Zlá tchyně
Je tu hodně vašich zajímavých příběhů a i já patřím mezi ty, kteří je rádi čtou. Představuji si, jaké by to bylo, jak bych se cítila ve vaší situaci, a proto jsem se také rozhodla svěřit. Zajímaly by mě vaše zkušenosti či názory a samozřejmě zkušenosti s něčím podobným. Jinak se všichni držte a buďte silní, ať vám tchyně nerozvrátí rodiny.
Nikdy jsem tu nečetla o problémech s vyženěnými dětmi. Byla jsem rozvedená a sama, našla si přítele a po celkem krátké době jsme se rozhodli uzavřít sňatek, a to z lásky z pocitu, že jsme si neuměli představit být jeden bez druhého (a už v tu dobu vlastně naposledy den před svatbou se tchyně ptala muže, proč si mě vlastně bere), byla jsem kousek opodál a už v tu chvíli mi bylo ouvej a úzko, proč? Prostě jsme se zamilovali, tak jak to bývá
Oba jsme věděli, že máme děti a v tu dobu nám to nepřipadalo jako problém, a také proč by mělo?
Já jsem měla svého syna v péči a syn mého muže byl v péči své matky, ale ejhle… Po svatbě se leccos ohledně manželových rodičů změnilo, najednou jsem cítila, že se jim nelíbí vážnost toho kroku, byli zvyklí, že jejich prvorozený syn, který měl syna z nemanželského vztahu, a kterému partnerství ukončila nevěrou jeho ex, je poslouchal a řídil se jejich názory. Když řekli, že pojede na chalupu, jelo se, když řekli, uděláš to nebo ono, udělal to, a najednou…
Muž si chlapce do té doby bral jednou za 14 dní a jezdil s ním ke svým rodičům nebo s nimi na chalupu. Ten další týden byl u matky. Když jsme spolu začali žít, frekvence se změnila, manželova matka si vnoučka začala brát vždy ten druhý týden od pátku do neděle, takže chlapec byl mimo domov matky asi 12 dní v měsíci plus celé letní prázdniny mimo týdne, vánoční prázdniny mimo Štědrého dne a vlastně veškeré volno a začal psychický teror. Jeden týden my a druhý týden prarodiče. Mého syna začali systematicky přehlížet a odstrkovat, a to ve všem, když nám u nich nepůjčili hračky, tak nám je prostě nepůjčili, když jejich vnuk bil mého syna, tak ho prostě bil… snad z pocitu žárlivosti. Z pocitu, že jejich syn bude vychovávat cizí dítě a jejich biologický vnuk je jen s matkou, jim všechny tyto věci unikali, bylo jim to jedno. Nečekala jsem, že ho budou milovat jako já, a čekala jsem, že v této situaci ani oni nemohou čekat ode mě lásku k jejich vnukovi ze dne na den. Ale slušnost, úctu a snahu ano, nebo tedy alespoň u mě ano.
Tchyně s tchánem začali více a více komunikovat s expřítelkyní mého muže, začali s ní komunikovat víc než za celou dobu, kdy byla ještě partnerkou jejich syna. Zvali jí občas na kávičku, i na oběd u nich byla, a třeba na Velikonoce měli dárky i pro její další děti. Začali si s ní pravidelně telefonovat, každý týden minimálně jednou, tchyně se svěřovala ex s mým zdravotním stavem, takže o mně věděla všechno, byly spolu i na výletech. V tu chvilku už jsem si říkala, že je něco špatně, že to přeci není možné, dříve se neměly rády a najedou vycházejí lépe a lépe. Kde se stal ten zlom, že předtím se rády neměly a najednou jdou obě proti mně a proč? Poslouchala jsem řeči typu, jak je někdo šikovný a nadaný, ale co já? Co my? Co dítě, které vychováváme společně? To neexistuje? Co moje a manžela plány do budoucna, co kdybychom také chtěli ještě děcko, poslouchali jsme, že už nemůžeme mít děti, protože co potom to první? Bude odstrčené?
Má švagrová je trošku puberťanda a také rozmazlená, a to, co mi neřekl manžel, mi s radostí povídala ona (ve svatební den mi do očí vmetla, že moje dítě nebudou mít nikdy tak rádi jako jejich prvního vnuka) a dělalo jí to dobře, ráda říkala věci, které mi ubližovaly, například, že bývalka byla se třemi dětmi u rodičů na návštěvě, nebo že babička s dědou udělali vnoučkovi Mikuláše dva dny po sobě a dostal 3 tašky a můj syn? Adventní kalendář ve výprodeji tak za 4 kačky, nebo také neustálé pomlouvání, že manželovi peču, že pak nemá přibrat na váze, nebo že vyhazuji, co jsem upekla, že neumím šetřit. Ať jsem dělala cokoliv, bylo to špatně. Nebo ráda vyprávěla o různých výletech s vnoučkem, ale ani jednou se nestalo, že by si vzali i mého chlapce, i přesto že jsem celou dobu, co jsme s mužem spolu, se já starala o toho jejich, ano, vařila jsem, prala počůrané oblečení, převlíkala pomočené peřiny, uklízela hračky, koupala ho, četla pohádky a brala jako samozřejmou věc nedělat mezi kluky rozdíly.
Ano jsou to běžné věci, ale dělá je každý? Není to moc? Nebo málo? Tolerovat manželovo dítě a snažit se, aby nepocítilo smutek z toho, že k nám jezdí jen na návštěvy. Co víc dělat s dítkem, které je u vás na víkendy? Finančně jsme na tom nebyli nejlépe, ale hračky od nás dostával taky, dárky a výlety jsme platili dvakrát plus výživné. A přesto jsem si vyslechla, že jsem hrozná, že ho nemám ráda a že můj nezájem je do očí bijící a nechtěli slyšet o mých pocitech, mém smutku z toho, že je moje dítě odstrčené. Ne, jen mi máme toho, který je úžasný, chytrý, šikovný. Dělali oslavu narozenin a mému synovi ani nepopřáli. Jsem sobec? V tu chvíli byste asi byli také citově na dně a ztráceli chuť se dál na té šaškárně podílet…
Jak se má člověk snažit vytvořit si vztah k dítěti, když vám ho všichni předhazují a vaše neberou. Jak ho má mít člověk rád, když jeho maminka peče s babičkou a bývalka píše mému muži esemesky typu, jaká já jsem kráva a že mě nikdo nemá rád…, že se stará o cizí dítě a ne o svoje. Proč bývalá může na hory a k moři bez syna a vy ne? Proč ona může na ples nebo na dízu a vy nesmíte mít volný víkend? Proč ho nemůžete vrátit ve dvě odpoledne, ale až po 6 večer. Není to už buzerace?
Nakonec to vše dopadlo tak, že už je nechci nikdy vidět, vyhrála bývalka, a kdybychom se s manželem tak nemilovali, dávno bych utekla, hřát si na prsou hada, svěřovat se lidem a myslet si, že jsou rodina a oni jsou to falešní tvorové, co vidí jen sebe a sebe… Poznali jste někdo takový stav, že vás manželova rodina odstrčila a po x letech manželství vás pořád vynechávala jako byste nebyli?
Je to hrozně těžké, nikdy ani u nikoho jsem se s tímto nesetkala. Je mi z toho smutno, už to trvá pár let a celou tu dobu se s mužem snažíme o miminko, ale ono nepřichází, myslím, že se není ani čemu v tuto chvíli divit. Narazila jsem na tchyni největšího kalibru, na žárlivou, sobeckou a nepřejícnou. Někdy bych to nejradši vzdala a utekla daleko. I do takové situace nás může život postavit.
Všichni, kdo máte takové příbuzenstvo, držte se!
Přečtěte si také
Chtěla jsem pro svého šikovného syna hlavní roli. Dostal ji totální trouba
- Anonymní
- 17.11.26
- 912
Každoročně se u nás na vsi odehrává tradice, kterou milují všichni kromě mých pocuchaných nervů – rozsvěcení vánočního stromečku spojené s místní divadelní pohádkou. Režii a casting má pevně v...
Dřel jsem od rána do večera, aby byla žena šťastná. Místo toho si našla milence
- Anonymní
- 17.11.26
- 1305
Největší životní facku jsem nedostal od šéfa ani jsem nepřišel o peníze. Dostal jsem ji od vlastní ženy, když jsem ji jednoho odpoledne přistihl, jak se líbá s cizím chlapem. A víte, co mě štvalo...
Nesnáším podzim a manžel mi vyčítá, že kazím náladu celé rodině
- Anonymní
- 17.11.26
- 450
Zatímco všichni kolem mě obdivují barevné listí, těší se na dýňové latté a plánují podzimní výlety, já bych nejraději přeskočila rovnou do jara. S příchodem září se mi pravidelně zhoršuje nálada,...
Dcera mi pořád cpe svoje nevychované děti na hlídání. Já ale toužím po klidu
- Anonymní
- 17.11.26
- 876
Vím, že to bude znít, jako bych neměla svá vnoučata ráda. Ale to není pravda. Mám šestiletého vnuka Davida a čtyřletou vnučku Elišku. Miluju je, ale hlídání je pro mě očistec. Dcera je totiž...
Za soukromou školu jsem dala 150 tisíc. Pak jsem zjistila, co syn neumí
- Anonymní
- 17.11.26
- 730
„Mami, já to neumím přečíst.“ Když mi tohle syn řekl nad obyčejnou dětskou knížkou, došlo mi, že jsme možná udělali pořádně drahou chybu. Za jeho soukromou školu jsme totiž každý měsíc platili 15...
Dostala jsem práci snů, manžel mi místo gratulace vyčetl, že zanedbám syna
- Anonymní
- 16.11.26
- 1155
Když jsem manželovi oznámila, že jsem dostala nabídku vrátit se po rodičovské do práce, jeho první otázka nebyla, kolik budu vydělávat ani jestli mě ta pozice těší. Zajímalo ho, kdo bude hlídat...
Manžel mi vyčítá pohodlný život v domácnosti, chce za to po mně další dítě
- Anonymní
- 16.11.26
- 1503
Manžel mi pokaždé, když přijde řeč na druhé dítě, opakuje, že nemůže být jen po mém. Jenže já už jedno dítě mám a další nechci. Je mi čtyřicet, máme malého syna, bydlíme v domě se zahradou a já...
Nácvik vánoční pohádky na vsi je noční můra. Zkazila jsem dětem radost?
- Anonymní
- 16.11.26
- 599
Blíží se čas adventu a s ním i ty nejkrásnější, ale také nejstresovější chvíle celého roku. Zatímco ostatní maminky se v obecní sokolovně na nácviku vánoční pohádky s písničkami usmívají a chválí...
Tchyně sice hlídá zadarmo, ale děti vychovává po svém. Jsem prý nevděčná snacha
- Anonymní
- 16.11.26
- 747
Když jsem tchyni poprvé svěřila děti na celé odpoledne, byla jsem nadšená, že máme konečně hlídání. Jenže po několika měsících už si nejsem jistá, jestli nám její pomoc spíš nekomplikuje život....
Jsem máma, ne bankomat. Dcera si plete mateřskou lásku s bezplatným servisem
- Anonymní
- 16.11.26
- 726
Když mi zavolá dcera a začne mi vyznávat, jak mě má ráda, už jsem ve střehu. Za chvíli totiž obvykle přijde to, na co čekám. Potřebuje půjčit, přispět na nájem nebo jí chybí peníze do výplaty....