Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku

Včera jsme byli u nich na chalupě. Šla jsem na zahradu pověsit vyprané pleny a malou jsem nechala v obýváku na dece. Když jsem se po deseti minutách vrátila, málem mě klepla pepka.

Tchyně seděla v křesle, malou měla na klíně a do pusinky jí cpala koneček mastného, propečeného bůčku z koryta, co zbyl od chlapů od sobotního uzení. Malá byla celá umazaná od omastku, kašlala a tchyně se na ni křenila.

„Maminko, proboha, co to děláte?!“ vyletěla jsem a okamžitě jí malou vytrhla z náruče. „Vždyť je to slané, mastné, zničíte jí žaludek!“

Tchyně se na mě podívala s takovým tím svým typickým nadřazeným výrazem, otřela si mastné prsty do zástěry a pronesla: „Prosím tě, nedělej z ní chudinku. Můj syn jedl v jejím věku normálně omáčky s knedlíkem a podívej se, jaký je to chlap. Ty ty její dětské prdýlky pořád jenom trápíš tou rozmixovanou trávou, nediv se, že je taková průsvitná. Trocha poctivého masa jí jenom prospěje, aspoň nebude mít alergie.“

Začala jsem se normálně klepat vztekem. Snažila jsem se jí vysvětlit, že medicína a doporučení se za těch třicet let trochu posunuly, ale ona mě úplně ignorovala, otočila se ke mně zády a šla radši mýt nádobí. Manžel stál celou dobu na chodbě, slyšel to, ale samozřejmě neřekl ani popel, aby neměl doma s mámou tichou domácnost. Výsledek? Malá celou noc proplakala, kroutila se bolestí bříška a já v sobě dusím takový vztek, že té ženské už dítě nikdy nenechám bez dozoru ani na vteřinu.