Život za život

Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, že něco takového se může stát, a že se něco takového skutečně děje. V roce 2016 jsem otěhotněla. Celé těhotenství bylo bezproblémové a moc jsme se těšili na našeho chlapečka, který se měl narodit v květnu 2017. Dva měsíce před porodem přišla rána v podobě spáchání sebevraždy mého strejdy, který ukončil svůj život skokem pod vlak. A když se náš malý uzlíček narodil a i když jsem si to nepřipouštěla něco už v té době mi říkalo, že asi na frázi „život za život“ něco bude.

Když jsem v roce 2018 zjistila, že z nás budou dvojnásobní rodiče, měla jsem obrovskou radost, ale i strach z dalšího úmrtí. Ale když čas plynul a bříško s naším druhým synem rostlo, tak jsem se celkem uklidnila a užívala si poslední dny těhotenství a čas vánoční. Jeli jsme k mým rodičům, abychom pomohli s vánočkami a taťka, ač byl často nemocný, vypadal dobře, jen polehával. Den po Vánocích jsme ještě za nimi zajeli a i když mi přišel, že mu už není moc dobře, stále měl úsměv na tváři. Než jsme odjeli řekla jsem mu, že se nevidíme naposledy, že v pátek přijedeme. Bohužel to ale byl poslední den, kdy jsem svého tátu viděla.
Den po pohřbu se nám narodil náš druhý syn. Bylo to nejhezčí, ale zároveň nejsmutnější období. Už jen, když vím, že náš první syn měl mého tátu, svého dědu moc rád, k nikomu nechtěl, jen k němu ano.

Od té doby věřím na to, že jeden člověk umře, druhý se narodí…