Vánoční překvapení II.
- Těhotenství
- eiteews
- 22.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Druhý deníček měl být o porodu našeho syna. Ale opět jsem se trochu rozepsala, takže zatím jen průběh mého těhotenství. :)
Začátek nového roku byl hektický. Hlavně pracovně. Prvního dubna jsem měla nastoupit na vyšší pozici a převzít vedení menší kanceláře s pěti lidmi. Zaučovala jsem dva nováčky, předávala svou práci jedné kolegyni, učila se od druhé a zároveň normálně plnila své běžné povinnosti.
Soukromě jsem si užívala „volnosti“. První otěhotnění, pro mě zcela nečekaně, vyšlo hned první měsíc. Trochu mě to zaskočilo. Myslela jsem si, že to bude chvíli trvat. Teď mi zase bylo od žaludku dobře, mohla jsem si dát občas sklenku vína, nebyla jsem unavená. Hodně jsem si toto období užívala. Věděla jsem, že bude trvat jen pár měsíců. Brala jsem to jako rozlučku se životní etapou, kdy se starám jenom sama o sebe.
Zdravotně jsem byla po prvním zamlklém těhotenství v pořádku. Nežila jsem v panice, že by se mělo opakovat. Byla jsem si víceméně jistá, že jsem si to způsobila sama. Poprvé mi bylo poměrně nevolno od žaludku. Řešila jsem to pitím máty. I vícekrát denně. Nevěděla jsem, že je máta v těhotenství ve větším množství nevhodná. Tento fakt mě uklidňoval, protože jsem si říkala, že podruhé už ji pít nebudu a žádnou jinou příčinu potrat neměl.
Dnes si myslím, že problém byl hlavně v psychice. Nebyla jsem ještě na dítě připravená. Samozřejmě jsem ze dvou čárek na těhotenském testu měla radost, ale pořád tam vzadu v hlavě bylo nějaké ale. Dnes už s klidem můžu říct, že to bylo dobře. Mohla jsem si zkusit zajímavější práci, lépe placenou, srovnala jsem si myšlenky. Nikdy mě pak nenapadlo, že bych kvůli dítěti o něco přišla.
S manželem jsme se dohodli, že se o dítě opět pokusíme až po třech proběhnutých cyklech. Ty mé ovšem v té době trvaly i 45 dní a první menstruaci po revizi jsem dostala až za dva měsíce. Čekání se tedy protáhlo skoro na půl roku. Na gynekologii jsem chodila do reprodukčního centra. Měla jsem ale hodně rozumnou paní doktorku, která mě ani manžela na žádné vyšetření nehnala.
Šla jsem jen na genetiku. A to spíše abych věděla, na co si mám v budoucnu dávat pozor. Máme v rodině poměrně dost dědičných chorob. Zjistili mi pouze sklon k trombofilní mutaci nějakého nižšího stupně, která by ovšem na otěhotnění neměla mít větší vliv.
Zhruba čtyři měsíce po revizi jsem dostala velmi nepříjemný výtok. Pro jistotu jsem šla na gynekologii. Mou lékařku zastupoval primář onoho centra. Velmi se divil, že jsme nebyli na žádné konzultaci, ani žádném vyšetření. Řekla jsem mu, že jsme si to nepřáli a pokud do půl roku neotěhotníme spontánně, ukážu se. Bohužel nebyl jediný, kdo nás k vyšetření tlačil. Naše rozhodnutí velmi nelibě nesla i moje dlouholetá kamarádka.
Já si byla jistá, že nám opět vyjde první pokus. Už jsem tušila, kdy mám ovulaci. Taky jsem se srovnala s myšlenkou nevolností. Tyhle ženské věci mám přes kopírák stejné jako moje maminka. A ta celý život vzpomínala, jak se mnou prozvracela celé čtyři měsíce. Zařekla jsem se, že já budu výjimka a nebudu ani jednou. Myšlenka to asi byla opravdu silná a já za celou dobu těhotenství opravdu ani jednou nemusela.
První pokus nám opět vyšel. V době, kdy jsem již byla těhotná, jenom to ještě netušila, mi kolegyně dávala ovulační papírky, že je již nepotřebuje, že by se mi třeba mohly hodit. Se stejnými slovy jsem je o pár měsíců předávala já kamarádce, která je v té době také již nepotřebovala, i když o tom ještě nevěděla. Nedávno jsem se jí ptala, jestli je ještě má, kdybychom si všechny chtěly dát druhé kolo. 
Jak probíhalo těhotenství? Doteď mám tendenci říkat, že de facto normálně. I přes všechno, co se dělo před, během i potom, jsem si nepřišla nijak výjimečná. Je tolik žen, které na tom jsou mnohem hůř. Díky předchozímu nepovedenému těhotenství jsem dostala pro jistotu na měsíc Utrogestan a šla na jeden ultrazvuk navíc. Úplně jsem se uklidnila, až po rychlém ultrazvuku k určení stáří plodu kvůli NT testu. Kdo četl první deníček, ví proč.
Absenci nevolností v prvním trimestru nahradily silné svědivé výtoky. Občas už jsem nevěděla, jak si sednout, nemohla jsem spát, jednou i dojít z práce domů. Ale začala jsem chodit doma naostro, co nejvíce nosit sukně, vyhodila veškeré intimky a hlavně držela protiplísňovou dietu bez bílé mouky a zvláště cukru.
Vše zabralo během několika dní, a já tak nenásilně za první tři měsíce shodila dvě kila. V druhém trimestru mi trochu kolísal tlak a dvakrát jsem omdlela. Naštěstí jsem se nijak nebouchla, ani nebyla v bezvědomí. Začala jsem s sebou nosit vodu a kdykoliv jsem se cítila divně, ihned si sedla. Klidně i venku na zem.
Trochu nečekaným překvapením byla těhotenská cukrovka. Pití glukózy jsem se krapet bála. Kamarádka pořád vyprávěla, jak to bylo hrozné. Moje gynekoložka naštěstí posílá do velmi příjemného centra, kde je každé mamince k dispozici postel s polštářkem i dekou.
Myslím si, že je toto vyšetření nastávajícími maminkami zbytečně hororizováno. Drink i nalačno se dá v pohodě vypít. Čekání je možná trochu zdlouhavé, zvlášť na tvrdých židlích, ale v mém případě jsem si první půlku vleže četla a druhou prospala.
Týden po tomto vyšetření jsem byla objednaná do poradny. Předpokládala jsem, že kdyby výsledky nedopadly dobře, budou mi od lékaře hned volat, takže jsem tam šla v klidu. Jaké bylo mé překvapení, když mi paní doktorka sdělila, že třetí hodnota je nad normou, a že mě odesílá na diabetologii.
Popis mého několikaměsíčního života s cukrovkou by vydal na vlastní deníček. Možná jej časem napíšu. Jsem spíše optimista a hodně praktická. I tuto nepříjemnost jsem brzy zvládla. Alespoň jsem častěji chodila na kontroly a ultrazvuky, což mi plně vyhovovalo.
První měsíc těhotenské cukrovky jsem hubla. Další měsíce moje váha zůstávala stejná, ale miminko přibíralo. Pocit, že hubnu, ale dítě je v pořádku, byl příjemný. Od puberty jsem měla strach, že v těhotenství hodně přiberu a už to neshodím. Nikdy jsem nebyla tlustá, ale ani extrémně vyhublá. V rodině jsou všichni spíše baculatější. Takto jsem nakonec odcházela z porodnice a byla o pět kilo lehčí, než když jsem otěhotněla.
Jak už jsem jednou psala, tvrdím, že vše v životě má svůj důvod. Nadneseně si myslím, že jsem si cukrovku sama přivolala, abych moc nepřibrala. Nakonec dieta mě nijak neomezovala a teď se tak víceméně stravuji dobrovolně. Po prvních čtrnácti dnech, kdy jsem ji začala držet, jsem kromě toho najednou měla i více energie a byla méně unavená.
Celou dobu jsem chodila do práce a na mateřskou odcházela až šest týdnů před porodem. Hodně lidí z mého okolí včetně mé dlouholeté kamarádky již od prvního omdlení naznačovalo a později i tlačilo, ať zůstanu doma. Já si to ovšem nedovedla představit. Zbláznila bych se.
Nejsem žádný workoholik, ale v práci mi bylo fajn. V kanceláři byla vždy dobrá atmosféra. Kvůli prvnímu potratu jsem ovšem těhotenství tajila až do poloviny pátého měsíce. Poté jsem kvůli pár organizačním změnám šla s pravdou ven. Ale ještě na začátku šestého měsíce na mně nebylo nic poznat.
Klidu na mateřské před porodem jsem si nakonec užila jenom 11 dní. Ovšem o tom bude až další deníček.
Přečtěte si také
„A ty jsi pořád sama?“ Otázka, která mě dokáže vytočit k nepříčetnosti
- Anonymní
- 15.07.26
- 1051
Potřebuji se z toho alespoň vypsat. Asi nebudu jediná, kdo něco podobného prožívá. Na jednu stranu vím, že to lidé většinou nemyslí zle. Jenže je to opravdu nepříjemné. Kamarádka mi kdysi...
Stačila vteřina a dcera letěla z trampolíny. Už na ni své děti nepustím
- Anonymní
- 15.07.26
- 616
Jedna obyčejná zastávka během rodinného cyklovýletu. Jenže pár minut na dětské trampolíně stačilo k tomu, aby se idylický den proměnil téměř v horor. Znovu jsem si uvědomila, proč mám z některých...
Myslela jsem si, že randím s lékařem. Pravdu jsem zjistila až po třech měsících
- Anonymní
- 15.07.26
- 1057
Ve svých sedmačtyřiceti jsem si řekla, že už nechci každý večer koukat jen na seriály a hádat se s ovladačem. Děti byly dospělé, kamarádky měly své životy a já po rozvodu začínala mít pocit, že...
Kvůli dovolené jsme se málem rozešli. Chtěl rybařit v Norsku, já ležet v Řecku
- Anonymní
- 15.07.26
- 463
Když mě Filip požádal o ruku, byla jsem přesvědčená, že už nás nic nerozdělí. Vždyť jsme spolu zvládli rekonstrukci bytu, výběr sedačky i návštěvy jeho maminky. Jenže pak přišlo plánování svatební...
Do Arménie s miminkem a tříleťákem: Low-cost, sbalení do batohu a noční let
- Amsetka
- 15.07.26
- 289
Arménie, lowcost a dvě děti. Jsme blázni?
Nechal mě samotnou s dětmi a bez peněz. Netušil, že mi tím změní život k lepšímu
- Anonymní
- 14.07.26
- 18870
Nikdy jsem si nemyslela, že budu ve třiceti sama se dvěma malými dětmi, prázdným účtem a strachem z každé další složenky. Přesně tak ale vypadal můj život poté, co od nás odešel manžel.
Chtěla jsem být konečně hubená. Místo obdivu jsem skončila na psychiatrii
- Anonymní
- 14.07.26
- 2494
Když se dnes dívám na své fotografie z dětství, nechápu, proč jsem se tehdy považovala za tlustou. Nebyla jsem. Jen jsem měla širší boky, silnější stehna a byla jsem jiná než většina holek ve...
Bývalka mě po letech uhání, přemýšlím, že to řeknu jejímu muži
- Anonymní
- 14.07.26
- 2716
Život občas píše neuvěřitelné scénáře. Když se se mnou Magda před deseti lety rozešla, hodně to bolelo. Trvalo mi dlouho, než jsem se z toho dostal a posunul se dál. Dnes jsem spokojený, sice...
Místo dárečků z Temu jsem ve školce rozdala ovoce. Jsem prý líná matka
- Anonymní
- 14.07.26
- 2455
Být v dnešní době mámou ve školce občas připomíná účast v nějaké podivné sociální soutěži, kterou nikdo oficiálně nevyhlásil, ale všichni se jí povinně účastní. Nejnovějším hitem, ze kterého mi už...
Tchyně mi krmí roční dceru bůčkem. Prý z ní dělám chudinku
- Anonymní
- 14.07.26
- 1639
Moje dcera oslavila před čtrnácti dny první rok. Je to drobné, křehké miminko, teprve se učíme na pevnou stravu, jedeme bio zeleninu, libové maso, všechno poctivě mixuji nebo krájím na malé kousky....
. Deník jen o těhotenské cukrovce prosím už né jinak já napíšu záživný deník o štítné žláze v těhotenství 
.
A obdivuju, ze ten zivotni styl drzi. Za mne jedine takhle holky 
