Rodit ve FN Plzeň?
- Porod
- leviska
- 05.12.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Přečetla jsem zde spoustu deníčků a rozhodla se napsat i ten svůj. O tom, jak se drala na svět naše malá a jaké to bylo ve FN Plzeň. První krok k našemu mímu bylo vysazení HA, kterou jsem brala celkem dlouho. Někomu se to povede hned, někomu to trvá déle, myslela jsem, že budu v té první skupině, ale ne. Přesto se to po roce povedlo.
Těhotenství bylo v pořádku, jediné, co mě děsilo, byl váhový odhad - prý až 5 kg, ale že se uvidí. V duchu jsem si říkala, že tak velké mimi mě snad nenechají rodit normálně a říkala si, že snad císař bude lepší. Jak řekl doktor, jestli jste chtěla malé miminko, měla jste si pořídit malého chlapa. Manžel má přes dva metry
a já taky nejsem žádný drobek.
Jak se blížil termín porodu, moje nervozita stoupala, poznám kdy to přijde. Jak to všechno zvládneme? Pro jistotu jsem si něco přečetla, ale ne moc, abych nebyla ještě ve větším stresu. Na první termín nic, malé se nechtělo, při poslední kontrole u mé lékařky padlo rozhodnutí, když do pátku nic, tak se budete hlásit ve FN na vyvolání, z důvodu velikosti nemůžete přenášet. Malá jako kdyby tušila, že „vyvolávačka“ nic moc, hned v noci to začalo. Na záchod jsem chodila pořád a že mám větší výtok mě nějak neodradilo od toho si jít ještě lehnout a prospat se, když to tolik nebolí, frkla jsem pod sebe ručník a pospávala až do rána, voda praskla cca ve čtyři a my jeli do porodnice v devět ráno ![]()
K porodu jsem si vybrala FN Plzeň, vybavení atd. je zde super a kdyby se něco stalo, tak je vše po ruce. První šok přišel na ambulanci při příjmu, z člověka se zde stává číslo. Sestře jsem sdělila, že rodím, jak časté jsou kontrakce atd., dostala jsem číslo s papírkem a počkejte si. V čekárně, kde bylo asi tak dvacet lidí a ani místo k sezení. Doktor byl dost hrubý a vyšetření ještě horší, modlila jsem se, ať dr. nemám u porodu.
Pak šup šup a příjem, rovnou na porodní pokoj, zatím bylo vše v pořádku a dalo se to rozdýchat. Jenom mě děsilo střídání horka a zimy, pořád jsem se klepala a byla zabalená v dece. Musím říct, že PA i sestry, byly super a snažily se pomoci. Když se blížil večer, modlila jsem se, ať už porodím, ale pořád nic, kontrakce byly, ale otevírala jsem se pomalu, po dvou kapačkách s oxitocynem strašné bolesti, ale pořád to nepokračovalo, k tomu se přidala horečka skoro 40 a další kapačky. Nebylo to nic moc, ale konečně se v jednu ráno blížil konec, už mi bylo jedno jak, ale hlavně, ať je venku, byla jsem unavená, vysílená, malá už musela rychle ven, takže poslední pokud a sestřička mi říká, zatlačte, hupnu vám na břicho a bude to. A taky že jo, v tu chvíli už mi bylo všechno jedno. Nakonec, malá byla nádherná, 4 kg a 51 cm.
A ted přišlo moje největší zklamání, přístup sester na oddělení šestinedělí. Měla jsem velkou ztrátu krve, takže i ráno po porodu jsem skoro omdlela ve sprše, ale rozkaz osprchovat se byl jasný. Malou jsem dostala až odpoledne, kdy přijel manžel, zatím to šlo, další den bylo hůř, horečka stoupala a mně bylo bídně, ráno jsem požádala sestru, zda bych nemohla dostat něco na bolest v krku a horečku, reakce mě šokovala, prý si mám dojít pro čaj a dát si obklad na krk, nic jiného nemají a jestli chci, ať mi přinese něco rodina. Byla jsem tak vyjukaná, že jsem neřekla ani popel a prosila manžela o něco na krk.
Odpoledne bylo hůř a nakonec doktorka při kontrole usoudila, že není normální mít horečky 39 a že mi dá antibiotika, rovnou dvoje a pěkně na kapačku. K tomu ještě transfúzi, celkem litr krve. No, bylo to peklo, všude s rouškou, k malé taky, v noci mi ji odváželi a že prý ji přivezou na kojení a ani to se nekonalo, pěkně jí dali UM, pak se jí projevila silná žloutenka, takže dvakrát svícení, pak byla spavá, takže nechtěla pít, v horečkách se mi zase nedělalo mlíko, byla jsem zoufalá, ale nikdo neporadil co a jak, jak mám kojit atd. Když jsem prosila, aby mi přišla pomoci sestra, tak ani po třetí urgenci nikdo nepřišel, vzdala jsem to.
Shrnutí: kromě snad dvou sester byl ostatní personál na houby, laktační poradkyně mě viděla poslední den se slovy, alespoň vidím, jak kojíte…, dohady, co má dělat jaká sestra, zda dětská nebo ženská a musíte si pamatovat, že se rozdělují dle barvy oblečení a když o něco požádáte dětskou a netýká se jí to, tak vás odkáže zase dál. No, prostě pro mě jako prvorodičku nepředstavitelné. Nečekala jsem, že u mě někdo bude sedět celý den a učit mě, ale taky jsem nečekala, že budu prostě „kus“. Bylo mi řečeno, že je nás tam hodně a mají toho moc. Můj pobyt se protáhl na týden a já se modlila, ať jdu brzy domů.
Výsledkem všeho bylo, že kojení nešlo, ať jsem pila litry vody, čajů, brala homeopatika atd., pozvala si domů laktační poradkyni, vážila před a po kojení. Malá vytáhla nejvíc 30 ml za hodinku kojení z obou prsou, a to byl výkon, jinak stále 10 mm, snažila jsem se stále přikládat, odstříkávat, a tak pořád dokola, výsledek nulový, takže po dvou týdnech jsme byli komplet na UM a malá byla konečně spokojená.
Myslím, že kdyby byl přístup v porodnici jiný, tyto problémy bychom neměli. Teď má malá dva měsíce, je to spokojené miminko, já jsem za to moc ráda a už neřeším, co se stalo, jenom když se mě někdo zeptá, zda rodit ve FN Plzeň, tak nevím, zda doporučit nebo ne. Co se týká porodních sálů, tak super, ale oddělení šestinedělí pro prvorodičky ani omylem.
Děkuji všem, kteří přečetli až do konce, potřebovala jsem se z toho „vypsat“ a proto takový sloh.
Přečtěte si také
Už aby byla pořádná zima. Sousedi konečně přestanou hulit na balkonech
- Anonymní
- 22.10.26
- 602
Bydlíme v přízemí a celoročně se potýkáme s jednou nepříjemnou věcí. Oba byty nad námi obývají kuřáci. Nejen, že nám věčně smrdí do oken, když si chce člověk trochu vyvětrat, ale když trochu...
Manžel se mnou už vůbec nespí. Mám se smířit s tím, že už mě nechce?
- Anonymní
- 22.10.26
- 652
Jsme spolu dvanáct let. Na začátku jsme se od sebe skoro nemohli odtrhnout. Stačil letmý dotek a oba jsme věděli, kam večer povede. Dnes si vedle sebe leháme, manžel mi dá pusu na dobrou noc, otočí...
„Mami, zamkla jsi domeček?“ Měla bych být pyšná, ale spíš mu kazím dětství
- Anonymní
- 22.10.26
- 422
Všude kolem sebe vídám mámy, které ráno napomínají své děti, kontrolují jim batůžky, třikrát připomínají rukavice a vedou je pomyslně za ruku po celý den. U nás je to přesně naopak. Já jsem totiž...
Rozplývám se nad Hemsworthem, kolegou i poslíčkem. Manžel mě nechává chladnou
- Anonymní
- 22.10.26
- 359
Je mi skoro čtyřicet a jsem nadržená. Cítím se tak už alespoň rok. Nevím, jestli je to nějaká známka přechodu, nebo mi jen po letech manželství definitivně přeskočilo, ale vzrušuje mě téměř každý...
Manžel mi tvrdil, že nemáme peníze. Pak jsem zjistila, kam mizí jeho výplata
- Anonymní
- 22.10.26
- 1415
Můj muž se vždycky tvářil jako velký šetřílek. A poté, co všechno neuvěřitelně zdražilo, neřeší prakticky nic jiného než peníze. Musela jsem nakupovat ve slevách, otáčet každou korunu, abychom...
Zalezli jsme do vířivky a syn nás zamkl. V županu jsme šli přes celou ves
- Anonymní
- 21.10.26
- 8952
Měl to být romantický podzimní večer, sklenička vína a příjemný relax v teplé vodě. Místo toho jsme zažili jedno z nejstresovějších dobrodružství našeho života, na které jen tak nezapomeneme.
„Kašle, přijďte si pro ni!“ Vrací mi dceru ze školky, protože jsem doma?
- Anonymní
- 21.10.26
- 1595
Pozoruji dceru, jak si spokojeně staví kostky na koberci. Zpívá si u toho písničku, směje se a vypadá jako to nejzdravější dítě na světě. Přesto jsem ještě před dvěma hodinami stála ve školce s...
Podzimní ranní špička jen pro otrlé. Každý den sklidím alespoň dvě výhružky
- Anonymní
- 21.10.26
- 790
Jsem z Prahy, jakmile začne být trochu sychravo a chladno, všichni Pražáci začnou okamžitě jezdit autem do práce. Mě bohužel nic jiného nezbývá. Děti musím rozvést do škol a rychlejší alternativa...
23 let jsem se tvářila, že se nic nestalo. Pak přišla zpráva, která vše změnila
- Anonymní
- 21.10.26
- 3177
Myslela jsem si, že některé věci je nejlepší nechat minulosti. Dnes je mi pětačtyřicet, mám hodného manžela, dospívajícího syna a spokojený život. Jenže před pár týdny se mi ozvala bývalá kamarádka...
Vibrátor do každé rodiny, říká tchyně. Ocenila bych, kdyby zůstala u ponožek
- Anonymní
- 21.10.26
- 1381
S manželem udržujeme celkem zdravý sexuální vztah, i když jsme spolu už přes patnáct let. Pravdou ale je, že už se člověk musí snažit. Nedávno manžel slavil narozeniny a moje tchyně mu popřála, aby...