Vysněný chlap

Po nově příchozích jsem požadovala polibek k svátku a ani jeho jsem tehdy nevynechala. Ochotně mě políbil na tvář, ale to mi nestačilo - jen jeden polibek?! Celý ten den jsem za ním běhala a chtěla další a další… Ten den začala láska - nás obou. Začali jsme spolu chodit a já počítala každý den s ním, jelikož když je člověk mladý, je pro něj každý den s partnerem něco neuvěřitelného 

Poznávali jsme se blíž a blíž a já zjistila, že vůbec není namyšlený frajer, ale úplný opak. Měl srdce na pravém místě, každému rád a ochotně pomohl…opravdu byl neuvěřitelný člověk. Po několika týdnech mi řekl, že by si mě chtěl vzít a mít se mnou rodinu. Tehdy jako puberťačka jsem tomu nevěnovala pozornost, spíš jsem to brala jako krásný vtip a poslouchat to stále dokola mi nevadilo. Nosil mi růže, kolikrát i v noci, když se mu nechtělo jít spát… Zažívala jsem nejkrásnější první lásku plnou romantiky, která mi změnila celý život.

Asi po roce musel jít na vojnu, poslední nástup vojáků, pak se povinná služba zrušila. Celý měsíc až do přísahy bez kontaktu, bez polibku, bez něj?! Musela jsem to nějak zvládnout, ale tehdy moje mladická nerozvážnost a chtíč byly silnější a já začala menšími úlety - byla jsem mu nevěrná! Láska z mé strany se pomalu začala vytrácet a úlety se stávaly častějšími. I přesto, že o všem věděl, vytrvával a odpouštěl. Byl mi stále věrný a stále mě miloval. Možná to bylo tím, že byl starší, tak doufal v moji nápravu, která se ovšem nekonala a přesně po 3 letech mi dal sbohem.

Moc jsem to oplakala a nevěřila jsem, že mě opustil, ale je mi jasné, že jsem nemohla čekat nic jiného za své chování, za to věčné hrání si s ním. Dlouho jsem se nechtěla smířit s jeho odchodem. Po 3 týdnech jako by mi bodnul kudlu do srdce - začal si s holkou, která se vydávala za moji kamarádku, která mi měla pomoci mi ho vrátit a sama ho chtěla pro sebe. Bylo to definitivní, on svá rozhodnutí nemění!

Musela jsem začít znovu žít bez něj. Zdálo se, že se mi snad i daří. O mužské jsem neměla nouzi, ale vše bylo jen na pár dní či týdnů. Až teprve kolem 18 let jsem potkala stejně starého klučinu, který byl pohledný sportovec a se kterým začala naše budoucnost. Nic mě ve vztahu nepřekvapovalo, neříkal mi nic krásného po milování, nezůstával se mnou v objetí, nenosil mi růže. Romantika nebyla žádná, přesto jsem s ním zůstávala. V 19 letech se nám narodila holčička. Říkala jsem si, že tohle už je asi navždy. Tak nějak všechno plynulo, každý den byl stejný .Asi rok po narození dcery začaly hádky, spory s jeho rodiči, nebylo to jako na začátku.

Po 5 letech téměř žádné komunikace s první láskou mi to nedalo a esemeska byla na světě: „Jak se máš? Co je nového? Nechceš jít na kafe?“ A do několika dnů jsme opravdu na kafe šli. Moc se změnil, byl starší, dlouhé vlasy, hodně zmužněl - jiný člověk se stejnou povahou - tou úžasnou povahou. Vyslechl mě a přesto, že se mi snažil pomoci, já už věděla, že ho chci zpět, že moje srdíčko nezapomnělo. Netrvalo to ani měsíc a otec mé dcery si balil věci a stěhoval se k rodičům. Začal nový život, nové poznávání, společné bydlení. Dcera si musela zvykat, byla ještě maličká, ale věděla, že něco není v pořádku a najednou doma nebyl táta, ale cizí člověk. Začátky byly těžké, přesto to stálo za to. Po půl roce soužití jsem otěhotněla - miminko bylo chtěné, poté koupení domečku a jeho následná oprava a před narozením druhé dcery i svatba.

Všechno je pro mě stále jako sen, každý den mne můj manžel překvapuje něčím novým, něčím krásným. Miluji ho víc a víc a už teď se těším na společné stáří, jelikož s ním bude stáří to nejkrásnější…