Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Mám syna(7 let) je v první třídě a od mala je velice neprůbojný, nemá žádné sebevědomí, vše dělá s šílenou neprůbojností, není soutěživý, je mi ho v poslední době strašně líto
jsem z toho dost špatná. Ve škole je šikovný, má jedničky, ale ten příklad :začal chodit na fotbal, všichni než začne, tak si pinkaj, kopaj a on stojí a čeká na trenéra, kope malé rány, aby někomu neublížil, je takový hodně zdrženlivý, přitom ho to tak baví a těší se šíleně!!!Nebo třeba ve škole, kluci lítaj, a on je pozoruje, pak se ho zeptýám, proč stál a on mi řekne, že nechtěl a já vím, že je to kvůli tomu aby se mu třeba něco nestalo. Další třeba to soutěžení, je mu je jedno že bude poslední
Je to veselý super kluk, rád si normálně hraje s dětma, ale má šílený respekt jak se něco děje, už nevím jak více to popsat, ale je mi t toho smutno, když vidím ostatní děti jak jdou do všeho s vervou ![]()
S povahou nic neudelas. Ja jsme vzdycky byla neprubojna a uz proste asi takova zustanu. Naucila jsem si vybojovat svoje, ale to uz mi musi fakt o neco hodne jit. Jinak si jdu svou cestou a kolektivy nesnasim ![]()
Proste hodne povzbuzuj, chval, blbni s nim, zkus ho uvolnit, aby se nebal. Nemel by byt ustraseny a vynervovany, ale to ze je klidny a introvert ais nezmenis ![]()
Je štastnej? je..a neboj se o něj..já dnes zrovna vzpomínala-kluci co byli na základce frajírci a nebojsové jsou dneska obtoustlý rozvedený páprdové, co hlídaj v obchoďákách..kluci co si skoro nepamatuju, jak vypadali jsou dneska vysokoškoláci s dobrou prací, vážej si svých manželek a mají krásnej život.. ![]()
Máte zdravého šikovného syna. Nevidím důvod, proč být smutná, že je rozumný a opatrný.
Syn je také takový.
Přemýšlela jsem o tom, a vzpomněla si na sebe. Vždyť jsem byla také taková a jsem i současnosti. Je mi lépe samotné, stačí mi pár opravdu dobrých přátel.
Proč ho nasilím nutit dělat něco, co protrpí a nepomůže mu to.
Holky, já vám tady strašně všem moc děkuji, vždycky mi povzbudí když vím, že má někdo něco podobné a nebo to zažil, že nemám prostě doma jen já vyjímku.
Teď malej dorazil z venku a o všem jsme si promluvili, fotbal ho prostě moc baví, on si sám ani nevšimne že tam stojí jak solný sloup, ono mu občas prostě stačí pozorovat, je to náš šmudla n´malej, ale jak píšu mě je ho prostě líto, když vidím jak všichni blbnou a on je kolikrát jen pozoruje ![]()
@cezet neřeš to.. mám doma téměř to samé a je navíc bojácný - např neleze na skluzavky, ve škole se bojí lézt do výšek a pod.. kde to sebral netuším /nikdy si nenamlátil/, já byla jako dítě divoch k pohledání a on je gentleman už od malička, radši bude stát bokem, když už hra, tak tak, aby se někomu nic nestalo a pod.. musí na to přijít sám.. Jediné, co kontroluju, aby se nestal obětí šikany… ![]()
Já bych poradila posilovat sebevědomí, pořád mu opakovat, že je fajn, super, šikovnej, pochválit vždy, když se mu něco povede; jenže podle mě to chce už odmala; podle mě tyhle děti, co to slýchají odmala, tak mít nedostatek sebevědomí nebudou; možná, že se pletu; ale třeba já taky nejsem člověk, který by se musel zapojovat do všech aktivit, mě třeba v dětství hodně bavilo pozorovat a občas jsem chtěla věci dělat samostatně, bez druhých, v klidu si nad něčím hloubat
@cezet píše:
Mám syna(7 let) je v první třídě a od mala je velice neprůbojný, nemá žádné sebevědomí, vše dělá s šílenou neprůbojností, není soutěživý, je mi ho v poslední době strašně lítojsem z toho dost špatná. Ve škole je šikovný, má jedničky, ale ten příklad :začal chodit na fotbal, všichni než začne, tak si pinkaj, kopaj a on stojí a čeká na trenéra, kope malé rány, aby někomu neublížil, je takový hodně zdrženlivý, přitom ho to tak baví a těší se šíleně!!!Nebo třeba ve škole, kluci lítaj, a on je pozoruje, pak se ho zeptýám, proč stál a on mi řekne, že nechtěl a já vím, že je to kvůli tomu aby se mu třeba něco nestalo. Další třeba to soutěžení, je mu je jedno že bude poslední
Je to veselý super kluk, rád si normálně hraje s dětma, ale má šílený respekt jak se něco děje, už nevím jak více to popsat, ale je mi t toho smutno, když vidím ostatní děti jak jdou do všeho s vervou
Hlavně nic nevyčítej, ono ho to samotnýho trápí třeba. A otázkami typu proč jsi nelítal s klukama? Ti samozřejmě řekne že nechce, ale třeba jen se neumí zapojit neví jak se přidat. Beru to podle sebe když jsem byla malá strašně jsem zaviděla že ty děti tak řádí a jsou veseli ale já jsem se styděla přidat. A když ho tím budeš prudit tak mu sebevědomí nezvedneš
@lynč Děkuji za radu, tohle je možná i tak trochu náš případ, chválím od mala, snažím se jak můžu, ale občas se takto zeptám
no musíme se přesto přenést
a posilovat a posilovat, chlapáka anšeho ![]()
@Mišuna Děkuji moc, já se taky na fotbal ptala, jestli opravdu chce chodit a chce, tak uvidíme, musím jít s ním a né proti němu, začít více vnímat
zní to šíleně, jak kdybych to doteď nedělala, ale opravdu se o něj staráme, právě že asi až moc
musíme ho nechat běžet ![]()
Cezet: doporučuji tuto knihu http://www.drlauriehelgoe.com/…rtpower.html