Snažení o druhé miminko

Tak pro tentokrát zase nic...

Jsem příznivkyní eMimina už hodně let. Před 7 lety jsem si tady krátila svůj čas při čekání na své první miminko. Sdílela jsem se svými virtuálními kamarádkami veškeré informace kolem snažení, těhotenství a pak době po porodu. Postupně se naše skupinka začala rozpadat, každá jsme se dočkala toho svého vytouženého miminka.

Užívala jsem si mateřství, ale nebyla jsem úplně ta typická maminka, která si mateřskou dovolenou užívá plnými doušky. Možná to bylo i tím, že mi bylo 33 let, když se mi narodil můj syn. Na pískovištích jsem se potkávala spíše s mladšími maminkami a na věčná témata pouze o dětech jsem neměla pořád náladu.

Po 2,5 letech na rodičovské dovolené jsem se vrátila zpět do práce. Půl roku na to, začal syn chodit do školky a mně se začalo toto období líbit. Synek se stával samostatným, mohli jsme společně podnikat spoustu věcí a měla jsem i práci, kterou já prostě k životu potřebuji.

Nemyslete, nejsem žádná workoholička, ale prostě práce je pro mě v životě důležitá. A tak pomalu čas utíkal a já snažení o druhé miminko stále odkládala. Najednou uplynulo 7 let a já si začala uvědomovat, že mi doma ještě někdo chybí.

Nyní je mi čerstvých 40 let… Snažíme se rok a zatím nic. Na jaře jsme podali žádost o adopci a teď je před námi cesta plná „úředních záležitostí.“ Tak jen věřím, že na konci té cesty se dočkáme našeho dalšího dítěte, ať už vlastního nebo adoptovaného.

Nyní zpětně si uvědomuji, že jsem promarnila plno času. Ale vlastně nepromarnila - naplno jsem dávala svoji lásku a pozornost svému synovi. Ale ráda bych mu ještě splnila jeho přání „mít sestřičku nebo bratříčka.“

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
84eva84
449
25.10.16 03:58

:hug: Hodně štěstí :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
samanta2208
5668
25.10.16 08:09

Také přeji hodně štěstí. Za ty problémy s otěhotněním, ale může být skrytý i tvůj věk. člověk prostě v životě nemůže mít vše co by chtěl. Mému ex se rozvedli rodiče právě pro to, že ona si chtěla dělat kariéru a když se rozhoupala že by druhé dítě chtěla musela na operaci a vzali ji dělohu. Nakonec se rozvedli a on si našel mladší zenu, co mu porodila druhého vytouženého potomka.. tak ti přeji ať vám vyjde to vlastní nebo adoptivní a váš příběh skončí líp než ten jejich.

  • načítám...
  • Zmínit
terýsek25
1312
25.10.16 08:14

Hodně štěstí. Nemyslím si, že bylo věkem, že jsi se nechtěla bavit pouze o dětských věcech. Někdo takový prostě je ;)
Ať se dočkáte miminka. Já jsem se mamce narodila ve 39 po mnoha letech neúspěchů a problémů…

  • načítám...
  • Zmínit
Anys29
1862
25.10.16 08:45

Přeji hodně štěstí. Věkem to být nemusí. My se snažíme o druhé od mých 30, na jaře mi bude 34 a stále nic. Muž ale o adopci nechce ani slyšet. Doufám, že si k vám miminko cestu najde co nejdříve! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
svycarka
7626
25.10.16 08:58

Je pekne, ze chcete dat sanci i jinemu ditku, co nekde ceka na rodinu :srdce:. Vek muze a nemusi hrat roli. Spoustu zenskych kolem me rodi po 40, ted souseda pod nama ceka ve 43 sve 6 dite a dle vseho jich jeste neni dost :mrgreen: Preji vam, at „ta cesta“ k ditku zdarne dopadne :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Barunka93
594
25.10.16 12:13

Držím palečky, ať se přání vyplní, třeba se ti poštěstí a ty budeš najednou maminkou tří dětí:-).

  • načítám...
  • Zmínit
Šmoulice
15517
25.10.16 13:04

Deník absolutně o ničem :roll:

A ve 40ti se pokoušet o druhé? Hm, tak do toho bych fakt už nešla.

  • načítám...
  • Zmínit
ChZuzka
1529
25.10.16 13:06

Drzim palce at to vyjde podle vasich predstav ;)

  • načítám...
  • Zmínit
reinkarnace
4471
25.10.16 14:13

O věku psát nebudu…mě se na deníčku nejvíc líbil fakt, že si žádáte o adopci. To je moc hezký a nesobecký krok. Hodně štěstí!!! ;)

  • načítám...
  • Zmínit
lilia81
15290
25.10.16 20:21

Držím palečky, mám 3 kamarádky, co adoptovaly a všichni shodou okolností kluci jsou naprosto úžasní! Jedna se pak po dlouhém snažení 3 měsíce po adopci dočkala vytouženého pozitivního těhu testu a tak jsou děti přesně 1 rok od sebe :) takže i kdyby vyšla adopce, nikde není řečeno, že nakonec nevyjde i vlastní dítko!

  • načítám...
  • Zmínit
Jahudka82
17225
25.10.16 20:28

Držím palce, člověk je na děti a vše ostatní právě tak „starý“, jak se cítí! Ať už druhé bude vlastní nebo dáte šanci miminku, které by jinak leželo samo v postýlce v kojeňáku, bude mít určitě spoustu lásky a milující maminku i celou rodinu:-) Já do malého dvou let (narodil se mi v 31ti) nechtěla o druhém ani slyšet, jeho tatínek býval pracovně často pryč, i z jiných důvodů, babičky obě pracují a já se bála že by ho neměl kdo hlídat, kdyby se mi v těhu něco zkomplikovalo nebo bych prostě jen zvracela od rána do večera a nedávala ani venčení psa…když jsem viděla jak kamarádka první těhu (v 36ti, dlouho jim to nešlo) prakticky celé prozvracela a proležela a nebyla schopná se postarat ani o kočku, tak jsem si říkala, první bylo v pohodě, kdoví jak by to bylo s druhým, a i když jsem kojila, dostala jsem MS hned po šestinedělí tak jsem si šla raději pro HA, brala ji rok a akorát mi rozházela cyklus. V malého dvou letech jsme se začali snažit o druhé, abych navázala mateřskou, což skončilo spontánním potratem v 6.týdnu a já teď doufám, že se druhé zadaří do 35ti, což mi bude příští rok - občas si už říkám, že jsme měli začít dřív, kolem mě má spousta kamarádek dvě děti co chodí pomalu do školy, ale zase bysme neměli spoustu jiných zážitků, které nás spojujou a taky jsme se v mých 29ti stěhovali z takového mrňavého provizoria, zařizovali a rekonstruovali a ve 30ti ta touha po dětech prostě najednou přišla sama od sebe, i když jsem si předtím dělala legraci, že u nás doma biologické hodiny tikají spíš mé drahé polovičce - je o pět let starší, tak už o tom nějakou dobu mluvil, ale také to nebylo hned jak jsme si řekli že to zkusíme…já si taky ale teď nemůžu stěžovat - peníze jsme už potřebovali jako sůl, práce je příjemná změna po třech letech doma a zakladatelce rozumím, že chtěla mít čas na malého a plně se mu věnovat, užívat si s ním to ještě relativně bezstarostné školkové období, ne pořád lítat od jednoho k druhému…taky si teĎ užívám že můžeme leccos podnikat:-)

  • načítám...
  • Zmínit
RadkaEm
25.10.16 21:33

Páni. No držím palce. Adopce je dost risk. Takže máte můj obdiv.

  • Upravit
Tšekkin Kulpa
760
25.10.16 21:47

Ahoj, drzim palce! My taky adoptujeme! Ale rikam si, nechcete jit radsi do pestounske pece? Tech deti ktere nejsou pravne volne je moc, a pestouni chybi. Naopak deti k adopci je malo a zajemcu moc, a co jsme slyseli od pani od nas z magistratu, tak pokud nemate nizke pozadavky na dite (jakoze prijmete dite vic postizene a jine pleti napr) tak ta sance na to ze se dockate adopcatka je dost mala, kdyz uz svoje dite mate. Nevim tedy jak daleko ted jste, ale pokud teprve vyplnujete papiry, zvazte i tu moznost pestounstvi. U nekterych pestounatek je predpoklad ze se casem uvolni pravne a budete si ho moc nakonec adoptovat taky…
Nam pokud se jeste nekdy podari otehotnet, tak budeme chtit mit dalsi dite jako pestouni.

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář