Všechno jde
- O životě
- netkaa
- 21.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Svůj nejsmutnější příběh jsem vám již pověděla. Ráda bych motivovala maminky, na které je toho všeho hodně. Dlouhá léta jsem si pořád stěžovala a stěžovala, pak najednou asi rok po Vanessky smrti nastal zlom. Přehodnotila jsem život a došla jsem k závěru, že opravdu všechno jde.
Jak jsem již psala. 19. 9. 2010 nám odešla Vanesska. Bylo to náročné. Amálce bylo v té době cca 2,5 měsíce. Byla jsem prázdná, odmítala jsem ji, a tak skoro veškerou péči převzal manžel. Ten byl taky zoufalý. Přesto, že Vanesska nebyla jeho vlastní, bral ji tak a neskutečně mu změnila život.
Ráda bych ještě podotkla, že se vše semlelo 3 měsíce po našem návratu do Čech, takže to pro nás všechny bylo emocionální vypětí brutálního kalibru. Manžel neměl práci, což z části situaci řešilo, že se mohl o Amálku starat. Ještě před Vanessky smrtí jsem náhodou objevila webovky tanečního studia, kde shodou okolností přijímaly lektorku. Neváhala jsem a odpověděla a po prvním setkání mě přijaly. Svou první historickou hodinu v roli lektorky pole dance jsem učila 4 hodiny po Vanessky pohřbu. Tak jsem to chtěla. Už jsem neměla slzy, a nechtěla jsem být ani doma.
Dny plynuly, já navštěvovala obden psychologa a jakžtakž jsem se snažila znovu začít žít alespoň nějakým způsobem. A to do chvíle, než jsem začala mít zvláštní pocit, a tak jsem si 4 dny před očekávanou menstruací udělala test a okamžitě na mě vyskočily dvě čárky. Málem mne klepla pepka. Manžel nechápal. A nadšený rozhodně taky nebyl. Nejdřív jsme na sebe jen tupě koukali a pak bez skoro žádné debaty jsme se rozhodli, že půjdeme na potrat. Vše jsem tedy zařídila a dostala hned termín, jelikož jsem byla už v 6. týdnu.
Přijeli jsme do nemocnice a šla jsem ještě pro něco do lékárny, když tu náhle se mě zmocnil pláč. Vyšla jsem ven, muž na mě kouká a povídá: „Ty na to jít nechceš, viď?“. Koukám na něj a nic neříkám. Obejmul mě a řekl, že ani on nechce, abych na zákrok chodila. Šla jsem tedy na příjem, kde jsem celá uřvaná vysvětlovala sestřičce, že jsem si to rozmysleli a že si toho ťudlu malýho necháme. Poslala mě za mým gynekologem, který mi jen s úsměvem podal papírek s termínem porodu 7. 7. 2011. Máme ten červenec něco jako druhé Vánoce - děda 1. 7., táta 2. 7., manžel 14. 7. a Amálka 15. 7. 
Jeli jsme celí ubrečení domů. Tam mi došlo, jak to uděláme. Právě jsem našla svou vysněnou práci, manžel měl celkem nic moc práci. Nakonec jsem si řekla, že mé „nebohé kurzistky“ budu mučit tzv. „ze židle“. Přečkali jsme první Vánoce bez Vanessky, první Vánoce Amálky a moje další Vánoce jako těhule. Dokonce jsem přežila 10denní návštěvu tchyně (o té zase jindy ). Dál jsem učila, začala jsem se víc věnovat Amálce, přečkali jsme s manželem menší krizi i nedostatek financí. Bez mrknutí oka tu bylo skoro léto. Stále jsem učila, s pupkem ze židle. Kurzistky se divily, jak to dělám, že jsem tak hubená a pořád fit. Naplánovala jsem si, že hned po šestinedělí rozjedu Letní intenzivní kurz. Nicméně jsem najednou byla v 38. týdnu a zdaleka nic nenasvědčovalo tomu, že bych snad porodila sama od sebe (Amálku mi vyvoláváli).
25. 6. v pátek jsem na poslední hodině své kurzistky prosila, ať si přejí, abych porodila. V sobotu ráno jsme jeli na velký nákup, dala jsem si super koupel, pleťovou masku a další ženské procedůry, a zrovna pak stojím u lednice, když tu najednou kde nic, tu nic - kontrakce. Říkám si: „tý joo, holka, chvilku počkej, jestli to je ono“, čekám… a je to ono. Říkám manželovi skypujícímu s USA 
, že mám kontrakci. Klasická reakce - jedeme, jedeme. Zarážím ho se slovy, že rozhodně nepojedu do porodnice hned, abych tam zase bůhvíjak dlouho prodýchávala kontrakce, když je můžu zrovna tak dobře prodýchávat doma, a že pojedeme až budu mít kontrakce po cca 3 minutách (bydlíme kousek od porodnice).
Po dlouhém přemlouvání jsme vyjeli cca ve 22.30. Šla jsem na příjem, natočili mi monitor a v 23.15 jsem šla na sál. Nebavilo mě ležet a říkala jsem si, že když je to poslední porod, že si ho užiji. Skoro všechny kontrakce jsem dala uvolněná ve stoje. A to vše spolu se sprchováním pomohlo tomu, že se v 01.50 po půlnoci narodil Patrick Lee Přesto, že měl jen 2680 g v 39. tt, nic nám nebránilo v tom, abychom s váhou 2800 g šli za 3 dny domů. Užila jsem si 5 týdnů doma a 1. 8. jsem zase stála v práci, připravená učit. Mezitím uteklo 6 měsíců. Náš malý Patríček ma 74 cm a 8,5 kg, má taky 3 zuby, snaží se lézt rovnou po kolínkách… a je to mamánek Manžel sehnal dobrou práci a Amálka se mnou chodí občas tančit A moje práce? Snažím se otevřít další pobočku mého tanečního studia. A vyřešila jsem i absenci babiček. Vymyslela jsem kurzy s hlídáním dětí a ty svoje si beru s sebou
Maminky, je toho občas hodně, ale všechno se dá pomocí pozitivního myšlení zvládnout. A stoprocentně platí: je-li šťastná máma, pak jsou šťastné děti i manžel
Přečtěte si také
Po rozvodu jsem zůstala sama. Můj exmanžel poštval naše přátele proti mně
- Anonymní
- 09.06.26
- 1541
Teprve po rozvodu mi došlo, co byl můj muž vlastně zač. Vždycky jsme byli hodně společenští a měli spoustu přátel. Jenže většina z nich byla společná. Nikdy by mě nenapadlo, že po rozvodu se téměř...
Máma je v lázních, nemocný táta zůstal na mně. Mé bezdětné sestry prý nemají čas
- Anonymní
- 09.06.26
- 991
Mám tři děti ve věku 5, 7 a 10 let. K tomu pracuji jako OSVČ, provozuji eshop a ještě rozjíždím další pracovní projekt. Práce mám nad hlavu. A do toho mi před týdnem zavolala mamka, že jí schválili...
Noví sousedé nás přivádějí k šílenství. Hluk a večírky nám ničí život
- Anonymní
- 09.06.26
- 1044
Když se naši dnes už bývalí sousedé odstěhovali, věřili jsme, že ti noví budou stejně milí a přátelští. Bohužel jsme se spletli. Nejenže nás ani nepozdraví, ale z jejich zahrady se neustále line...
Manželova dcera chce tábor za 20 tisíc. Její matka očekává, že vše zaplatí on
- Anonymní
- 09.06.26
- 976
Nikdy bych nevěřila, jak složité je, když se s tím pravým potkáte až později. Oba máte za sebou nějakou minulost, jste rozvedení a máte děti z předchozích vztahů. Pak si pořídíte ještě jedno...
V našem obýváku smrdí cizí ponožky a moje dcera kvůli němu nejí
- Anonymní
- 09.06.26
- 1345
Je to tady, přátelé. Čas, kterého jsem se děsila od chvíle, kdy mi v porodnici ukázali tu malou růžovou holčičku. Moje patnáctiletá dcera má kluka. A není to žádné dětské „chodíme spolu“ za ruku...
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 7995
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 1010
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 751
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 2288
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 5144
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
