Vánoční překvapení I.
- O životě
- eiteews
- 17.07.16
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Původně jsem chtěla napsat deníček o svém těhotenství a porodu, proto ten titulek. Nakonec jsem se ale rozepsala a text rozdělila. Takže nečekané vánoční překvapení až příště. :)
Děti jsem chtěla vždy. Svého času alespoň šest, k tomu osm slepic a v osmnácti už je pozdě. Postupem jsem dětské plány mírnila, udělala gymnázium, poznala budoucího manžela, vystudovala a nastoupila do práce. Děti byly pořád v plánu, ovšem nejlépe dvě a alespoň jedno stihnout do třiceti.
S tím, že už bychom si nějaké mohli pořídit, přišel první manžel někdy začátkem roku. Chtěla jsem si ještě užít klidnou dovolenou v zahraničí, kterou jsme měli naplánovanou na konec srpna, tak jsme se domluvili, že to přestaneme řešit právě tam. Vysadila už jsem ovšem antikoncepci, aby se tělo trochu srovnalo. Po dvou měsících přišla i první menstruace.
Během roku jsem ale pozorovala marné snažení mé kolegyně v práci a prožívala s ní každoměsíční zklamání. Díky tomu jsem přehodnotila situaci a už na začátku léta řekla, že to nebudeme řešit. Stejně jsem nepředpokládala, že by to mohlo vyjít hned. Navíc jsem tušila, že ovulace nastává zhruba 14. den cyklu, kdy jsme nic nestihli. Moc jsem se o to v té době nezajímala, nechávala vše osudu a vůbec mi nedošlo, že mám cyklus podstatně delší, a tudíž mohu mít ovulaci i někdy jindy.
Už na dovolené jsem tušila, že je něco jinak a raději nepila alkohol. Po návratu jsem si udělala těhotenský test a byl pozitivní. Těhotenství potvrdila i gynekoložka včetně srdeční akce na ultrazvuku. Byla jsem ráda, i když trochu v šoku, protože jsem nepředpokládala, že by nám to mohlo vyjít hned první měsíc.
Dohodli jsme se s manželem, že to budeme až do NT testu tajit. Někdy v druhém měsíci přišla kolegyně v práci s radostnou novinkou, že je konečně po roce snažení taky těhotná. V rámci atmosféry jsem přiznala i své těhotenství. Zjistily jsme, že jsem o jeden týden popředu. Vše zůstalo zatím v tajnosti v rámci naší kanceláře. Začaly jsme společně prožívat své pocity a těšily se na další ultrazvuk.
První na NT test šla kolegyně. Vše dopadlo dobře a pan doktor jí naznačil, že to vypadá na holčičku. Ještě večer mi psala sms, že je to krásný pocit, a že se můžu těšit. Na test jsem šla sama. V centru, kam docházím, jej dělí na dvě části. Nejprve vezmou krev a na ultrazvuku určí stáří plodu. Podle toho pak objednávají na velký ultrazvuk, kam už jsme chtěli jít oba s manželem.
Došla jsem tedy na odběry a pak šla na rychlý ultrazvuk. Lehla jsem si na lehátko, pan doktor přiložil ultrazvuk a na obrazovce se objevila děloha pouze s malou kuličkou. Doktor ještě chvíli jezdil po břiše, ale já už tušila, že něco není v pořádku.
Oznámil mi, že těhotenství zaniklo a musím jít nejpozději do tří dnů na revizi. Poté se mě ujala hrozně milá sestřička a vše mi vysvětlila. Jelikož jsem byla nalačno, rozhodla jsem se revizi podstoupit ještě ten den. Naštěstí vše mohlo proběhnout v rámci centra, nemusela jsem chodit někam jinam, nic vysvětlovat.
Pouze jsem zavolala manželovi, zajeli jsme pro pár osobních věcí a tři hodiny po zákroku si mě vyzvedl a odvezl domů. Celý personál byl hrozně milý, prostředí příjemné a já, ačkoliv v šoku, jsem se cítila dobře.
V práci jsem si vzala týden dovolené a snažila se vše nějak vstřebat. Jsem hrozně praktický, plánovací typ, možná na pohled vypadám tvrdě. Byla jsem ráda, že jsem těhotenství přiznala jen pár lidem, že teď nemusím nikomu nic vysvětlovat. Oficiálně jsem měla zablokovaná záda.
První den jsem byla ještě mimo z narkózy a převládal ve mně pozitivní pocit, že jsem v pořádku, že revize proběhla bez problémů. Druhý den na mě vše dolehlo. Celé odpoledne jsem probrečela. Tím jsem ze sebe dostala vše ven, smířila se s danou situací a začala plánovat život dále. Nedokázala bych sedět na místě. Navíc jsem okolo sebe měla skvělou podporu manžela, rodičů a dvou nejbližších kamarádek. Zjistila jsem si, že zamlklé těhotenství je relativně běžná věc a byla ráda, že jsem byla jen v 13. těhotenském týdnu.
Návrat do práce proběhl relativně bez problémů. Holky v kanceláři mi připravily krásné přivítání. Hned ráno jsem přetrhla napjatou atmosféru, když jsem se kolegyně v práci zeptala na fotku z ultrazvuku. Kupodivu mi nevadilo prožívat s ní všechny ty radosti, necítila jsem to jako nějakou nespravedlnost. Navíc jsem jí miminko moc přála po ročním snažení.
Dnes už vím, že jsem na dítě nebyla psychicky připravená. Ano, byla jsem ráda, že jsem byla těhotná, na miminko se těšila, ale pořád vzadu bylo nějaké ale. Nechtěla jsem si ani kupovat těhotenské oblečení. Pořád jsem čekala na ten „zlomový“ NT test.
Jelikož kolegyně odcházela na mateřskou dovolenou, byla mi nabídnuta její pozice. Chvíli jsem váhala. Po všem jsem si totiž uvědomila, že miminko určitě chci, že je teď moje priorita. Bylo mi blbé přijmout práci, když jsem nemohla slíbit, jak dlouho tam zůstanu. Jinak ale nebyl důvod nepovýšit. Navíc jsem netušila, jestli a kdy se mi podaří otěhotnět a dítě případně donosit. Po poradě s manželem jsem práci přijala. Přesně po roce od doby, kdy jsme se vážně začali bavit o miminku, jsem tedy nastupovala na nové místo a těšila se, co mi nový rok přinese.
Přečtěte si také
„S tou ženskou si jenom kazí život.“ Tchyně mě pomlouvá, ale neví, že to vím
- Anonymní
- 22.09.26
- 292
„S tou ženskou si jenom kazí život. Kdyby byl sám, mohl mít dávno děti.“ Ta věta mě zastihla ve chvíli, kdy jsem stála v naší kuchyni a skládala nádobí do myčky. Přes zeď jsem slyšela hlas...
Kolegyně přes léto příšerně přibrala. Mám se jí na to zeptat, nebo to ignorovat?
- Anonymní
- 22.09.26
- 222
Dnes už je povědomí o důvodech nabytí větší hmotnosti daleko rozšířenější než dřív. Když se kolegyně po dvou měsících vrátila do práce s deseti kily navíc, zbystřila jsem.
Kamarádka mi přivezla dárek, který nepotřebuji. Bylo mi hloupé to odmítnout
- Anonymní
- 22.09.26
- 279
S kamarádkou se známe snad patnáct let, takže už se známe dost dobře. Když mi před časem říkala, že doma vyklízí kuchyň a má nějaké věci navíc, vůbec jsem tomu nevěnovala pozornost. Říkala jsem jí,...
Ve školce je dcera andílek. Doma kvůli maličkostem křičí a kope nohama
- Anonymní
- 22.09.26
- 169
Učitelky popisují naši pětiletou dceru jako klidnou a poslušnou holčičku. Jenže chvíli po návratu domů přichází pláč, křik a někdy i kopání. Dlouho jsem si myslela, že dělám něco špatně. Pak mi...
Dcera babičce schovala drahý šperk. Ta pak obvinila mě, že jsem ho ukradla
- Anonymní
- 22.09.26
- 209
Byly jsme s Aničkou na návštěvě u mé babičky. Je jí 85, nohy jí moc neslouží, ale paměť má jako slon. Aničce je pět let a má období, že miluje šperky a vše, co se třpytí. Když jsem odběhla pro...
Kolegyně přebírá moje nápady a tváří se, že mi pomáhá. Zvažuju výpověď!
- Anonymní
- 21.09.26
- 3664
Když k nám do práce nastoupila nová kolegyně, všichni ji okamžitě přijali. A vlastně se tomu ani nedivím. Je přesně ten typ člověka, který umí během pár dní zapadnout.
Chtěla jsem, aby moje dítě bylo ve škole nejlepší. Dnes už tolik netlačím
- Anonymní
- 21.09.26
- 2489
Ani nevím, kde se to ve mě vzalo, ale od malička jsem chtěla, aby můj syn byl ve třídě mezi jedničkáři a navíc ten nejoblíbenější. Možná je to kvůli tomu, že je jedináček a já jsem matka...
„Ten kluk nemůže být můj,“ oznámil mi manžel a požaduje test otcovství
- Anonymní
- 21.09.26
- 2548
O miminko jsme se s manželem snažili několik let. Když už jsme se chystali na kliniku, otěhotněla jsem. Byli jsme oba moc šťastní. A pak se Vojtíšek narodil, všichni říkali, že je celý já, po...
Syn nejí maso. Učitelka ho nutí ochutnat a říká mu, že nebude dost silný
- Anonymní
- 21.09.26
- 1623
Doma maso nejíme a synovi jsme nikdy neříkali, že je kvůli tomu lepší než ostatní. Ve školce ale začal slýchat, že když nebude jíst maso, nebude silný, neporoste a ostatní kluci ho předběhnou....
„Martin se vrací domů.“ Tchyně nás chtěla i s dětmi do měsíce vystěhovat z bytu
- Anonymní
- 21.09.26
- 6780
Když nám tchyně před lety nabídla podkrovní byt nad svým domem, měli jsme pocit, že jsme vyhráli. Měli jsme dvě malé děti, na vlastní bydlení jsme neměli dost peněz a nájem v okolí byl šíleně...