Život mojí fenky
- Ostatní
- Rézina7
- 15.08.22
- načítám...
- Sledovat eMimino.cz
Chtěla bych se s Vámi podělit o život moji fenečky, která na tomto světě již není...
V naší rodině jsme vždy měli psa. Většinou jezevčíky. Moje mamka mi v mých 9 letech pořídila štěně krásného kříženého jezevčíka. Byla jsem šťastná, že ji mám. Jmenovala se Betinka.
Bylo to moje sluníčko. Byla tak nádherná, šikovná, hodná a samozřejmě i rozmazlená. Byly jsme spolu pořád, já ji milovala a ona milovala mě. Když jsem ještě chodila na ZŠ, tak mi chodila s mým dědou naproti ke škole. Vždy měla obrovskou radost a já též. Byly jsme spolu ve dne v noci noci.
Když jsem začala dojíždět na střední, tak mi chodila též s dědou naproti na autobusák. Nevím jak, ale vždy poznala, kterým autobusem jedu a věděla i v kolik hodin přijíždíme. Byla úžasná.
Když jsme se přestěhovali do baráčku k přehradě, tak měla nejraději když mohla štěkat a prohánět volavky. Tam byla tak šťastná. Chodily jsme na procházky, koukali na TV, povídaly si, prostě jsme si rozuměly.
Jak šel čas a já byla starší, našla jsem si přítele. Betinku si hned zamiloval a vůbec mu pes nevadil a o to víc mě to těšilo. Můj tchán též měl rád psiska a proto, když jsme k němu jeli, mohla i Betinka. Betinka si je všechny zamilovala, i mého přítele, protože vymýšlel výlety a dovolenou tak, aby mohla vždy s námi.
Jenže jak čas letí, tak všichni stárneme a Betinka obzvlášť. Ve svých 10 letech byla na velké operaci. Měla zánět dělohy. Na sále byla přes 8 hodin, bylo to neskutečně dlouhé, ale vše zvládla a bylo vše v pořádku. Ale jak šel čas dal, tak v necelých 16 jí zjistili rakovinu močového měchýře. Po vyšetření to bylo jasné, musela jsem ji nechat utratit.
Ten, kdo si tímhle musel projít, tak ví, jaké to je. Samozřejmě, že jsem to nechtěla, ale též jsem ji nechtěla trápit, když měla velké bolesti. Už to nebyla moje Betinka a ani neměla radost ze života. Vždy si ráda rozbalovala dárky a poslední Vánoce už neměla sílu. Můj teď již manžel mi našel na internetu krematorium, kde si mohu vybrat, jak ji chci pochovat. Těžké bylo vše zařídit, bolelo to. Vše jsem zarizovala, když ještě byla s námi. A bylo to těžké.
Den před utrácením jsem si to hodně vyčítala, protože nejvíce mě tížilo to, že já vím, kdy její konec nastane a co se bude dít. To mě tak bylo líto, že ona nevěděla. Ale večer a noc před tím vším, to asi ze mě cítila. Byla klidná, povídala jsem ji, vyprávěla a mazlila. Asi věděla, k čemu se chystám. Co jí chci udělat…
Ten den, když jsme jeli na veterinu, tak svítilo sluníčko, koukala z okna a ani se z mé náruče nehla. Ona to vycítila. I na veterině byla v klidu. V 9:00 jsme šli k panu doktorovi. Pevně jsem ji držela a jediné, co jsem stihla říct, tak bylo, že bude vše dobré… Bylo to neskutečně bolestivé. Hned z vteřiny jsme jeli na kremaci. Celou cestu jsem ji držela a nepustila…
Vše mi došlo až na místě. Kde jsem ji dala do připravené rakvičky a musela jsem se s ní naposledy rozloučit… Ta bolest, že už ji nikdy neuvidím, nepohladim… Nebýt mého muže, tak nevím, co bych dělala. Ale musela jsem se držet, protože jsem měla měsíc do porodu. Na místě jsme ji vybrali krásnou urničku. Bylo to poslední, co jsme pro ni mohli udělat…
Teď je to půl roku a pořád čekám, kdy za mnou přiběhne a já ji pohladím. Ráda zavřu oči a představ ují si, jak jsem prsty zajela mezi její chlupy a hladila ji..
Je to pořád těžké, ale nikdy nezapomenu.
Přečtěte si také
Vždycky jsem si myslela, že svoje dítě nikdy neuhodím. Pak jsem mu dala facku
- Anonymní
- 06.10.26
- 1153
Jednu věc jsem měla ve výchově svých dětí vždycky jasnou. Nebudu je bít. Sama jsem jako dítě dostávala facky a párkrát i pořádně přes zadek. „Škoda každé rány, která padne vedle,“ slýchala jsem...
Tchyně má klíče od bytu a chodí bez ohlášení. Manžel to neřeší
- Anonymní
- 06.10.26
- 976
Klíče od našeho bytu dostala tchyně jen pro případ nouze. Jenže postupně je začala používat kdykoli se jí zachce. Nosí polévku, přerovnává věci, kontroluje domácnost a manžel tvrdí, že bych měla...
Dělala jsem vše pro podporu jeho imunity. Stejně byl syn ve školce pořád nemocný
- Anonymní
- 06.10.26
- 417
Když Matěj loni nastoupil do školky, počítala jsem s tím, že první rok bude horší. Rýma, kašel, jednou za čas teplota. Jenže realita byla taková, že byl doma snad každé dva týdny. A já málem přišla...
Manžel domů „donesl“ pohlavní nemoc. Tvrdí, že mě nepodvedl
- Anonymní
- 06.10.26
- 1458
K lékařce jsem šla kvůli potížím, které jsem nejdřív přičítala něčemu banálnímu. Výsledek vyšetření mě zaskočil. Manželovi jsem řekla, že by se měl nechat vyšetřit také, ale on odmítá připustit, že...
Dcera začala používat slovo „normální“. Zjistila, že naše rodina normální není
- Anonymní
- 06.10.26
- 535
Dcera už pomalu dorůstá do věku, kdy má na všechno vlastní názor a hlavně potřebu mi ho pravidelně sdělovat. Čím je starší, tím častěji také zjišťuji, že věci, které jsem ještě před pár lety...
Máma celý život řešila moji váhu. Teď začala hlídat i moji dceru
- Anonymní
- 05.10.26
- 983
Od dětství jsem poslouchala, že mám silná stehna, neměla bych si přidávat a některé oblečení mi nesluší. Dlouho jsem věřila, že to maminka říká pro moje dobro. Když ale stejné poznámky začala...
Spolužačka dcery (11) kouří. Konfrontovala jsem její matku a nestačila se divit
- Anonymní
- 05.10.26
- 1695
Podle mého soudu jsou děti ve věku kolem deseti let opravdu ještě příliš malé na to, aby nebyly pod dohledem rodičů. Potvrdilo se mi to hned po prvním týdnu školy. Dcera totiž přišla domů a svěřila...
Na svatbu dcery nepůjdu, pokud tam bude její otec. Jsem špatná matka?
- Anonymní
- 05.10.26
- 1820
Možná mě za to odsoudíte, ale já opravdu nevidím jiné řešení. A není mi z toho vůbec dobře. Když byly moje děti v pubertě, rozvedla jsem se s jejich otcem. Nebyl to jednoduchý člověk a po rozvodu...
Po porodu jsem bývala emoční troska. Překvapilo mě, jak se zachoval manžel
- Anonymní
- 05.10.26
- 1030
Když se mi narodila má prvorozená dcera, byl svět jako pohádka. Holčička nám spala skoro celou noc a byla obecně neskutečně hodné miminko. S manželem jsme byli v tu dobu snad nejšťastnější pár na...
Manžel přestal dávat spropitné. Tvrdí, že už tak všechno stojí moc
- Anonymní
- 05.10.26
- 1197
Nikdy jsme nebyli rozhazovační, ale ani jsme nemuseli počítat každou korunu. Když jsme šli s manželem do restaurace, nechali jsme obsluze něco navíc. Stejně tak v kavárně nebo když jsem šla ke...
a na předchozí vzpomínám s láskou (a pořád mám její fotku jako tapetu v mobilu i laptopu). Máte krásně napsaný deníček, Betinka musela být úžasná 
také jsem měla psíka, zemřel před 13 lety a teď mám 7 let útuláčka, je mu teď už 14 let… A ještě máme ročního psího puberťáka 
pejsci jsou naše lásky, jsou jako děti, kdo je neměl, nepochopí…
