Život v UK
V tomhle deníčku vám a vlastně i době sepíšu život v UK, kde jsme již přes dva roky.
Na začátku září roku 2014 jsme se přestěhovali do Anglie díky práci mého manžela. Bydlíme v Londýně společně s naším dvouletým synem Kubíčkem. A trochu zvláštní, že to píši zrovna v den jeho jmenin. ![]()
Když jsme se do UK přestěhovali, tak jsem tady nikoho neznala, připadala si strašně sama, ale již po asi týdnu jsem si tady našla několik kamarádek, většinou maminek. Úplně mě ohromily mezilidské vztahy. Neskutečně přátelští a milí lidé. Ze začátku jsem měla asi strašný přízvuk. Ale nikdy mě ostatní maminky „neodstrkovaly“, vždy jsem si přišla, jako bych tam vždy patřila. ![]()
A co zdravotnictví? Syn byl „samozřejmě“ několikrát nemocný. Když jsme jeli např. na pohotovost, a to bylo klidně i ve tři v noci, vždy byli lékaři milí. Nevím, zda to bylo tím, že jsme vždy narazili na dobrého člověka, ale nikdy se mi nestalo, že by na nás byl někdo nepříjemný, což se mi v Česku několikrát stalo. Samozřejmě, že i v Česku jsou super lékaři, ale tady mi to přijde víc přátelštější, nemůžu si pomoct. ![]()
O potravinách a ostatním zboží asi nemá cenu mluvit. Bydleli jsme dříve v Praze. Vždy jsem si myslela, jaký nemáme výběr potravin, ale když jsme to viděla tady, doslova mi spadla brada. Co se týče např. kosmetiky, taky úplně o něčem jiném, většina věcí se do ČR ani nedostane, bohužel. ![]()
A co závěrem? Asi jen to, že pokud budete mít možnost vycestovat, určitě této možnosti využijte, budete mít skvělou zkušenost a možná se vám v dané zemi tak zalíbí, že se tam třeba usadíte, tak jako my.
Mějte se fajn a užívejte prázdnin! ![]()
Přečtěte si také
Byt měl být svatební dar pro syna. Nájemník mi ale udělal čáru přes rozpočet
- Anonymní
- 12.11.26
- 1180
Když mi syn oznámil, že se bude ženit, měla jsem obrovskou radost. S partnerkou plánovali společnou budoucnost a začali hledat bydlení. Já jim chtěla pomoct. Měla jsem totiž byt, který jsem několik...
Manžel si začal se sousedkou. Teď spolu žijí za plotem a já je mám na očích
- Anonymní
- 12.11.26
- 1436
Když mi jedno dopoledne pošťačka podávala doporučený dopis, tvářila se jakoby mi oznamovala úmrtí v rodině. Nakonec z ní vypadlo, že viděla manžela se sousedkou. Nejdřív jsem se zasmála, protože...
Čekám na důkaz, ne na sliby
- Anonymní
- 12.11.26
- 439
Ahoj, možná to znáte z vlastní zkušenosti: ráno se probudíte vedle někoho, koho milujete, a přesto máte pocit, že spíte sama. Já ten pocit znám důvěrně. Jenže teď je to jinak.
Měsíc co měsíc počítám každou korunu. Manžel mě přesto podezírá, že tajně piju
- Anonymní
- 12.11.26
- 481
„Ty mi chceš opravdu tvrdit, že jsi za poslední týden utratila šest tisíc jen za jídlo a věci pro naši dceru?“ zeptal se mě manžel a ukázal na výpis z účtu. Pak dodal něco, co mě opravdu nadzvedlo....
Advent ještě nezačal a já už mám Vánoc plné zuby. Zase je mám celé zařídit
- Anonymní
- 12.11.26
- 366
Letos jsem se rozhodla, že cukroví koupím a adventní kalendáře vyrábět nebudu. Místo úlevy zatím zažívám hlavně pocit, že musím svoje rozhodnutí každému vysvětlovat. Mám práci, dvě děti a chuť užít...
Ze školky mi ho zase poslali domů s rýmou. V práci už nevím, co říct
- Anonymní
- 11.11.26
- 742
Syna jsem po týdnu doma odvedla do školky a za dvě hodiny si pro něj jela znovu. Chápu, že nemocné dítě do kolektivu nepatří. Jen už nevím, kdy je dost zdravý na návrat a jak mám další nepřítomnost...
“Macinka má pravdu,” rýpl si dneska manžel. Zapomněl, že jsem taky hrála hokej?
- Anonymní
- 11.11.26
- 592
Žijeme v době, kdy se o rovnoprávnosti a svobodě volby mluví na každém rohu, ale jakmile přijdete domů za zavřené dveře, často zjistíte, že pod moderním nátěrem se ukrývají názory staré jako...
„Mami, na řízení už jsi moc stará,“ slýchám od dětí. Chtějí mi vzít klíče
- Anonymní
- 11.11.26
- 971
„Mami, myslím, že bys už neměla řídit. V tvém věku je to nebezpečné.“ Tohle mi oznámil můj vlastní syn u nedělního oběda, jako by mi právě sděloval, že mám vysoký tlak. Je mi 67 let, řidičský...
Chtěla jsem pomoct dceři po rozvodu. Dnes bych nejraději vyhodila ji i psa
- Anonymní
- 11.11.26
- 1936
„Jestli nám vezmeš Jonatána, už k tobě nikdy nepřijdu!“ vykřikla na mě moje jedenáctiletá vnučka a zabouchla dveře svého pokoje. Stála jsem na chodbě, pod nohama měla další chomáč psích chlupů a v...
Manžel chce pro syna gympl. Já hlavně chci, aby se nebál říct, co chce on
- Anonymní
- 11.11.26
- 373
Ještě jsme nenavštívili jedinou střední školu a už se kvůli jejich výběru doma hádáme. Manžel počítá s gymnáziem, já bych synovi ráda nechala prostor i pro průmyslovku, která ho zaujala. Jenže...