Těhulkou na pár týdnů
- Snažení
- terka007
- 15.07.09
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
MS nepřichází. Pár dní vás to nechává chladnou. Pak ale ve vaší hlavě začne blikat varovná kontrolka..Pozor, něco se děje. Celý den na to myslíte, večer si zapnete počítač a snažíte se tam najít důvody, proč to ještě nemáte. Varovná kontrolka však bliká ještě víc a vy najednou prohledáváte skříň, jestli vám někde nezbyly těhotenské testy. Nic nenajdete a druhý den upalujete do lékárny. Doma nedočkavě test vybalíte a šupajdíte na wc.
Test držíte v ruce a očima povzbuzujete, aby se k tý kontrolní čáře přidala i ta druhá. Na testu však svítí jen jedna. Naštvaně test upustíte a jdete se zabavit nějakou jinou činností. Po chvíli vám to nedá a jdete se podívat znovu. Koukáte na // a cítíte zároveň úlevu a překvapení, že je to konečně tady. Večer tu novinu s blaženým úsměvem sdělíte manželovi a jste z toho celá šťastná. Na internetu už zjišťujete, jaký vám vyczhází termín, v kolikátém týdnu asi jste. Do toho se vám honí hlavou, co tomu řeknou rodiče, přátelé, přátelé na internetu…
Po pár dnech testujete znovu, jestli čáry sílí. A opět jsou tam. Skoro pod mikroskopem zkoumáte, zda jsou silnější než předtím. Trochu znejistíte, zkoušíte jinou značku a je negativní. Zlobíte se na sebe, že jste nezůstala jen u jednoho testu a teď se možná zbytečně stresujete. Přesto další den zkoušíte testovat a opět koukáte na //. Uklidníte se a začnete plánovat kontrolu u dr. Objednáte se radši za měsíc, ať je dyžtak něco vidět.
Radíte se s kamarádkami a těmi, co jsou zrovna těhotné. Těšíte se, že to budete prožívat spolu a v duchu odečítáte dny do kontroly. Říkáte si, tentokrát to vyšlo. Už tím žijete a nesmírně se těšíte. Občas vám zabliká ta protivná kontrolka, že nemáte hned se vším počítat, ale tu hned rychle zamáčknete. Chutě s vámi cloumají a v jídle se ničím neomezujete.
Pak přijde den kontroly a všichni co o tom ví, vám drží palce. Čekáte v čekárně. Srdce vám tluče a vy celá nervózní koukáte už po sté na hodinky. Konečně jdete na řadu. Doktorovi říkáte jen o zpoždění své MS, o testech radši nemluvíte, víte, že on jim prostě nevěří. Před ultrazvukem vám říká něco o vyvolávací injekci, ale vy ho stejně nevnímáte. V duchu si myslíte, říkej si co chceš, doktůrku, zapni ten ultrazvuk a hned uvidíš, že jsem těhotná. Čekáte na jeho tváři ten překvapený a udivený výraz a ono nic.
Stroze vám oznamuje, že těhotná nejste, ale vše je absolutně v pořádku. Něco dál povídá, ale vy ho absolutně neposloucháte. Byla jste si naprosto jistá, tak úplně jistá…
Necháte si píchnout vyvolávačku a jakoby v tranzu odcházíte. V hlavě vám to pomalu dochází. Všechny vaše plány zamykáte do tajné schránky a do toho vám přichází sms od manžela, jak že jste to dopadla. Naštvaně odpovídáte. Pak si vzpomenete na ty, co vám držely palce a je vám hrozně úzko. Nechcete jim nic říkat, aby vás nelitovali. To byste asi nezvládla. Cestou domů potkáte zrovna samé těhulky. Závidíte jim. Chce se vám křičet „Já chci taky!“
Doma se snažíte držet. Pak to nevydržíte a řvete jak želva. Uklidníte se a naštvaně se sebe ptáte, jestli to ještě někdy vyjde. Začínáte mít averzi k těhotenským testům. Už je nechcete nikdy vidět. Nechcete to prožívat znovu. Dokola si říkáte, že příště začnete věřit, až vám bude růst břicho.
Pomalu sbíráte odvahu na to, abyste zapnula počítač a ostatním to sdělila. Vůbec se vám do toho nechce. Radši si asi po sto letech berete papír a tužku a jdete se z toho vypsat........
Přečtěte si také
Dcera se svěřuje umělé inteligenci a já se jí vůbec nedivím. Dělám to také
- Anonymní
- 28.09.26
- 875
Nedávno jsem četla, že děti se začínají svěřovat umělé inteligenci s věcmi, které neřeknou rodičům. A vůbec se tomu nedivím. Moje dospívající dcera Simona s ní řeší prakticky všechno. Zpočátku jsem...
Děti rostou. Jen jejich věci nějak neubývají
- Anonymní
- 28.09.26
- 574
Děti mají jednu úžasnou vlastnost. Rostou. Je to sice poněkud drahý koníček, protože člověk každou chvíli kupuje větší boty, delší kalhoty, větší bundy a další věci, které ještě před třemi měsíci...
Celý víkend jsem byla doma. V neděli jsem byla unavenější než v pátek
- Anonymní
- 28.09.26
- 8974
V pátek jsem přišla domů a měla jsem jasno. Tenhle víkend nikam nejdu. Žádné návštěvy, žádné nakupování, žádné výlety, žádné „pojď, když už je hezky“. Chtěla jsem mít prostě pokoj.
Syn nechtěl do školky. Myslela jsem, že se mu stýská. Pravda byla horší
- Anonymní
- 28.09.26
- 4977
Každé ráno jsme bojovali. Syn plakal, držel se mě a prosil, abych ho ve školce nenechávala. Říkala jsem si, že je to jen období, že si zvyká na nové prostředí. Jenže pak jsem zjistila, že za jeho...
Těšila jsem se na svobodu, až děti vyrostou. Teď se bojím odjet na dovolenou
- Anonymní
- 28.09.26
- 6901
Je mi 55 let a celý život jsem měla pocit, že jednou přijde chvíle, kdy budu mít konečně čas sama na sebe. Děti vyrostou, já si odpočinu a začnu trochu žít. Budu cestovat, kam budu chtít, na nikoho...
Dala jsem synovi do školky kraťasy. Učitelka ze mě udělala krkavčí matku
- Anonymní
- 27.09.26
- 2491
První dny v záři. Školkový kolotoč se rozběhl na plné obrátky a s ním i nekonečné seznamy požadavků, co všechno musí mít děti ve skříňkách. Náhradní tričko, spodní prádlo, věci na převlečení na...
Dlouho jsem čekala, jestli mě touha po dítěti přece jen dožene. Nedohnala
- Anonymní
- 27.09.26
- 1352
Děti jsem nikdy vyloženě nechtěla. Nebyla jsem ale ani přesvědčená, že je nechci za žádnou cenu. Spíš jsem pořád čekala, jestli se ve mně něco změní.
Bývala jsem žena, pak matka, pak babička. Dnes bych ráda znovu potkala muže
- babiMáňa
- 27.09.26
- 2989
Je mi něco přes šedesát a jsem celkem vitální babča. Můj syn se snachou mají dvě krásné děti a já jsem ráda, že už jsou ve věku, kdy se mnou mohou i za kulturou nebo do přírody. Okolí o mě říká, že...
Houby jsme sbírali celý život. Tentokrát skončila celá rodina v nemocnici
- Anonymní
- 27.09.26
- 1072
Na houby jsme chodili odmalička. Nejdřív s rodiči, později s manželem a nakonec i s našimi dětmi. Nikdy jsme nesbírali nic, čím bychom si nebyli jistí. Žádné experimentování, žádné houby určované...
Poprosila jsem muže, aby odvedl syna do školky. Jeho reakce mě šokovala
- Anonymní
- 27.09.26
- 3442
Ručička hodin ukazovala půl sedmé ráno a já měla pocit, že jsem v noci nenasbírala ani dvě hodiny souvislého spánku. Na hrudi mi oddechovala sedmiměsíční dcerka. Kvůli rýmě nemohla dýchat nosem,...
Nechceš si pro svůj klid zajít někam do laborky na krev? Držím palce, aby když ne teď, tak aspoň v brzké době těhu bylo.
Tak hodne stesti