Vánoční překvapení I.
- O životě
- eiteews
- 17.07.16 načítám...
Původně jsem chtěla napsat deníček o svém těhotenství a porodu, proto ten titulek. Nakonec jsem se ale rozepsala a text rozdělila. Takže nečekané vánoční překvapení až příště. :)
Děti jsem chtěla vždy. Svého času alespoň šest, k tomu osm slepic a v osmnácti už je pozdě. Postupem jsem dětské plány mírnila, udělala gymnázium, poznala budoucího manžela, vystudovala a nastoupila do práce. Děti byly pořád v plánu, ovšem nejlépe dvě a alespoň jedno stihnout do třiceti.
S tím, že už bychom si nějaké mohli pořídit, přišel první manžel někdy začátkem roku. Chtěla jsem si ještě užít klidnou dovolenou v zahraničí, kterou jsme měli naplánovanou na konec srpna, tak jsme se domluvili, že to přestaneme řešit právě tam. Vysadila už jsem ovšem antikoncepci, aby se tělo trochu srovnalo. Po dvou měsících přišla i první menstruace.
Během roku jsem ale pozorovala marné snažení mé kolegyně v práci a prožívala s ní každoměsíční zklamání. Díky tomu jsem přehodnotila situaci a už na začátku léta řekla, že to nebudeme řešit. Stejně jsem nepředpokládala, že by to mohlo vyjít hned. Navíc jsem tušila, že ovulace nastává zhruba 14. den cyklu, kdy jsme nic nestihli. Moc jsem se o to v té době nezajímala, nechávala vše osudu a vůbec mi nedošlo, že mám cyklus podstatně delší, a tudíž mohu mít ovulaci i někdy jindy.
Už na dovolené jsem tušila, že je něco jinak a raději nepila alkohol. Po návratu jsem si udělala těhotenský test a byl pozitivní. Těhotenství potvrdila i gynekoložka včetně srdeční akce na ultrazvuku. Byla jsem ráda, i když trochu v šoku, protože jsem nepředpokládala, že by nám to mohlo vyjít hned první měsíc.
Dohodli jsme se s manželem, že to budeme až do NT testu tajit. Někdy v druhém měsíci přišla kolegyně v práci s radostnou novinkou, že je konečně po roce snažení taky těhotná. V rámci atmosféry jsem přiznala i své těhotenství. Zjistily jsme, že jsem o jeden týden popředu. Vše zůstalo zatím v tajnosti v rámci naší kanceláře. Začaly jsme společně prožívat své pocity a těšily se na další ultrazvuk.
První na NT test šla kolegyně. Vše dopadlo dobře a pan doktor jí naznačil, že to vypadá na holčičku. Ještě večer mi psala sms, že je to krásný pocit, a že se můžu těšit. Na test jsem šla sama. V centru, kam docházím, jej dělí na dvě části. Nejprve vezmou krev a na ultrazvuku určí stáří plodu. Podle toho pak objednávají na velký ultrazvuk, kam už jsme chtěli jít oba s manželem.
Došla jsem tedy na odběry a pak šla na rychlý ultrazvuk. Lehla jsem si na lehátko, pan doktor přiložil ultrazvuk a na obrazovce se objevila děloha pouze s malou kuličkou. Doktor ještě chvíli jezdil po břiše, ale já už tušila, že něco není v pořádku.
Oznámil mi, že těhotenství zaniklo a musím jít nejpozději do tří dnů na revizi. Poté se mě ujala hrozně milá sestřička a vše mi vysvětlila. Jelikož jsem byla nalačno, rozhodla jsem se revizi podstoupit ještě ten den. Naštěstí vše mohlo proběhnout v rámci centra, nemusela jsem chodit někam jinam, nic vysvětlovat.
Pouze jsem zavolala manželovi, zajeli jsme pro pár osobních věcí a tři hodiny po zákroku si mě vyzvedl a odvezl domů. Celý personál byl hrozně milý, prostředí příjemné a já, ačkoliv v šoku, jsem se cítila dobře.
V práci jsem si vzala týden dovolené a snažila se vše nějak vstřebat. Jsem hrozně praktický, plánovací typ, možná na pohled vypadám tvrdě. Byla jsem ráda, že jsem těhotenství přiznala jen pár lidem, že teď nemusím nikomu nic vysvětlovat. Oficiálně jsem měla zablokovaná záda.
První den jsem byla ještě mimo z narkózy a převládal ve mně pozitivní pocit, že jsem v pořádku, že revize proběhla bez problémů. Druhý den na mě vše dolehlo. Celé odpoledne jsem probrečela. Tím jsem ze sebe dostala vše ven, smířila se s danou situací a začala plánovat život dále. Nedokázala bych sedět na místě. Navíc jsem okolo sebe měla skvělou podporu manžela, rodičů a dvou nejbližších kamarádek. Zjistila jsem si, že zamlklé těhotenství je relativně běžná věc a byla ráda, že jsem byla jen v 13. těhotenském týdnu.
Návrat do práce proběhl relativně bez problémů. Holky v kanceláři mi připravily krásné přivítání. Hned ráno jsem přetrhla napjatou atmosféru, když jsem se kolegyně v práci zeptala na fotku z ultrazvuku. Kupodivu mi nevadilo prožívat s ní všechny ty radosti, necítila jsem to jako nějakou nespravedlnost. Navíc jsem jí miminko moc přála po ročním snažení.
Dnes už vím, že jsem na dítě nebyla psychicky připravená. Ano, byla jsem ráda, že jsem byla těhotná, na miminko se těšila, ale pořád vzadu bylo nějaké ale. Nechtěla jsem si ani kupovat těhotenské oblečení. Pořád jsem čekala na ten „zlomový“ NT test.
Jelikož kolegyně odcházela na mateřskou dovolenou, byla mi nabídnuta její pozice. Chvíli jsem váhala. Po všem jsem si totiž uvědomila, že miminko určitě chci, že je teď moje priorita. Bylo mi blbé přijmout práci, když jsem nemohla slíbit, jak dlouho tam zůstanu. Jinak ale nebyl důvod nepovýšit. Navíc jsem netušila, jestli a kdy se mi podaří otěhotnět a dítě případně donosit. Po poradě s manželem jsem práci přijala. Přesně po roce od doby, kdy jsme se vážně začali bavit o miminku, jsem tedy nastupovala na nové místo a těšila se, co mi nový rok přinese.
Přečtěte si také
Po letech jsem potkala kamarádku z dětství a nevěřila jsem vlastním očím
- Anonymní
- 04.05.26
- 3970
Myslela jsem, že se mi to zdá. Seděla jsem v kavárně, čekala na klienta a v tom jsem zahlédla Alenu. Nejdřív mě napadlo, že je jí jen podobná. Moje dávná kamarádka z dětství. Taková krásná holka to...
Čeká mě svatba v kostele: Kněz mě učí poslušnosti a chce znát detaily z ložnice
- Anonymní
- 04.05.26
- 1558
Láska hory přenáší, říká se. Ale co když ty hory mají podobu barokní fary, vrzajících židlí a muže v kolárku, který mi s ledovým klidem vysvětluje, že moje role v nadcházejícím manželství je v...
V kině se dvěma holkami najednou: Tahle šílená výmluva mi zachránila krk!
- Anonymní
- 04.05.26
- 841
Říká se, že chlap zvládne dělat jen jednu věc pořádně. No, já si myslel, že zvládnu dvě holky najednou. Nebudu si tu hrát na svatého – prostě jsem si užíval. Jana byla taková ta jistota, vztah, co...
Děti tři hodiny vyhlíželi babičku, zatímco tchyně hlídala „oblíbenější“ vnučku
- Anonymní
- 03.05.26
- 3704
Tuhle situaci zná asi každá máma. Telefonát od tchyně: „Odpoledne se stavíme!“ A v tu ránu se kolotoč rozjíždí. I když jsem si slibovala, že to nebudu hrotit, stejně mi to nedá. Rychle vyluxovat...
„Volníčko, co?“ Sousedka mě obvinila, že se flákám, zatímco můj chlap dře
- Anonymní
- 03.05.26
- 2573
Můj ranní rituál je pro mě svatý. Manžel učí, takže v 7 ráno naloží děti do auta, hodí je do školky a pokračuje do školy. Já pracuji na home office, a než v osm usednu k monitoru, využívám tu...
Syn se cítí jako dívka a zvažuje operaci. Já se s tím vůbec nedokážu srovnat
- Anonymní
- 03.05.26
- 1278
Nevím, jak mám tohle jako matka vůbec přijmout. Říkala jsem si, že kdyby mi syn řekl, že je na kluky, asi bych to zvládla. Ale když mi sdělil, že uvažuje o operaci a chce být ženou, je mi z toho...
Moji rodiče nenávidí mého přítele. Když jsme je pozvali na oběd, nepřišli
- Anonymní
- 02.05.26
- 7669
Jako jedináček jsem měla s rodiči vždy hezký vztah. Jenže až v dospělosti jsem pochopila, že se mě vždy snažili předělat k obrazu svému. Měli se mnou velké plány. Studovat medicínu, stát se skvělou...
Manželka chce děti učit doma, což se mi nelíbilo. Tento argument mě přesvědčil
- Anonymní
- 02.05.26
- 4774
Máme šestiletá dvojčata, holky, které mají v září nastoupit do školy. Jenže manželka je od začátku proti. Už do školky chodily spíše sporadicky. Žena je přesvědčená, že jim škola mnoho nedá. Já...
Když lékaři oznámili diagnózu našeho syna, manžel to nezvládl a odešel
- Anonymní
- 02.05.26
- 3290
S Tondou jsme spolu žili deset let, z toho čtyři roky jako manželé. Myslela jsem si, že spolu zůstaneme navždy. Když se nám narodil Tobík, byli jsme šťastní. Zdálo se, že svět nemůže být růžovější....
Máma se o svém zdraví radí s umělou inteligencí. Tahle „rádkyně“ ji málem zabila
- Anonymní
- 01.05.26
- 1977
Jsem strašně naštvaná, ne ani tak na mamku, ale na to, kam jsme to jako společnost dopracovali. Máma tedy nikdy doktory v lásce neměla. Vždycky říkala, že člověk přijde do čekárny s rýmou a odejde...