Náš Adámek
- Porod
- nunik
- 10.01.14
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přišel tak nečekaně. Ale nic lepšího nás potkat nemohlo.
- 1
V květnu 2013 jsem to najednou nedostala. Brala jsem sice antikoncepci, ale jelikož trpím na žaludeční záněty a občas zvracím, nebylo těhotenství vyloučené. Udělala jsem si dva testy a nic… Říkám si, tak asi nějaká chřipka nebo nějaký jiný bacil. Když ale ani po 10 dnech nic, udělala jsem si další a ejhle, dvě čárky…
Byl to šok, rychle jsem volala přítelovi, že už asi budeme 3. Ten to vzal zatím v pohodě, že není nic jistého. Spěchala jsem do práce a k doktorce se chystala hned druhý den.
U doktorky jsem byla pěkně nervozní. Prohlídla mě, vůbec se jí nezdálo moje břicho na to, že bych měla být podle MS někde ve 3.týdnu. Je fakt, že jsem tročku přibrala, ale nic extra. Začala mi dělat ultrazvuk a najednou říká, že jako nechápe, jak jsem si nevšimla, že jsem těhotná, protože prcek je už 21.týdnů a otočila na mě obrazovku, kde jsem poprvé viděla našeho chlapečka…
Rozbrečela jsem se, to přece není možné. Vždycky jsem se smála těm holkám, co nepoznaly, že čekají mimčo a teď se to stalo mě. Doktorka mě poslala na velký ultrazvuk do Ústí, kde naštěstí bylo vše v úplném pořádku. Následovala spousta odběrů a rizikové těhotenství kvůli vysokému tlaku.
Za zbývající měsíce přítel jakžtakž zrekonstruoval byt, makal po práci, celé víkendy, ale máme to tady teď moc hezké. Všechno jsme postupně připravovali, těšila se celá rodina. Dědečkové a babičky se nemohli dočkat a můj taťka by ze mě malého nejraději vymáčkl hned, co pochopil, že fotka, kterou jsem mu strčila pod čumák, je jeho prvorozený vnuk.
Těhotenství uteklo rychle, užila jsem si ho, všichni se o mě krásně starali a až na nějaké to zvracení v 7. měsíci a častější problémy se žaludkem bylo vše super.
Najednou tu byl 1. říjen a já měla rodit, ale nic… Návštěva poradny a domluvení další návštěvy, byla jsem strašně nervozní a už to chtěla mít za sebou. Břicho jsem měla obrovské, všichni i doktoři mě strašili, že mímo bude mít přes 4 kg.
11.10. jsem jela do porodnice na ozvy. Když mě viděla doktorka, už si mě tam nechali, že přenáším dlouho a že bříško je opravdu moc veliké. Druhý den ráno mě čekal zátěžový test. Už v noci mě pobolívalo břicho, zátka mi odešla už v pátek ráno doma, a tak jsem si myslela, jak už to bude rychlovka. To jsem se pěkně spletla. 
Po zátěžovém testu mi už zůstaly kontrakce po 20 minutách, to bylo v pohodě. Zůstali jsme s přítelem na předporodním pokoji. Měli jsem sebou počítač, tek jsme koukali na moje oblíbené filmy. Každou hodinu mě chodili kontrolovat. Na noc mi píchli injekci, že buď začnu rodit nebo se vyspím. A ono nic, žádná změna, od 6 večer kontrakce po 5 minutách a to celou noc…No, nevyspali jsme se.
Kontroly pořád každou hodinu, jednou za 2 hodiny 20 minut echo a k ránu sprcha, protože kontrakce už mi lezly i ušima.
V neděli dopoledne jsem dostala nějakou oblbovačku a docela se i zasmála. Asi v 10 mi praskla voda. Zelenej hnus, tak jsem se začala hodně bát. Kontrakce se zintenzivnily a kolem poledne byly už po minutě…
V půl 1 mi vzali krev a o 45 minut později mi píchli epidural. Nastala neskutečná úleva, takže jsem okamžitě usnula. Usnul i přítel v plastové zahradní židličce vedle mě. Pak šlo vše už jak na běžícím pásu. Po 5 na sál a v 17:36 na mě vykouknul náš Adámek. Byla to ta nejhezčí chvíle v mém životě. Malého odnesli a přítel si ho už pohlídal.
Zahojila jsem se dobře, malej přibíral, po 8 dnech jsme šli domů. Tím to ale všechno neskončilo. V 5 týdnech jsem museli na operaci, malej po svém tatínkovi zdědil vadu žaludku. Neprůchodnost stěny mezi žaludkem a dvanácterníkem.
18.11.2013 v půl 10 večer Adámka operovali. Až tam jsem si uvědomila, že jsem máma, nikdy jsem se tak nebála. Raději bych milionkrát rodila, než aby musel malej na operaci. Prcek je ale frajer a všechno zvládnul. Já a přítel jsme na tom byli hůř, ale když jsme viděli, že už 3 dny po operaci se směje… Jeho první úsměv…
Teď tady vedle mě sedí v sedačce a hraje si s látkovou plenou a chechtá se na mě jako sluníčko. Je tak šikovnej, tak úžasnej. Směje se, hraje si, nezlobí, nepláče, spí celou noc. Jsem opravdu na mateřské dovolené. Miluju ho celým srdcem. Je dokonalý, i když nám ho museli trošku opravit.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1351
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 785
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1372
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 572
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 349
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 19490
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2548
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2795
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2516
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1685
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
u toho závěru jsem si pobrečela, máš pravdu, raději několikrát rodit, než vidět trpět dítko. My jsme měli akutní operaci uskřinutého vaječníku, když byly malé 3 týdny, měla pouhé 2,5kg, byl to hrozný stres
Gratuluji k Adamkovi 
Ze si to zjistipa az ve 21tydnu me rozesmalo 
známá taky zjistila těhu až v 5.měsíci 
jinak malej měl 3260 g, takže úplně normální…a to ho doktor na ultrazvuku pár hodin před porodem nemohl změřit 
