Boj s malým tyranem

Tento deníček budu psát o mém téměř devítiměsíčním synovi. Z názvu je jasné, o čem deníček bude. Náš malý brouček sice vypadá jako andílek spadlý z nebe, ale zdání klame.

Adámek se narodil v 38. týdnu císařským řezem. Milovala jsem ho od první chvíle. Byl takový mrňavoučký, hodňoučký, pořád spinkal a vůbec neplakal. Už jsem se radovala, že konečně mám to hodné, pohodové miminko a budu si mateřství krásně užívat. No, jak moc jsem se spletla. Adámek je mé druhé dítě, mám ještě čtyřletou holčičku, a ta byla od první chvíle, co se narodila, neskutečně uřvaná. Byla jsem tenkrát z toho pěkně vyřízená, pořád jen brečela, trpěla na prdíky, pak se to zlepšilo, ale byla dítě, které se jen tak samo nezabaví, tak že jsem běhala jenom kolem ní. Navíc toho moc nenaspala, přes den skoro vůbec a v noci se budila 2× na mléko až do 1,5 roku. Tenkrát mě to hodně štvalo. Jo kdybych věděla, co mě bude čekat při druhém.

Moje mamka mi povídala: většinou je to tak, že jedno dítě je hodné a druhé zlobivé. A tak jsem si říkala, že to zlobivé už mám za sebou a teď mě čeká to hodné. Bohužel, Adámek mi dává pořádně zabrat, a když čtu, jak nějaká maminka napíše, že se jí vlastě miminko podřizuje (byl to komentář k deníčku na podobné téma), tak to nestačím valit oči a tiše závidím. Takových komentářů, které se mi zrovna moc dobře nečetly, tam bylo víc. Ale chápala jsem je, psaly to prvomatky, které mají hodné, spavé děti a určitě bydlí v nějakém menším bytě, takže toho moc na práci nemají. My bydlíme v baráku, kde je neustále co dělat, manžel je pořád v práci, nebo běhá kolem baráku. Máme sice poblíž babičku v důchodu, ale ta moc nepohlídá.

Ale abych se vrátila k tématu. Když jsem si přivezla Adámka z porodnice domů, byl pořád to hodňoučké spinkající miminko. Takhle vydržel 14 dní a pak to začalo… vstávání v noci po dvou hodinách, večer usínal kolem 11 hodin. Začal být neklidný a často plakal, prdíky to nebyly, prděl tak, že by se za to nestyděl ani dospělý člověk. Prostě ho nebavilo jen tak ležet, když se na něj mluvilo, byl v pohodě. Časem se to zhoršovalo, když se naučil převalovat se na břicho a neuměl ještě zpět, tak neskutečně ječel. Od druhého měsíce jsme museli začít cvičit Vojtovku, takže další řev. Brečel, vlastně řval hodně často, proto jsem ho pořád kojila, třeba i po hodině, doktorka mi řekla, že hladem to není, že prospívá dobře. Tak jsem zkoušela nechat ho být, ať si řve, ale nedalo se to dlouho vydržet.

Už jsem se smířila s tím, že je prostě řvoucí dítě a jiný nebude. Teď je to ještě horší, protože se z něho stal velký mamánek. Když má tu svoji náladu, tak se od něj nemůžu hnout, uspávám ho taky jedině já, nikdo jiný na něj neplatí, když jsme na návštěvě, nikdo si ho nemůže pochovat, to okamžitě spustí, musí být jen u mě. Asi před 14dny jsem si dovolila večer na chvíli odejít, odreagovat se… no co myslíte, za hodinu mi volal manžel, že se malej vzbudil a neskutečně řve! Samozřejmě jsem musela domů, nakojit ho a znova uspat.

Ale nejhorší ze všeho jsou ty noci. Vstávám minimálně pětkrát. Budí se nejdéle po dvou hodinách, od čtyř ráno už to jde po hodině, vstává tak kolem sedmé, někdy v šest. Každý den doufám, že následující noc bude klidná a překvapí mě, ale je to spíš horší. Jeden čas (4–6měsíců) to bylo docela v pohodě, usnul sám v postýlce kolem osmé, vzbudil se třeba až o půl noci, pak to přicházelo po dvou hodinách, to se dalo, ale teď?!

Přes den spí maximálně hodinu, večer je tak urvaný, že usne v sedm, říkám si, no alespoň bude klid, ale ono ne! Vzbudí se, za 10 minut a řve, hlad mít nemůže, tak co s ním? Nechám ho řvát, občas k němu přijdu, to se uklidní a vidím, že by spal, tak ho hladím po hlavičce, šeptám mu a doufám, že brzo usne, asi po čtvrt hodině to vzdám a odcházím, řev, řev, řev, zase ho nechám, pak už je tak hotový, že mu stačí dát prso do pusy a konečně tvrdě usíná. Ale ne na dlouho, stále si drží maximum dvě hoďky. Už jsem z toho fakt zničená, unavená, vyčerpaná. Přitom bych si ho tak chtěla užít, on dokáže být neuvěřitelně roztomilý, umí se řehtat na celé kolo, když se na mě usměje, okamžitě mu všechno odpouštím.

Vím, že by mi někdo mohl napsat: jaký si to uděláš, takový to máš. Nebo jako, že všechno jde, když se chce. To je sice pravda, ale někdy je to fakt těžké! Vím, že moje dítě není jediné na světě, které takhle vyvádí, ale v mém okolí jsou samé maminky, které mají neuvěřitelně hodné děti (alespoň to tvrdí). Tudíž jsou dokonalými matkami, které vše zvládnou levou zadní, a já jim jen tiše závidím.

Tak jsem si postěžovala a už bych mohla skončit. Adámek si žádá moji pozornost, ten konec už je možná zmatený, i tak děkuji všem, kteří deníček dočetli až do konce.

Přečtěte si také

Přidat deníček

Vložení odkazu

Vložení odkazu na obrázek

Zde můžete vožit obrázek/ fotku, který je umístěn na internetu a znáte jeho adresu.

Pro vložení vlastních fotek, které máte ve svém počítači, klikněte na tlačítko “Přidat obrázky” pod příspěvkem.

Velikost písma:
Pudloslava
43039
27.7.12 07:10

Existuji matky, ktere maji prirozene hodne deti a mysli si, ze to je jejcih zasluha. uznavam.

Ale u vas je opravdu podle me nejvyssi cas na Estivila. V knize pisou, ze na Estivila je cas, kdyz rodice vidi, ze uz to dal nejde, jsou nespokojeni a odhodlani neco zmenit. Je u vas tenhle cas? protoze Estivil je dec.

Jinak ohledne toho jeceni pres den - to asi estivilem neosetris. Fungovat se da, ale musis mit nekonciciho zelezneho nerva. kamoska ma 4 deti, posledni je jecan, tak co myslis - cely den breci. To se proste neda, porad ji chovat, ale ze by to holka vzdala a naucila zabavit se sama? Ani nahodou, breci uz radu mesicu…

  • načítám...
  • Zmínit
PusinkaMartinka
9397
27.7.12 07:40

Měla sem něco podobného :-D krom toho, že můj brouček teda netrpí mamankovstvím.. ale to noční buzení mě zabíjelo… v roce sem přešla na sunar a miláček už spává konečně sám v postýlce a ne s náma v postely a jako bonus spinká celou noc :-S

  • načítám...
  • Zmínit
evick2
3540
27.7.12 08:03

Zkus knihu Dětský spánek v otázkách a odpovědích… do 10týho měsíce jsem s ním vstávala třeba 10× odhodlaná vydržet.. ale pak už se to fakt nedalo a za 3 dny byl pokoj ;)
Pomůže to malinko i s tím denním řvaním protože bude míň utahaná tudíž spokojenější..
Jedno takové zvířátko mám doma a dobře vím že není nic horšího než unavený nebo přetažený dítě. Tak spaní zdar :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Milkiway
425
27.7.12 08:09

Když já to beru tak, že když miminko brečí tak mu něco je, něco potřebuje. Určitě nebrečí proto, aby tě trápilo. Nevím co ti poradit, ty ho znáš nejlíp. Už si asi hodně vyčerpaná a miminko z toho řvaní už taky. Zkusila jsi nějaké ergonomické nosítko?

  • načítám...
  • Zmínit
FreeLady12
27281
27.7.12 08:20

No, vypadá to, že synovi budeš mít v dospělosti co vyprávět - jak jsi si s ním užila :mrgreen:
Promiň ten smích, snažím se to odlehčit… ale je mi jasné, že sranda to rozhodně není. Kamarádka měla takovouhle holčičku. Aby neplakala tak jí musela pořád nosit, chovat, drndat, brát všude s sebou… jako matka byla kvůli tomu pořád v depresi, jenže si nemohla odpočinout, protože malá u kohokoliv jiného jen brečela a brečela… vydržela šíleně dlouho až se zalykala…no prostě se bez ní ani nevyčurala. Přestalo to kolem prvních narozenin a teď je z ní milionová holčička.

Ale kámoška z toho je tak rozhozená, že o druhém dítěti nechce ani slyšet… musí to být opravdu šílené. :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
oukidouki
27.7.12 08:24

A co knížka Každé dítě může spát? jinak přeji, ať se to co nejdříve upraví, pokud má 9 měs. už by klidně mohl spát celou noc bez kojení, je to prý už pak zlozvyk cucat prso a ne hlad, to popisují ve té knížce, tak to zkus…když tak mi napiš do SZ e-mail adresu a já Ti ji pošlu mailem… :lol

  • Upravit
annaei
12921
27.7.12 08:26

Můj syn se v noci budí i po hodině běžně. Prostě chtěl by spát na prsu

  • načítám...
  • Zmínit
Vermilion
313
27.7.12 08:56

Estivilovu metodu nedoporučuju, už jsem to tu jednou komentovala. Jedni známí skončili takhle s miminkem na pohotovosti. Žádné „bezpečné“ vyřvání neexistuje.
Na spánkový režim mě zafungovalo rozlišování mezi dnem a nocí: přes den světlo, zvlášť po ráno, odpoledne jak pokračuje den světlo postupně tlumit. Přes den jsem kolem malého nikdy nezavírala dveře, neomezovala hluky jako vysavač, pračka, otevřené okno a hluky z ulice – i když spal, tak žádné chození na špičkách nebylo. Aby věděl, že je den a doba aktivity, i když on si zrovna potřeboval schrupnout. Přes noc ale: málo světla, i během přebalování a krmení, vždy jen nějaká stolní lampička v koutě, mluvit na něj potichu. A k večeru, jak přišla hodina ukládání k spánku: klidná hudba (pouštím mu klasickou relaxační nebo ukolébavky a střídám jen dvě CD, aby je měl zafixované s momentem, že se jde do postele), omezit všechny zvuky v bytě, hlavně pokud tatínek pouštěl televizi, tak potichoučku, a nikdy ne před miminkem. Miminko vykoupat (zjistila jsem, že i když si ve vaně hraje a vypadá to, že ho voda povzbuzuje, tak pak bývá unavený a zrelaxovaný), nakrmit a položit do postýlky, s hudbou, malou lampičkou. Přes den mu nechávám pestrobarevné hračky, chrastítka, nebo které šustí, to jde večer všechno pryč a nechávám mu jen měkkounké plyšáky pastelových barev, prostě samé uklidňující, nic, co by ho nabudilo. A dudlík do pusy, ten mu přes den, když si hraje, nenechávám, používáme ho jen na spaní. Víceméně to funguje, myslím, že hlavně to rozlišování mezi dnem a nocí: světlo a hluk znamená den a být vzhůru, tma a ticho znamenají noc a spát. To rozlišování mezi světlem a tmou má svou vědeckou bázi, pomáhá to přirození regulaci hormonů, které navozují ospalost a lidské tělo je přirozeně spouští, když začne ubývat denního světla.

Jinak na denní řvaní a vyžadování tvé blízkosti myslím je jediné řešení: vyhovět mu, dokud nedozraje dostatečně, aby se osamostatnil. Lidský tvor má přirozené dospět k samostatnosti, i když jsme tvoři společenští, tj žijeme v tlupách (obklopujeme se rodinou, kamarády… málokdo je naprostý samotář, kontakt ostatních potřebujeme), ale jsme individualisté a každé dítě se od rodičů časem odpoutá, aby si šlo svou vlastní cestou. Jak dlouho to může trvat – pár let a začne se osamostatňovat, tak nezbývá než vydržet. Od toho máte v Čechách tříletou mateřskou, ne, abyste se mohly o děti postarat na plný úvazek.

  • načítám...
  • Zmínit
bellinda1
28
27.7.12 09:14

Tak Sunar už mám koupený, po jedné hrůzostrašné noci jsem ho šla koupit, s tím, že končím s kojením, ale ještě jsem ho nerozbalila, přece se jen tak nevzdám kojení :nevim: navíc si myslím, že by možná ani nepomohl, on totiž v noci eidentně nemá hlad, stačí když si jen cucne a zase spí, zkoušela jsem dudlíka a flašku s čajem, ale to ho akorád ještě víc rozčílilo :pocitac: Po dnešní noci jem opět vyřízená, tohle byla druhá noc kdy se vzbudil v jednu a do tří né a né usnout :zed: to do teď nedělal, jak jsem psala je to čím dál horší :!
Pro MILKIWAY: nad nějakým nosítkem jsem přemýšlela, ale není na to už velkej? To už bych byla jak indiánská babička :mrgreen:
Knížku bych si určitě přečíst mohla, také chci zkusit aromaterapii a kamarádka mi poradila obléct ho do růžový (prý uklidňuje) :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
evick2
3540
27.7.12 09:27

@bellinda1
já vyzkoušela a přečetla snad všechno co o spánku je, začli jsme meduňkou, pak jinej uklidňující čajík, pak sytící mlíčka, pak kaše, pak homeopatika, spánek s náma v posteli, oblíct, svlíct, slabou deku, teplou deku, otevřít okno, zavřít okno co kdo poradil snad kromě makovicovýho odvaru :D :D (vtip) a všechno na draka..
pak se mi dostala do ruky ta knížka kterou doporučuji v prvním příspěvku a musím říct že jsem nejdřív nechtěla ale pak když už jsem se málem složila nedalo se nic dělat a jsme spokojenější oba.. držím palce :mavam:

  • načítám...
  • Zmínit
Mishka85
1577
27.7.12 09:50

@Vermilion přestože ještě maminka nejsem, to co píšeš se mi líbí a dává mi to smysl, chtěla bych to tak praktikovat od začátku. Mám kolem sebe spoustu maminek, co dávají spát děti až jdou spát sami, třeba kolem 10 hodiny, nebo i později, ale koupou třeba už v šest, pak je dítě s nimi v obýváku, kde se rodiče hledí na televizi, popř. je nějaká návštěva a je to ještě dýl vzhůru. Já bych chtěla pro své mimčo nějaký pravidelný režim, ale nebudu předbíhat, ještě nevím, do čeho jdu :)

  • načítám...
  • Zmínit
Katka86
20662
27.7.12 09:54

Přidám svou zkušenost:švagrový známý nějaký uznávaný pediatr měl jednou takovou zajímavou přednášku, kde poukovazal na dětskou psychiku, na to, jak se k dětem chováme a jak se to na nich odráží. I naše vnitřní pocity a napěti se může na dětech odrazit. že některé děti jsou nemocné(tím nemyslím všechny nemoci)vlastně „kvůli“ svých rodiču. I tu nespavost tam probíral. Měla jsem doma jedno dítko, které bylo zlaté, o kterém jsem defakto nevěděla. pak se narodil druhý syn a začal maras :lol: první dva měsíce jenom řev, pak přišlo ve 4 m lození po čtyřech :lol:,v necelém půl roce už stál 8o. Totálně neposedné, hypersuper aktivní, vzteklý. celá rodina jsme byli v šoku :lol: hlavně já, nešlo ho normálně přebalit, převléct, zapínání do kočáru nebo sedačky byl horor, v obchodech ostuda, na procházkách se válel věčně po zemi, vztekal se, totálně neposlouchal.Pak teda přišly zdravotní komplikace, syn skončil v nemocnici, prožil si tam fakt peklo a já si uvědomila, že to jaký je, není jenom jeho vina. Neustále jsem si všem stěžovala, že je takový a makový, že jsem unavená, nevyspaná, doma jsme se věčně kvůli klukovi hádali. A někdy jsem měla pocit, že ho prostě nemám tak ráda, jako staršího syna, že si ho tam nejde užít, protože se nechtěl mazlit, nechtěl si se mnou hrát. Po hospitalizaci jsem změnila můj postoj k němu. přestala jsem si stěžovat, začala jsem ho chválit a hledat na ně přednosti, nesvalovala jsem vinu na něho, že jsem kvůli němu nevyspaná(ikdyž teda byla :mrgreen: ),naštvaná. Jsem štastná, že je zdravý, že ho mám a miluju ho stejně jako jeho klidného bratra.Jsou samo dny, kdy jsem zralá na pakárnu, ale už si z toho nedělám těžkou hlavu. Naučila jsem se být trpělivá, opravdu hodně a změna chování k ménu synovi se opravdu vyplatila. Věř, že toto období jednou přejde a možná to zas není takové zlé, jak to vypadá :mrgreen: Zrovna nedávno jsem na dětském hřišti potkala maminku a ta mi říkala, jak mi závidí mé hodné a klidné dítko 8o :lol: Když jsem viděla chování jejího syna, tak mi spádl kámen ze srdce a upřímně jsem maminku litovala, protože v porovnáním s jejím klukem je ten můj opravdu nejklidnější na světe :lol: :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
Genovesa
11620
27.7.12 10:06

Ono je to s těma andílkama tězký, taky mám jednu tyranku doma. U nás teda Estivil nepřipadá v úvahu, protože jak se rozeřve, nedokážu ji už v postýlce uklidnit. Když to zkouším, pláče mi pak hystericky i v náručí a hodinu trvá, než ji uklidním. V noci spí jak kdy, ale od 23 hod., kdy ji nakojím, k ní vstávám sem tam tak 3-4× (už ale nekojím), vstává tak v 7:15. Ale není to každou noc.
Do tří měsíců mi v noci v náručí probrečela i 4 hodiny, do dvou měsíců přes den spala jen na mě nebo za jízdy v kočárku. Dnes spí přes den jakžtakž, někdy je to ale celkově děs. Navíc co leze a stoupá, hračky ji nezajímají a jak stoupne, pustí se a padá nazad na hlavu. Vím, že se děti nemají chytat, ale tohle?! :nevim: Já ji plakat samotnou nenechávám, nechci z ní mít neurotika, jenže mám první dítě. A zatím se teda přizpůsobuju spíš já jí. :twisted:
Nevzali by asi tu starší do školky, co?

  • načítám...
  • Zmínit
neznámátakymáma
27.7.12 10:07

Holka zlatá, co ti poradit? Měla jsem takovou holčičku, dneska už je jí devět. Také jsme cvičili vojtovku. Mě to připadá jako nedozrálá nervová soustava, do školy jsme jí dávali o rok později a máme hodně práce se s ní učit. Máme ještě dva kluky a tam to bylo jiné. Mít jenom ji, tak si myslím, že jsem úplně k ničemu. Každé dítě je jiné. Skus to brát tak jak to prostě je a vydržet. Mě pomohlo, že mi jí vzali už ve dvou a půl letech do školky na dopoledne. To byl balzám na nervy a ona se tam vždy příjemně unavila.Jo, když byla malinká, tak jí uklidňoval zvuk vysavače, usínala u toho. Když se vzbudila v noci tak si sedla a řvala a nepomohlo nic ani prso, bylo to hrozný. Sousedka si myslela, že jí týráme, neměla žádné děti :roll: za pár let se jí narodila holčička a ta byla nemlich to samé. Přišla se mi omluvit a a na rady jak to přežít. No nasmáli jsme se. Vydrž, bude to lepší :mavam:

  • Upravit
kimovnik
72
27.7.12 10:08

Ahoj mamino, já mám doma stejný problém s malým osmiměsíčním „zlatíčkem“. Večer usínáme s manželem pomalu dřív než on (není to před desátou), budí se po dvou hodinách, pokud má den, tak i po hodině-nestíhám ani usnout. Stačí, když na něj promluvím, podám mu jeho spacího plyšáka, pít nebo jíst chce tak jednou. Ráno budíček v pět až v šest, pak na půl hodiny usne kolem poledne a do večera nic, ani kdybych se na hlavu postavila. Je pravda, že nesnáší současná vedra a navíc mu rostou zase další zuby, ale já padám doslova na hubu. Bohužel, musíme vydržet. Poradím Ti jediné, domácnost, úklid, žehlení… na to se vykašli, ono se to nezblázní. Když zlatíčko spí, lehni si taky, nalož se do vany, čti, prostě se uvolni fyzicky i psychicky-to hlavně. Bez matky v pohodě není ani dítě a nakonec ani manžel v pohodě. Držím pěsti

  • načítám...
  • Zmínit
Manticora
1865
27.7.12 10:09

Píšeš o mém synovi? :lol: Synovi je jedenáct měsíců a od narození nespal víc než dvě hodiny v kuse. Ve dne, v noci. Neustále se budí na prso. Přes den toho moc nenaspí, navíc vyžaduje neustálou pozornost - „mámo zabav“. Potom, co nám skončily koliky, začal neustále kňourat a mrnět. Prokňourali jsme se do sedmi měsíců, pak to bylo trochu lepší. Teď všude lítá jako drak, nevydrží chvíli v klidu. Závidím kamarádkám, které si mohou s dítětem v klidu nakoupit, dát si kafčo nebo mají chvíli pro sebe.

K tomu nočnímu buzení, kolem desátého měsíce se syn budil po půl hodině na prso (zuby) a dudal si tak intenzivně, až mi udělal ragádu jako prase. K vyčerpání z nevyspání se přidalo ještě zhnisaný prso, takže jsem řekla dost a ze dne na den jsem ho na noc odstavila. První noc řval, druhou už míň a pak se začal budit po třech hodinách. Většinou mu stačí dudlík a pohlazení. Malé vítězství, taky vítězství. Tak hodně štěstí :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Genovesa
11620
27.7.12 10:10

@Katka86 Takhle nějak jsem to s tím neurotikem myslela. Ale já mám v podstatě strašně hodný děťátko :mrgreen:.

  • načítám...
  • Zmínit
Marcelka89
27.7.12 10:11

Ahoj :kytka:
já mám syna o měsíc staršího a také mi neusne večer sám. Musím k němu chodit a chovat ho. Od 23 hodiny se mi budí každou hodinu a jídlo (od 7. měsíce jsme na UM) a musí spát se mnou v posteli a být co nejvíce u mě. Přes den je to ok, hraje si sám a je hodný. Dokonce když má náladu tak poslechne, když se řekne „NE“. Ale nezoufej a říkej si „jednou to skončí a já budu spát v klidu až do oběda“ :) :hug:

  • Upravit
ŠáruušN
27.7.12 10:55

Každé dítě je jiné. Já sama u svých dětí vidím, že na každého platí něco jiného, už téměř dokonale znám jejich povahy, vím co od kterého čekat a podle toho funguji. Jsou situace, kdy vím, že můžu nechat chvíli řvát, a jsou situace, kdy prostě vím, že to nejde. To každá maminka cítí nejlíp, co má dělat. Důležité ale je zachovat klid a nebrat si to osobně. Jo, když na mě můj skoro-tříleťák ve vzteku vztáhne ručičku, tak to už osobní je (ale ani to už se mnou poslední dobou nehne :lol: ), ale řvoucí mimčo, nad tím se fakt nepozastavuji. Abych uklidnila pisatelku, tak rovnou napíšu, že mám tři malé děti (nejstarší má teprve 4 roky) a řev je u nás prakticky skoro nepřetržitě. Když neřve jeden, tak spustí druhý, nebo třetí, nebo dva naráz a v nejhorším případě trio. Děti prostě řvou, tak to bylo, je, a bude. Já už jsem tak vycvičená, že se tomu často jenom směji, nebo to ani nevnímám a tak se mi třeba stalo, že jsem byla u nás na stavbě, nechala nejmladšího (skoro 9 měsíců) v ohrádce a poodešla, a najednou za mnou přišel jeden zedník a ptal se, jak dlouho ho jako ještě hodlám nechat řvát :oops: Vůbec jsem to nevnímala, neslyšela. Jednou mi tam ječel skoro celé odpoledne, no ale nedalo se nic dělat, prostě jsem musela pracovat, tlačí nás čas a moji práci za mě nikdo neudělá. Člověk si to nesmí brát tak k srdci. Rady některých moderních maminek, že chudáček miminko se nesmí nechat plakat, že by maminka měla skákat hned jak pípne atp., tak tomu se vždycky jen pousměju, protože kdo nezažil, nepochopí, a těžko může jedna maminka radit druhé, když není v její situaci, nezná její starosti a povinnosti, nezná její dítě… Já se snažím být svým dětem na blízku když mě potřebují, ale někdy jim prostě musím říct „Běž, a starej se sám.“ Ono je to těžké, i to starší totiž potřebuje mámu, a přece se o něj kvůli uřvanému miminu nepřestanu starat, nenechám ho o hladu, ve špíně. Chce to určit si priority. V některých situacích má mimčo přednost: Třeba když kojím. To musí všichni ostatní počkat a když začne starší večer ječet, že chce jít na záchod a bojí se tam sám, tak má smůlu. Nejprve se snažím v klidu se s ním domluvit, a když to nejde, tak mu řeknu, ať se teda počůrá. Nebo ať to udělá na podlahu (a pak si to po sobě prostě vytře). Nebo ať si přisune židli a rozsvítí si světlo. A jindy má přednost zase nejstarší. Třeba u oběda: První jíme my dospělí a starší děti, mimčo až naposled. Ať si ječí jak chce. Nebo při koupání (koupu všechny najednou). První jde z vany nejstarší, a ti mladší ať se třeba zblázní. Stejně tak když stojím u sporáku, nebudu přece odbíhat za řvoucím dítětem, abych připálila oběd pro manžela, který těžce pracuje a bude mít hlad. Jinými slovy, mám nějaký systém a nelítám jak splašená od jedné práce ke druhé, jenom proto, že mi moje mateřské city říkají, že řvoucí miminko musím přece okamžitě utišit! Nemusím, když si řeknu že nemusím :) Tohle si určuji sama a všichni ostatní se musí podřídit. Mimochodem, reagovat na dětský pláč se nemusí vždycky hned tak, že si ho vezmu na ruky, ale třeba tak, že na něho mluvím, vysvětlím mu proč si ho zrovna teď nevezmu, nebo ho jinak slovně uklidňuji. I když třeba bude řvát dál, to se nedá nic dělat. Hlavně zachovat klidnou hlavu a nejednat v afektu. Pisatelce přeji hodně sil!

  • Upravit
ynax
13119
27.7.12 11:04

Po přečtení tvého deníčku mě napadlo, že jsem něco podobného už četla. Určitě jsi toho už vyzkoušela hodně, ale co udělat něco podobného? Paní psala to samé co ty a v diskuzi, kde to rozebraly ženské ze všech stran usoudily, že by děcko prožívalo úzkosti, proto řve, proto chce být ve tvé blízkosti. Takže paní zkusila mít dítě nonstop u sebe, chovala ho, hladila, krmila, v noci s ní spalo v posteli, aby kdyby se vzbudilo, ihned mělo mámu u sebe a ono to fakt fungovalo, prý za pár dní se dítě trochu zklidniloa za dalších pár dní spalo mnohem lépe i přes den to bylo lepší. Ono se ujistilo, že tu máma pořád je a i když ji na okamžik nevidí, tak mu nikam nezmizí, v noci, když se probudilo, tak ho jen máma pohladila, nebo mu dala prso a postupem času noční buzení bylo tak 1× za noc. Nechceš to zkusit taky?

  • načítám...
  • Zmínit
sovička
683
27.7.12 11:11

Taky vřele doporučuju knihu „Každé dítě může dobře spát“. První dny, možná týden, byly opravdu hooodně náročné, ale prcek se naučil. Taky na mě začal zkoušet noční vstávání po dvou hodinách, po hodině a čím dál častěji. Přes den taky nebyl z nejklidnějších. Za chvíli bych skončila v nemocnici na kapačkách kvůli vyčerpání. Pro něj taky bylo lepší, že se naučil sám spát, i přes počáteční protesty. Abys rozuměla to že se v noci budí je docela normální, příroda to tak zařídila, každý se v noci budí, napije se čaje, převalí se na druhý bok, přikryje se… Problém je pouze v tom, že tvé zlatíčko nedokáže zase samo usnout, ale potřebuje k tomu tvoji asistenci, bez ní už by se devítiměsíční dítě mělo být schopné obejít.

  • načítám...
  • Zmínit
petka86
3798
27.7.12 11:13

@Vermilion Vidím, že to máme stejné, jsem ráda, že jsem takhle najela na režim, když měla malá měsíc, možná by si někdo řekl, že jsem pohodlná, ale režim večer, okoupat, napapat dát spát, mluvit tiše či vůbec se nám moc osvědčil, všehovšudy se stalo pár krát, že sem malou uspávala 2 hodinky max, růst zoubku nebo že nemohla zabrat, byla přetažená, ona sama si ten režim tak nějak i dala, že jak mile bylo šest večer, dala signál, že chce spát, když jsme se venku zdrželi přes léto když byla miminko, nemohli jsme, prostě v šest okoupat, nakrmit a spinkat, spala mi celou noc a spí doteď do rána do sedmé, osmé hodiny ranní. přes den ještě dva spánky po hodince.Jak je větší, spát chodí po sedmé, odejdu, když neusne do pár minut, tak si ještě vykládá, či na mě zahuláká, ale já jen příjdu, položím, dát napit, dudlík a je. Přes den, hluky netlumím, spí mi u všeho prakticky, venku ji nic neruší, když si zdřímne v kočáře, je zvyklá :dance: Doufám, že u druhého se to taky povede tímto systémem, popravdě si nedovedu představit, stávat k dítěti co hodinu či dvě, možná jsem pohodlná, ale v noci se prostě spí a abych mohla fungovat, potřebuju taky spát v kuse a ne trhaně :nevim: Na mě tohle zkoušet už skoro roční dítě, že spát nehodlá, tak bych nechovala jen tak, jen že by něco bolelo, či tak, ale nočního otroka na houpání, to fakt ne :nevim:

Každé mamince, co musí v noci vstávat, přeji, aby to brzy přešlo a byli jste spokojené, jednou to příjde ;)

  • načítám...
  • Zmínit
Milkiway
425
27.7.12 11:27

Bellinda 1,velkej na nošení není. Já nosím ještě teď, i když míň a to je mu už 15m. Když ho bolí zuby dám si ho na záda do ruky autíčko a myju třeba nádobí a je klid. Neřve mi u nohy. Nosím ho někdy od čtvrtého měsíce. Dobře si vzpomínám na to období jak furt řval, já nic neudělala, jen okolo něj. Když usnul tak jsem dělala věci v domácnosti. V kočárku spal nejdýl 20min. Prostě už jsem padala na hubu.Pak jsem si přečetla o nošení, koupila ergonomické nosítko a od tý doby si kluka jen užívám. Když jsem ho měla v nosítku udělala jsem si všechny domácí práce a když měl spát tak jsem si lehla s ním. A spali jsme dvě hodiny. Časem jsme se oba uklidnili.Oni ty děti to asi potřebují být u mámy. A je jedno jestli jim je devět měsíců nebo čtyři měsíce. Zkuz si nosítko půjčit, dej ho na záda a odpočineš si alespoň psychicky od toho řevu, snad. S nocí ti asi neporadím mi spíme spolu. Než řev a nevyspání jsem radši zvolila tohle.

  • načítám...
  • Zmínit
Silky123
27.7.12 11:27

Ahoj,

zatím jsem nepřečetla všechno. Hmm, je to peklo, některé maminky vědí, protože moje deníčky jsou toho plné.

Nevím, malé bude 13 měsíců, je to o maličko lepší. Když jsem s ní, je úžasná, skvělá, báječná. Miluje lidi, děti - dělá na všechny pá pá, paci, paci, jak je velká. Ale, nedej bože, když odejdu, buď začne řvát nebo se cuká a chce na čtyři a „utíká“ za mnou. Spánek nic moc, přes den třeba jen hodinu a to na pokračování, výjimečně třeba tři hodiny, ale jak to poznat. Nijak, prostě nemá žádné rituály. Hudba neexistuje, víc ji to nabudí, začne dělat blbůstky, musí být ticho, max. hladit.

Jak málo spí, tak jsem někdy hotovson, protože nestíhám. Ale odmítám nechat vyřvat, ty slzy, to je děs. Kromě jiného je dost vytrvalá :). Jinak je prostě báječná, jsem zvědavá, jak rychlo to půjde. Prostě to má nastavené jinak, a já nervy v háji :mrgreen:.

Co se týče nosítka, tak jsem ho kupovala v jejím roce, a kopu se do hlavy, obrazně řečeno, že jsem to neudělala dřív. Sice tam zas tak dlouho nevydrží, ale vypozorovala jsem, když každý den nosím třeba 20 minut, je trošku klidnější. Takže za mě do něj určitě jdi!

Malá byla a stále ještě je hodně dráždivá. Už jsem nevěděla co a jak, tak jsem si koupila už asi dvacátou literaturu - Věda zvaná rodičovsví, neznám lepší. Karp ani Estvill nezabírali. Tuhle knížku napsali neurolog, psycholog a učitelka. Je hodně zajímavá a jsou v ní dobré myšlenky.

Třeba mi pomáhá to, že když Vája začne, tak jí „věcně“ řeknu, proč se tak chovám a co po ní chci, koukala jsem, jak to zabírá. Vždycky se musím hoooodně nadýchnout, protože už začínám být někdy vzteklá a nechci si to na ní vylívat. Sice třeba ještě 20 vteřin ječí, ale pak jí to ještě jednou zopakuju, co, jak a proč a ejhle, funguje to.

Promiň, je to dlouhé. Mmch, šátek u nás nezabral.

Holka zlatá, drž se, jak říká sestřenka:„Jsi voják a ti se nevzdávají.“ :)

  • Upravit
Kajuli
2248
27.7.12 11:36

Vydrž! Souhlasím s Pudloslavou, Estivillova metoda je (tedy alespoň na večerní usínání) opravdu bezvadná věc. Pak by taky byla možnost šátkovat, malou jsem takhle nosila po bytě prvních pár měsíců, pak se zabavila sama a nějaká maminka je teď to poslední, co ji zajímá :mrgreen:
nesouhalsím s maminkami, které si myslí, že klidné a neplačící dítě je jejich zásluha, ovšem taky nesouhlasím s tvým poznatkem ohledně prvomatek s klidnými dětmi, co bydlí v bytě. Ano, jsem prvomatka, malá byla od začátku moc hodné miminko a ano, bydlím v bytě, ale zároveň jsem prezenčně dostudovala VŠ a teď i pracuji (můj obor naštěstí umožňuje práci doma tak, jak zrovna potřebuji) a musím říci, že ani koníčky jsem neomezila, do spousty z nich už pomalu dcerku zapojuji nebo jdeme všichni tři (já, malá, manžel). Takže to není tak, že bych se celý den válela doma a chválila se za to, jak mám hodné dítě

  • načítám...
  • Zmínit
MishaSAD
27.7.12 11:47

Četla jsem deníček a vůbec nezávidím. Vzhledem k tomu, že naše dcera je nepřirozeně hodné dítě, tak je mi celkem jasné, že druh= bude jako váš malý. Ale jinak naprosto souhlasím s @Pudloslava Estivilova metoda je zázrak seslaný z nebe (ikdyž první dny těžce drastická)

  • Upravit
petjuska90
946
27.7.12 12:51

Všechny maminky mají hodné děti jen ty ne rozmazlila sis ho!!!
Tohle sem slýchávala denně a ještě občas slýchávám moje Vaneska byla úplně to samé jako tvůj Adámek možná ještě horší protože nás ze začátku doma bydlelo víc takže když sem to vzdala já přiběhla babička nebo švagrová. Stejně ale prcek končil u mě :-(
Nechci ti nic slibovat ale mě malá plakala (řvala jak tur) už od porodnice, ale čím je starší tím je to lepší. Kolem roka plakala mín a ted v roce a půl pláče už jen když není po jejím a i to se dá zklidnit zabavit nabídnou mnamku hračku nebo ji jdu ošplouchnou to se jí líbí.
Jasně má dny kdy chce prostě mazlit chovat ale už ji nemusím jen tahat když chce bejt u mě vezmu ji na klín a čteme knížku. Dokáže si i hrát chvíli sama a to nikdy neuměla. Se spaním je to těžký my nakonec zvolili metodu uřvání a usíná sama. Vnoci se i ted v roce a půl budí na krmení a občas ještě večer že třeba v 8 usne tak do 11 k ní musím 3× jít a dát dudu.
Ale věř že to prcka přejde jak já si vždycky říkala když už sem byla naprosto zoufalá do 15 se od tebe chovat a uspávat nenechá. Vydrž ještě max. rok a budeš mít doma samostatnýho prcka. Vím že rok zní strašně dlouze ale věř že to docela rychle uteče.

  • načítám...
  • Zmínit
Romiša
1517
27.7.12 15:31

@Vermilion Pěkně napsaný :palec: Máme to doma stejný jen nepouštím hudbu.

  • načítám...
  • Zmínit
pepivaha
27.7.12 16:52

Já měla před 11 lety chlapečka tak uřvaného a nesamostatného, že jsem chytla deprese. Teď se mi narodil další chlapeček. Všichni říkali, jak bude zlatý a prd. Pořád jen řve a řve, nevydrží ani chvilinku sám. Nenávidí ležení na zádech. Chápu, že je mu teprve 3 měsíce, ale kamošky mají taky ty „dokonalá miminka“ co nikdy nepláčou… Naštěstí mně vstává v noci 2 krát, nakojím a hned usne.

  • Upravit
bellinda1
28
27.7.12 17:24

Holky moc děkuju za podporu, rady a tipy :) Estivila jsem do teď neznala. Ale tak to nějak večer praktikuju, jen jsem zatím nedosáhla toho aby sám usnul. Včera večer vřískal už jen půl hoďky (jindy to byla hodina až hodina a půl) pak u kojení usnul.
Už aby se to zlepšilo a já se konečně vyspala a měla ne něj sílu. Je dost živej a pohyblivej, přebalit ho a obléct je nadlidskej výkon, okamžitě se přetáčí a do toho samozřejmě ječí :cert: Nesnáší být na zádech jen na břiše aby byl připravenej hned vyrazit do akce :lol: Stojí u nábytku, snaží se všude došáhnout, hračky ho moc neberou, spíš ho zajímají, zásuvky, kabely, kytky ap.
Nejhorší je to fakt na psychiku, někdy jsem v pohodě, ale někdy stačí maličkost a hned jsem vykolejená :roll:

  • načítám...
  • Zmínit
Sardinka03
2471
27.7.12 17:50

@ynax presne! :) nikde jsem to pred tim necetla, ale snazila se trosku vyhovet a pomohlo to :palec: dneska ma muj synek uz 5.mesicu a je krasne hodnoucky. nejhodnejsi kdyz je u me nebo kdyz zkratka „na nekom visi“ jak tomu rikam :mrgreen: chce se proste hodne chovat. ze zacatku v 6nedeli, kdyz jsem spala 2 hodiny v noci, tak to byl fakt des! pomohlo spani se mnou v posteli, ve sve postylce spinka jen do prvniho nocniho kojeni. ve dne spi sam max. 20 minut, se mnou i dve hodiny :) nastesti si hraje i sam a dokaze to nekdy i celou hodinu uz od 2 mesicu! kdyz semi podari za tu dobu stihnout domaci prace, tak mam vyhrano, kdyz ne, musim pockat az je doma tatinek. nas syn si proste vyzaduje fyzickou blizkost, kdyz ji ma, je hodny a spokojeny, kdyz ne, tak si to vyrve :mrgreen:

v utery jsem to mela podobne jak pisatelka, nastesti u nas uz ne rev. ten vystridaly tzv. „zvuky nespokojenosti“, protoze jsem proste musela uklidit a uvarit. ale jinak se hooodne uklidnil ve srovnani se 6nedelim.

Příspěvek upraven 27.07.12 v 17:51

  • načítám...
  • Zmínit
bubloun
575
27.7.12 18:16

Ahoj:-) to co píšeš vynásob 3× a mluvíš o našem Toníkovi :mrgreen: nechci nikomu křivdit, ale takový ty rady…že když dítě brečí, tak něco potřebuje a ty mu to máš zařídit jsou sice pěkné, ale k ničemu…v tý době bych klidně skočila z okna, kdyby to pomohlo…kdybys věděla proč brečí, už bys mu to dávno zařídila…však víme…u nás…nemilosrdně od 3m estvil…pro někoho moc brzo…pro mě záchrana na poslední chvíly.....od 8m…sám se odstavil…sunar a do té doby se mu uklidnil režim…který striktně dodržujeme téměř na minuty a od roku spí celou noc ve své postýlce, dokonce spí i 2h po O( do půl roku spal cca 20 minut denně po 5ti až 8mi minutívých intervalech) a je mnohem spokojenější…jinak na řvaní ve dne u nás zabralo, když se začal sám pohybovat…od té doby co začal lézt a přesunul se z bodu A bo bodu B - v 10m je to asi o milión% lepší…nevím proč tak strašně řval, každopádně jsem šťastná, že už to je za námi…teď je sice náročný, ale které dítě není :mrgreen: jo teď je mu 15m :mrgreen:

  • načítám...
  • Zmínit
Simoncicak
589
27.7.12 19:26

Mám něco podobného, moje dcera je mamináček ted už to celkem jde budou jí dva roky a od toho roku a půl se sklidnila ale do té doby to byl očistec semnou v pohodě jakmile na ni třeba někdo v mhd zamrkal tak spustila jekot, na ruky k nikomu nešla ani k babičkám k nikomu…Třeba se vám to taky sklidní.
i dnes máme dny kdy mám dojem že my praskne hlava ale pravdou je že se zabaví sama hraje si v klidu i dvě hodiny…Ze spaním jsme nikdy problémy neměli budila se my tak do šestýho měsíce kvůli kojení jinak spinká i usíná sama..
Přeju ti jen a jen pevné nervy a doufám že se vám chlapeček sklidní brzy :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
bellinda1
28
27.7.12 20:53

Myslím si, že pořád ho chovat a neustále s ním něco provádět není moc vhodné :think: Oni mazánci jsou pěkně vyčůraní a hned si na to zvyknou. Já ho teda taky chovám často, nebo si sním hraju na dece a je pravda, že v tu chvíli je hodnej. To je jasný pač dostal to co chce, ale přece mam spoustu další práce, za mě nikdo neuklidí, neuvaří, nevypere…a hlavně je tu malá, která mě taky potřebuje. Zkrátka je to na prd, ale když třeba vařím a on začne řvát tak ho nechám, přece sním v náruči nebudu smažit řízky 8o No divím se, že na mě sousedi ještě nezavolali sociálku, ptž on když to rozjede tak to je jak kdybych ho vraždila :lol:

  • načítám...
  • Zmínit
MeloryNox
6532
27.7.12 21:01

Neviděla bych to tak černě. To, že se v noci budí a chce prso, je zvyk. Naše dcera dělala to samý skoro do roka. Je jí teď skoro 14 měsíců. Odnaučila jsem jí to. A chceš vědět, jak? S pomocí knížky Každé dítě může dobře spát. Snažila jsem se v noci kojení nebo spíš dudlání u prsa, co nejvíc eliminovat. Udělala jsem to takto:

Přestat kojit před spaním. Dát jen kašičku.
Jedno probuzení prso, druhé probuzení jen pochovat.
Potom dvě probuzení po sobě pochovat, třetí probuzení dát prso.
Potom už nechovat, jen hladit po hlavičce a dcerka se uklidnila a zabrala.

Dcera se začala probouzet míň. Dneska se v noci vzbudí i 3×. Ale z toho první dvě probuzení k ní nejdu. Zapláče jen chvíli a pak sama usne. Třetí probuzení je mezi 3:30 - 4:30, to kojím. No a pak kojím kolem sedmý.

To, že je tvůj syn, jak říkáš, mamánek, nemusí být nutně pravda. Může jít o seperační úzkost, která začíná kolem 8. měsíce. Může trvat měsíc, dva, tři.
I my jsme si tím prošli. Bylo období, kdy chtěla dcera jen mě. Hlavně venku, ale ani doma si sama nechtěla hrát. Byla pořád u mě na klíně nebo v náručí. Neviděla jsem to jako problém. Prostě jsem s ní byla. Přešlo to. A čím víc s ní chodím mezi lidi různého věku a pohlaví, tím víc se s nimi kamarádí. Stačí, že mě má na dohled.

Teď to celé shrnu: Tvůj syn nemusí být nutně tyran. Noční kojení je zvyk a k tomu separační úzkost a „problém“ je na světě.

Neboj, všechno má řešení ;)

Příspěvek upraven 27.07.12 v 21:02

  • načítám...
  • Zmínit
socina
4107
27.7.12 21:05

Doporučiji přečíst knihu „prevítem snadno a rychle“ člověk má pak jinej pohled na věc. Vím že to moc nepomůže ale alespoň pobaví

  • načítám...
  • Zmínit
Nadji
527
27.7.12 21:38

Doporučuji přečíst knížku Koncept kontinua, dost to člověku osvětlí :) A za sebe, jsi ta nejlepší máma pro tvé dítko, drž se :)

  • načítám...
  • Zmínit
helickav
886
27.7.12 21:50

Ahojky.
Nikdy jsem pod deníček nepsala, ale tady musím.
Ano mám doma náročního chlapečka. Myslím od narození dodnes. Jsou dny lepší i horší, věkem se to zlepšuje ;).
Jen s odpočinkem - vždy u nás je maminka rovná se tatínek. Táta pouze nekojí. Když měl malý separační úzkost vždy bylo jedno jestli jsem já nebo tatínek.

A teď se mi narodila hodná holčička(zatím 6 měsíců, nevěřím, že to vydrží). Stejná maminka a zatím dost odlišná maminka.

  • načítám...
  • Zmínit
damasusan
7996
27.7.12 22:12

Ahoj, ještě jsem žádný komentář nenapsala… Ale u tohohle deníčku mi to nedá… Jako by někdo napsal můj životní příběh… Mám téměř 5letou dcerku… A jako miminko se chovala úplně stejně. Jediné, co na ni platilo, bylo kojení a kontakt se mnou. Byla jsem totálně vyřízená… U nás se to částečně změnilo po ukončení kojení, které trvalo až do téměř 3 let, kdy bylo ukončeno kvůli mým zdravotním problémům. Takže přeji pevné nervy a hodně sil!!! A určitě bude jednou lépe :-)

P. S. v časopisu Máma a já v minulém ročníku byl seriál o náročných dětech - doporučuji autorce deníčku dohledat a pročíst, je to poučné a hlavně pak vidíte, že v tom nejste „samy“… Náročných dítek je totiž celá řada.

  • načítám...
  • Zmínit
Emilie
20518
28.7.12 13:46

Myslím si, že na každé dítě funguje něco jiného, to nedje striktně říct - tak, a nechám ho vyřvat. Jistě, zkus, co ti kdo poradí, co komu zabralo - třeba to zabere i u vás. A třeba ne. Tím se netřeba trápit, máš doma originál, který potřebuje prostě originální péči. :hug: A jak psaly holky, ikdyž jsi úplně hotová, unavená, vyfluslá, NIKDY to nesmíš přenést na dítě. Lehko se řekne, těžce udělá. Já vím. Já mám taky dva sviště - a taky byly časy, kdy jsem spala čtyři hodiny - denně. :hug: první řadě musíš bt v pohodě ty - aspoň drobet. malinko - pak teprve budeš mít sílu vytvořit pohodu, kterou dítko zřejmě potřebuje. Já vím, je to těžký - ale ostatně ženská je tvor, která vydrží víc než člověk!!! :hug:

  • načítám...
  • Zmínit
Miky_28
99
28.7.12 14:55

Ahojky,
tak to ti moc nezávidím.
My máme 7 měsíčního chlapečkaa v noci nám spinká cca 10hod, akorát se probudí na čaj tak 2-3× za noc ale hned usne. No ve dne je to horší, pišťí, ječí, brečí atd. Vynucuje si pozornost, nedokáže si sám hrát v postýlce, chodítko ho zabaví tak na hoďku. Spí mi tak 2× ve dne na cca hoďku.
Ale oproti tvýmu mimču je ješte ten náš zlatej.
Nevím jak ti poradit, když už nic nezabírá… Vím jaké to je, nechat dítě vyřvat…Nevím kdo trpí víc, jestli ty nebo dítě?? :think:
Držím palečky a přeju pevné nervy :kytka:
Markéta

  • načítám...
  • Zmínit
Gladys
31594
28.7.12 16:23

Já mám pocit, že na každé dítě existuje nějaký fígl. Jen jsou fígle obvyklé, méně obvyklé, některé jsou pro někoho přímo nepřijatelné (ať už třeba vyřvávací metoda, nebo naopak prvky kontaktního rodičovství, kdy spí dítě v posteli, je nošené v šátku atd).
Co se nočního buzení týká, tak tam je to myslím tak od 9m ryze naučená věc a opravdu to je tak, že jaký si to člověk udělá, takový to má.
Miminko přes den, samozřejmě chce mámu, vidět na ni, to měl druhorozený. Strávil dost času v lehátku, aby na mě viděl při vaření a jiných domácích pracech. Nošení v šátku ho moc nebralo, za to nám celkově hodně pomáhal Karp, protože zhruba týden po porodu začal hezky rozbalovat svůj repertoár a nebýt Karpa, tak bude zřejmě opravdu hodně uřvaný a špatně usínající (chovat nechtěl, u prsa neusínal…)
V cca 11m ho taky postihla separační úzkost, je to maman, střídavě je to lepší a horší, ale tady to mám asi nastavené trochu jinak, beru to jako přirozenou součást vývoje, kdy dítě v přírodě má silné puzení následovat svou matku jako strategii přežití. Je to jako bych se rozčilovala, že jako plodná žena mám menstruaci. Je to otravný, občas to bolí, ale je to přirozené a její přítomnost nějak zásadně nezpochybňuju :lol:

Jinak jsem časem zjistila, že pokud už se k něčemu vnitřně odhodlám, pevně rozhodnu, děti to vycítí a nedělají takové cavyky kolem různých změn a výchovných kroků, jako když jsem nejistá a nejsem přesvědčená o svém jednání, to mi teď potvrzuje i tříleťák. A když už je člověk jednou fakt pevně rozhodnutý, že takhle to bude, tak pak nepotřebujeme žádné drastické metody, nějak se to víceméně zařídí samo, jen trváme na svém.

Uvidím, co bude s třetětem, ale pevně věřím, že se nám povede tím prvním rokem proplout v klidu a následné vztekání a vzdory ustát jakžtakž v duševním zdraví

  • načítám...
  • Zmínit
Lenula-xy
7397
29.7.12 14:19

JÁ MÁM JEDNO DÍTĚ HOLČIČKU A JE HROZNĚ PODOBNÁ TÉ TVOJÍ HOLČIČCE :D ALE JAK SE ZAČNEŠ ROZEPISOVAT O SYNOVI, TAK POSTUPNĚ TAKOVÁ BYLA I NAŠE MALÁ. KOLEM TĚCH 8 MĚSÍCŮ SKORO DO ROKA JSEM TAKY POŘÁD ŘEŠILI PROBLÉMY SE SPANÍM (BŘÍŠKO, ZOUBKY, NOČNÍ DĚSY, MŮRY, OUŠKA-PROSTĚ STRAŠNĚ NEKLIDNĚ SPINKALA A ŘVALA ZE SPANÍ)ZABAVENÍ PŘES DEN, MAMÁNKOVÁNÍM, BREČENÍM A JINÝM, NOČNÍ VSTÁVÁNÍ BYLA HRŮZA. ALE JAK SE ŘÍKÁ VYDRŽ. FAKT JSME VYDRŽELI A MALÁ OD ROKA SPINKÁ PĚKNĚ, UŽ TEDA NEKOJÍM, TO TAKY POMOHLO, ALE JE CELKOVĚ HODNĚJŠÍ. BOHUŽEL, KDYŽ NÁM ROSTOU ZUBY, COŽ JE U NÁS SKORO POŘÁD :mrgreen: TAK V NOCI HŮŘ SPINKÁ(ALE NENÍ TO TAK HROZNÉ, JAKO PŘED TÍM)A PŘES DEN BÝVÁ PROTIVNÁ. KVŮLI SPÁNKU JSEM PŘEČETLA KNIHU KAŽDÉ DÍTĚ MŮŽE DOBŘE SPÁT A TAM JSEM SE INSPIROVALA. DRŽÍM PALCE, AŤ JE MALÝ S VĚKEM TAKY HODNĚJŠÍ

  • načítám...
  • Zmínit
martas22
10075
29.7.12 17:42

Jééééé já nejsem sama komu řve dítě??? jak každej říká jedno je takové druhé takové tak u mě to neplatí já měla 1 dítě uřvané, 2 uřvanější, a ted mame holku a ta teda vede přesně vím co prožíváš v noci mazec a přes den jen houpat a manželova slova jak jsisi to udělala mě dostavají do kolen…přeji ti at se malej co nejdříve sklidní i když mě už optimismus došel a iluze o nebrečícím děcku už uplně tak hodně pevné nervy budeš je potřebovat :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Lenula-xy
7397
29.7.12 22:21

A jak píše Gladys je to o tom pevném rozhodnutí, to se mi taky potvrdilo-třeba s nočním kojením :palec:

  • načítám...
  • Zmínit
Andrella
258
23.8.12 11:16

To vubec neni o tom jestli je mamka dobra nebo spatna, proste kazdy ditko je jiny, ja mela uplne uzasne prvni ditko, ani se skoro v noci nebudila na jidlo, kdybych ji nebudila ja, neplakala, porad spinkala, ted je vicemene na chvilky taky super, a slysela jsem o tom, ze kazdy ditko je obracene k predchozimu stejne jako tehotenstvi…no druhe cekame, tehotenstvi by sedelo, potize o kterych se mi pri prvnim ani nezdalo jsou tu, tak uvidime co se nam narodi za satanka.....je to urcite tezky, clovek bez spanku je pod velkym stresem, takze preju pevne nervy, urco jeste par mesicu a bude zase samostatnejsi, ale musite mu opravdu asi dat najevo, ze se svet nemuze tocit naprosto okolo nej, kamaradka to neudelala, a ted ma dvouleteho syna, ktery bez prsa neusne, nemluve o tom, ze nesmi jit nikam ven, apod:(((( Tak vam rozhodne drzim palecky, at to zvladnete ve zdravi :D

  • načítám...
  • Zmínit
slavuska1
31672
23.8.12 21:30

Těmto dětem se říká náročné děti…a prý z nich bývají v dospělosti silné a vytrvalé osobnosti :kytka:

  • načítám...
  • Zmínit
Vložit nový komentář

Všechny deníčky uživatele

Zpověď zlobivé holky