Sourozenec nebo lyžák?

Toužím po miminku. Strašně moc. Máme 2,5letého chlapečka a teď jsem došla do stádia, kdy bych si pro něj přála sourozence. Chtěla bych to zase prožívat znova těhotenství, porod, miminečko... Tatínek má však jiný názor Rád bych malému dopřál to, co já jsem si dovolit nemohl lyžáky, výlety, kolo, dovolenou u moře...

A já kudy chodím tudy se sama sebe ptám co je důležitější- mít bráchu na celý život za cenu uskromnění se nebo žít v klasickém standardu a moct si zajet tam či onam?

Myslím, že by se nemělo dávat na jednu misku vah miminko a na druhou peníze. Ale ty zatracené peníze, které prý nejsou důležité, znamenají vzdělání, zážitky, výlety, tábory, lyžáky, sportování… A tak si kladu otázku, se kterou si nevím rady- sourozenec nebo lyže, moře, kadeřník…

Budu si moct dovolit zaplatit i druhému dítěti plavání, angličtinu, baby kluby tak jako tomu prvnímu? Nebo už budu odsouzena jen na nakupování v sekáči a k věčnému rozhodování zda může starší chodit do kroužku nebo to neutáhneme?

Zajímal by mě názor vás - ostatních maminek, které jste možná před touto otázkou také stály…

Přečtěte si také

Deník ticha: Odejít znamená přežít

Deník ticha: Odejít znamená přežít
  • Anonymní
  • 30.05.26
  • 3025

Sedím u okna a pozoruju, jak se za sklem pomalu snáší déšť. Kapky stékají v nepravidelných cestičkách, jedna se honí za druhou, až splynou. Připomíná mi to můj vlastní život posledních pěti let.

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
kikulka
1
6.2.07 13:29

Naprosto vas chapu , řeším neco podobného. Dceri je 20 mesicu a ja bych moc chtela dalsi mimco. Hlavne proto , aby tu jednou nase princezna nezustala sama. Partner ma presne ty „argumenty“ co vas partner. Nechci na nej tlacit a tak v podstate nevim jak to resit.  Myslim si ale ze penizky by nemely urcovat jestli mimi ano nebo ne. Samozrejme mimo ty pripady, kdy i bez mimca partneri sotva vyjdou s penezi a bydleni nikde.

  • načítám...
  • Zmínit
kristain
2733
6.2.07 13:32

Ahoj, já jsem jednoznačně pro sourozence. Toho, jak píšeš, má dítě celý život, s ním prožije krom rodičů veškeré hezké zážitky v dětství, naučí  se taky bojovat, prosazovat se…
Názor tvého muže mi přijde poněkud zcestný. Samozřejmě nevím, jak jste na tom finančně, ale myslím, že rodina s průměrnými příjmy si může dovolit mít děti dvě. Nebavím se tu o dětech třech či čtyřech…Navíc v únoru ti už přijde rodičák zvýšený o 3 tisíce nebo kolik…
A další věc-dětem je úplně fuk, zdali jsou na dovolené  u moře v luxusním hotelu all inclusive, anebo v Chorvatsku v karavanu či pod stanem. A stejně nejhezčí zážitky mám z normálního stanování někde v kempu v ČR poblíž domova, ježdění na kolech a koupání se v rybníce…asi tak.
 K.

  • načítám...
  • Zmínit
katulinek
1084
6.2.07 13:41

Ahoj!
Mám dvě děti - 4letou Elišku a rok a půl starého Štěpána. Finančně na tom nejsme tak zle, i když nad nám stále „visí“ hypotéka na dům a leasing na auto. Pokud manžel bude mít svou práci, bude to ok. Ale to mu nikdo nezaručí. Nicméně, uznávám, že na hranici chudoby nežijeme.
Vždycky jsem věděla, že chci mít děti - nejlíp tři. Taky jsem věděla, že s nimi chci být do tří let doma. Dát jim to, co v sobě jako milující máma dokážu najít a objevit. Nedovolit nikomu jinému mít tu čest a ukazovat malému stvoření svět. Moc neřeším, že nechodím každý týden do kina, divadla či vinárny. Že nemůžu stíhat pravidelně pedikúru, kosmetiku a holiče. Že prostě po určitou dobu má přednost cosi jiného. 
Eliška začala ve třech letech chodit do školky. Tam má výtvarný kroužek. Občas chodí do Sokola. Víc toho zatím nemá, nejsem zastáncem toho, že dítě musí od školky objíždět dvacet kroužků týdně. Najdu si čas jít s Elou do divadýlka, nebo jindy jede na cyklovýlet s taťkou. Loni jsme ji začali učit na horách lyžovat. Štěpu jsem měla v šátku a dokonce jsme si celá rodinka vyrazili na běžky. Nejezdíme do Alp ani do čtyřhvězdičkových hotelů, takže jedno dítě navíc nás zatím nic moc nestojí. Vím, že budou-li v budoucnu tři, nebudu moct každému platit spoustu drahých zálib, nebudeme jezdit na přepychové dovolené (což bychom nejezdili ani tak, spíš koupíme větší stan a spacák navíc:)). Oblečení kupuju často v sekáčích už teď, jenom boty mají vždy nové. Ano, víc dětí finančně i jinak určitě omezuje a vyčerpává, ale věřím, že i tak se dá kupě dětí vymyslet prima program a naučit je spoustě věcí. Ono časem dost z toho obstarají sourozenci. Psala jsem sem před časem fejeton o našich Vánocích (Vánoce poprvé jinak), byly levné, pohodové a děti tomu dodaly neopakovatelné kouzlo.
Tímto možná trochu nesourodým „pojednáním“ vlastně chci říct, že pro mě osobně je představa jedináčka, kterému mohu cokoli dopřát nepřijatelná a nepřirozená. Chci dát dětem to nejlepší, samozřejmě je nechci trápit ani po té hmotné stránce (nejsem alternativní a demagogická bláznivka), ale raději jim nezaplatím lyžák a moře, jen když zažijí ten pocit být spolu, mít zázemí, když se naučí spolu se hádat a usmiřovat, prát se a smát, dělit (i o čas rodičů)… Ale hlavní je - je to věc volby. Já to tak cítila vždy a neodsuzuji nikoho, kdo nechce mít víc dětí ze strachu, že to neutáhne.
Katka a spol.

  • načítám...
  • Zmínit
magdulka
242
6.2.07 13:49

Mám tříletá dvojčata a i když už jsem někdy fakt grogy, občas mě popadne ještě myšlenka na dítko další. Nedovedu si představit mít jedno dítě, tak jak si nedovedu představit, že bych já sama sourozence neměla. Říkám si, že jednou, až my jako rodiče tady nebudeme a třeba se jim nevyvede jejich rodina, že jediný člověk který jim zůstane je jejich sourozenec. A to nějak si myslím o o svém sourozenci - manžel se semnou může rozvést, děti vyrostou, odejdou daleko, ale sourozenec tam mi zůstane. Taky si myslím, že je fajn, když má dítko par´táka - učí se dělit o různé věci, učí se i bojovat o pozornost, učí se pomáhat. …Zkrátka mít sourozence je podle mě fajn.

  • načítám...
  • Zmínit
Liset
92
6.2.07 13:55

Ahoj,  

taky se přimlouvám za sourozence. Lyžák a moře jsou jednou za rok, sourozenec je tady každý den. Vidím to na našich dvou klukoch, jak si spolu hrají a i když se často perou o hračky, tak zas přijde okamžik, kdy se šušnají-mají 5 a2 roky a volají na mě-mami, pojd se podívat jak se máme rádi. Tak tohle klidně za to moře stojí. Až tu jednou nebudu, tak budou mít jeden druhého. A kroužky? Jeden kroužek každému snad utáhnem, třeba i dva podle zájmů, oblečení na ně kupuju stejně  způli v sekáči-u nás vlastně v charitě, mají to tam pěkné a levné.Ted jsem tam koupila pěknou zimní bundu-novou dokonce-za 100.Stejně mu bude za rok malá a podědí ji brácha.
Já jsem taky měla ségru a neměli jsme moc peněz, tak jsme skoro nikde nebyly, když nepočítám zájezdy ROH za totáče, ale zájezd k moři bych za ségru nevyměnila.
Tak to nějak zdárně dořešte a at už to dopadne jakkoliv, tak se mějte fajn.
Lis  

  • načítám...
  • Zmínit
pralinka
1311
6.2.07 14:04

Ahoj,

jsem ráda, že mám rozumného manžela, který, ač stavíme domeček a já jsem na MD s 9ti měs. holčičkou, chce děti 2 a nejlépe 3. Už ted víme, že se v dohledné době nepodíváme na dovolenou do zahraničí a budeme rádi,pokud tady. Už nebudou lyže v Alpách, jak tomu bývalo každou zimu. No a co?
Nemyslím si, že šťastné a spokojené dětství zaručí úžasné dovolené u moře a v Alpách. Na co myslíte, že budou Vaše děti vzpomínat? Na dovolenou pod stanem a pod širákem s vařením na ohni nebo dokonalou dovolenou v hotelu s veškerým možným přepychem…

R.

  • načítám...
  • Zmínit
Cervicci
20
6.2.07 14:08

Díky holky, cítím to úplně stejně. Taky mám 2 sourozence a jsem za ně ráda. Myslím, že taťku ukecám. :-D Chtěla bych jen říct, že ani pro mě není to moře a ten lyžák nejdůležitější. Prostě toužím po miminku a žádné argumenty neuznávám. Chtěla jsem jen znát váš názor… :-)

  • načítám...
  • Zmínit
Bibina
741
6.2.07 17:16

ahoj,

tak já musím napsat úplně opačný názor. Ono je strašně hezký napsat, že peníze nehrají roli při rozhodování, jestli sourozenec ano či ne. Jenomže to většinou píšou ti, kteří na to mají. Stejně jako to, že peníze nejsou potřeba k životu, většinou slyším od lidí, kteří se v nich topí. :o)
Takže třeba u nás to roli hraje. Neříkám, že bysme druhý dítě neuživili. Možná, že jo. Ale na úkor všech ostatních. Anduli bysme nemohli dopřát pěkný věci, ani ňákej blbej mobil, kterej je do školy tak nezbytnej, už teď se nedostanem na žádnou dovolenou protože na to fakt nemáme, ale aspoň máme naději, že na to někdy našetřím, kdežto s druhým dítětem bysme se zřejmě nedostali vůbec nikam. Já nechci celej život obracet každou korunu a rozhodovat se, jestli si můžu dovolit koupit andulce tričko, manželovi ponožky a sobě knížku, nebo jestli něco z toho musím odložit na další měsíc.
Sice nám zvedli přídavek, na druhé straně nám zdražili nájem, takže ve finále zas tak nezbohatnem. Určitě to pro mě není důvod k tomu, pořizovat dítě, jakože bude dobře zabezpečený. A to si fakt nechci stěžovat, ale připadá mi, že ať se snažíme jak chceme, tak u nás sourozenec pro Aničku nehrozí. Finanční stránka není jediný důvod, ale je to důvod dost podstatný.
Nejsme žádní lempli, manžel je dost velkej pracant, maká šest dní v týdnu, aby těch peněz bylo víc a já se taky snažím sem tam ňákou práci najít, bohužel to šlo všechno na úkor aničky, a tak sem to vzdala. Navíc ani nevíme, jestli po mateřské seženu práci, případně jestli manžela nevyhodí. A takovou situaci si s dvouma dětma nedovedu představit. Vím, že se to může stát každýmu, ale já to riskovat nehodlám.
To je můj názor. Pokud se naše finanční situace nezlepší, tak bude Anýs jedináček.

Bibina

  • načítám...
  • Zmínit
ynax
13119
6.2.07 18:12

já jsem pro sourozence.
Moře - proč neušetřit a nejet tam třeba jen 2× za život. Lyžování - snad to není tak drahé, aby děti nemohly poznat krásu hor.
Já nevím, ale když někdo řeší, jestli mít sourozence nebo jedináčka spíš mě to zavání pohodlností rodiče. Aby náhodou on nepřišel o moře, lyžování......
Na všechno se dá ušetřit a myslím si, že pokud máte na zaplacení internetu, tak určitě uživíte i druhé dítě.
Nepíšeš jestli jste kuřáci - na tom se dá taky hodně peněz ušetřit.
Další můj důvod, proč sourozenec. Asi ti to bude připadat morbidní, ale věř, že není . Je to krutá realita, kterou znám z okolí okolo sebe.  Co kdyby se nedejbůh někdy něco stalo a vy o jedináčka přišli? Vím, že druhé dítě není náhrada, ale je to človíček, z které ho můžete těšit  a pro které lze žít dál.  

  • načítám...
  • Zmínit
Liset
92
6.2.07 20:24

Ještě mi to nedá zareagovat, jak jsem četla příspěvěk od Bibi.Neber to prosím jako rýpnutí, nebo cokoli negativního, jen jsem si na to při čtení tvého článku prostě vzpoměla. Měla jsem spolužačku, dost dlouhý čas moji nejlepší kamarádku, bylihodně chudí-fakt až chudí, ale měli 4 děti. Nejezdili na dovču-klasickou, bud jen k babičce, nebo protože byli hodně věřící, tak se spolčem-a to se dostali na spoustu krásných i když tuzemských míst.
Je fakt, že když jsme chodily na základku, tak si občas stěžovala, že něco nemůže mít,ale ted-vlastně už hodně roků zpátky, co jsme si začly sami vydělávat a ona si může pořídit co potřebuje, tak je strašně ráda, že je jich tolik děcek.Kdykoliv jsme k nim přisly na návštěvu, tak je tam veselo i když někdy až moc halasno. Když jim onemocněl táta, tak se v péči o něj prostřídaly-jsou 4 holky.Prostě z nich mám pocit, že je to fajn.
Můj manža jsou ze 3 kluků a když jejich rodiče na štědrý den skoro vyhořeli, tak jsme se seběhli všichni i s chlapama a dali to do pořádku, prostě má člověk s kým držet a má se na koho spolehnout.
MOje sestra je vdaná v zahraničí, takže jsem takový slaměný jedináček a je mi po ní pořád dost smutno a chybí mi si s ní popovídat o problémech co mám-díky bohu za internet, že kecáme aspon tak. Neumím si představit být jedináček. Před 2 lety mi umřel v 50 tatka, mamka to zdravíčko taky nemá bůhvíjaké a když se jí nedejbože něco stane, tak bych byla úplně sama. Hrozná představa.Už z tohoto důvodu bych nechtěla doma jedináčka.
Ale samo, že někdy jsou prostě okolnosti proti nám a nejde to.  

Tak at je takových okolností co nejmín.  

Hezky večer  

  • načítám...
  • Zmínit
cervicci2
1
7.2.07 09:22

Zravím, všechny maminy.
Pěkně jste mne probrali, nezůstala na mě nitka suchá.Až se stydím jaký to jsem táta (pohodlný se zcestnými názory). Nejsem sobec a ani nechci jezdit na luxusní dovolené. Chci jen pro své dítě to co já neměl. V žádném případě s něho nechci mít rozmazleného jedináčka, který má na co si vzpomene. Nevím jaké máte příjmy, ale mi 20.000,– nepřipadá hodně. A to jde polovina na bydlení a úvěr.
Za osm let co jsme spolu, jsme byli na dovolené jen jednou, zádný exkluzivní hotel v zahraničí,ale pronajatá chata v Jeseníkách. Ještě pár podrobností - je mi 43let a jsem kuřák.
A teď do mě, ať jsou Vaše argumenty přesvědčivé. Taťka Jarda.

  • načítám...
  • Zmínit
anulenka
139
7.2.07 10:44

Ahojte holky i taťko Jardo:-))
Asi jako všechno, ani tohle nejde generalizovat - každá rodina se musí rozhodnout sama, jestli se na druhé dítě cítí nebo ne. Někomu nedělá problém se uskrovnit a mít více dětí, někdo je z nedostatku financí natolik nervózní, že prostě nemůže, a někdo na to prostě vážně nemá.
My se teď snažíme o druhé miminko a upřímně, zvažovali jsme spoustu věcí, ale peníze ne:-) Možná se Vám to bude zdát nezodpovědné, nemáme žádné horentní příjmy ani úspory, jen nám to porovnání s miminkem nepřišlo důležité. Oba pracujeme a budeme pracovat dál a uděláme všechno pro to, aby se naše děti měly co nejlépe. A to podle mě stačí. Vždyť nikdo neví, jestli práci, která mu teď zajišťuje ten „blahobyt“ a dostatek bude mít ještě za měsíc či za rok. A jestli pojedeme k moři nebo ne - kdo ví, od naší malé holčičky jsme v tomhle poučeni, těšili jsme se, že jí ukážeme moře a místo toho nám ona ukázala, že nesnáší horko a velikého množství vody se zatím bojí (bazén jí ale nevadí, asi tolik nešplouchá:-). Takže zatím jezdíme na hory, kde je nejšťastnější. A žádné zahraničí ani drahé hotely.
Anulenka

  • načítám...
  • Zmínit
carodejka
36
7.2.07 12:00

Mám děti tři a vidím na nich, že jsem udělala dobře. Snaží se pomáhat jeden druhému a nejsou na svoje puberťácké problémy sami. (jsou věci co s rodiči jdou obtížně probrat :-)  ) Co se týče dovolených, jezdíme s nimi tak na tři dny někam pod stan (děti spí ve stanu a my v autě) a to s námi jede ještě manželova dcera ,takže dítka čtyři. Na dovolené u moře jsme byli jednou a i když to bylo fajn, tak doma je doma :-) dají se sehnat dovolené v rámci možností (a setkali jsem se i s množstevní slevou :-))  ) Jinak si občas uděláme jednodenní výlet. podotýkám, že dohromady s manželem dáme měsíčne cca 24 000,– takže vyskakovat si nemůžem.Pravda, nemáme hypotéku, ale starší domek, který postupně opravujeme. Zvládnout se dá všechno a i děti už se snaží si přes prázdniny přivydělat a ulehčit nám rodičům. Myslím si, že z nich nerostou malí sobečci,ale učí se dělit, pomáhat, spokojit se s tím co mají a když dostanou něco co nečekali, mají z toho větší radost než kdyby dostali všechno na co si vzpomenou. A když nemáme my rodiče zrovan čas si s nimi popovídat, mají za kým jít. Nejsou a nebudou sami. Mají oporu jeden ve druhém. Je to samozřejmě věc každého, kolik dětí přivede na svět. Taky jsem chtěla jedináčka ale osud chtěl jinak :-) Jedno plánované a dvě už ne. Přesto jsem šťastná že jsou, že je mám.

  • načítám...
  • Zmínit
katulinek
1084
7.2.07 12:59

Ahoj!
Jardo, vůbec si nemyslím, že jsi sobec… Chápu, že lidé chtějí svým dětem dopřát to co sami neměli. Ale asi je třeba dávat pozor, že je vždy něco za něco. Dovolené, babycluby, lyžáky, moře, kadeřník…jsou krásné věci, ale zbytné. Pro někoho snáze, pro někoho hůře, ale zbytné. Zbytné je i sourozenectví, ale myslím si, že pro život dítěti sourozenec dá mnohem víc.  Nechci už být sentimentální a psát o tom, co si člověk z dětství spíš pamatuje, ale jsou tu jiné věci. Už  tu něco podobného zaznělo…manželovi v září tragicky zemřel tatínek (62 let), maminka to moc nezvládá. Je velké štěstí, že má manžel sestru. Jsou si oporou a můžou si rozdělit i spoustu praktických věcí s touhle situací spojených.
Ale důležitou roli v téhle diskusi hrají peníze. Je jasné, že bez nich to nejde. Ale chci jen napsat, že dokud jsou děti malé (tak do nástupu do školy), o zaplacení kroužků, moře a lyžáků zas až tak moc nejde. Z vlastní zkušenosti vím, že co se narodil mladší, technicky nebylo možno spoustu aktivit vůbec zvládnout. A až půjde vaše starší do školy, bude už nejspíš pracovat i manželka, takže těch peněz by mohlo být zas o něco víc.
Tak hodně štěstí při rozhodování!
 Katka

  • načítám...
  • Zmínit
katulinek
1084
7.2.07 13:06

Ještě jednou, trochu s nadsázkou. Vybavila se mi slova písničky od Uhlíře a Svěráka (posloucháme to každý den když jedeme do školky a ze školky) „… z jedináčka někdy je sobec … sápe se po všem … když děti tak dvě … no ovšem no ovšem…“
 Katka

  • načítám...
  • Zmínit
Bibina
741
7.2.07 14:27

Takhle to všechno zobecňovat mi přijde dost divný. Jako že jedináček je vždycky rozmazlený, že je dobře mít sourozence atd… znám lidi, kteří by radši toho sourozence neměli a znám jedináčky, kterým sourozenec nikdy nechyběl.
Znám taky lidi, kteří mají jedináčky a mají jedno dítě jednoduše proto, že chtějí jedno a nejsou proto špatní. A řekla bych, že i kdyby někdo vydělával čtyřicet tisíc a zdálo by se mu to na zabezpečení dětí málo, tak je to jeho rozhodnutí a mělo by se to respektovat. Píšete sice, jak někdo má tři, čtyři děti a je rád a tak… třeba myslím ten příspěvek, kde je ta něčí známá, jak má čtyři děti a teď je ráda, protože pracuje a už je dobře uživí. To je sice fajn, ale taky to tak dopadnout nemuselo. Taky tu práci třeba nemusela sehnat, a taky od nich mohl odejít manžel. Znám taky třeba jednu mou kolegyni, která má tři dospívající kluky a než si koupila blbou noční košili za stovku, tak kolem ní tři měsíce chodila a když si ji konečně koupila, měla výčitky svědomí, že ošidila rodinu. Další odstrašující případ je moje tchýně, která má tři děti, celý život se honí za penězma, dluhy má kam se podívá a věčně je z toho na nervy.
Někdo tady napsal, že pokud někdo nechce dítě kvůli tomu, že by se musel uskromnit, tak je to většinou pohodlností rodičů, protože mají strach, že by se něčeho museli vzdát. To si vůbec nemyslím. Jde spíš o pocit zodpovědnosti, kdy se zamýšlím, ještě předtím než dítě přivedu na svět, jestli mu můžu dát všechno, co potřebuje a jestli moje první dítě na tom nebude hůř, když si ze svého rozhodnutí druhé dítě pořídím. Nikdo mi taky nemůže podsouvat fakt, že lepší rodič je ten, který má dětí víc, protože když to přeženu, tak cikáni mají průměrně taky čtyři děti, ale je potřeba se podívat blíž, a zjistit, jak to vedou taky… nechtěla sem tím urazit nikoho, kdo má víc dětí, ale osočovat někoho jenom proto, že nechce druhý dítě, mi přijde stejně tak nespravedlivý.
Někdo tady psal, že má rozpočet kolem dvaceti tisíc a má tři děti - klobou dolů. Neumím si to ani představit. Musíš být dobrá hospodyně, tohle táhnout, to všechna čest. Ale třeba já bych takhle žít nechtěla. A to prosím ber bez urážky, ale pro mě je to noční můra. Na tom jenom chci ukázat, že to, co je pro jednoho přednost, pro druhého může být hrůza a naopak.
Proto tahle debata nemůže být objektivní.

A na závěr - cervicci - nechápu, proč jsi vlastně takovou debatu zakládala, nejdřív píšeš, že nevíš, jestli druhé dítě, nebo lyžák, myslela sem si, že seš opravdu na vážkách, ale po několika reakcích (a upřímně - musela jsi očekávat zrovna takové reakce, které sis zřejmě přála číst - a nakonec to tak dopadlo), ses sama přiznala „díky holky, mám stejný názor“, tak mi fakt uniká smysl.
A už vůbec nechápu, že to dáš přečíst manželovi, čímž ho stavíš do pozice, jak on píše netvora, protože tak si nejspíš musí připadat. Není fér dát tohle na emimino, kde předem víš, že tě holky podpoří, a pak mu to dát přečíst. Stejně tak by on mohl takovou debatu rozvířit na ňákým chlapským serveru, s názvem „proč nemít druhý dítě a dopřát si kvalitní život“ a stejně tak by ti ty většinou kladný odezvy na svůj článek mohl dát přečíst. A myslím, že by tě to pěkně naštvalo. A pokud má Jarda důvod, že prostě druhý dítě ne, tak ti nezbývá než to respektovat, protože ať mu tady předložíš jakýkoliv argumenty, tak ho stejně nepřesvědčíš, pokud to má ujasněný.

Stejně tak tady můžou být články o tom, jak holky obětovaly svoje zájmy, finance a volný čas rodině atd… To ale z člověka nikoho lepšího nedělá. Já si ráda zajdu do kavárny, na víno, ráda chodím do kina, kupuju knihy, manžel má taky svoje zájmy a taky kouří. Je pravda, že tohle všechno být nemusí, mohli bysme taky odhlásit internet, mohli bysme taky odhlásit televizi (a mohli bysme přestat topit a taky bysme mohli míň svítit). Za cenu toho bysme si mohli pořídit druhý dítě, ale pro mě osobně to není schůdná cesta. Já třeba mám taky bráchu a nevyměnila bych ho za nic, ale dobře vím, že když sme byli malí, mamka neměla ani na oblečení a šila nám věci ze závěsů. Pro mě tudy fakt cesta nevede.

Bibina

  • načítám...
  • Zmínit
mamulka
250
7.2.07 15:14

Bibi,
myslím, že když někdo dokáže obětovat své zájmy, čas a pohodlí někomu druhému (třeba rodině), tak to z něj DĚLÁ lepšího člověka. Ale to není nic proti Tobě, jen proti Tvé formulaci.
cervicci
Držím palce, ať se rozhodnete ke své spokojenosti. Za sebe bych se přikláněla k sourozenci, jsem jedináček a samoty jsem zažila hodně. Všechno, co se dá koupit za peníze, je na chvilku a šťastným to nikoho neudělá. Hezké vztahy v rodině a to všechno, co si sourozenci dávají, mají naopak navždy a žádnou inflací o to nikdy nepřijdou. I v těžkých chvílích se mají na koho spolehnout.
mamulka

  • načítám...
  • Zmínit
kristain
2733
8.2.07 14:11

Bibi, určitě máš pravdu. Jenže já to mám prostě ovlivněné tím, že jsem do 13 let byla jedináček-mamka nemohla otěhotnět. A pamatuju si, jak děsně už ve školce jsem toužila po sourozenci, všechny děti ho měly.A ta touha se stupňovala. Moc jsemvšem záviděla, i svým sestřenicím a bratrancům, že jsou dva, když jsem byla s nima na prázdninách u babičky, tak jsem si to fakt užívala, takové to řádění, spolčení vůči rodičům i neshody. A bylo mi fakt smutno samotné, navíc se rodiče strašně soustředili na mě, což nebylo příjemné ani trochu. jaká úleva, když ve 13 se mi narodil vytoužený brácha!Ale ten věkový rozdíl je obrovský a nidky jsem s ním nezažila takové to úzké sourozenectví, počítám, že si začnem rozumnět za pár let, ted je mu 15…  

ale prostě, ať si to každý udělá, jak chce a cítí. Jen prostě pokud to aspoň trochu jde, hklasuju pro druhé dítě.
 K.

  • načítám...
  • Zmínit
Bibina
741
8.2.07 18:40

Kris - jasně, souhlas. Já taky vím, že mít sourozence má svoje klady. Já taky jsem ráda, že mám bráchu. Jenom jsem proti takovýmu tomu zobecňování, jakože sourozenec za každou cenu a přes to nejede tank. Já fakt zvažuju hodně pro a proti a finanční stránka věci pro mě není zanedbatelná.

Ale my si rozumíme, že jo? :o)

Bibina

  • načítám...
  • Zmínit
ynax
13119
8.2.07 21:12

kuřák: svoje jsem už napsala. Snad jen k tomu kouření. Moje spolužačka kouří a kouří i její muž. Peněz mají a m,ěli vždycky málo. Domek po mamince rozestavěný 15let, na dovolené u moře nikdy nebyli, oblečení chodí hezky, děti chodí do kroužků. Ale když si stěžovali, že nemají peníze, tak já - nekuřák - vzala tužku a papír a počítala jsem. Podotýkám že to bylo v roce 1998. A víš, co jsem zjistila? Že každý z nich prokouří za rok 14.500,–Kč. Takže oba 29.000,–Kč - a oba zírali. Za to už máš dovču u moře, nebo kroužky pro děti cca na 2roky. Tak počítej a uvidíš, kolik bys ušetřil, kdybys nekouřil ty.
MMCH - kdybys říkal, nejde přestat kouřit a přitom si nepořídil další dítě - no nevím jak bys to obhájil. Já znám paní a ta fakt peníze jeden čas neměla - kupovala 1 jogurt, 1 banán, a všechno dávala dítěti - ona sama skoro nejedla - utrhla si sama od pusy, jen aby děcko mělo pestrou stravu.

  • načítám...
  • Zmínit
Sati
11530
8.2.07 22:54

…a myslíč, že by ty jsi tak chtěla žít?  Třeba nemít ani na jídlo a oblečení pro sebe? Asi ne, co?

  • načítám...
  • Zmínit
Elinda
551
9.2.07 13:06

Ahoj,

asi už tady podobný názor byl, ale napíšu jak to bylo u nás. Já sama jsem ze 3 dětí, což je v mé rodině dobrý standard, manžel má 1 bratra. Já chtěla vždycky dětí víc, v tom nebylo co řešit, ale muž mne (to ještě nebyl mým manželem) jednou překvapil úvahou na téma počet dětí.

Manželům bratr (mladší) je totiž od narození silně nedoslýchavý - není to vidět, vypadá a myslí celkem „normálně“, ale… Říkal (manžel), že stát se děcku může kdykoli cokoli - a žádnému rodiči by nepřál, aby se něco přihodilo jeho jedinému dítěti. Také to dítě tím trpí - i on trpěl tím, že ho rodiče hodně hlídali, aby se něco nestalo ještě jemu, „tomu zdravému“. Přál si, aby měl ještě jednoho „normálního“ sourozence, aby nebyl tím jediným, do koho rodiče vkládají všechny své sny a požadavky - a záviděl bratrovi, že je pohodář a všechno mu prochází. Takže rovnou říkal, že půjde-li to, tak chce alespoň 2 děti.

Přečti si předposlední odstavec deníčku http://emimino.cz/…s/story/5403 - je tam zmínka o tomtéž.

Snad se Ti podaří manžela přesvědčit. My měli zatím vždy dlouhé „přesvědčování“ ne o počtu dětí, ale o tom KDY je mít…

Elinda (+ Vítek 2,5 roku + „bříško“ 20 tt)

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Ostravský deníček č. 34- Tátové a muži všeobecně