Všechno jde
- O životě
- netkaa
- 21.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Svůj nejsmutnější příběh jsem vám již pověděla. Ráda bych motivovala maminky, na které je toho všeho hodně. Dlouhá léta jsem si pořád stěžovala a stěžovala, pak najednou asi rok po Vanessky smrti nastal zlom. Přehodnotila jsem život a došla jsem k závěru, že opravdu všechno jde.
Jak jsem již psala. 19. 9. 2010 nám odešla Vanesska. Bylo to náročné. Amálce bylo v té době cca 2,5 měsíce. Byla jsem prázdná, odmítala jsem ji, a tak skoro veškerou péči převzal manžel. Ten byl taky zoufalý. Přesto, že Vanesska nebyla jeho vlastní, bral ji tak a neskutečně mu změnila život.
Ráda bych ještě podotkla, že se vše semlelo 3 měsíce po našem návratu do Čech, takže to pro nás všechny bylo emocionální vypětí brutálního kalibru. Manžel neměl práci, což z části situaci řešilo, že se mohl o Amálku starat. Ještě před Vanessky smrtí jsem náhodou objevila webovky tanečního studia, kde shodou okolností přijímaly lektorku. Neváhala jsem a odpověděla a po prvním setkání mě přijaly. Svou první historickou hodinu v roli lektorky pole dance jsem učila 4 hodiny po Vanessky pohřbu. Tak jsem to chtěla. Už jsem neměla slzy, a nechtěla jsem být ani doma.
Dny plynuly, já navštěvovala obden psychologa a jakžtakž jsem se snažila znovu začít žít alespoň nějakým způsobem. A to do chvíle, než jsem začala mít zvláštní pocit, a tak jsem si 4 dny před očekávanou menstruací udělala test a okamžitě na mě vyskočily dvě čárky. Málem mne klepla pepka. Manžel nechápal. A nadšený rozhodně taky nebyl. Nejdřív jsme na sebe jen tupě koukali a pak bez skoro žádné debaty jsme se rozhodli, že půjdeme na potrat. Vše jsem tedy zařídila a dostala hned termín, jelikož jsem byla už v 6. týdnu.
Přijeli jsme do nemocnice a šla jsem ještě pro něco do lékárny, když tu náhle se mě zmocnil pláč. Vyšla jsem ven, muž na mě kouká a povídá: „Ty na to jít nechceš, viď?“. Koukám na něj a nic neříkám. Obejmul mě a řekl, že ani on nechce, abych na zákrok chodila. Šla jsem tedy na příjem, kde jsem celá uřvaná vysvětlovala sestřičce, že jsem si to rozmysleli a že si toho ťudlu malýho necháme. Poslala mě za mým gynekologem, který mi jen s úsměvem podal papírek s termínem porodu 7. 7. 2011. Máme ten červenec něco jako druhé Vánoce - děda 1. 7., táta 2. 7., manžel 14. 7. a Amálka 15. 7. 
Jeli jsme celí ubrečení domů. Tam mi došlo, jak to uděláme. Právě jsem našla svou vysněnou práci, manžel měl celkem nic moc práci. Nakonec jsem si řekla, že mé „nebohé kurzistky“ budu mučit tzv. „ze židle“. Přečkali jsme první Vánoce bez Vanessky, první Vánoce Amálky a moje další Vánoce jako těhule. Dokonce jsem přežila 10denní návštěvu tchyně (o té zase jindy ). Dál jsem učila, začala jsem se víc věnovat Amálce, přečkali jsme s manželem menší krizi i nedostatek financí. Bez mrknutí oka tu bylo skoro léto. Stále jsem učila, s pupkem ze židle. Kurzistky se divily, jak to dělám, že jsem tak hubená a pořád fit. Naplánovala jsem si, že hned po šestinedělí rozjedu Letní intenzivní kurz. Nicméně jsem najednou byla v 38. týdnu a zdaleka nic nenasvědčovalo tomu, že bych snad porodila sama od sebe (Amálku mi vyvoláváli).
25. 6. v pátek jsem na poslední hodině své kurzistky prosila, ať si přejí, abych porodila. V sobotu ráno jsme jeli na velký nákup, dala jsem si super koupel, pleťovou masku a další ženské procedůry, a zrovna pak stojím u lednice, když tu najednou kde nic, tu nic - kontrakce. Říkám si: „tý joo, holka, chvilku počkej, jestli to je ono“, čekám… a je to ono. Říkám manželovi skypujícímu s USA 
, že mám kontrakci. Klasická reakce - jedeme, jedeme. Zarážím ho se slovy, že rozhodně nepojedu do porodnice hned, abych tam zase bůhvíjak dlouho prodýchávala kontrakce, když je můžu zrovna tak dobře prodýchávat doma, a že pojedeme až budu mít kontrakce po cca 3 minutách (bydlíme kousek od porodnice).
Po dlouhém přemlouvání jsme vyjeli cca ve 22.30. Šla jsem na příjem, natočili mi monitor a v 23.15 jsem šla na sál. Nebavilo mě ležet a říkala jsem si, že když je to poslední porod, že si ho užiji. Skoro všechny kontrakce jsem dala uvolněná ve stoje. A to vše spolu se sprchováním pomohlo tomu, že se v 01.50 po půlnoci narodil Patrick Lee Přesto, že měl jen 2680 g v 39. tt, nic nám nebránilo v tom, abychom s váhou 2800 g šli za 3 dny domů. Užila jsem si 5 týdnů doma a 1. 8. jsem zase stála v práci, připravená učit. Mezitím uteklo 6 měsíců. Náš malý Patríček ma 74 cm a 8,5 kg, má taky 3 zuby, snaží se lézt rovnou po kolínkách… a je to mamánek Manžel sehnal dobrou práci a Amálka se mnou chodí občas tančit A moje práce? Snažím se otevřít další pobočku mého tanečního studia. A vyřešila jsem i absenci babiček. Vymyslela jsem kurzy s hlídáním dětí a ty svoje si beru s sebou
Maminky, je toho občas hodně, ale všechno se dá pomocí pozitivního myšlení zvládnout. A stoprocentně platí: je-li šťastná máma, pak jsou šťastné děti i manžel
Přečtěte si také
Je mi 35 a děti nikdy mít nechci. Maminka mi kvůli tomu přestala volat
- Anonymní
- 09.11.26
- 432
Když jsem mamince oznámila, že děti nejspíš nikdy mít nebudu, rozplakala se. Nešlo o žádnou tragickou diagnózu ani o problém s plodností. Prostě jsem jí řekla, že se matkou stát nechci. Je mi 35,...
Odmítla jsem podepsat předmanželskou smlouvu. Přítel kvůli tomu zrušil svatbu
- Anonymní
- 09.11.26
- 526
Je mi třicet, mám dobře placenou práci, vlastní názor a do svatby s Martinem mi zbývalo jen několik měsíců. Předmanželskou smlouvu jsem původně nepovažovala za žádný problém. Přítel má podnikání,...
„Já brusle neměl, vy taky ne!“ Manžel závidí vlastním dětem příležitosti
- Anonymní
- 09.11.26
- 244
Mateřství je neustálý tanec na minovém poli, kde nikdy nevíte, jaká zdánlivě nevinná aktivita spustí doma výbuch. Člověk chce dětem udělat hezké odpoledne, vyrazit za pohybem a zabavit je, a místo...
Jsem tlustá, ale zdravá. Tuhle větu jsem si opakovala, dokud mě neusadil lékař
- Anonymní
- 09.11.26
- 318
„Máš skoro sto kilo, neměla bys s tím už něco dělat?“ zeptala se mě máma, když jsem si u ní vloni o Vánocích přidávala bramborový salát. Protočila jsem oči a odpověděla svou oblíbenou větou: Jsem...
„Jsem úplně blbej,“ řekl syn po testech Cermatu. Přitom má ve škole jedničky
- Anonymní
- 09.11.26
- 191
„Mami, já jsem asi úplně blbej. Na tu střední se nikdy nedostanu.“ Tohle mi řekl syn, když si doma prohlédl výsledky prvních přijímaček nanečisto. Bylo teprve v říjnu, do skutečných zkoušek zbývalo...
Přítel chce v posteli věci, které mi vadí. Navrhla jsem mu raději trojku
- Anonymní
- 08.11.26
- 3687
Je mi 25 let, přítele miluju a náš vztah mi až donedávna připadal téměř dokonalý. Jenže v poslední době se naše intimní představy začínají dost rozcházet. On by chtěl experimentovat způsobem, který...
Za bráchu jsem platila tisíce. Pak jsem zjistila, co o mně vykládá doma
- Anonymní
- 08.11.26
- 2564
„Pošli mi to, prosím tě, až budeš doma. Teď u sebe nemám kartu,“ řekl mi brácha Patrik, když jsme stáli u pokladny v supermarketu. V košíku měl nákup za skoro dva tisíce, včetně drahého alkoholu a...
Syn mi ve třech letech řekl, že už jednou umřel. Pak popsal svou smrt
- Anonymní
- 08.11.26
- 1813
„Maminko, já už jsem jednou umřel. Ale potom jsem se narodil tobě.“ Když mi tohle řekl můj tříletý syn, nejdřív jsem se zasmála. Myslela jsem, že si něco vymyslel nebo opakuje scénu z pohádky....
Zeť zabavil dceři klíče: Dokud nebudou vyžehlené košile, nikam nepůjdeš!
- Anonymní
- 08.11.26
- 1990
Rodina by měla být bezpečný přístav, místo, kde vás druzí podporují a kde se cítíte milovaní takoví, jací jste. Jenže někdy se z domova stane vězení a z partnera dozorce, který si diktuje pravidla...
Šlápla jsem v metru na nohu bosému cestujícímu. „Jste jako slon!“ Ječel
- Anonymní
- 08.11.26
- 1700
Ranní spěch v pražském metru dokáže prověřit nervy snad každého cestujícího. Když k tomu přičtete zpožděný vlak, tepovku na sto dvaceti a vidinu prošvihnuté ranní porady, jednáte ve zkratu. Jenže...
