Váha miminka

Příliš baculaté? Příliš drobné? Přejídá se nebo naopak jí málo? Pojďme se spolu podívat na to, kolik vaše miminko váží !

Váha - jako by nestačilo, že se o svou váhu bojíme my samy, teď máme doma miminko, o které se bojíme víc než o cokoliv jiného a dle anglické zdravotní asistentky Jackie Walsh, jejíž práce zahrnuje péči o novorozená miminka až do předškolního věku, hmotnost dítěte novopečené rodiče trápí nejvíce.

Zdravé děti na svět přicházejí v různých velikostech a podobách :o) Malinké dvoukilové děťátko může být stejně zdatné a dokonalé jako čtyřkilový jedinec.
Takže ikdyž váha novorozence je jedním z ukazatelů, zda se vašemu uzlíčku daří dobře, dokud je dítě zdravé, čilé a má chuť k jídlu, neměl by být důvod k obavám.

Během prvních dnů je zcela přirozené, že vaše dítě místo aby přibíralo, na váze začne spíše ubírat. V prvním týdnu života ztratí přibližně 5 - 8 % ze své porodní váhy. (Přidávám poznatek z vlastní zkušenosti. Prvorozená Apolenka měla por. váhu 4220 g a v prvním týdnu shodila na 3 800 g, přestože papkala jako divá a druhorozená Daisy měla por. váhu 3 740 a ta shodila snad jen nějakých 100 g).
Pokles váhy, který je naprosto normální, říká Jackie Walsh, má za vinu zažívací trakt, který potřebuje čas na aklimatizaci mimo děložní prostředí.

Dítě spaluje extra tukové zásoby, které se utvořily během posledních týdnů jeho pobytu v bříšku, a které jsou právě od toho, aby mu pomohly přečkat těch pár dnů, než se mamince mlíčko dostaví.

Poznámka Ed (autor LLL) : Spousta maminek se domnívá, že dokud nemají mlíčko, které teče proudem, je zbytečné miminko krmit, ba že snad i trpí hladem. Jenže příroda to zařídila takto - už v těhotenství se nám tvoří mlezivo (colostrum), bílá, někdy nažloutlá tekutina, kterou je možno zaznamenat již před narozením dítěte. Toto mlezivo je speciálně utvořeno a přizpůsobeno potřebám novorozeného dítěte. Mlezivo je bohaté na carbohydráty, protein a protilátky utužující imunitu dítěte a obsahuje málo tuku. Velmi lehce se tráví a proto je ideální jako první potrava nazatěžující zažívací trakt. Mlezivo také účinkuje jako laxativum neboli projímadlo a tímto ulehčuje dítěti vyměšování, díky kterému odchází přebytečné množství bilirubinu způsobujícího žloutenku.

Mlezivo dodá vašemu děťátku nejen dokonalou složku živin, jako by přímo šitou na míru, ale také velké množství živých buněk, které posílí jeho imunní systém - funguje jako 100% bezpečná vakcína. Obsahuje velké množství protilátek nazvaných "secretory immunoglobulin A (IgA), což je zcela nová substance, která se k vašemu dítěti dostane. Před narozením se k dítěti skrz placentu dostávaly protilátky nazvané IgC a ty ochraňovaly miminko přes oběžný systém.
IgA ovšem ochraňuje v místech, která jsou nejvíce náchylná a napadána bacily, jako krční sliznice, plíce a střeva.

Mlezivo obsahuje velké koncetrace leukocytů, které ničí nemoce způsobující bakterie a virusy.

Mlezivo by mělo miminku stačit právě těch pár dnů, než se dostaví mlíčko tekoucí :o) Důležité je také miminko dle jeho potřeb k prsu přikládat (LLL doporučuje nejméně 9 - 12× během 24 hodin )protože to podpoří a urychlí tvorbu mléka.

Zpět na svou porodní váhu by se děti měly dostat okolo druhého či třetího týdne. A pak už by měly jen přibírat.
Maminky, které kojí mohou obzvláště trpět pocitem, že se dítěti mlíčka nedostává, díky tomu, že není možné vidět, kolik toho dítě při jednom krmení vypilo.
Pokud máte obavy, nechejte si děťátko každý týden v poradně převážit.
Během růstových spurtů je možno zaznamenat rychlé zvýšení váhy a naopak zastavení nebo snížení, když je děťátko nemocné, když mu rostou zoubky nebo odmítá příkrmy.
Přirozené také je pozastavení nebo snížení tělesné hmotnosti v období, kdy se stává dítě více aktivním, jako lození a chození.

Důvod k obavám ovšem nastane, když dítě nepřibere za 2 až 3 měsíce ani gram a to pak bude třeba dalších vyšetření, které by našlo příčinu.

Každé dítě je jiné, proto neexistují přesné tabulky, kolik by mělo dítě v prvním roce života nabrat. Orientačně se hovoří o 7 - 8 kg a poroste o 25 - 30 cm.
Apolenka nám nabrala zhruba těch 8 kg, zato Daisy ta je i v roce pidižvík a přibrala okolo 6 kg.

Z anglického časopisu Prima Baby přeložila Ed (maminka Apolenky 03/01 a Daisy 09/03)

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
gazela2
315
18.11.04 18:22

Ahojky Edino,
díky moc za tenhle článek, protože spousta maminek má strach o své čerstvě narozené miminko.
Mě v porodnici to vysvětlili tím způsobem že máme přikládat k prsu aby se mlíčko vytvořilo rychleji. Přikládala jsem a bylo to v pohodě, malý sice schodil z 3700g na 3310, z porodnice nás pustili když měl 3400. Teď jsem jen zvědavá kolik nabere do středy kdy jdeme poprvé k doktorce.

Je to zvláštní pocit vědět že mimčo namá co jíst ty počáteční dny… holt o ty malé uzlíčky máme strach,zvlášť když se už konečně dočkáme zdravého těhotenství pak si je v bříšku vykrmujem a pak nám je nechají hubnout.
Ten můj byl v porodnici tak strašně hladový, že mi ty bradavky trochu poničil. No holt, když se je snažíme obalamutit a nic jim z prsa neteče :-)))

Tak zatím se mějte krásně
Mon a Denis 7dní

  • načítám...
  • Zmínit
Monis
550
18.11.04 19:05

Ahojky Ed,

musim potvrdit, ze i ani ne dvoukilove mimi je dosti zdatne na to aby se popralo s zivotem na teto planete :o) A k tomu hubnuti po porodu, tak to je i tim, ze mimca jsou taky trochu „nasakla“ asi plodovou vodou. Jedna z mych cacorek zhubla uz po ceste vytahem z porodniho salu na JIP.

Monca a moncicaci 5,5m

  • načítám...
  • Zmínit
alice01
1460
18.11.04 20:10

Ahoj Ed!

Nám říkali v porodnici, že miminko může shodit až 10% své porodní váhy. V některé porodnici se tváří, jakoby mělo miminko jít domů s porodní váhou a doporučují příkrmy i při menších váhových úbytcích. Řekla bych, že v tomto ohledu se mladé maminky zbytečně nervují. Přitom právě vnitřní pohoda a klid pomáhají mamince si odpočinou a správně kojit.

U první holčičky (předčasně narozené) jsem také měla strachy a nevzpomínám si, že by mě někdo z personálu psychicky podpořil. Naštěstí tu byla švagrová, která se kojením a poradenské službě dost věnuje. Ta mě hodně podpořila, takže jsem se krásně rozkojily, i když jsem šla z porodnice o tři dny později. Zato chlapeček byl velký jedlík a odcházel z porodnice (pátý den po císaři!!) s porodní váhou.

Myslím si, že každá maminka by si už před porodem měla najít nějakou spřízněnou duši, které se může vybrečet a která poradí.

Jo Verunka měla v roce 9,50 kg a 73 cm, Kuba v půl roce 8,85 kg a 71 cm. :o)

Alice

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
18.11.04 22:59

Ahoj Mon,

nevím, jestli jsi si četla můj komentář ve vašem deníčku :o) Ale více méně jsem si tam přečetla něco, co mi dalo podnět napsat tento článek.
Právě ve tvém komentáři mě zarazilo, že píšeš, že ti malého trápili hladem. Ono miminko hladem po narození opravdu netrpí !! To je hrozně mylná informace a možná to tak vypadá, protože pláčou, chtějí sát a tobě se zdá, že saje na prázdno a proto pláče..... Já vím - byla jsem stejná, když se narodila moje první dcera !!!

Když sála a sála až mi krvácely bradavky a přitom ztrácela na váze, ptala jsem se každé PA, která kolem mě prošla, zda je to normální a stejně nevěřila, že to je v pořádku. Když mi ji po pár dnech převážili a řekli, že má o 500 g míň, začala jsem brečet a připadala si naprosto nemožná !!!!

Ale to jsem tenkrát nevěděla to, co vím teď a proto chápu, jak jsi se cítila a chápu, že jsi napsala co jsi napsala.
Věz ale, a snad si nás čtou teď nějaké nastávající maminky, že pokles váhy u novorozeňátka je úplně přirozený a jak psala Alice, i těch 10 % se ještě počítá jako normální.
A hladem to miminko vážně netrpí. Od toho má právě ty tukové zásoby. Sice ho to mlezivo nezasytí tak jako normální mlíčko, ale právě proto to chce častěji přikládat.

Apolenka se narodila císařem a to v pondělí. Mlíčko mi přišlo až nad ránem v pátek !!!! A ikdyž teda shodila na váze, tak nikdy nějak hrozně moc neplakala. Jí stačilo vycucnout co v prsu bylo a pak usla na dvě i tři hodiny..... jooooo když pak to mlíko přišlo, myslím, že jsme si obě přály, abych měla zase jen to mlezivo :o) Bylo to všudéééééé - stříkalo to samo jako z fontány - nestačily žádné prsní vložky a malé to teklo při krmení snad i z uší :o)

Teď už na to vše vzpomínám jen s úsměvem, ale s každým dalším dítětem se člověk učí a teď už vím, že kdybych mohla vrátit čas, tak dělám spoustu věcí jinak. Je nemožné jako prvorodička vědět tolik, koho třeba ví mamina tří dětí. Možná i proto jsem byla s Daisy pohodovější, neplašila jsem, když začla ubírat na váze a neplašila jsem, zda jí to mlezivo bude stačit. Věděla jsem, že to zvládneme a kojíme do dneška.

Buď vážně ráda, že ti ty sestřičky malého přikládaly a nechtěly mu dát příkrm. Tak by to mělo být všude a ikdyž to tobě mohlo připadnout jako týrání malého hladem, dělaly svou práci dobře a poctivě.
Jestli teď malý Denis kojí dobře a hodně, tak počítej i s váhovým přírůstkem 250 g za týden :o)
Apolenka po návratu z porodnice za první týden přibrala skoro 500 g !!!!! Byla hrozný žrout :o) To co ty mimča v prvních týdnech ztratí, to zase hned naberou - vážně a možná kdyby jsi to věděla než si měla Denýska, tak jsi nemusela mít o nějak takový strach,že jo?

Takže hodně zdaru při vykrmování, teď už ta váha půjde jen nahoru - neboj :o) Ale vážně si nemysli prosím, že ti malého nechali hladovět, tím že jsi ho kojila mlezivem jsi mu dala ten nejlepší start do života. Však se ne nadarmo říká mlezivu bílé zlato.

Pááááá a mějte se hezky
Ed

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
18.11.04 23:05

Ahoj Mončo !!

Kolik pak schválně váží holčičky teď? A jak to děláš - kojíš? Já si totiž nikdy nedokázala představit, jak to maminky dvojčátek dělají !

A máš pravdu - na váze miminko ubere i díky čůráníčku - to taky něco váží že jo?? :o)

Ed x

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
18.11.04 23:12

Ahoj Ali,

no právě - když si čtu, jak některým miminkům dávají potajmu glukozu nebo příkrm - otevírá se mi kudlička v kapse. Vždyť by měli zdravotníci nejlíp vědět, jak důležité je dítěti nedat žádný příkrm - teda alespoň dokud se neví, zda maminka bude moct kojit !

Mě když mlíčko u Apolenky pořád nešlo, tak jsem si říkala, že pokud mi někdo nabídne pro ni flašku, že snad kývnu - jen aby už se konečně najedla !! Já tenkrát byla tak naivní a naštěstí mi to PA krásně vysvětlily. Tady s kojením opravdu hodně pomáhají už v porodnici, takže na mě byli všichni milí a ochotní malou správně na prso přiložit. Jedna PA tam u mě stála ve tři hodiny ráno skoro půl hodiny a malé to mé prso přidržovala :o) Prostě bez nich bych asi kojila dost těžko - a jsem jim za to vděčná.

Taky se mi zdá dost důležité, aby přestali maminkám ty miminka odnášet ! Právě tím, že bude mít maminka se svým dítětem neustálý kontakt a bude ho moct nakrmit pokaždé, když to bude chtít, se tvorba mlíčka urychlí !
Samozřejmě chápu vyčerpání maminky po porodu a vlastní přání si na chvíli odpočinout, tudíž to mimi dá pohlídat sestrám, ale ty by měly i přesto to miminko mamince vozit co 2 hodiny na kojení.

Páááááá
Ed

  • načítám...
  • Zmínit
Monis
550
19.11.04 00:55

Ahojky Ed,

no prave, to curani, co ja se naprosila Anezku ke konci pobytu na nedonoseneckem odd., aby necurala a nekakala pred vazenim :o)))
Anezka mela 1910g pri narozeni a v 5 mesicich a 15 dnech (jestli to dobre pocitam…) ma 5390 a Alzbeta se vypracovala z 2370 na 5680g, puvodne byl mezi nimi rozdil 2 cm, ale ted uz obe meri 62cm.
S kojenim jsem mela problem od zacatku, jelikoz jsem se na to silene upnula a nemela moc spriznenou dusi, ktera by me fundovane podporila. Jen mi porad nekdo volal a ptal se jestli kojim a hned daval zarucene rady :o/ coz mi zrovna moc nepomahalo.
Taky holky byly prvni 3 dny na JIP v inkubatoru, takze o nejakem castem prikladani nemohla byt ani rec. Byla jsem rada, ze jsem tam mohla dochazet kazde 3 hodiny a tak jx za 6 hodin mi je prilozili obe najednou, coz byla teda dost honicka udrzet takovy maly kralicky, kdyz jsem ani poradne nevedela jak a jeste mela zvednute nohy na stolicce a tim sedela primo na nastrihu…no zadek jsem mela tak stazenej a vubec vsechno, ze se nedivim, kdyz se mliko nedostavilo. Jo, kdybych byla prozirava a vzala si predem na Alici kontakt, tak by treba bylo vsechno jinak. Kdyz ze me stale mliko neteklo, tak jsem jeste vyfasovala kadinky se sondickama, ty se daly na bradavky a holky saly a stimulovaly a mlicko jim teklo jakoby ode mne. Tak to uz se samostatne zvladnout nedalo vubec. Ctvrty den nas sestehovaly na nedonosence, kde jsme to takhle praktikovaly asi dva dny s kazdou cacorkou zvlast a za pomoci sestricky nez prisla na smenu jedna neprijemna sestra, sprdla me, ze je mam prilozeny blbe a odesla, takze jsem jim to davala sondickou ale z malicku a nebo strikackou. To porad dostavaly darcovske mlicko. Asi 9. den tato prijemna sestra poznamenala neco v tom smyslu jakoze na co jeste cekam, ze mliko se mi uz neudela :o((( Docela jsem si to doooost hazela a i jsem prolila dost slzicek, brala jsem to jako osobni selhani. No asi 12,13 den jsem kapitulovala a rekla si o flasticky a postupne byly holky prevedeny na umele mlicko. Razem jsem se dostala do klidu a dokonce se mi podarilo odsat jednou i 10ml, coz byl fakt rekord. Domu nas pustili 16. den a jeste ve 3 mesicich jsem se v noci probudila ubrecena, ze nemam mliko.
No, na druhou stranu mi muze pomoci s krmenim i manzel, kdyz je teda doma. Snazim se vybrat si z toho ty vyhody a mam zavazek, ze u pristiho chlapecka uz budu chytrejsi.
Jsem taky rada, ze prestoze jsou holky na umelem mlicku, tak z nich nejsou zadni otesanci, ze zustavaji drobnejsi, treba lektere obleceni pro 0-3 mesice nam jeste je, ikdyz uz jsem toho musela dost vyradit, ale uzily jsme si ho :o))) A pak ze se nevyplati kupovat nejmensi velikost :o)))

Tak tolik muj pribeh o kojeni :o)

Monca a moncicaci

  • načítám...
  • Zmínit
Simunka
1186
19.11.04 01:02

Ahoj Ed!!!!!!!!!

Musím s tebou souhlasit. Já bych asi Kristýnku také v pohodě kojila, kdyby mi to tenkrát někdo pořádně vysvětlil a kdyby jí hned nezačali přikrmovat.

Jenže tenkrát pře deseti lety to bylo vše jinak a mě to nyní, když kojím Matyška, moc mrzí.
Je to, po překonání počátečních nesnází, jeden z nejkrásnějších pocitů co znám.
Ale bohužel začátky nebývají lehké. Bolavé bradavky, strach zdali má miminko dostatek mlíčka, to že nevíš kolik toho vypilo, to vše je dost těžké a spousta maminek kojení vzdá.

Sice se dnes všude apeluje aby všichni kojily, ale mám i kamarádky, které z porodnice odcházejí s pocitem že je do kojení nutili.
Myslím že by člověk měl do porodnice přijít, mělo by se mu vysvětlit jaké má kojení výhody pro dítě i pro maminku a pak by se měl sám rozhodnout zdali kojit chce či ne a né takto když tam člověk příjde a nějak mu nedají možnost volby.

S tím úbytkem hmotnosti mi také v porodnici tvrdili že 10% je v normě. Tobiášek ubyl více než 10% a vůbec mu to nevadilo. Zato Matyášek ten měl asi třetí den, když jsme ho měřili teplotu, tenkrát jsme ho vážili a pan doktor mi řekl že hodně ubyl a že to má z toho. Dávali mu potom glukozu a bylo po teplotě.
Jenže druhý den tam byl jiný doktor a ten mi tvrdil že tu teplotu nemohl mít z úbytku hmotnosti, protože neubyl více než právě těch 10%. Nic mu již nedali, Matyášek řval jak tygřík a teplotka mu opět vyběhla. Tak jsem ho potom, po každém kojení, dokud se mi neudělalo mléko nosila sestřičkám aby mu dali glukozu.
Jak já byla šťasná když se mi to mlíčko udělalo.

Je mi moc líto každé maminky která by kojit chtěla, ale kvůly špatné informovanosti, kvůly pocitu že vše dělá špatně, kvůly strachu že nemá dostatek mlíčka, kojení vzdá. A právě u toho prvního dítěte je to moc těžké.

Ahoj Simunka

  • načítám...
  • Zmínit
ro
2159
19.11.04 02:18

Ed článeček skvělý, moc se povedl. A proto mám prosbičku, protože se tě to s Poly určitě taky dotýká. Nemohla bys sehnat a sem vrznout, jak je to s váhou po tom roce. Tak od jednoho do tří let děťátka? V deníčku to občas řešíme jen zběžným porovnáním - máme mezi sebou obříky a cvaldy (většinou slečny) i diblíky a hubeňoury, známe se, takže už od prvního pohledu víme, že spousta věcí je dána geneticky a ono se to ve školním věku srovná. Jde mi spíš o to, zda existují nějaké ukazatele - třeba minimální váhový a výškový přírůstek za rok nebo naopak maximální, atp.
Je to ode mně i trošku sobecké, protože zrovna řeším, zda Johanku vycpávat - jelikož nechce kvantitu, tak to zkouším výživnější kvalitou - jenže zase je to větší zátěž pro organismus. Není sice zcela hubená, ale má prostě tendence hubnout a to i o kilo, pak zase kousek nabere a zase menší kousek zhubne. A vlastně nám váha od roka do skoro dvou a půl vylezla jen o kilo a za poslední tři měsíce jde vlastně spíše dolů. Přitom roste přiměřeně, rozhodně nepatří k nejmenším. Tak abych zbytečně nejančila, nebo naopak abych začla rozumně řešit a ne jí vycpávat šlehačkou, nemohla by ses juknout? Já zatím nic směrodatného nenašla.
Díky
 Romana

p.s. a ještě jedna váhová maličkost pro mamky s dětmi s nízkou porodní váhou. Johanka jí taky neušla, narodila se příliš brzy (34tt) a měla i další dispozice k nízké váze, ale po týdnu zápolení se žloutenkou se rozhodla, že vše dožene a ve čtyřech týdnech dokázala dohnat kilo (kojením po dvou hodinách permanentním). Pak dodržovala důsledně 600gramový měsíční přírůstek s tím, že si občas v noci přispala, takže ve čtyřech měsících by nikdo nepoznal, jaká to byla lehká děvka. Takže tolik pro uklidněnou. Jakmile překonáte první kojící nebo zdravotní obtíže, miminko se nastartuje na dohánění a budete mít co dělat je zbrzdit. Papa

  • načítám...
  • Zmínit
malina02
107
19.11.04 09:32

Ahojte maminy,

já k vám teda nepatřím, ale zabrousila jsem do vašeho deníčku, protože téma kojení je pro mě aktuální. Mám 7týdenní holčičku a je to moje třetí dítě. Taky si vzpomínám, když jsem ve dvaceti měla to první, jak jsem byla nešťastná z úbytku váhy v porodnici. Už tenkrát mi to sestřičky sice vysvětlily, ale já přesto brečela jak želva. Po třech dnech se mi ale udělalo tolik mlíčka, že mi stříkalo všude kolem.

U druhého mimča to bylo horší, mlíčka se udělalo tak akorát a já kojila snad jen měsíc. O to víc jsem měla obavu, jak to bude teď, po 14 letech. To obrovský nalití jako tenkrát se nekonalo, ale já jsem neplašila, hodně a často v porodnici přikládala (ideální bylo, že jsem měla malou u sebe) a malá začala přibírat.Je pravda, že u dalších dětí je mamina vyrovnanější a jen tak něco jí nerozhází. Měla jsem doma pujčenou i váhu a tak jsem se uklidnila, protože se ukázalo, že vypije i stovku. Jenomže už to broučkovi nestačí, tak přidáváme Nutrilon, ale jsme v pohodě. Kojím co se dá a zbytek dodáme a nedělám si s tím hlavu. Eliška je pěkňoučká a prospívá. S nemocnice jsme šly s váhou 2870g a teď má asi 4kg, tak myslím, že to je akorát.

Monis, pěkně mě dojalo, jak jste s miminkama zápasili v porodnici, tu protivnou sestru bych snad vyfackovala.

Romano, malá má moc pěkné jméno, já mam taky Johanku, ale už je jí 16. Jinak moc Johanek neznám, vlastně žádnou, jen tu z Arku. Věřila bys, že mi ta holka spílá, proč jsem jí tak pojmenovala? Že jsem jí měla prý dát něco obyčejnějšího. Je to trdlo v pubertě.
Tak zatim se mějte moc hezky

malina + Johanka16 + Petr14 + Eliška7týdnů

  • načítám...
  • Zmínit
Kokhina
483
19.11.04 10:08

Ahoj Ed,
moc krásný deníček…
Moje mimi se narodilo 4370g,svojí váhu mělo zpět do pěti dnů a teď před 10dny měl 5890g…Je sice na flašce od 4týdne téměř úplně,ale snažím se mu to natahovat co to dá,abychom neměli doma buřtíka…Ale je moc krásnej a tlustej rozhodně ne,on má totiž půlkilovku na každé tvářičce..:-))))

Kokhi a Venoušek 6týdnů

  • načítám...
  • Zmínit
alice01
1460
19.11.04 12:17

Čau Ro!

Veru měla porodní váhu 2650 g, ale za měsíc už to bylo kolem 3,5 kg. Kdyby byla v termínu, má to stejné, co měl Kuba!!

Ten zase první měsíce přibíral přesně 750 g za 14 dní!!

Alice

  • načítám...
  • Zmínit
schamka
1089
19.11.04 15:44

Ed,
si poklad - super clanok, ktory ocenia najma novopecene maminky.
Ja som nastastie ziadnymi nervami ohladom kojenia na zaciatku nepresla. Este pocas tehotenstva som si objednala malicke brozurky o kojeni a tu o prvych dnoch som hned aj precitala. A tam sa toto iste, co si zhrnula vo svojom clanku, Ed, pise. Tiez mi PA, ked chodila ku nam Daninka vazit, hovorila, ze ten ubytok hmotnosti je prirodzeny, ze by to malo byt do 10% porodnej hmotnosti a zastavit by sa to malo po 8-10dnoch. A ze dokonca 14 dni po porode je lehota na to, aby sa dietatko vratilo na svoju porodnu hmotnost.
Preto aj mne je niekedy luto zien, co zazivaju stresy v porodnici, ze po 5 dnoch musi mat babo porodnu hmotnost. Potom sa to samozrejme riesi dokrmovanim, ktore je vacsinou skodlive, lebo narusa krehku rovnovahu medzi dopytom a ponukou. Je samozrejme ine, ak hmotnost poklesne prilis, alebo sa mliecko nespravi, vtedy treba prirode trosku pomoct.
Inak je samozrejme vyborne mat babatko pri sebe, jednak kvoli kojeniu podla potreby a navyse ten blizky kontakt posobi tiez stimulujuco na tvorbu mliecka. Ja to vidim na sebe - Danko je 2 hod. u mna v satke a ja mozem ist mlieko predavat na trh, tolko ho mam…

Este k tomu, co pisala Simunka. Ja som asi strasny extremista a v tomto velmi konzervativna, ale nesuhlasim s nazorom, ze rozhodnutie ci dojcit treba nechat na matke. V Holandsku to prave takto funguje a vacsina zien sa rozhodne prave pre flasku uz v porodnici. Inymi slovami - dietatko prsnik nikdy nemalo v puse! Je to, podla mojho nazoru, strasne. Je ine, ked sa niekto snazi (ako to tu napriklad popisala Monis) a nejde to. Ak sa vsak zena vedome rozhodne odopriet dietatku to, co je pren najlepsie, tak je to velmi smutne.
Ludia su vo svojej podstate lenivi a vzdy si vyberaju jednoduchsiu cestu, preto si myslim, ze je v urcitych veciach, medzi ktore ja osobne radim aj kojenie, lepsie, ak sa na ludi nalieha a trosku ich niekto „nuti“. Pretoze kojenie sa musi aj mama aj babo naucit, nejde to na zaciatku u kazdeho samo od seba. No a ti lenivsi, ak sa na nich neda pozor (myslim to urcitym sposobom obrazne), tak ti to vzdaju este pred tym, nez nieco skusia.
Jasne, ze to nemyslim tak, ze sa to bude nasilim vnucovat, skor podporovat mamicky, ze rozhodnutie kojit bolo spravne. Kojenie je jedna z najprirodzenejsich veci a prave vedome sa rozhodnut nekojit, bez jedineho pokusu, je (podla mna) nenormalne. V pripade problemov treba zase mamickam a babatkam pomoct a vytvorit im taku atmosferu, ze sa budu citit uvolnene a bez stresu - to potom mliecko urcite potecie ;o) Ale na tomto, ze podpora okolia je velmi dolezita, sme sa tu vlastne zhodli vsetky.
No, je to chaoticke, ale snad sa z toho da vydedukovat to, co som chcela povedat ;o)
Pa!
schamka + Daninko (17t) z Letnych miminiek

  • načítám...
  • Zmínit
Simunka
1186
20.11.04 01:05

Ahoj schanko,

já s tebou s tím kojením souhlasím. Sice nejsem až takový extrémista že bych nesouhlasila s tím že je to každého věc, ono totiž na světě se dějí daleko horší věci než že matka nekojí, ale právě mě se zdá že přístup některých sester v porodnicích způsobí právě to že se maminka přesto že třeba i kojit chtěla, zasekne a už to tak skvělé nevidí.
Bohužel jsem se v porodnici setkala i s některými hodně nepříjemnými sestrami (většinou jsou to takové ty pár let před důchodem), které když měl někdo s kojením problém tak se na něj spíše osopily co otravuje, než že by mu pomohly.
Vlastně jsem chtěla napsat, nevím asi to tak nevyznělo, že by se podle mého mělo maminkám více vysvětlit co vše jim kojení přinese.

Ono ani zde v Česku zase až tolik maminek nekojí. Alespoň v mém okolí ne. Jsou tu sice i extrémy kdy maminka dítě kojí ještě ve 4-5 letech, znám takové 2, to už ale i mě příjde moc. Jenže spíš znám maminky, které kojit přestanou hned jak příjdou z porodnice a pak takové ty co kojí max 3 měsíce.

Když třeba někde řeknu že ještě kojím tak na mě koukají jak na exota a většinou v tom vidí hlavní výhodu takovou že to mám zadarmo. A to se mi zdá celkem smutné.

Prostě si myslím že by se o kojení mělo daleko více mluvit. O jeho výhodách a tom jak je pro dítě důležité a hlavně o tom že to zpočátku není nic jednoduchého, jak si spousta mamin myslí. Většinou jsou totiž zmatené, protože si představovali že to půjde samo a ono to samo nejde. No a když se do toho potom přidá nějaká hodně protivná sestra která se špatně vyspala tak se potom není čemu divit že z porodnice odchází právě s pocitem že je ke kojení nutili a že prostě nemají na výběr.

Doufám že jsem to vysvětlila již trošku lépe než včera.

Pa Simunka

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
20.11.04 10:02

**Ahoj!!!

Děkuju všem, které na můj článek reagovaly, ještě se k vašim komentářům vrátím, teď bych jen ráda vyzvala všechny naše čtenářky, ať se zapojí do diskuze !!

Tento článek není „můj“ deníček. Deníček máme Štěstíčka to ano, ale tento článek vyšel samostatně, jako téma na debatu - jako doufám poučení a podání dalších informací, které možná ne každá maminka má možnost najít.

Proto - maminky - třeba i nastávající - ptejte se a pište ! Piště o tom, jak to bylo u vás.
Jak vám šlo a jde kojení?
Jaké se vám dostalo podpory nebo naopak nátlaku kojit?
Věděly jste, že první dny je úbytek váhy dítěte normální a kolik vaše miminko první dny shublo?
Měly jste možnost mít miminko celou dobu po porodu u sebe?
Jě něco, co vám moc pomohlo a s čím by jste se rády podělily ? Třeba zda vám pomohla s kojením laktační poradkyně a když ano, která a tel. číslo
Také napište, zda si myslíte, že články jako tyto by vám zpětně mohly v něčem pomoci, třeba něco co jste se tu dověděly, ale v porodnici vám nikdo neřekl.
Taky mě ještě zajímá, zda vám dítě hned po porodu dokrmovaly glukozou nebo příkrmem a proč.

Budu moc ráda za vaše reakce !!!

Ed x**

  • načítám...
  • Zmínit
Missorka
20.11.04 20:39

Ahoj Ed,

místo abych psala svůj vlastní deníček, nedá mi to a musím napsat pár slov sem :-)

Já jsem veliká, muž taky žádný drobek. Tudíž jsem tak nějak očekávala „velké“ miminko, zvlášť když mi na UTZ ve 38. týdnu řekli, že má mrňous 4 kila. A ejhle, on se vyklubal se 3380g. :-) Byla jsem připravená na to, že zhubne. A v porodnici razili nepřikrmování, takže z toho žádné obavy nebyly.

Z kojení jsem měla děs a hrůzu. Celý život mám extra velká prsa (a nemám je moc ráda). Představa, že s nima mám toho drobka krmit mi byla tak trochu proti mysli. Navíc jsem za celé těhotenství nepoznala co je to melzivo a ani po porodu z prsou nic vymáčknout nešlo. Myslela jsem, že mlíko nikdy nebude, ale klasicky třetí den večer naběhlo. Vojta nebyl zrovna sosal, ale sestřičky byly moc úžasný a ačkoli jsem za nima furt lezla a otravovala, nikdy mě žádná neodbyla. Fakt si s náma daly práci. Jediný co na mě působilo děsně bylo klasický zapisování „kolik nakojíme“ (tedy vážení před a po) a výroky jedné „prima“ doktorky, která hlaholila, že kdo nenakojí aspoň čtyřicítky, ten nejde domů. Sestřička na mě mrkla, pošeptala mi, že ona šla z porodnice a kojila dvacet a pak neměla sebemenší problém a společně jsme z Vojtovy třicítky udělaly tu čtyřicítku. :-)

Domů jsme šli standardně a řekla bych, že rozkojený. V šestinedělí nebyl problém. Vojta krásně přibýval, určitě jedl častěji než po třech hodinách, ale bylo mi to fuk, řídila jsem se podle něj. Průšvih nastal až později. Na kontrole v šestinedělí mi dr. oznámila, že mám špatně sešitou hráz a navrhla plastiku poševního vchodu. V nemocnici a pod narkózou. Znamenalo to nekjoit dva dny, nebo počkat až bude malému aspoň šest měsíců. Tak dlouho jsem nechtěla čekat. Rozhodla jsem se, že mlíko odstříkám a malý to s tátou ty dva dny nějak zvládne. Ale odstříkávání byl horor - ty obrovský prsa (neuvěřitelný košíček H) prostě odmítaly s odsávačkou spolupracovat. Nešlo mi to. Vztekala jsem se a nedělala nic jiného než kojila, odsávala, kojila odsávala. Na kontrole u dr. jsem mu řekla o zákroku a on mi řekl, že by to na dva dny neřešil, když mám s odstříkáváním trable a dal by malému umělé hypoalergenní mlíko. Naučili jsme Vojtu pít z flašky a já začala plánovat zákrok (nakonec k němu nedošlo).

Kojili jsme dál. Najednou mi na kontrole řekli, že Vojta už po druhé málo přibral a že bych měla uvažovat o příkrmu. Ořvala jsem to. Ale jelikož věřím svému dr. (do příkrmu mě extra nenutil a navrhl je až po druhém „nepřibrání“), koupila jsem Nutrilon HA a asi dva dny dostával Vojta příkrm. Pak se mi to rozleželo v hlavě a rozhodla jsem se, že to ukojím a Nutrilon jsem stopla. Přesně tou dobou byly Vojtovy tři měsíce - takže situace byla následující:
1. Vojta chtěl flašku, protože byla jednodušší (ačkoli na ní byl pouze dva dny a vždycky po kojení) a prskal prso.
2. růstový spurt = chtěl víc jíst
3. tříměsíční laktační krize a mlíka moc nebylo.
Vzdávala jsem to každej den několikrát a ačkoli doma Nutrilon byl, vydrželi jsme (zejména díky kamarádce, která mi moc pomohla a podporovala mě). Zvládlo se to, ale…

Ale kojení už nikdy nebylo a není takové jako dřív. Vojta zlobí, pouští se, vzteká. U každého kojení vystřídá obě prsa a to několikrát. Ničilo mě to a ničí. Zejména večer, když jsem unavená já i on, je to na šrot. Muž na nás koukal asi měsíc a pak řekl dost a promluvili jsme si. Teď fungujeme následovně - Vojta je plně kojený, akorát místo večerního kojení dostává 200ml Nutrilonu, pokud pak chce ještě prso (skoro vždycky), stulí se kě mě a sosá. V noci se budí jednou, vyjímečně dvakrát a noc miluju, protože v noci pije jak duha. Za deset minut od prsa odpadne a je uložen do postýlky. Boj je to pořád, ale už jsem s ním smířená. A těším se na příkrmy.

KOjení je věda a ne že ne. Ale dá se toho spousta zvládnout. Ale souhlasím se Simunkou - rozhodnutí kojit je na každé ženě. Na emiminu mám pocit, že se v ČR kojí skoro stoprocentně, ale republika není jenom emimino. Informovanost o kojení mi přijde dobrá, pokud maminka chce, může si najít spoustu informací. Myslím, že hodně záleží na tom, aby byla hned po porodu podporovaná (ne však nucená) kojit.

Přeji všem šťastné děti, ať už kojené nebo na umělém mlíčku.

Peta a Vojta (21 týdnů)

  • Upravit
Gabule
3420
21.11.04 19:52

Ahojky,

moc díky za suprový deníček.Přišel mi neskutečně vhod.Teda…ne mi osobně ale jedné mé dobré kamarádce,která touto dobou je v porodnici a ,,morduje,,se s kojením.
Abych vám její situaci přiblížila:rodila ve středu 17.11.04-vyvolávaná porod(7 dní po TP).Při porodu se(šíííleně)potrhala,prý díky častým zánětům je vevnitř křehká..a malá byla docela kousek-3,80kg.Šili ji po porodu zhruba 1 a půl hod.a ztratila moc krve-hrozila transfuze(nakonec nebyla nutná,hemoglobin dále neklesal)
Po porodu byla slabá a tak ji malou vozili pouze na přiložení,ale!!!malá pít nechtěla neboť jí dokrmovali cizím mateřským mlékem(řekla bych že chyba č.1-že??)
Od včerejška má malou u sebe ale opět ji sestra strašila že malá hodně shodila(cca půl kg)a že nepřibírá a tudíž nepojedou domů.Proto musí malou po kojení vážit.Byli jsme tam na návštěvě a malá u prsa spokojeně spala a nenechala se NIJAKÝM ZPŮSOBEM budit a rušit.Dle váhy vypila 20ml.Řekla bych že sestra ji zbytečně stresuje a nervuje,protože pokud by malá měla hlad taky by určitě křičela a plakala a sála naprázdno a ne že spokojeně spinká nenchá se vzbudit.
Teď mi volala že malou opět přiložila k prsu(cca necelé 2h.po posl.kojo) a malá vypila 35ml.
Tak jsem ji znova ubezpečila že hladové dítě vypadá rozhodně jinak a ať je v klidu.

Holky,poraďte.Co vy na to??Budu moc ráda za Vaše názory a navíc to moc povzbuzuje a vyzbrojuje do blízké budoucnosti i mě.Kojo mě taky čeká(moc doufám).
Tak zatím pa.

Gabka a Štěpánek 26tt

  • načítám...
  • Zmínit
alice01
1460
21.11.04 20:18

Gabko!

Myslím, že nejlépe podoříš maminku, když jí budeš uklidňovat. Psychická pohoda je velice důležitá. Podle toho, cos psala, to dělá skvěle, chce to jenom čas. Klidně ať přikládá po dvou hodnách, nejlepší by bylo i časté kojení v noci, ale to podle možností maminky. Mě taky holčička moc nebumbala, také ji dokrmovali, zůstali jsme v porodnici o tři dny déle, ale pak jsem kolila dlouho, váha šla rychle nahoru a všechno bylo v pořádku.

Kdybys měla zájem, napiš mi mailem, pošlu Ti pro ni kontakt na laktační poradkyni.

Držím palce!!

Alice

  • načítám...
  • Zmínit
HanaZana
2793
21.11.04 20:26

Ahoj!

Dobré téma.Myslím,že o kojení toho bylo na emimču napsáno již mnoho,ale ne z tohoto úhlu pohledu.

Jako nastávající prvomaminka jsem toho spoustu četla,něco si pamatovala ze školy.
Třeba o váhovém úbytku po narození jsem věděla,tudíž jsem se tím nenervovala.
Co mě zarazilo a nikde se o tom moc nepíše…Že mlíčko ani mlezivo nebylo hned,až 3.den.A že je to naprosto normální,prvorodičky prý se rozkojí třebas i 5.den a je to v pohodě.
Taky mě zaskočila šílená bolest bradavek,které na sání našich drobečků nejsou moc připravené.Klárku jsem přikládala poctivě asi jednou za 2 hodiny,zatím mlíčko neteklo(nepolykala)a já přesto nosila podprsenku,protože jen dotyk bradavek s košilí pro mě představoval hotová muka.Prostě si prsa musely zvyknout,po týdnu už to bylo lepší a za další týden byla bolest téměř pryč.
Pak byl další problém.Nejspíš bolavé bříško.Prvních 14 dní dcerka přibývala parádně,z porodnice jsme jely s porodní váhou a za další týden přibrala 40 dkg.Jenže pak začala naše známá protivná tříměsíční kolika.Klárka se začala u kojení vztekat,kroutila se jak paragraf,pořád se pouštěla,plakala,no děs.Missorka to taky zná,jak vidím.Pro nás to byl začátek konce.Dost mě to deptalo a na kojení jsem se vůbec netěšila.Jedině v noci to byl požitek,malá krásně sosala a nepouštěla se.Váhové přírůstky se také rapidně zmenšily,což mi na náladě nepřidalo.
Takže to bylo naše trápení,kojila jsem bohužel jen 4 měsíce a ještě hodně dlouho po odstavení mě to trápilo.
Máte některá recept na tento problém?
Já doufám,že u dalšího mimi tohle nebudu muset řešit,ale co kdyby?????

Zdraví
Hanka od Šulánka a Veroniky

  • načítám...
  • Zmínit
Gabule
3420
21.11.04 21:32

Ali!
díky za podporu-kontakt na laktační poradkyni mám,je to dokonce má kamarádka-už jsem holkám na sebe dala kontakt.

Snad to bude všechno dobré,myslím si že NĚKTERÉ sestry v porodnici zbytečně maminky stresují(někdy mi tak připadá že až se :,-(o-masochistickou radostí)a protože obzvlášťě prvorodičky jsou ze všeho většinou vyjukané a spoustu věcí neví a pak zbytečně zmatkují a nervují sebe a mimi-no, začarovaný kruh!
Mějte se moc fajn,ahoj.
 G.

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
21.11.04 22:59

AHOJ !

Ro - já jsem koukla do knížečky, kterou tady dostanou děti když se narodí a tam se zapisují všechny údaje ohledně jejich zdraví až do školního věku. Něco jako složka u Dr, která se vede v ČR - teda jestli se něco takového ještě vede.

A tady v té knížce je taková tabulka, kde se zapisuje váha dítěte a podle ní se určuje, zda má dítě nadváhu, či naopak podváhu.

Podle této tabulky to vychází takto:
Děti od 0 - 1 rok by měli vážit v roce okolo 9,5 kg.
Za nadváha se považuje 13 kg a více a naopak podváha je pod 7 kg.

Dále je tu váha dětí mezi 1 - 5 rokem a vezmu to po letech, ať se to líp určuje.
Ve dvou letech je normální váha okolo 12 kg.
Nadváha nad 17 kg a podváha pod 9 kg.

Ve třech letech je normální váha okolo 14 kg. Nadváha nad 20 kg a podváha pod 11 kg.

Ve čtyřech letech je normální váha okolo 16 kg. Nadváha nad 24 kg a podváha pod 12 kg.

A v pěti letech je normální váha okolo 18 kg. Nadváha nad 27 kg a podváha pod 13 kg.

Snad jsem ti tímto trochu odpověděla na tvou otázku, jak je to s přibíráním u starších dětí.
Apolenka má 3 roky a 8 měsíců a ta váží okolo 17 kg a je tímto přesně tak, jak by měla být. Ale jako miminko např byla vždy trošku „přes“, díky tomu, že se prostě velká narodila - k tomu tady samozřejmě přihlížejí. Daisy je drobek, takže od ní jsem ani velké přibírání nečekala a ikdyž její přibírací křivka je hodně mírná, někdy dokonce šla dolů, tak se tím nijak nenervuju.
K tomu krmení staršího dítěte - Apolenka je strašně vybíravá - hrozně moc !!! Takže u nás jde taky více o kvalitu než kvantitu a snažím se jí dávat pestrou stravu.
Rozhodně s tím pokračuj, dávej Johance vše co je „dobré“ (Polinka třeba miluje hrášek, tak ho přihodím skoro ke všemu, protože jinou zeleninu mi prostě odmítá jíst) a vše co ji chutná nějak kombinuj.

Koukla jsem se a Polinka ta přibrala mezi 1 až 2 rokem 2,7 kg a mezi 2 rokem až 3.rokem 4 kg.
Nevím kolik váží Johanka, ale pokud roste jak má, nevypadá pohuble, je hodně aktivní, tak by snad to, že přibrala za poslední rok a půl jen 1 kg nemělo vadit. Napiš mi kolik váží jo?

Páá
Ed

  • načítám...
  • Zmínit
Simunka
1186
21.11.04 23:00

Ahoj Gabko,

kamarádka ať si z té sestry nic nedělá a kojí si dál podle potřeb miminka. Bohužel na radu je toho potřeba vědět více a myslím že nejlépe poradí právě laktační poradkyně. Já mohu jen pro uklidnění napsat že se mi mléko po porodu udělalo vždy až tak čtvrtý - pátý den a (nevím ale v porodnicích kde jsem byla já se pokaždé vážilo kolik miminko vypilo) co si pamatuji tak jsem nikdy nanekojila před propuštěním z porodnice více jak 45ml a to spíš tak omylem. Normálně to bylo tak kolem těch 20-35ml.

Myslím ale, že kamarádka spíše potřebuje psychickou podporu. Ať si z té sestry nic nedělá. Já měla druhý porod také dosti komplikovaný a také mi syna nedali hned druhý den kvůly velké ztrátě krve a mé slabosti, jen mi ho nosili na kojení (a to né moc často). K tomu se pak ještě přidala žloutenka a syna jsem proto dostala až den před propuštěním z porodnice. Také tenkrát hooodně moc ubyl.
Sice mě nikdo nestrašil tím že hodně ubyl a že nás proto nepustí, mléko se mi také udělalo až pátý den, ale byla tam jedna sestřička (spíš kráva a né sestřička) která mi ho vždy donesla na kojení a vykládala mi, s dosti hnusným výrazem ve tváři, že jsem musela v těhotenství prodělat nějaké trauma, protože syn jim tam šíleně a stále jen řve a řve.
Když jsem jí tvrdila že jsem žádné trauma neprodělala tak jen korutila hlavou.
Měla jsem úplně hrůzu z toho co mi tam s ním dělají a proč asi pláče. Také jsem se děsila co s ním budu dělat já jestli opravdu stále brečí.
Jenže jiné sestry nic neříkaly a tak jsem se potom jedné zeptala jestli stále tak pláče a ona na mě koukala proč by jako měl plakat. Samozřejmě že ta víše jmenovaná sesta (domácí zvířátko) mi ho druhý den přinesla s otázkou " A opravdu jste nic neprodělala? On tak šíleně brečí!!!!" Nikdy se na mě snad nikdo nekoukal hnusněji než ona když se mě ptala.
Nevím co tím sledovala, ale když jsem ho potom dostala, tak to bylo to nejhodnější miminko na pokoji a i (mám tři děti) nejméně toho v takto ranném věu naplakal z dětí co mám. Pak už sice ne, jenže to bylo tím že hodně trpěl na záněty středouší a tak jsem si užívala proplakané noci a píchání oušek snad dvakrát měsíčně.

Viřiď kamarádce, ať se zbytečně nenechá stresovat řečmi některých sester, a že jí držím palce, aby vše dobře zvládla a již brzy si své miminko užívala doma.
A tobě přeji aby jsi narazila jen na samé hodné a milé sestřičky které svou práci dělají s láskou.

Simunka

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
21.11.04 23:32

Ahoj Mončo,

to je mi líto, že jsi měla s kojením takové problémy.
Bohužel i to kojení se musíme učit. Já např. vždy myslela, že miminko cucá jen bradavku a ne i kousek prsa - prostě kdybych neměla po ruce ochotné PA, tak s Apolenkou hodně bojuju a asi bych nikdy nekojila.

Je mi líto, že jsi neměla po ruce právě někoho takového ochotného, kdo by si tu práci dal a pomohl ti, navíc když ty jsi TAK MOC CHTĚLA kojit. Už jen to odhodlání stojí za pochvalu - vždyť kojit dvojčátka musí být tak náročné !!!

Moc se tím už prosím netrap. Já vím že to musel být hrozný pocit, ale ten stres, který popisuješ v porodnici asi byl hlavním důvodem, proč se to nikdy nerozjelo :o(

Přeju ti, až budete mít toho chlapečka :o) ať nemáš s kojením žádné problémy. A navíc už budeš podruhé „moudřejší“ takže to určitě půjde samo ! :o) Kdypak holčičkám toho brášku chystáte pořídit?? :o)

Ed

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
21.11.04 23:37

Ahoj Malino,

děkju ti za podělení se o tvou zkušenost - zkušenost zkušené maminy :o)

Já u druhé dcery taky nezažila to šílené nalití prsou a pořád jsem na to čekala…bála jsem se toho, pro jistotu jsem si dávala do postele pod sebe nepromokavou podložku :o) A ono nic :o) Udělalo se toho mlíčka jen tak akorát !

Můžu se zeptat od kud jsi měla tenkrát půjčenou tu váhu na miminko? U nás v deníčku se teď koukám jedna maminka ptala, kde by se dala taková váha půjčit.

Ed

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
21.11.04 23:46

Ahoj Schamko,

víš co mě udivilo? Že píšeš, jak málo maminek v Holandsku kojí. Já jsem si myslela, že právě Holandsko bude mít kojících maminek nejvíce ! To je tam ta osvěta kojení tak špatná? Nebo čím to je?

Ale víš co ještě? Já si nemyslím, že kojení versus umělá výživa je o lenivosti :o) Víš proč? Protože mě příjde kojení právě méně náročné než připravování lahviček - vyvařování, ohřívání, správné odměřování :o) Jo pravda, některé maminky mají dítě přicuclé na prsu třeba dvě hodiny (což jsem nikdy nezažila), ale i tak - já si myslím, že jednoduchší je kojit a i to byl důvod, proč jsem kojit chtěla :o)

Ed

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
22.11.04 00:06

Ahoj Peto,

děkuju za pár slov :o)

Já jsem zažila něco podobného co ty - taky jsem musela odstříkávat, ovšem já opravdu musela a neměla jsem na vybranou, ledaže bych souhlasila s umělou výživou a to jsem prostě nechtěla.

Když byl malé Daisy týden, musela jsem do nemocnice (nevím, jestli jsi si četla naše deníčky už tak dávno - popisovala jsem to tam), měla jsem šílené bolesti v hrudníku, mluvilo se krevní sraženině na plících…no a musela jsem na speciální utz, kdy mi do krve píchli nějakou radioaktivní látku… díky níž jsem nemohla 12 hodin kojit.
Protože jsem věděla, že na tento utž půjdu, měla jsem den na odstříkávání, odstříkávala jsem snad co hodinu a do toho ještě kojila - byla to hrůza - Daisy chuděrka měla hlad, ale já musela odstříkávat a odstříkávat a jí se dostávalo jen to, co zbylo.
No a když jsem jí teda kojit nemohla, tak jsem zase musela to „radioaktivní“ mlíčko odstříkávat a vylévat.
Těch 12 hodin co jsem jí nemohla nakojit bylo utrpení. Ona chtěla na prso a já jí to do pusinky lila z kalíšku nebo ze stříkačky. Nechtěla jsem jí dát láhev, aby si neodvykla na prso…jenže když to z toho kalíšku nešlo, nezbylo mi nic jiného - a jí bylo celkem jedno z čeho pije, takže z láhve si to vzala.
Takže : lahvičku měla jen jeden den a přesto, když jsem mohla opět kojit přišly problémy a malá se nedokázala na prso přichytit tak jako před tím. Pouštěla se, plakala, odstrkovala mě, přišlo mi to jako by už nevěděla co má dělat !! :o(
Bylo mi hrozně a tak jsem zkoušela dělat co mi radila naše PA. Kojila jsem jí nahou, když i já j sem byla bez trika, prostě hlavně tělesný kontakt, kůže na kůži. Taky mi tenkrát doporučovala jí kojit v přítmí ve vaně - snad že ta voda má dítě uklidnit a přivodit znovu atmosféru těsně po porodu. No zkoušeli jsme i to, zkoušela jsem a vydržela jsem, trvalo to asi týden, týden zoufalství, ale vše se potom spravilo - nešlo mi na rozum, že v noci kojila bez problémů a ve dne se ne a ne přicucnout :o(

No prostě - stačil jeden den a celé kojení bylo málem v tahu. Ne nadarmo se radí, aby se dítěti nedávala lahvička dokud není zaběhnuté kojení, velmi snadno to dokáže kojení narušit.

Tak pááá a nadále spokojeného skřítka přeju
Ed

A taky se chci zeptat, kdy půjdeš na tu plastiku? Nebo to necháš až po druhém miminku a pak si to necháš dole pěkně fungl nově upravit :o) ?

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
22.11.04 00:30

Ahoj Hani,

mě ta bolest prsou a hlavně bradavek poprvé taky překvapila. Překvapilo mě, že u toho brečím a místo abych se na kojení těšila, dávám si do pusy roubík, abych měla do čeho se zakousnout a neřvala od bolesti :o( TAky to, že mi bradavky praskají a krvácí… to jsem taky nečekala…

Ale co jsem naopak očekávala, že to i podruhé bude taky tak a čekalo mě další překvapení - nic takového se nekonalo !!! Žádné popraskané bradavky, žádná bolest. Žádné šíleně nalité prsa - jen spokojené miminko :o)
Tudíž ti snad buď útěchou, že podruhé to jde většinou líp :o) Prsa už jsou holt zvyklé :o)

A ono to vypadá, že má na všechno svou „historku z natáčení“ :o) Ale já zažila u Polinky to samé o ty s Klárkou. Nevím přesně kdy to přišlo,ale Polinka byla jen pár týdnů stará - možná to bylo kolem 5. týdne. Přesně to co popisuješ - u kojení se kroutila, nebo začala pít a běhěm pár minut se ze šíleným pláčem pustila, odstrkovala se a nechtěla kojit a přitom když si jí vzal manžel, začala hledat pusinkou, kde by se přisála - očividně měla hlad.
Moje reakce byla taková, že jsem se zavírala v koupelně a brečela, že mě moje dítě nechce… Brečely jsme u toho kojení obě a já to pomalu vzdávala. Vždy když začla brečet jsem jí dala Guzovi s tím že mě Apolenka nechce, že si jí má vzít a on mi ji po pár minutách nosil s tím, že má hlad, at jí dám najíst..... a já brečela, že nemůžu, že to nejde … brrrrr, pamatuju se na to živě i teď.

Přešlo to - už nevím jak dlouho to trvalo, tenkrát mi připadlo že věčnost, snad ve skutečnosti jen dva týdny, ale přešlo to a pak už bylo vše super a kojená byla 21. měsíců.

Recept jak zdárně kojit bohužel nemám. U mě se vyplatilo vždy zatnout zuby a vydržet a věřit, že to je jen krize, kterou překonáme. Hlavně nemít doma umělé mléko už jen pro případ co kdyby..... dokud holky neztrácely rapidně na váze, na příkrm jsem nechtěla ani sáhnout.

Snad jsem měla a mám při kojení štěstí, že až na pár překážek nám to šlo bez problémů a s oboustrannou závislostí :o)

Přeju ti, ať to podruhé zvládnete tak jak si přeješ - ono to podruhé jde většinou opravdu líp !
Páááá
 Ed

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
22.11.04 00:38

Ahoj Gabko,

to se ale tvá kamarádka má, že se o ni takto bojíš a snažíš se pomoct!! Tak jí hlavně nadále psychicky podporuj, určitě to teď bude potřebovat.

Já souhlasím s tím co napsaly holky. Dokud má kamarádka spokojené miminko, nezáleží na tom, kolik při jednom kojení vypila, hlavně že se napila a vypadá, že jí nic netrápí.

Ať se nenechá tvá kamarádka vystresovat nějakou sestrou. Jak jsem psala v tomto článku, úbytek váhy v prním týdnu je přirozený, většinou se mu vyhnout nelze. Kolik miminko nabere a jak dlouho mu bude trvat, než se dostane na por. váhu je individuální a bude to záležet na tvé kamarádce a jejím miminku - ať se řídí podle jeho potřeb. Spokojená maminak = spokojené miminko.

Hodně štěstí
Ed

  • načítám...
  • Zmínit
Sulanek
5636
22.11.04 01:32

Ahojky Ed,

taky mam cim prispet do diskuse, nebot mam zvlastni zkusenost jak s vahou Verunky tak taky s kojenim.

Verunka se narodila 3,61kg, zaden drobek, ale hubla a hubla a hubla … ano, v porodnici rikali, ze 10% je ok, jenomze nam se povedlo zhubnout jeste vice, mam pocit, ze 3,15kg byla nejnizsi vaha a to je temer pul kg. A cim se to stalo?

  • Jednak byla Verunka neuveritelne spava, mela mirnou zloutenku, ktera nastesti nebyla na svetylko, ale ta zpusobovala, ze davala prednost spani pred papanim … a nehlo s ni nic, opravdu nic a to jsem na ni na radu sester pouzivala stale drsnejsi a drsnejsi metody … takove to rypani do bradicky a tahani za vlasky, to bylo to jemnejsi … dalsi faze bylo rozbaleni z perinky a lechtani nozicek, zaroven rypani pod bradicku a prejizdeni ksichticku mokrou studenou plenou … a presto i na toto vse si zvykla a nechavalo ji to naprosto chladnou a kdyz chtela spat, tak jednoduse spala a hotovo! Sestricky neverily, ovsem kdyz videly reakci i na mou posledni fazi, rezignovaly … jednoduse jim rady dosly…
    Takze to vypadalo tak, ze kdyz jsme se naucily poradne prikladat a delaly jsme to i s totalne rozkousanymi a bolavymi bradavkami spravne (holt prvni dny udelaly sve), Verunka sala tak 2-5 min a pak spala a obcas si dudla! Bylo ji ovsem moc prijemne to prso v pusince mit, nebot pote co jsem se vykaslala na rady sester kojit az po 3h, bravala jsem si ji v noci do postele k sobe a snazila se ji nutit prso casteji … ale stejne nesala, jenom dudlala. Kdyz jsem nahodou i usnula, tak byla schopna spat i 5h v kuse, dele jsem ji nenechala a budila.
    Mliko se mi udelalo snad az 5ty den, do te doby tam byla opravdu bida s nouzi … jenomze 4-5ty den jsem dostala nevysvetlitelne horecky a zacalo se to kolem mne tocit az tak, ze mi delaly zabaly a ja brecela, ze nejdrive musim nakojit a az pak se necham zabalit, no des … rikaly, ze nejdrive se musim dat do kopy ja a az pak se bude kojit, do te doby se mi o malou postaraji a ze se musim hlavne vyspat… to mi vlastne v nemocnici moc neslo! Horecky ovsem urcite nebyly z nalitych prsou, mliko jsem nejake mela, ale nebylo ho nejak extra moc … nakonec byla jsem v porodnici nakonec 11 dni a kojila jsem tak 20, pozdeji obcas i 30ml a snad posledni dva dny se mi zadarilo nakojit asi 3× 40-45ml a to podotykam, ze z obou prsou dohromady a byl to vrchol mych kojicich kvalit … a to mi sestry rikaly, ze v te dobe uz by mela mala pit dvojnasobek … to mi teda na nalade nepridalo… Taky asi tak 3.den mi malou poprve dokrmily, noc pred totiz probrecela celou ale ja jeste nic nemela a ona udelala velky vahovy skok dolu, tak MUDr. rikala, ze ji dame malou davku at ma silu sat pak sama, ze je unavena a proto spi. Kdyz jsem byla v horeckach, taky ji dokrmovali a to materinkou celou dobu, tehdy jsme vsak vynechaly pouze jedno kojeni, rano jsem si ji nechala dovezt na kojeni a po dalsim si ji uz nechala u sebe, zabaly a trochu spanku pomohly a teplota slezla pod unosnou mez.
    Posledni asi 3 dny jsme opet pouze kojily a mala uz neubirala na vaze, ale taky nenabirala a protoze jsem strasne touzila jit domu, jedna sestra v noci mi poradila, ze dame vetsi prikrm a naucime malou pit z lahve, protoze doma se bez toho urcite neobejdeme a pokud nepribere alespon trochu, MUDr. nas domu nepusti…A je pravda, ze maly prirustek MUDr. nakonec uchlacholil s tim, ze musime prikrmovat a ja taky zaprela teplotu a sly jsme konecne domu … a tam bylo dalsi den po teplote a po stresech s kojenim, najednou jsem nemusela vazit po kazdem kojeni a stresovat se, jak malo zase vypila! A pediatricka se u nas zastavila hnedka dalsi den a PA pres pojistovnu (platili 3 navstevy a ja byla rada, ze je nekdo, kdo poradi a zkontroluje vse) ten dalsi a dohodly jsme, ze zkusim plne kojit a rozkojit se … bohuzel, ani za vydatne pomoci PA a sileneho mnozstvi vypiteho caje pro kojici matky se nepovedlo … mala byla sice spokojena, ale za tyden na vaze u MUDr. byl opet ubytek, maly, ale ubytek a kdyz byl i za dalsi tyden, uz jsem nemohla riskovat a zacaly jsme prikrmovat, ale jenom trosicku … a i s prikrmy byly prirustky tak 100-200g tydne … porodni vahu jsme opet dosahly az v 6t a ve 3 mesicich nemela ani 1kg nad porodni vahu, holt to byl takovy maly kralicek hubeny … ale jinak pohyblivy a zdalo se, ze mu az tak moc toho nechybi. Ale preci jenom nas neco trapilo … a to ublinkavani … bylo toho totiz cim dal vice a vice a i diky tomu se nedarilo nabirat tak, jak by se sluselo vzhledem k spapanemu mnozstvi … a doslo to tak daleko, ze jsme byly poslany na vysetreni s podezrenim na reflux a ten byl potvrzeny se vsim vsudy … a blinkani pokracovalo presne do 1roku a byla to docela hruza, i kdyz s prikrmy se Niky krasne vykrmila a v roce mela temer 10kg a zdala se mi pekne faldikata:-))) Ted uz na vse vzpominam pouze s usmevem na tvari, ale doba to byla tezka, zvlaste kdyz jsme byly neustale obe poblinkane a smrdely jsme … ani 3je obleceni na prevleceni pri vychazce nam kolikrat nestacilo. Mame to vsak cele za sebou a Niky je uplne normalni mrne, ve svych 22 mesicich ma neco kolem 12kg a papa docela dobre a do vcerejsiho rana byla jeste kojena … dneska rano poprve prso nedostane, jedu na 4dny pryc a zrejme je uz cas to utnout … i kdyz kdo vi, treba si to po navratu jeste rozmyslim, nejak je mi najednou hrozne lito cele kojeni hodit za hlavu!
    Asi to byla hodne zmatena vypoved … ale zaver zni, ze kojeni jsme vydrzely pomerne dlouho (22m), ovsem krome 14dnu pokusu v pocatku to nikdy nebylo plne kojeni. Musim vsak poznamenat, ze nam flaska s uplne malilinkou direckou nikdy zadnou techniku nezkazila a na prso se Nika tesila vzdycky a nemela problem to stridat … bylo jedno zda dostala nejdrive prso a pak flasku nebo naopak.

Jdu se dobalit a udelat si hlavicku, jinak nikam neodletim:-)))

Papa a kojeni zdar

Sulanek a Nika 22M

  • načítám...
  • Zmínit
malina02
107
22.11.04 08:26

Ahoj Ed,

Tu kojeneckou váhu jsem měla pujčenou od mojí dětský doktorky. Je fajn, jednu má takovou putovní a pujčuje jí maminám, který to potřebujou. Jinak jsem ještě na netu našla obchod (ale teď už nevim adresu), kde kojenecký zboží nejen prodávají, ale i pujčují. Byly to i váhy a odsávačky, ale ta cena byla dost vysoká, myslim 3000,– vratná kauce a pak 70,– na den. Našla jsem to náhodou pod nějakým obchodem, ale fakt nevim adresu, jen že to byla Praha.

A ještě pro SULANEK : Pěkně jsem si početla. Ujistilo mě to v tom, že opravdu v těch porodnicích ty mamky někdy zbytečně stresujou. Ty jsi příklad, když píšeš, že tě doma teploty a stresy přešly a kojila jsi tak dlouho ! Taky mám radost, že ač občas na flašce, přesto se ti mimčo dobře chytalo prsu. S tím si myslím, že nás taky až moc straší. My to takhle praktikujem prso x flaška přes měsíc a zatím má malá pořád kojení v oblibě, s chutí a dravě se přisává a já doufám, že k žádnýmu odstavení nedojde.

ahojky malina + Eliška

  • načítám...
  • Zmínit
ro
2159
24.11.04 17:34

Ahoj Ed,
tak jsem konečně našla zpátky článeček, tedy já ho nacházela, ale nějak zmizely všechny komentáře - nebo že by tu byl dvakrát? Ještě to okouknu.
Ty tvé informace jsou přesně to, co jsem potřebovala slyšet, protože ty grafy, co jsou v českých očkovákách jsou prapodivné a moc se v nich nevyznám
Jinak informace o váze Johanky: narodila se dost předčasně a měla 2440 g při porodu, během prvního dne lehounce pohubla na 2360 a od druhého dne už začala přibírat, takže čtvrtý den při propuštění měla požadovaných 2500 gramů.
13tý den už měla 2900, v šesti týdnech 3850 g., ve 12ti týdnech 4700 g. Takže opravdu už nikdo po třetím měsíci nepoznal, že původní váha byla tak nízká. Sice nebyla příliš faldíkatá, ale rozhodně žebra nekoukala :-)))))
V roce měla vlastně nikoli troj-, ale skoro čtyřnásobek porodní váhy - 9,85 kilo. No a od té doby už to bere jen zpolehounka: v roce a půl 10,4 kg (a to to zachánila vánoční velkovýkrmna - před vánocema to ještě nebylo deset). Ve dvou letech měla 11,2, pak rychle půlkilo nabrala, čtvrt zase shodila a zase nabrala, takže možná, že se konečně ve dvou a půl letech dopracujeme k těm 12ti kilům. Včera jsem jí zvážila a má 11.9 kg. Myslím, že na svých 88 cm je tak akorát. Ale čtení tvé tabulky byla taková příjemná uklidňovačka na dobrou noc. Tak moc díky.
Ahoj
 Romana

  • načítám...
  • Zmínit
EDINA
1400
25.11.04 02:30

Ahoj Ro,

no já jsem taky koukala jako jelen, že mi ten článek vyšel hned 2× :o) Asi mě mají šéfovic rádi :o)
Už jsem jim napsala, zda by nemohli ten jeden smazat - hrozně to mate :o)

A jsem fakt ráda, že jsem ti pomohla s těma údajema. Náhodou Johanka se skoro 12 kilama je naprosto v pohodičce ! Jestli je aktivní a přibírá zpět na to, co ubrala, tak je to v pořádku ! A jsou skoro vánoce, tak to máš příležitost si ji zase trošku vykrmit :o)

Mějte se moc hezky
Ed xx

  • načítám...
  • Zmínit
ro
2159
25.11.04 03:45

No právě aktivní není, snaží se o Twigy, takže doufám, že vánoce jí ta její přání zhatěj. Zkrátka cpu do ní šlehačku a cukr, jí se to i líbí, ale pak se dojí kyselou okurkou a třeba i den drží dietu. Když prohlásí, že papu nee, tak mám zkrátka smůlu. Naštěstí je masožravec, takže dvakrát do týdne zdlábne celý stejk a mně se uleví, že základ stravy splněn.
Ahoj
 Romana

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
3.1.05 10:22

Právě jsem si přečetla váš deníček a rozhodla jsem se také podělit o své zkušenosti.
Davídek se narodil a měl 4200g, po porodu zhubl na 3800, ale vůbec mě nenapadlo se znepokojovat, protože váha byla proti jiným mimčům stále velká.
První 3 dny než se udělalo mlíčko jsme museli asi 3× přikrmovat, jinak by nám umřel hlady a ukousl si ručičku, ale zvládli jsme to. Byla to hrůza, už jsem to chtěla vzdát, měla jsem rozkousané a popraskané bradavky, prsa samý cucflek( dnes vím, že to bylo asi špatným přikládánim), ale mlíčko se konečně začalo asi 3 den večer tvořit. Kojila jsem se slzama v očích a plakal i malý, ale síla kojit byla silnější. Když nám mlíčko začalo téct všude, snad i nosem a ušima, byla to hrůza, tak jsem zase brečela, že nevím co s tím mám dělat, měla jsem stále mokré pyžamo, vložky do podpresnky byly na nic, jakobych je neměla, mokrá postel -katastrofa. Ale vyplatilo se, v porodnici jsme byli 7 dní a 6. den malý vypil 100ml, myslela jsem, že mě sestřička zabije, ale jak jsem to měla ovlivnit, vždyť pil jen 10minut. Jinak pil pravidelně 60 - 80ml. Z porodnice jsme odcházeli s 4130g.
Dnes v 8 týdnech máme cca 5500g. Kojíme jak si mimčo řekne a jsme oba spokojení. Doufám, že nám to dlouho vydrží.
Držte se a nevzdávejte to!!!

  • Upravit
Simca2
114
5.5.05 22:41

Ahojky,když jsem si přečetla tvůj článek tak jsem si hned vzpoměla jak to bylo před rokem u mě a mé holčičky.První dva dny v porodnici to bylo dobrý,malá spinkala,nevyžadovala žádné jídlo i když jsem ji tedy přikládala, ale to nešlo,protože vůbec k prsu nechtěla.Vlastně plakala ty dva dny jen když jsem ji chtěla přiložit.Na chodbách byly samé nástěnky, jak je zdravé kojit,jak to miminku prospívá a že je to pro ně to nejlepší.A já pořád NIC.Hlavně malá pořád k prsu prostě nechtěla.Třetí den už to bylo horší, začala mít hlad a ze mě pořád nic neteklo,u nás v rodině snad nikdo nekojil,což jsem nevěděla tak jsem se snažila.Prcek však tolik křičel,že jsem pak brečela i já ať ji už konečně dají najíst.Dali mi hypoalergenní Bebu a malá je zdravá i tak a už dělá první krůčky,což je strašně roztomilý.Takže všem maminkám přeji hodně štěstí a hlavně zdravá miminka

  • načítám...
  • Zmínit
andela
23.1.06 21:36

Náš prcek vážil při narození 3050g, narodil se ve čtvrtek večer, a že byl nalokanej plod. vody která už prý byla zelená, tak byl přes noc v inkubátoru. Vím že mu dali vypít 5 (asi ml) té jejich glukozy.V 10 dopoledne mi ho předali na pokoj,sestry pomáhali zpočátku přikládat, a malej cumlal o sto šest. V neděli když nás propouštěli, tak měl už 3150g a v úterý na ko u dětské dr. měl 3300g. Tak jsem zvědavá kolik bude mít zítra, to mu bude 13 dní.
Jinak tedy nevím, kolik ztratil na váze po porodu, ale asi moc ne.
Andělka a Jaroušek 12 dní

  • Upravit
libuska2
1
9.10.07 22:36

Ahojte vsechny maminky,
chci vam napsat i nasi zkusenost. Me se narodila poradna holcicka 4270g a 52cm. V porodnici jsme klesly tesne pod 4000 a to se nas drzelo tak 2 tydny ve 4 tydnech jsme teprve dohnaly zpet porodni vahu. Detska doktorka nas nijak nestresovala a porad rikala, ze se ji Eliska libi a ze nevadi, ze je hubenejsi. Prikladala to tezkemu porodu klestemi, pri kterem jsem ztratila hodne krve a byla strasne zrizena, takze mi malou 2 dny jen nosili na kojeni a to vzdycky az po 4 hodinach. To jsem si vybrala schvalne porodnici, ve ktere kladou nejsvetsi duraz na kojeni v sirokem okoli. Bohuzel bylo letos moc miminek, porodnice narvana k prasknuti a sestricky pri nejlepsi vuli nemohly stihnout tak dokonalou peci jako obvykle. Vubec jsem tak bohuzel nemusela resit preplneny bolavy prsa a mala mela porad malo. V porodnici nas ale nijak nedrzeli i kdyz jsme vazili porad stejnych 4000g.

V 6 tydnech jsme meli 4530g a 60cm, akorat ze jsme se pro jistotu porad chodili po tydnech vazit a ten posledni jsme pribrali jen 70g a nase doktorka mela dovolenou a zaskok nam doporucil dokrmovat a kdyz jsem se jen zeptala, jestli neni vazne jine cesty s obavou, ze tim skonci cele kojeni, tak nam pohrozil, ze skoncime v nemocnici na kapackach. Tim mi pan doktor opravdu moc pomohl, o mlicko jsem strachy skoro prisla a po par dnech zacala opravdu dokrmovat. Pujcila jsem si i novorozenecke vahy a vazila jako v porodnici, kolik vlastne vypila, me to spis uklidnovalo, ze presne vim kolik se napila. Nejdriv poucena, abych nepokazila saci reflex, jsem se snazila dokrmovat strikackou vedle prstu, ale vubec jsem nevedela, jestli ji z pusinky vyteklo vsechno ven nebo jestli vubec neco vypila, tenhle zpusob jsme nezvladly, akorat jsme tak promrhaly vsechno odsate mlicko, ktere jsem ze sebe soukala po kazdem kojeni na podporu laktace. Na:,–(ily jsme teda Nutrilon a vyzkousely vsechny druhy flasek, ktere doma byly. Nejdriv fyziologicke dudliky, ke kterym se nikdy neprisala az jsme nakonec skoncili u toho nejobycejnejsiho s nejmensi dirkou. Mala najednou za tyden pribrala neuveritelnych 420g.

Do dnes (jsou ji 4 mesice) vetsinu mlicka pije radeji ode me a jen vyjimecne kdyz zrovna dostane velkej hlad, tak vypije i neco z flasky (klidne jeste 120ml, ale jen jednou nebo dvakrat denne nebo taky celej den vubec nic). Ja jsem klidna, ze kdybych mlicko nemela, tak mala uz umi pit z flasky a ze ji nijak nesidim tim, ze chci za kazdou cenu jen a jen kojit. Kojim hlavne proto, ze mi to pripada nejpohodlnejsi na cesty a my cestujeme rady a nejvic taky proto, aby byla zdrava. Po kritickem 7. tydnu jsem se naucila behem kojeni uvarit i flasku Nutrilonu a mit ji spravne teplou hned po dopiti obou prsu. A kdyz chceme odpoledne nekam vyrazit, tak to nechame jen na kojeni a Nutrilon uvarime zase k veceri. Jsme tak obe v klidu a to nam pomaha mit pomerne dost mlicka vlastniho. Uvarenej Nutrilon vetsinou vylejvame. Sice skoda penez, ale jsem rada za kazdel mililitr, kterej Eli vypije.

Eliska sice patri porad mezi hubena miminka, ale je to asi i tim, ze silene rychle roste do delky a uz to nestiha do sirky, par faldiku ale taky ma. Ve 4 mesicich mame 6090g a 69cm. Do grafu ve zdravotnim prukazu se vubec nevejdeme, hlava je moc velka, telicko moc dlouhe a moc stihle. Pani doktorka uz je nastesti po dovolene a je s nami spokojena a nemocnici nas nestrasi.

Pro pristi mimi planuju trochu vic soustredeni na kojeni v porodnici. Reknu si urcite at mi ho nosi casteji, pokud bych na tom nahodou zase nebyla uplne dobre a snad bude mlicka vic.

Vsem preju krasna, zdrava a dobre vykrmena miminka :-)

Libuska a Eli 4,5 mesice

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Štěstíčka díl 143 - Daisy Mae slaví 3. narozeniny !!

Štěstíčka díl 139 - aneb Malý princ slaví půl roku

Štěstíčka díl 128 - Máme po šestinedělí !!

Jak se rodí štěstí II aneb rychle, levně, kvalitně :o)

PĚTNÍČEK JE MEZI NÁMI !!!!

Štěstíčka díl 123 - Pětníček v 40 tt

Štěstíčka díl 122 - Pětníček v 39 tt

Štěstíčka díl 121 - Pětníček v 38 tt

Štěstíčka díl 120 - Pětníček v 37 tt

Štěstíčka díl 119 - Pětníček v 36 tt