen pětistovku. Po jeho smrti jsem našla dopis
- Anonymní
- 30.10.26
- 2949
Když mi táta k čtyřicátým narozeninám poslal pětistovku v obálce, zatímco bratrovi o pár měsíců dřív koupil ojetou Škodu za 180 tisíc, definitivně jsem si řekla, že na jeho zlatého chlapečka už...
Tchyně bez dovolení ostříhala dceru (4) na ježka. Prý jí v dospělosti poděkuje
- Anonymní
- 30.10.26
- 2248
Když musíte v práci hasit resty a školka vyhlásí mimořádné uzavření, protože bude ten den bez proudu, nezbývá než povolat rodinné zálohy. V mém případě to byla tchyně. Slibovala, že si s čtyřletou...
Dcera chce na učňák. „Na to je tě škoda,“ řekla jsem jí. A teď mě to mrzí
- Anonymní
- 30.10.26
- 1789
Moje dcera je v devítce, má dobré známky a chce být kadeřnicí. Já jsem automaticky počítala s maturitou. Myslela jsem si, že jí nechávám volnost ve výběru školy. Pak si vybrala a já zjistila, že tu...
Tátovu novou přítelkyni jsem chtěla přijmout. Pak promluvil můj čtrnáctiletý syn
- Anonymní
- 29.10.26
- 5354
„Mami, to je dědova přítelkyně, nebo tvoje kamarádka?“ zeptal se mě čtrnáctiletý syn u nedělního oběda. Táta se zasmál, jeho nová přítelkyně zrudla a já měla chuť se propadnout. Ne kvůli synovi,...
Máma věřila sestře, že ji chci dát do domova. Pravda byla úplně jiná
- Anonymní
- 29.10.26
- 1871
Na máminy šedesáté sedmé narozeniny jsem se dozvěděla, že jsem v naší rodině za tu nejhorší dceru. Dort objednala sestra, dárky nakoupila sestra a u stolu se probíralo, jak je skvělé, že se o mámu...
Usnula jsem vyčerpáním na gauči. Děti mezitím málem podpálily dům
- Anonymní
- 29.10.26
- 1109
Když jste v takovém stadiu vyčerpání, kdy byste usnuli i vestoje opření o opěradlo tramvaje, mozek vám prostě vypoví službu. Jenže mně vypověděl ve chvíli, kdy jsem to nejméně potřebovala. Málem mě...
Manžel neumí platit online. Všechny účty platím já. Jeho lenost mě ničí
- Anonymní
- 29.10.26
- 1090
V dnešní době, kdy si díky pár kliknutím objednáte nákup až do domu, zaplatíte letenky nebo vyřídíte úřady, žije můj manžel v pravěku. Má sice v kapse chytrý telefon (který moc neumí používat), ale...
Myslela jsem, že mě tchán obdivuje. Pak jsem zjistila, co řeší s mým mužem
- Anonymní
- 29.10.26
- 4486
Když tchán potřetí během nedělního oběda prohlásil, že takovou svíčkovou neměl ani v restauraci, skoro jsem se začala červenat. Jenže o pár dní později mi manžel mezi řečí prozradil, co mu jeho...
Blinkat začal v 6 týdnech a bylo to hrozný. Ovšem u Vás na to přišli hned. U nás až po týdnu ležení v nemocnici. 
Malej je bojovník a Vy také, držte se a hodně štěstí se zdravím 
