Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku

Já měla jasno. Chtěla jsem moře, slunce, lehátko, knížku a jediné rozhodování během dne. Jestli si dám frappé, nebo mojito.

Filip měl také jasno. Norsko.

„Norsko je nádherný,“ zářily mu oči.

„V lednu možná. Ale my jedeme v červenci na svatební cestu,“ připomněla jsem mu.

„Právě. To jsou nejlepší ryby.“

Nejdřív jsem si myslela, že si dělá legraci. Jenže druhý den mi začal ukazovat fotografie obrovských tresek. Třetí den přišel s katalogem rybářských zájezdů. Čtvrtý den si objednal nepromokavé kalhoty za cenu, za kterou bychom měli týden all inclusive na Rhodosu.

Tohle si přeci nenechám líbit. A tak jsem začala používat jeho taktiku. Na stole se objevily katalogy z Řecka, Kréty a Kypru. Každý večer jsem pouštěla videa s tyrkysovým mořem. Filip mi je po pěti minutách přepínal na dokument o lovu halibutů. Vždycky se nad nimi rozplýval a já nechápala o čem to mluví.

Všechno vyvrcholilo při návštěvě u jeho rodičů.

„Tak kam pojedete po svatbě?“ zeptala se jeho maminka. „Do Řecka,“ odpověděla jsem.

„Do Norska,“ odpověděl Filip.

Podívali jsme se na sebe takovým pohledem, že jeho táta raději začal mluvit o počasí. Budoucí tchyně na nás nevěřícně zírala a jen potichu zmínila, že Norsko byl vždycky Filípkův sen.

Jasně, jenže já přeci nebudu mrznout na svatební cestě v Norsku a sledovat, jak můj nastávající loví ryby. Takhle si to vážně nepředstavuju. Bylo mi do breku. Nikdy by mě nenapadlo, že výběr svatební cesty může být tak složitý.

Nakonec jsem se rozhodla, že si o tom v klidu promluvíme při večeři. Že zkusíme najít nějaký kompromis, abychom byli spokojení oba.

Nakonec jsme přestali jeden druhého přesvědčovat. Sedli jsme si večer nad mapou a hledali místo, kde si oba přijdeme na své.

Našli jsme ho. První část svatební cesty jsme strávili na severu Norska. Bydleli jsme ve wellness hotelu u fjordu. Já si užívala sauny, vířivku a dlouhé procházky, zatímco Filip každé ráno vyrážel s místním průvodcem na ryby. Večer se vracel nadšený s fotkami tresek a halibutů a já mu na oplátku ukazovala výhledy, které jsem za ten den objevila.

O pár dní později jsme odletěli do Řecka. Tam se role obrátily. Já celé dny odpočívala u moře a Filip statečně absolvoval všechny taverny, západy slunce i nekonečné procházky po promenádě.

Nakonec jsme zjistili, že nejlepší dovolená není ta, kde oba dělají totéž, ale ta, ze které si každý odveze svůj splněný sen.