Zpověď zlobivé holky

Bude to už dva roky, co jsem se vdávala. Bohužel v té době se ve mně probudila zlobivá holka, která si nevážila toho co má a koho má. Za nevěru jsem zaplatila vysokou daní a tou je potrat. Čekám na můj deníček různé reakce. Snažilky ať mi prominou, ale potřebuji to ze sebe nějak vyventilovat.

S mým teď už manželem se známe deset let. Žádná velká láska to na začátku nebyla. On byl po rozchodu a já sama, toužící po vztahu. Dali jsme se dohromady, ale byli jsme jen takový parťáci do hospody a do postele. Asi po dvou měsících jsme se rozešli s tím, že si vlastně nemáme co říct. On myslel na svou minulou lásku a já k němu vlastně nic necítila. Ale to byl omyl! Přišla jsem domů a byla jsme z toho smutná, přišla kamarádka a podpořila mě, ale já byla celý den jak tělo bez duše. A najednou někdo zvoní na zvonek, otevřu a stál tam on můj Daniel! Že je mu smutno. Od té doby jsme byli jak dvě hrdličky, chemie fungovala na plné obrátky a my si začali malovat společnou budoucnost.

Asi po šesti letech se Daniel rozhodl, že si postavíme baráček u jeho rodičů, kde má pozemek. Tak nějak jsem souhlasila, i když jsem tušila, že to nebude procházka růžovým sadem. Zatížení hypotékou a navíc pod dohledem jeho rodičů. Dohodli jsme se, že se k tchánovcům nastěhujeme. V té době se nám narodila dcera, užívala jsem si jí to ano, jenže pořád jsme bydleli u rodičů a stěhování do nového bylo v nedohlednu. Až na konec přišel den D a my jsme se konečně přestěhovali.

Když byl malé něco přes rok, našla jsem si brigádu v baru. Byla jsem ráda, pár peněz do rozpočtu se nám sakra hodilo a navíc jsem byla mezi lidmi. Bylo to teda náročné, šichty byly dlouho do noci a naše malá brzo ráno vstávala a navíc v noci ještě vyžadovala mléko. Ale zvládala jsem, jen s Danielem jsme se moc neviděli, přijel odpoledne z práce, já mu předala malou a šla do práce. Na našem vztahu se to dost podepsalo, když jsme na sebe měli čas, tak jsme jen mluvili o problémech, hlavně o penězích, které pořád chyběli. Chovali jsme se k sobě jako spolubydlící, který si jen řeknou co a jak, a navíc začali problémy s tchánovcemi, ale o tom se rozepisovat nechci. Zkrátka náš vztah šel od desíti k pěti.

A najednou se v mém životě objevil ON, říkejme mu třeba Adam. Znala jsem ho asi půl roku z volejbalu, kam jsem každý čtvrtek chodila. Ale pověstná jiskra přeskočila až na nějaké společné akci, kde jsme oba byli. Najednou jsem seděla u něj doma, před sebou skleničku červeného a má ruka v jeho dlaních. Srdce mi tlouklo a já si pořád říkala, že mám doma rodinu, tak co tady dělám. On mě zaplavoval lichotkami, hladil mě, a já cítila blaho na duši, tohle už jsem tak dlouho neslyšela a necítila. I přesto jsem se z jeho objetí vymanila a pospíchala domů. Druhý den jsem mu napsala zprávu, že to takhle nejde, mám rodinu, i on měl přítelkyni, tak přece nebudeme bláznit.

Jenže srdce si nedalo poručit, začali jsme se pravidelně scházet, jezdit na výlety, na večeře, užívali jsme si jeden druhého. Pro něj to bylo dobrodružství, ale pro mě to byl neuvěřitelný maraton, musela jsem všechno zvládnout, domácnost, dceru, práci (díky ní to vlastně všechno šlo) a ještě milence! Po čase jsem se chtěla rozejít, že už to takhle dál nejde, navíc i přes naše manželské problémy jsme začali plánovat svatbu. Zní to asi divně, ale já jsem Daniela pořád milovala, jen jsem to nedokázala říci a doufala jsem, že nás svatba zase někam posune a oživí náš vztah, a hlavně že skončím s tím hnusem, co jsem prováděla. Pro mě byl už vztah s Adamem hodně zatěžující, chtěla jsem to tolikrát skončit, jenže on mě vždycky překecal, měl na mě neuvěřitelný vliv, dokonce se rozešel s přítelkyní. Pořád mě to k němu táhlo, s ním ten život byl úplně o něčem jiném.

Až jednou jsem procitla, když jsem uviděla na těhotenském testu dvě čárky. Bylo jasné, koho to je. Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat, vnímala jsem to jako ohromný problém. Volba potratu mě vůbec nenapadla.

Byly dva týdny po svatbě. S Adamem jsem se skoro už nescházela (teda alespoň ne intimně) a teď tohle! Řekla jsem mu co se děje, no nebyl z toho nadšený, ale zachoval se hrdinsky. Řekl, že mě opravdu miluje a ať se k němu nastěhuji. Jenže já v tomhle měla jasno, chtěla jsem svého manžela! Jen mě mrazilo při představě, že bude vychovávat cizí dítě a já budu celý život lhát a pravý tatínek se na svou ratolest bude dívat odněkud zpovzdálí. Z toho mi bylo fakt zle.

No nic, řekla jsem to manželovi. Tušil, že to není jeho, ale pořád se tvářil, že nic neví. Pak vyslovil tu hroznou větu, že půjdu na potrat. Cože! Já na potrat! Začala jsem brečet, ale ve skrytu duše jsem cítila úlevu a vysvobození. A tak se i stalo, když jsem odcházela z nemocnice, tak jsem cítila, jak ze mě spadl balvan, že jsem udělala správně a můžu začít nanovo. S manželem se náš vztah zlepšil, jenže tu byl ještě Adam, za kterým jsem občas zašla na přátelskou návštěvu, a on pořád tvrdil, že mě miluje a posílal mi i sms. A jedna taková sms mi podrazila nohy úplně, když si ji Daniel přečetl. Náš vztah se rozpadl jako domeček z karet. Řekla jsem mu celou pravdu.

Začali jsme znovu, kvůli naší dceři a kvůli nám dvěma samotným. Musím to zaklepat, ale povedlo se nám to, náš vztah byl a je natolik pevný, že jsme to překonali. Jen občas myslím na to malé nenarozené, a když někde vidím slovo potrat, radši obrátím list. Byla to pro mě lekce. Teď mám půlročního syna, kterého nadevše miluji, vynahrazuje mi tu „ztracenou“ bytost.

Díky všem, kteří jste deníček dočetli. Čekám různé reakce, ale i takové věci se stávají, i když mě to hodně mrzí. Čas ale nevrátím.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
lucka83
46226
19.5.12 10:14

To je proste zivot,neodsuzuje te za to,ja sem zase byla milenkou ktera otehotnela a musela na revizi a vztah se rozpadl,nyni sem stastna,vdala sem se za chlapa kteryho miluju a cekame spole chlapecka.Obcas si vzpomenu na to jaky by to bylo kdybych mela mimco a toho chlapa,vse uz je pryc a co bylo to bylo,pro me to byla taky lekce,ktera mi otevrela oci.

  • načítám...
  • Zmínit
Blešík
12127
19.5.12 10:19

Já si myslím, že jste to všechno naopak zvládli. Každej někdy zapochybuje a určitě není na místě tě jakkoli soudit naopak si myslím, že se ukázala pevnost vašeho vztahu. Ať už jste jen šťastný :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
denca29
1610
19.5.12 10:42

Obdivuju lidi kteří tohle ustojí, je vidět že se k sobě hodíte. Nepokoušej osud. Máš hodného manžela, tak si užívej pohodu a klid. Ať se vám daří!!! :srdce:

  • načítám...
  • Zmínit
smon83
1244
19.5.12 11:02

Já si myslím, že pořád je lepší to, že jsi vše řekla manželovi a vyřešili jste to radikálně (i když já zastánce potratů nejsem), než abys mu nic neřekla a nechala ho vychovávat cizí dítě. To je podle mě podraz nad podrazy… Asi se nebudeš divit, že tě za to nepochválím, ale rozhodně tě neodsuzuju. Oceňuju i tvoji odvahu, vše to manželovi říct. Hlavně už nedělej hlouposti a přeju hodně štěstí tobě i celé tvé rodině.

  • načítám...
  • Zmínit
ruzovkakk
19.5.12 11:47

Nezáviděníhodná situace :( Nevinného miminka je mi líto nejvíc… chápu, že se vám tím hrozně ulevilo a je dobře, že se vám opět podařilo dát do kupy vztah s manželem, to vám přeji. Jen nevím, na jak dlouho, když v hloubi duše stejně cítíte, že váš manžel pro vás není ten pravý, nedivila bych se, kdyby se situace v budoucnu opakovala. Mezi partnery by měla být nějaká ta chemie a když není, je to otázka času… ale stále mám před očima to miminko, které bylo zabito kvůli vaší chybě, nemyslela jste na ochranu? Když už člověk dělá věci, jaké dělá, měl by za to nést následky.. Jediné, o co bych vás prosila, jestli se vám nevěra ještě někdy přihodí… alespoň se „chraňte“, ať nemusí přijít o život další človíček ;) Hodně štěstí!

  • Upravit
Mrazivý dech
791
19.5.12 14:20

hmm tak manžel asi musí mít nad hlavou svatozář 8o , novomanželské parohy já bych asi neustál… nicméně držím palce :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
bellinda1
28
19.5.12 17:23

Právě díky tomu všemu jsem pochopila, že manžel je ten pravý. Teď už je to za náma a jsme šťastný.
Na ochranu jsem myslela bohužel jen občas…a dopadlo to jak to dopadlo…no byla jsem husa hloupá :zed:
Doufám, že se mi to už nikdy nepřihodí, i když se tak málem stalo po pár měsících, když se náš vztah ještě oklepával. Potkala jsem svojí velkou lásku z mládí, byla to velká náhoda, že jsme se potkali a já si říkala, že je to snad zkouška jestli to utojím, protože ten člověk pro mě kdysi hodně znamenal a po 11ti letém setkání to opět zajiskřilo a nebýt této zkušenosti,nevím nevím jak by to dopadlo :?

  • načítám...
  • Zmínit
Shak29
135
19.5.12 18:24

no… :roll: já nesnášim 2 věci. Lež a nevěru. Nijak se k tomu nebudu vyjadřovat, „potrestaná“ už si byla … akorát… jen nechápu takovýhle výkyvy, ženy :nevim: mě je teda 22 let, v srpnu čekáme maličký, doma už máme téměř 2 roky starýho rošťáka . Je pravda, že nám to někdy ve vztahu dost skřípe, že se hádáme … ale NIKDY bych nedokázala podvést - už jen kvůli malému ne , prostě nechtěla bych žít s tim hnusnym pocitem.. :think:
no nic… tak ať se vám dál daří ;)

  • načítám...
  • Zmínit
BertaCek
19.5.12 19:39

Nevim, co k tomu napsat.. Jsi hodne nevyrovnana, problem neni v manzelovi ani milenci, ale v tobe. Je mi lito toho maleho…
Myslim, ze si hodne namlouvas o svem vztahu s manzelem, podle me to proste neni to ono, a je to z toho, co pises, strasne videt. Neco ti na nem nesedi a v duchu stejne touzis po jinych. Jsi trochu Pani Bovaryova; precti si tu knizku. Vzala sis ho jako nouzovku, ze nebyl lepsi, a presne podle toho ses k nemu zachovala, to neni fer.
Zapracuj na sobe samotne, s manzelem spolu lepe komunikujte, jinak to skonci zase stejne. A jak uz tu nekdo psal, aspon pouzij ochranu, potracet deti proto, ze jsi nevyrovnana sama se sebou a vlastnim zivotem neni OK. At se ti dari.

  • Upravit
Gjoa
232
19.5.12 20:02

někdy člověk dospěje, ocení co má a vůbec začne používat mozek až po nějakém drsnějším zážitku…

pokud jsi všechno tohle prožila, aby jsi byla lepší ženou, aby sis své rodiny víc cenila, tak to asi mělo smysl… každopádně, jestli jste tohle všechno s manželem přežili a dokázali to překonat, tak váš vztah rozhodně není povrchní nebo jen z praktických důvodů, stereotypu, ale naopak dost z oceli… a lásky tam asi taky bude dost, bez té byste to podle mě nemohli překlenout :D

tleskám za otevřený rozhovor s manželem o těhotenství a milenci, to by jen tak někdo nedokázal, chtělo to odvahu… a od manžela umět hodně dlouze počítat do 10 :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: je frajer :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Anonymní
19.5.12 21:16

Myslím, že to je opravdu život a ani ten potrat v tvé situaci neodsuzuji. Sama jsem prožila něco podobného, ne s milencem, ale s přítelem, kdy jsem otěhotněla pár měsíců po porodu a dvě děti už měla a jedno z nich kojila. Prostě jsem na třetí neměla sil ani fyzických ani psychických, protože obě do roka nespali, příroda to ale vyřešila za nás a došlo nakonec po příchodu do nemocnice na objednání k potratu k samovolnému potratu.
Myslím, že v tvým případě šlo o opepření vztahu a sama jsem o tom někdy přemýšlela :oops: , ale já prostě nevěrná být nedokážu a vím, že kdyby jo, že bych musela být zamilovaná.
Držím moc palce, ať už nikdy neuklouzneš a budete mít šťastné dětičky :hug:

  • Upravit
MacinkaCZ
2899
20.5.12 10:31

Obdivuju tvého manžela… :?

  • načítám...
  • Zmínit
Denise
973
20.5.12 11:07

Také obdivuji manžela, málokterý chlap by tuto situaci ustál.. a Tebe obdivuji za upřímnost k manželovi, asi si se moc nebála a byla sis dost jistá, že tě manžel neopustí, nebo Ti to bylo naopak jedno a řekla sis, když mě opustí zůstanu s milencem, to je můj názor, asi si nebyla v tu chvíli dvakrát rozhodnutá být s manželem.. Pokud se pletu napiš, v žádném případě ale nechci nijak soudit, myslím, že to pro Tebe dopadlo nejlépe jak mohlo, každý dělá chyby, ale bohužel si je uvědomí, až je pozdě ;) Ale lidi dělají chyby, nikdo není neomylný, takže přeju hodně štěstíčka ;) :D

  • načítám...
  • Zmínit
awalancha3
460
20.5.12 14:44

…hned po tom ako ti manzel povedal, aby si isla na potrat, som pochopila, ze je egoista… zbavil sa cudzieho dietata aby bol s tebou stastny. Je teraz stastny? Si ty teraz stastna? Podla mna nikto stastny nie je. Uz totiz ani nemozete byt. A nikdy nebudete, do konca zivota to bude nad tebou „visiet“. Ja osobne by som nemohla milovat a zit s muzom, ktory ma poslal na potrat, aj ked to nebolo jeho dieta. Ty si isla, aby si zachranila nieco, co podla mna a toho ako si to napisala, si nezachranila. UZ nikdy nebudes moct byt dokonale stastna. To je tvoj trest. Ziadny iny trest navyse v podobe osocovania, alebo neustaleho pripominania ci vycitiek od ostatnych by uz bol trest navyse. :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
bellinda1
28
20.5.12 17:59

Já jednoznačně věděla koho chci a to už od začátku vztahu s milencem. K milenci jsem cítila jen vášeň a chvilkovou poblázněnost. Jasně jsem mu dávala najevo kdo je u mě na 1.místě.
Když se to pak provalilo tak jsem prostě vyložila karty na stůl, už jsem nechtěla nic zapírat, další lež by bylo jen další zlo. Manžel stejně už dávno tušil, že něco není v pořádku, jen si to nechtěl přiznat…
Kdyby mě manžel opustil, k milenci bych asi nešla, on nebyl pro mě, v partnerství by nám to neklapalo…zní to šíleně, co? :think:

  • načítám...
  • Zmínit
bellinda1
28
20.5.12 18:18

Za to, že mě manžel poslal na potrat (protože tušil, že to není jeho) jsem mu byla nesmírně vděčná.
Vděčná za to, že to vyslovil on, že je to jeho přání a né moje! Nemyslím si, že by byl egoista…upřímě by asi nikdo nechtěl vychovávat cizí dítě. Kdybych mu tenkrát řekla pravdu tak to by asi neustál a rozešli by jsme se. A kdybych si to dítě nechala a tvrdila, že to je 100% jeho, tak to bych asi časem neustála já…začaly by problémy a myslím si, že by si pravda svůj čas našla. Opravdu bych nedokázala celý život lhát jak manželovi tak i tomu malému.
Upřímě říkám, že jsme oba šťastný…máme malé miminko, kdybych si nebyla 100% jistá, že chci manžela tak do dalšího mimča nejdu.
Tenkrát mi řekl, že kdyby mě tak nemiloval tak se se mnou rozejde, bylo to pro něj hodně těžký, několik měsíců trvalo než se z toho dostal. Snažili jsme se oba, hodně jsme se snažili a musím říct, že to bylo fakt super..nekoukali jsme na peníze a užívali si života a v tom se znova hledali. Sice jsem se bála dne kdy za mnou přijde a řekne mi, že to nezvládne. To se ale bohu dík nestalo :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
JulieJulie
6212
22.5.12 14:53

Pokud máte manžela a přesto,když vidíte jiného muže, který Vás přitahuje, tají se Vám dech a myslíte na nevěru, manžela dle mého názoru nemilujete, ale jste s ním, protože víte, že v něm máte jistotu. Ujela jste jednou, skončilo to potratem, řekla bych, že je to krutá zkušenost, hodná poučení, ale Vy po téhle zkušenosti potkáte někoho z minulosti a zase máte myšlenky na nevěru…ačkoli jsem hodně tolerantní a benevolentní, tohle mě „dostalo“.

  • načítám...
  • Zmínit
bellinda1
28
22.5.12 19:13

myšlenky na nevěru jsem rozhodně neměla!! To, že se mi bude někdo zase líbit, tak to neznamená, že s ním skončím hned v posteli! Vy už se snad na jiného muže ani nepodíváte pokud jste zadaná? ;)
A s tím dotyčným jsem si dala jen kafe a ano srdce mi zaplesalo, ale né až tak, že by se mi tajil dech :lol:
Jen jsem si říkala, že kdybych měla v srdci prázdno jako tenkrát a objevil by se zrovna tenhle člověk tak by to dopadlo asi jinak, protože by v tom hrály hodně city,ale třeba taky ne…

  • načítám...
  • Zmínit
IkaT
6020
24.5.12 12:58

Myslím že soudit tě nikdo nebude :-) život je nevyzpitatelnej a vy jste to krásně zvládli přeju hodně štěstí do života a zdraví pro vás všechny :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Zola
232
11.8.12 18:25

Já jen zírám 8o Denně se tady ženský handrkují kvůli hovadinám, osočujou se a odsuzujou… Když jsem s vykulenýma očima četla deníček, tak jsem si říkala, že komentáře snad radši ani číst nebudu. Ale pak mi to nedalo a nakoukla jsem - a taková pohodička :) Já si absolutně neumím představit, jaký to muselo být. Na potraty jsou různý názory a u nás jsou legální, takže je to opravdu každýho věc. Nevěra není dobrá, ale děje se to taky často. Ale plánovat svatbu, když jsi nevěrná? 8o Jak ti bylo v den svatby?

  • načítám...
  • Zmínit
bellinda1
28
11.8.12 20:23

V den svatby jsem ještě nevěděla, že jsem těhotná, to jsem zjistila asi dva týdny po svatbě. A to, že jsem plánovala svatbu i přes to všechno, bylo tím, že jak už jsem psala, jasně jsem věděla koho chci. A v den svatby jsem byla 100% rozhodnutá, že s milencem končím. A tak se i stalo, jenže né úplně, pořád jsem za ním chodila coby za kamárádem, sice ve vší počestnosti, ale to už bylo pozdě…

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Boj s malým tyranem