Ve mně to zůstane navždy
- O životě
- mobycek
- 16.07.11
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Jsem sama, tak mám čas zase přemýšlet. Všechno začalo ještě v dětství, kdy člověk neví, co je život. Bylo mi 8 let, naši se rozváděli a já se stěhovala s mámou přes celou republiku pryč od táty a bráchy a celé rodiny. Máma si našla nového přítele, který se pro mě měl stát údajným otcem!
Tak nějak jsem se pokoušela žít, nastoupila jsem do nové školy, mezi nové děti, které mě nechtěly zase tak moc přijmout mezi sebe, jelikož jsem byla jiná, ale přesto si myslím, že se v rámci možností i povedlo.
S máminým přítelem jsme taky relativně vycházeli, akorát jsem nechápala jeho oblibu ve zbraních, jeho názory na svět a jeho obdiv vůči Hitlerovi (naštěstí nikde nějaké hákové kříže atd. neměl), tuhle etapu té doby jsem ve svém věku asi ještě pochopit nemohla, ale upřímně, příjemné mi to nebylo.
Vše začalo asi tak v létě, kdy bylo dost práce na zahradě a já mu uklidila ze své dobré vůle dílnu, tedy spíš jsem jen zametla a oprášila prach a on mi na oplátku nabídl, že se spolu večer můžeme jít vykoupat. Tehdy mi to nebylo divné a ani mámě, bych řekla, že to nevadilo. Ten večer bych nejradši vrátila - bohužel, už to nejde. Ve vaně mě začal osáhavat, líbat. A k tomu všemu dodal, že to bude naše tajemství a jestli to řeknu, tak jeho zavřou a mě dají do dětského domova. Věřila jsem tomu, a tak jsem mlčela. Vše pokračovalo pokaždé, když máma nebyla doma - další osahávání, líbání, ukájel se na mě! Bohužel mi to tehdy nepřišlo nenormální, jelikož mi pokaždé říkal, že tohle otcové s dcerami dělají. A já byla tak hloupá a mlčela jsem klidně dál.
Asi po třech letech jsem to řekla kamarádce, která mi řekla, že to rozhodně normální není a ať to někomu řeknu, ale já to neměla komu říct, i přesto, že jsem měla toho nejlepšího tátu na světě a mohla mu říct vše, ale přece bych se mu nesvěřila s tímhle!
Poslední prázdniny strávené u táty pro mě byly rozhodující v tom, že už jsem u mámy zůstat nechtěla. Vše jsem řekla své starší sestře a ta začala jednat. Máma mě dost odsuzovala za to, že od ní odcházím a nechápala proč, ale tohle by nepochopila. Za půl roku jsem odešla k tátovi a začalo být líp - konečně po dlouhých 4 letech nevědomí. Zkoušela jsem chodit k psychologovi, ale neúspěšně, pokaždé jsem to probrečela a vzdala jsem to. Se sestrou jsme to chtěly dát k soudu, ale táta nechtěl, chtěl mě chránit před tím prožít to zase a vyprávět vše před mámou a jejím přítelem.
Mámě jsem zkoušela psát o tom, co se stalo, aby mě pochopila, ale její nezájem o mě byl evidentní z dopisů, kde mi psala, že si za to můžu sama. Po nějaké době si ho vzala za manžela.
Přesto všechno jsem žila dál, i když jsem nejspíš psychicky byla dost nevyrovnaná a jsem i teď. Začala jsem se sebepoškozováním, kouření a upřímně mi bylo jedno, co bude s mým tělem a chlapi mě dost využívali.
V 19 letech jsem otěhotněla a začala přemýšlet nad jinými věcmi, než které se mi staly. Přesto to nikdy neskončí, chtěla bych pomstu pro něj, chtěla bych se mu podívat do očí a zeptat se proč?! Zničil mi život, zničil moje já, zničil mi můj sexuální život, přesto, že ho žiji, nikdy to nebude takové. Existuje někde spravedlnost pro něj?!
Nejhorší pro mě bylo zjištění, že si táta celou dobu dával za vinu, že za to může on, věděl to dlouho, že se něco děje, ale pokud bych nic neřekla já sama, nemohl s tím nic dělat.
Přečtěte si také
Dívám se, jak se syn se snachou uštvou. Pomoc ode mě ale odmítají
- babiMáňa
- 19.11.26
- 554
Když jsem synovi nabídla, že jim občas pohlídám děti, aby si se snachou mohli někam vyrazit, odpověděl mi, že dneska už se rodiny organizují jinak a že moje rady nepotřebují. Zůstala jsem stát s...
Kamarád mi závidí manželku. Kdyby věděl, jaké peklo máme doma
- Lavi.P
- 19.11.26
- 570
Minulý týden mi kamarád u piva zase záviděl, jakou mám doma manželku. Prý má štěstí, že se Martina tak stará o děti, vaří, uklízí, nakupuje a ještě mi každé ráno připravuje svačinu do práce. Jenže...
Moje první kolonoskopie aneb Proč bych příště šel jinam
- M_Vladim
- 19.11.26
- 409
Jak jsem absolvoval jsem a malá recenze pracoviště.
Po smrti maminky jsem nesnesitelná. Vadí mi děti, manžel i celý svět
- AnetaMar
- 19.11.26
- 208
Od smrti maminky jsem pořád podrážděná. Vadí mi hluk, otázky, nepořádek, manželovy poznámky i to, že po mně někdo něco chce. Nejraději bych se zavřela v pokoji a nikoho neviděla. Jenže mám dvě děti...
Porodila jsem v sedmnácti. Dodnes se stydím svléknout před manželem
- AnetaMar
- 19.11.26
- 396
Někdy se na sebe podívám do zrcadla a nejradši bych se zase rychle oblékla. Vadí mi břicho, povolená kůže i prsa, která už dávno nevypadají jako dřív. Je mi jednačtyřicet, mám dvě děti a pořád se...
Milenec mi slibuje rozvod, ale Vánoce chce zase trávit s manželkou
- Anonymní
- 18.11.26
- 1119
Už osm měsíců se scházím s ženatým mužem. Tvrdí, že jeho manželství je dávno mrtvé, že spolu žijí jen kvůli dětem a že jsem žena, se kterou chce zestárnout. Jenže pokaždé, když má udělat skutečný...
Je mi 40, ale rodičům se pořád bojím odporovat. Jejich strach mi ničí život
- Anonymní
- 18.11.26
- 813
„Ve čtyřiceti už bys měla být samostatná,“ říkám sama sobě den co den. Jenže já taková být nedokážu. Pořád žiju tak, jak chtějí moji stárnoucí rodiče, a připadám si jako malá holka. Už tolikrát...
Dcera odmítá jezdit k tchyni. Manžel mě obviňuje, že jsem ji proti ní poštvala
- Anonymní
- 18.11.26
- 752
Když se manžel dozvěděl, že naše dcera Eliška zase odmítá jet na víkend k babičce, obrátil se samozřejmě na mě. Podle něj jsem ji proti jeho mámě zmanipulovala a schválně ničím jejich vztah. Přitom...
Kolega mi očumuje zadek a má oplzlé narážky. Šéf ze mě udělal hysterku
- Anonymní
- 18.11.26
- 652
Už mě vážně nebaví chodit do práce s pocitem, že si musím dávat pozor nejen na to, co říkám, ale i na to, jak se otočím, co si obléknu a jestli se zrovna někdo nedívá na moje pozadí. Jeden kolega...
Děti chtějí Vánoce jako spolužáci. Já počítám, jestli zaplatím nájem
- Anonymní
- 18.11.26
- 552
Letos před Vánoci počítám každou stovku. Dárky pro děti koupit chci, ale nejdřív musím odložit na nájem, jídlo a zimní boty. Nejhůř nesu chvíle, kdy odmítnu malou radost a potom zjistím, že jejich...