Život za život
- O životě
- netkaa
- 16.01.12
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Příběh pojednává o smrti mé skoro šestileté dcery v období krátce po šestinedělí s dcerou druhou a otěhotnění s třetím dítětem v tu samou dobu. Život je plný zkoušek. Při dni zúčtování se tak naše duše postaví před soud, zda všechny zkoušky byly splněné či nikoli.
3. prosince 2004 se narodila Vanesska. Přestože se narodila v terminu (40+5), byla malý drobínek s porodní váhou 2550 g a 48 cm. Byla nádherná. Čas plynul a u Vanessky se začal projevovat záhadný syndrom. Po sérii různých vyšetření se příčina neprokázala a jisté obtíže samy od sebe ustaly. Až do roku 2007, kdy jednoho podzimního odpoledne dostala z ničeho nic 11 epileptických záchvatů. Měsíc jsme byly na JIPce a další měsíc na neurologickém oddělení. Další vyšetření, několik magnetických rezonancí mozku a lumbální punkce. Výsledek – nespecifický nález v levé mozkové hemisféře. Nebyl to ovšem nádor. Vypadalo to jako shluk jejích vlastních buněk. Lékaři nevěděli. Dostaly jsme antiepileptika a musely docházet na kontrolní hospitalizace.
V roce 2009 jsem potkala svého manžela a s Vanesskou jsme se odstěhovali za ním do zahraničí. Otěhotněla jsem přes antikoncepci. Vynutila jsem si porod v ČR, kam jsme se tedy před porodem opět přestěhovali a 15. 7. 2010, den po manželových narozeninách, se narodila moje druhá dcerka Amálka. Vanesska se i přes svůj velký handicap (byla na tom velmi špatně motoricky a bylo zasažené i řečové centrum) z malé sestřičky moc radovala. Užili jsme si všichni čtyři nádherné lěto. Mezitím vším jsem pro Vanessku zařídila speciální školku. Nemohla se dočkat 
1. 9. konečně nastoupila do školky. Byla nadšená! Bohužel byla ve školce třikrát. Z pátku na sobotu 3. 9. 2010 dostala veliký epi záchvat a skončila opět na Jipce. Tentokrát byl ovšem průběh jiný. Vůbec se po záchvatu nezlepšovala. Pro mě znamenalo vše kompletní blázinec.
Měla jsem nepopsatelný strach o Vanessku, ale nemohla jsem s ní v nemocnici být, protože Amálce bylo cca 8. týdnů a stále jsem kojila a manžel je Američan a vůbec nemluví česky a personál nemocnice k němu nebyl nijak vlídný. Cestovala jsem tedy několikrát denně mezi kojením a motolskou nemocnicí. V úterý jsem přijela za Vanesskou a ona měla konstantní epileptické záchvaty. Lékař nám řekl, že pokud nezačne reagovat na léčbu, budou ji muset uvést do umělého spánku. Pod narkózou jí tedy zavedli centrální katetr a po probuzení jsme zjistili, že je ochrnutá na levou stranu těla. Začala další léčba, po které se zlepšovala. Začala jsem opět doufat, že bude v pořádku.
Po dlouhých 14 dnech, když jsme u ní opět po obědě byli, měla chuť na vše, co měla ráda. Ve čtvrtek ráno spala a měla plánovanou další magnetickou rezonanci. Jela jsem tedy domů kojit. Když jsme se po obědě vrátili, byly Vanessky věci na posteli. Lékař nám řekl, že upadla do bezvědomí, rezonanci provedli akutně, tam jim zkolabovala a museli ji resuscitovat. Byla na ARU. Čekali jsme několik hodin, než ji zavedli sondu do mozku. Poslali nás domů s tím, ať si večer zavoláme. Večer jsem volala a bylo mi řečeno, ať se přijedeme rozloučit, protože jí klesá krevní tlak.
Nedokážu pořádně popsat jaký to byl pocit, když jsem se loučila s tím malým človíčkem s oholenou hlavou, připojeným na přístroje. Rozloučili jsme se a jeli domů. Brala jsem to jako ukončenou věc a jen jsem dvakrát denně volala na ARO, jak situace vypadá. Vanessky srdíčko dotlouklo v neděli 19. 9. krátce po 12. hodině. 27. 9. Byl pohřeb. Na konci října jsem zjistila, že jsem již 6 týdnů těhotná. Byla jsem rozhodnutá jít na potrat. V den výkonu jsme si to s manželem rozmysleli a 26. 6. 2011 se nám narodil nádherný syn Patrick
Vanesska si vždycky přála brášku!
Paradoxně již neberu smrt jako tragédii. Byla to její volba odejít a nám umožnila být lepšími rodiči.
Přečtěte si také
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 448
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 340
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 627
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1096
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 225
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...
S podzimem mi docházejí síly. Manžel říká, že jsem jen líná
- Anonymní
- 10.11.26
- 1259
Ještě v září jsem po práci zvládala hřiště, nákup i večerní povídání. Teď odemykám byt a přemýšlím, co můžu odložit na zítřek, abych si mohla co nejdřív lehnout. Nevím přesně, co se se mnou děje....
Na Vánoce bude s manželkou. Já zase čekám, jestli mi vůbec napíše
- Anonymní
- 10.11.26
- 1023
Čekají mě druhé Vánoce ve vztahu se ženatým mužem. Loni jsem si namlouvala, že ty další už prožiju jinak. Letos pro něj mám koupený dárek a znovu poslouchám, proč se přes svátky skoro neuvidíme....
Je mi 30, nikdy jsem netoužila po sexu. Jsem vadný kus?
- Anonymní
- 10.11.26
- 768
Je mi třicet, nemám partnera a sex mě nikdy nezajímal. Zatímco moje kamarádky už na střední škole řešily první kluky, líbání a později společné bydlení, já jsem přemýšlela úplně o jiných věcech....
Odmítli jsme dům, který nám tchyně vybrala. Vyhodila nás na dlažbu
- Anonymní
- 10.11.26
- 1439
Odstěhovat se k rodičům nebo prarodičům sice zní jako skvělý finanční plán, jak nastartovat rodinný rozpočet, ale málokdy to končí idylicky. Vlastní střecha nad hlavou a svoboda jsou sice k...
Vyhoření: Mám všechno, co jsem v životě chtěla. A nebo ne?
- Anonymní
- 10.11.26
- 681
Každý den žijeme v iluzi, že život má nějaký předepsaný scénář. Splníte položky na seznamu – fajn manžel, dvě děti, práce z domova – a čekáte, že se dostaví pocit naplnění a štěstí. Místo toho se...
Přeji hodně štěstí v životě 
aby umírali děti a byly nemocné 
Hodne stesti 
by přece pán bůh nedovolil 