Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Upřímně jsem v únavě ani schopnostech nepoznala rozdíl mezi těhotenstvím v 25 letech a 37/38 letech. Jak to dáš, ti nikdo neřekne, nicméně s jedním malým dítětem a miminem už si nelehneš, až bude prtě spát. Je to prostě náročnější. Navíc opravdu platí, že jedno dítě, žádný dítě. Až se dvěma poznáš, jak to s jedním bylo lehké a kolik jsi měla času..Měla jsem první dvě s ani ne dvouletým rozdílem a třetí po letech. Těhotenství jsem prozvracela všechny a vždy jsem otěhotněla na první dobrou.
@Anonymní píše: Více
Já si asi naivně říkám, že kdyby se to tedy povedlo, dceři by byly čerstvé 4 roky, případně víc. A ze to už je docela ok věk (ona je obecně docela pohodova, když pominu její noční buzení co 30 min). Kdybych měla stejný dítě, tak to dam, ale náročnější dítě by byl asi mazec ![]()
Mne holky v okolí říkají, ze druhé dítě pro ne bylo jednodušší, už věděly co a jak a nějak tak vplulo do jejich života, u toho prvního je to přeci jen šok, já dlouho bojovala s tim, ze si nemůžu dělat co chci. A teď to miluju, ze se muzu starat ![]()
Otěhotněla jsem ve 37 po 5 měsících snažení, těhotenství v pohodě, neměla jsem žádné závazně problémy. Az do konce jsem chodila do práce, jediné s čím byl problém, ze mi asi od 6m často tvrdlo břicho a musela jsem brát hořčík. Jinak klasika, bolení zad, trochu únava, porod narocny. Miminko úžasný, v sestinedeli jsem byla v naprosté euforii, šťastná. Mám děti s velkým věkovým odstupem, takže jsem mimo mohla opravdu c klidu uzit, protože starší už byla samostatná. S odstupem deseti let, mužů říct, ze mit druhé dite i v tomto věku bylo to nejlepší rozhodnutí.
@Alušáček píše: Více
To zní skvěle, 10 let je velký rozdíl, to už dcera asi hodně pomáhala ![]()
Naše dcera je sice mala, ale je ohromná pecovatelka, miluje miminka a je to taková mamina. Tak si trochu říkám, ze by mohla byt fajn starší segra a ze by byla stastna, kdyby měla parťáka.
Já jsem si v 39 užila to těhotenství úplně na maximum. Starší už je ve školce, takže jsem se přes den dospala s miminkem, ale moc to nebylo třeba. Malej byl zlatej.
Všechno bylo v daleko větším klidu a pohodě.
Už jsem prostě věděla co a jak a tak jsem si všechno tak moc užila. Nelituji ![]()
Sourozenec je to nejvíc co můžeš svému dítěti dát.
Ahoj, druhé jsem rodila v 37, rozdíl mezi dětmi 2 roky. Těhotenství bylo v pohodě, akorát jsem si nemohla moc odpočinout. První rok byl náročný, v noci jsem kojila každou hodinu. Ale vydržet se to dá. Holkám jsou teď 6 a 4 a jsou super parťáci, umí si hrát, že o nich ani nevím anebo se perou a řvou na celou ulici 😀 prostě sourozenci! Ale rozhodně nelituji. Náročné to je, ale krásné…
Byla jsem ještě starší a rozdíl mezi tímhle těhotenstvím a tím těsně po třicítce jsem nezaznamenala. V tom druhém jsem vydržela v práci až do konce. V čem vidím zásadní rozdíl, že už jsem byla o dost vyklidněnější, tušila jsem, do čeho jdu (první dítě bylo a je poděs) a hned tak něco mě nezaskočilo.
Pokud děti chcete, tak nad tím moc nepřemýšlejte a jděte do toho hned, ať zbytečně neprováháte další roky a nerodíš ve čtyřiceti. Teda nemám nic zásadního proti rození ve čtyřiceti, ale pokud máš mořnost jít do toho v sedmatřiceti, přijde mi to jako jedoznačně lepší volba. A kdyby to nešlo… no, tak by to holt nešlo, ale zase - je lepší, když to nejde v sedmatřiceti než o pár let později.
Ze zkusenosti sveho okoli musim rict, ze tehotenstvi, porod ani pece o male deti v tomhle veku neni moc rozdilna od toho, kdyz je ti treba cerstve 30. Narocne to je spis kolem te 50, kdy uz zacinas byt unavena a krom prace a domacnosti resis jeste pubertalni patalie sveho ditete. Nerikam, ze to nutne musi byt tvuj pripad, ale v mem okoli to dobehlo zatim vsechny, co mely dite ke 40, takze ja z toho osobne mam dost respekt.
Druhé dítě se mi narodilo, když mi bylo 38 let. Těhotenství v pohodě vyjma těhotenské cukrovky. Porod delší a těžší, byť druhé dítě bylo menší než první. Mezi dětmi mám velký věkový rozdíl. První dítě bylo náročné, uplakané. Druhé naprostý pohodář. Druhé mateřství, resp. mateřská a rodičovská dovolená pro mě byly snažší. Opravdu jsem si to užila. Jednak to bylo tím, že dítko bylo laděné do pohody a jednak tím, že jsme byli finančně mnohem lépe zabezpečení než v případě prvního dítěte. Je tedy fakt, že jsem celou dobu pracovala na zkrácený úvazek na home Office. Teď je mladšímu dítěti pět a nemám pocit, že bych mu nedávala něco, co dávají výrazně mladší matky. Co se délky snažení o druhé dítě týče, bylo to několik let. V mezidobí jedno zamlklé těhotenství. Jsem ráda, že mé starší dítě má sourozence, byť je mi jasné, že v budoucnu nemusí mít ideální vztahy. Ale to ukáže až čas.
Dekuji všem za odpovědi. Asi to zkusime, je pravda, ze lepší nyní než ve 40, kdy už bude telo víc unavene.
Tak držte prosím palce, ať se na nás štěstí usmeje a za par let sem mohu psát, co mám dělat se svými pubertackami
(moc si přeju druhou holcicku, ale je to samozřejmě jedno, hlavně ať je zdrave a šťastné
.
Může mi prosím někdo poradit neboli říct co vidí za pohlaví? Už od začátku těhotenství bylo řečeno kluk pak zase ze tam vidí jen holku pak další ze vidí kluka ale pak zase z to vypadá na holku vždycky se schová a jsem z toho už trochu nervózní neboť by jsme rádi věděli pohlaví, nezáleží nám jestli to bude holka nebo kluk hlavní je ať je to zdravé jen pořad nevíme jak oslovovat naše miminko 😂 jinak jsem 29 tt.
Ahoj,
chtěla jsem se zeptat, zda jste v tomto věku v pohodě otěhotněly a odnosily dítě a jak moc náročné to pro vás potom bylo?
Máme skoro 3 lety dítě a uvažujeme nad druhým, ale mám strach, zda to vůbec půjde a hlavně jak to budu zvládat. Měla jsem dost náročný první těhotenství (7 měsíců zvracení a obrovsky problémy s vahou, hrozili mi kapackama atd) a 1,5 roku jsem nespala, to si teď se 2 dětmi už moc neumím představit
Na druhou stranu miluju být máma a cítím, že bych druhé chtěla, ale trochu se bojim, že jsem zapomněla jak náročný to bylo