Život za život
- O životě
- netkaa
- 16.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh pojednává o smrti mé skoro šestileté dcery v období krátce po šestinedělí s dcerou druhou a otěhotnění s třetím dítětem v tu samou dobu. Život je plný zkoušek. Při dni zúčtování se tak naše duše postaví před soud, zda všechny zkoušky byly splněné či nikoli.
3. prosince 2004 se narodila Vanesska. Přestože se narodila v terminu (40+5), byla malý drobínek s porodní váhou 2550 g a 48 cm. Byla nádherná. Čas plynul a u Vanessky se začal projevovat záhadný syndrom. Po sérii různých vyšetření se příčina neprokázala a jisté obtíže samy od sebe ustaly. Až do roku 2007, kdy jednoho podzimního odpoledne dostala z ničeho nic 11 epileptických záchvatů. Měsíc jsme byly na JIPce a další měsíc na neurologickém oddělení. Další vyšetření, několik magnetických rezonancí mozku a lumbální punkce. Výsledek – nespecifický nález v levé mozkové hemisféře. Nebyl to ovšem nádor. Vypadalo to jako shluk jejích vlastních buněk. Lékaři nevěděli. Dostaly jsme antiepileptika a musely docházet na kontrolní hospitalizace.
V roce 2009 jsem potkala svého manžela a s Vanesskou jsme se odstěhovali za ním do zahraničí. Otěhotněla jsem přes antikoncepci. Vynutila jsem si porod v ČR, kam jsme se tedy před porodem opět přestěhovali a 15. 7. 2010, den po manželových narozeninách, se narodila moje druhá dcerka Amálka. Vanesska se i přes svůj velký handicap (byla na tom velmi špatně motoricky a bylo zasažené i řečové centrum) z malé sestřičky moc radovala. Užili jsme si všichni čtyři nádherné lěto. Mezitím vším jsem pro Vanessku zařídila speciální školku. Nemohla se dočkat 
1. 9. konečně nastoupila do školky. Byla nadšená! Bohužel byla ve školce třikrát. Z pátku na sobotu 3. 9. 2010 dostala veliký epi záchvat a skončila opět na Jipce. Tentokrát byl ovšem průběh jiný. Vůbec se po záchvatu nezlepšovala. Pro mě znamenalo vše kompletní blázinec.
Měla jsem nepopsatelný strach o Vanessku, ale nemohla jsem s ní v nemocnici být, protože Amálce bylo cca 8. týdnů a stále jsem kojila a manžel je Američan a vůbec nemluví česky a personál nemocnice k němu nebyl nijak vlídný. Cestovala jsem tedy několikrát denně mezi kojením a motolskou nemocnicí. V úterý jsem přijela za Vanesskou a ona měla konstantní epileptické záchvaty. Lékař nám řekl, že pokud nezačne reagovat na léčbu, budou ji muset uvést do umělého spánku. Pod narkózou jí tedy zavedli centrální katetr a po probuzení jsme zjistili, že je ochrnutá na levou stranu těla. Začala další léčba, po které se zlepšovala. Začala jsem opět doufat, že bude v pořádku.
Po dlouhých 14 dnech, když jsme u ní opět po obědě byli, měla chuť na vše, co měla ráda. Ve čtvrtek ráno spala a měla plánovanou další magnetickou rezonanci. Jela jsem tedy domů kojit. Když jsme se po obědě vrátili, byly Vanessky věci na posteli. Lékař nám řekl, že upadla do bezvědomí, rezonanci provedli akutně, tam jim zkolabovala a museli ji resuscitovat. Byla na ARU. Čekali jsme několik hodin, než ji zavedli sondu do mozku. Poslali nás domů s tím, ať si večer zavoláme. Večer jsem volala a bylo mi řečeno, ať se přijedeme rozloučit, protože jí klesá krevní tlak.
Nedokážu pořádně popsat jaký to byl pocit, když jsem se loučila s tím malým človíčkem s oholenou hlavou, připojeným na přístroje. Rozloučili jsme se a jeli domů. Brala jsem to jako ukončenou věc a jen jsem dvakrát denně volala na ARO, jak situace vypadá. Vanessky srdíčko dotlouklo v neděli 19. 9. krátce po 12. hodině. 27. 9. Byl pohřeb. Na konci října jsem zjistila, že jsem již 6 týdnů těhotná. Byla jsem rozhodnutá jít na potrat. V den výkonu jsme si to s manželem rozmysleli a 26. 6. 2011 se nám narodil nádherný syn Patrick
Vanesska si vždycky přála brášku!
Paradoxně již neberu smrt jako tragédii. Byla to její volba odejít a nám umožnila být lepšími rodiči.
Přečtěte si také
Po rozvodu jsem zůstala sama. Můj exmanžel poštval naše přátele proti mně
- Anonymní
- 09.06.26
- 593
Teprve po rozvodu mi došlo, co byl můj muž vlastně zač. Vždycky jsme byli hodně společenští a měli spoustu přátel. Jenže většina z nich byla společná. Nikdy by mě nenapadlo, že po rozvodu se téměř...
Máma je v lázních, nemocný táta zůstal na mně. Mé bezdětné sestry prý nemají čas
- Anonymní
- 09.06.26
- 439
Mám tři děti ve věku 5, 7 a 10 let. K tomu pracuji jako OSVČ, provozuji eshop a ještě rozjíždím další pracovní projekt. Práce mám nad hlavu. A do toho mi před týdnem zavolala mamka, že jí schválili...
Noví sousedé nás přivádějí k šílenství. Hluk a večírky nám ničí život
- Anonymní
- 09.06.26
- 322
Když se naši dnes už bývalí sousedé odstěhovali, věřili jsme, že ti noví budou stejně milí a přátelští. Bohužel jsme se spletli. Nejenže nás ani nepozdraví, ale z jejich zahrady se neustále line...
Manželova dcera chce tábor za 20 tisíc. Její matka očekává, že vše zaplatí on
- Anonymní
- 09.06.26
- 407
Nikdy bych nevěřila, jak složité je, když se s tím pravým potkáte až později. Oba máte za sebou nějakou minulost, jste rozvedení a máte děti z předchozích vztahů. Pak si pořídíte ještě jedno...
V našem obýváku smrdí cizí ponožky a moje dcera kvůli němu nejí
- Anonymní
- 09.06.26
- 622
Je to tady, přátelé. Čas, kterého jsem se děsila od chvíle, kdy mi v porodnici ukázali tu malou růžovou holčičku. Moje patnáctiletá dcera má kluka. A není to žádné dětské „chodíme spolu“ za ruku...
Přítel ztratil práci a přestal o sebe pečovat. Začíná mi být fyzicky odporný
- Anonymní
- 08.06.26
- 7271
Dokud Lukáš pracoval, byl to skvělý chlap, se kterým byla legrace a navíc dobře vypadal. Ještě před pár lety mi ho kamarádky skoro záviděly. Měl energii, sportoval, zajímal se o svět kolem sebe a...
Apokalypsa jménem červen: Výrobky z odpadu o půlnoci a EduPage na infarkt
- Anonymní
- 08.06.26
- 905
Milé maminky, taky máte pocit, že červen vynalezl někdo, kdo upřímně, hluboce a z celého srdce nenávidí rodiče školních dětí? Protože já už regulérně melu z posledního a v kalendáři škrtám dny jako...
Mluvči, dělači a já: Z deníčku ženy, která nesnáší tiskové konference
- SOVIČKA93
- 08.06.26
- 663
Sedím večer u čaje, za oknem se prohání letní vánek, a v hlavě mi zní věta, kterou jsem dneska slyšela snad šestkrát: „To by chtělo udělat.“ Ta věta ve mně spouští zvláštní alergickou reakci. Ne na...
Manžel mě vytáčí i tím, jak dýchá. Kam se poděl chlap, kterého jsem si brala?
- Anonymní
- 08.06.26
- 2021
Jsme spolu s manželem dvanáct let. Máme dvě relativně zdravé děti, hypotéku na krku, auto na leasing a... stereotyp tak hustý, že by se dal krájet motorovou pilou. Sedím v kuchyni, koukám na něj,...
Máma mě od svatby s cizincem odrazovala. Teprve po letech jí dávám za pravdu
- Anonymní
- 07.06.26
- 4935
Když jsem začala chodit s Lucasem, máma mi říkala, že jsem blázen. Lucas je Angličan, ale jeho kořeny jsou mnohem pestřejší. Přišel mi atraktivní, rád cestoval a byla s ním legrace. A tak jsem...
Přeji hodně štěstí v životě 
aby umírali děti a byly nemocné 
Hodne stesti 
by přece pán bůh nedovolil 