Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Aký ste mali dôvod k potratu?
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
23.3.12 07:38
Aky ste mali dovod pre potrat?
A keby ste na ten potrat nemohli z nejakeho dovodu ist, dokazali by ste po porode/dnes to dieta milovat?
Ano, inspirovala ma diskusia tatu Pavla. A vlastne som prisla na to, ze hoci nie som proti potratom, asi mam hooooooooooodne skreslenu a idealizovanu predstavu o tom, co asi citi zena voci dietatu ktore sa rozhodne potratit.
Pomozete mi skusit pochopit?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
Anonymní
23.3.12 08:04
tak já byla v 17, ale rozhodli to za mě lékaři, musela jsem kvůli svému zdravotnímu stavu, tenkrát mě to hodně sebralo, dítě jsem si chtěla nechat, dneska s odstupem doby už je to 23 let, mám děti dvě a teprve ted jako starší toho už nelituju, ta doba kolem 20, kdy člověk může žít svobodným životem už se nikdy nevrátí, já si ho užila a dnes chápu svoji mámu, která mi říkala ty všeobecné názory, nenechávej si to, o mnohé přijdeš,mám dceru a kdyby byla v 17 těhotná taky bych nadšená nebyla, v dnešní době, kdy může člověk studovat, cestovat, má daleko větší možnosti k realizaci si myslím, že je lepší s dítětem počkat i co se týká materiálního zabezpečení.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.3.12 08:09
Ve 20ti, když jsem otěhotněla, jsem se rozcházela s přítelem - po 4 letech, on už měl jinou, já bydlela u něho a stěhovala se na ubytovnu, rodiče nemám - ani nikoho z rodiny, kam jsem mohla jít. Na potrat mě poslal bez mrknutí oka. Teď jsem vdaná a máme rodinu. Dobře, že to tak tenkrát dopadlo, nebyl by to dobrý život a šťastná bych nebyla, teď jsem .
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.3.12 08:18
Bábi, já s manželem jsme přenašeči autosomálně recesivně dědičné choroby. Netušili jsme to do doby, než se nám narodil chlapeček a v týdnu věku ho hospitalizovali, vyslovili podezření na diagnozu a potvrdila se. Choroba je k žití. Ale už tak nějak všichni doktoři počítají, že kdybychom měli druhé mimi, podstoupím odběr choriových klků. A teď, co s tím, když to mimi bude mít? Potrat? Porodit další nemocné mimi? Je sice určitá léčba v těhotenství, bere ji matka, ale nezabrání chorobě, jen určitým projevům choroby. Léčba má samozřejmě hodně vedlejších a hodně nepříjemných účinků. Nevím, jestli bych stála o to, zničit svoje tělo. Takže … kdyby bylo druhé, mám věřit na zázrak, že bude mimi zdravé (25 %) nebo JEN přenašeč (50 %)? Sama nevím a asi mě toto rozhodování v budoucnu čeká.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.3.12 08:22
Má situace…vdaná,ale nešťastná s mužem co mě psychicky vydíral,mimomanželský vztah s chlapem co byl v kriminále.Po rozchodu a rozvodu zjistivší těhu,nevědouc s kým 
.Na potrat jsem nešla.Zůstala jsem s dítětem sama.Nelituju.Teď jsem 6let vdaná a mám další tři děti.Vůbec nelituju,že jsem se prvního dítěte nevzdala.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.3.12 08:28
V 19 ti,po jedné jediné noci po šestinedělí,doma jsem měla ani ne 3 měsíční dítě,no doma- měli jsme půjčené prostory k žití,plesnivý byt bez plynu,vody, elektřina o dovu světlech a dvou zásuvkách. Už tak bylo žití velmi těžké,navíc jsem na všechno byla sama,chlap se ukázal jako pěkný darebák,týral mně fyzicky,do roka jsme byli od sebe.
Na potrat mně donutili jít jeho rodiče,já bych to sama nedokázala. Zpětně vím,že to bylo z hlediska pragmatického to nejlepší řešení,vzhledem k tehdejším životním podmínkám a vývoji situace,jestli bych ho milovala? Určitě. Možná víc,než první dítko 
S odstupem času mám ale další dvě,přivedené do klidu a kompletní rodiny.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
23.3.12 08:28
Finanční situace. S odstupem času jsem ráda, že jsem to udělala a dopřála tak synovi relativně nomální dětství ( jestli to jde 5 let v rekreační chatě bez elektriky, plynu a vody 
)
- Citovat
- Upravit
23.3.12 08:42
Já prodělala potrat ve 20 letech. Nebylo to moje rozhodnutí, mimi to prostě vzdalo. 
Hrozně mě to vzalo, protože sem to dítě chtěla. Ale stalo se… A teď jsem těhotná s tím samým partnerem, který se ale rozhodl, že už o nás nestojí. Na mimi se těším i když na něj budu sama a ani náhodou bych nešla na potrat!! Ale pokud se tak někdo rozhodne, tak to rozhodně neodsuzuju. Každý je svého štěstí strůjce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.12 08:54
mně by asi na potrat donutilo jít, kdyby miminko mělo težkou zdravotní vadu, horší než potrat je koukat se na trpící dítě. Zažila jsme nedobrovolné mimoděložní, týden rozhodovali o tom, jestli tedy bude v děloze nebo ne a mám jít pod nůž, HCG rostlo ukázkově, bylo mi krásně špatně, ale v děloze nebylo, to čekání na ortel, nejhorší týden v mém životě, po zákroku už bylo líp, ikdyž srdíčko bolelo, nejhorší asi musí být to rozhodnutí a pak ta doba do potratu, nerozumím tomu, že to někdo dobrovolně podstoupí, já myslela, že se z toho zblázním. Milovala bych každé dítě, které by se narodilo, milovala jsem i to, které jsem musela zabít a často si vzpomenu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.12 09:49
Ahoj, tak zatím jsen tuto variantu nikdy nemusela řešit a jsem moc ráda. Ale kolikrát jsem o tom přemýšlela co bych dělala kdyby se to stalo a ta varianta potratu by tam byla. Určitě bych to probýrala ze všech hledisek jak finančních, podpory doma a tak dále. Ale určitě to není jednuché porodit dítě když na to není člověk připraven a je třeba mladý a nic nemá i když mu rodiče pomůžou ale stejnak zodpovědnost je na nich. To rozhodnutí je složité a každý to vidí jinak. Mám ale dvě kamarádky co na potrat šli a ani jedna toho nelituje. Byly dost mladé a život měli předsebou. Teď už mají práci vztahy trvalé a děti můžou pomalu plánovat.
Takže zamě potraty neodsuzuju ba naopak pokud se tak lidi rozhodnou a vědí že je to pro ně správné tak proč né… Ale je fakt že nechápu proč když lidi vědí že čekají postižené dítě tak si ho přesto nechaj. - Jen můj názor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.12 10:02
@jaaajaa píše:
Ahoj, tak zatím jsen tuto variantu nikdy nemusela řešit a jsem moc ráda. Ale kolikrát jsem o tom přemýšlela co bych dělala kdyby se to stalo a ta varianta potratu by tam byla. Určitě bych to probýrala ze všech hledisek jak finančních, podpory doma a tak dále. Ale určitě to není jednuché porodit dítě když na to není člověk připraven a je třeba mladý a nic nemá i když mu rodiče pomůžou ale stejnak zodpovědnost je na nich. To rozhodnutí je složité a každý to vidí jinak. Mám ale dvě kamarádky co na potrat šli a ani jedna toho nelituje. Byly dost mladé a život měli předsebou. Teď už mají práci vztahy trvalé a děti můžou pomalu plánovat.
Takže zamě potraty neodsuzuju ba naopak pokud se tak lidi rozhodnou a vědí že je to pro ně správné tak proč né… Ale je fakt že nechápu proč když lidi vědí že čekají postižené dítě tak si ho přesto nechaj.- Jen můj názor.
Mě by jen zajímalo, máš děti? Miluješ je? A na základě čeho je miluješ? Že jsou zdravé? Že jsou jako ostatní děti? Nebo zkrátka proto, že jsou tvoje? Láska by měla být bezpodmínečná 
Aspoň tak to cítím já.
Pro mě by asi jediný důvod bylo mimoděložní těhotenství. Přemýšlím, zda existuje nějaká nemoc, která by znamenala, že když si dítě nechám, tak bych já zemřela - to by asi byl možný důvod, zabila bych, aby moje již narozené děti měli mámu.
Kvůli pohodlí, finanční zajištěnosti ani jiným „civilizovaným“ aspektům bych nemohla, nepřišla bych si pak dostatečně civilizovaná 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.12 10:03
Je to 11 let, kdy jsme byla na potratu plánovaného děťátka. Měla jsem velmi vysoké výsledky na toxoplasmozu, vysoce aktivní s velkým rizikem postižení. Mentálního i fyzického.
Během lítačky po doktorech - infekční, genetika, předoperační… jsme zjisila, že má už exmanžel milenku, za kterou pak odešel.
Miminko jsem oplakala ještě 2 roky po potratu. Bolelo to, ale jak se vyvinula situace, bylo to tak pro všechny lepší. Neumím si představit být sama se 2 dětmi z toho s jedním postiženým. Bylo by to trápení pro mě, moji nejstarší i to postižené dítko.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
23.3.12 10:24
@Gladys píše:
Mě by jen zajímalo, máš děti? Miluješ je? A na základě čeho je miluješ? Že jsou zdravé? Že jsou jako ostatní děti? Nebo zkrátka proto, že jsou tvoje? Láska by měla být bezpodmínečná
Kvůli pohodlí, finanční zajištěnosti ani jiným „civilizovaným“ aspektům bych nemohla, nepřišla bych si pak dostatečně civilizovaná
Děti nemám zatím ale snažíme se o ně. A je to můj názor kdyby mi doktor řekl že bude postižěné v době kdy by se dalo jít na potrat tak bych o tom vážně uvažovala i když vím že by to bylo hodně težké. A tím ale neříkám že kdyby už potrat nebyl možný a dítě by se mi narodilo že bych ho neměla ráda to určitě měla a moc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
23.3.12 10:30
Známá šla interrupci z důvodu znásilnění,že po Postinor neučinkoval,selhal.Byl to naštěstí kamarád který se jí líbil,ale i tak.Když mu těhotenství oznámila ohrnul jen nos a řekl já to nechci.Nedával by jí nic co se týče alimentů,úplně jí zmiznul ze života.Než aby si dítě nechala a to se pak dovědělo že bylo nechtěné a měla zkažený život tak raději šla.
- Citovat
- Upravit
23.3.12 10:32
@jaaajaa píše:
Děti nemám zatím ale snažíme se o ně. A je to můj názor kdyby mi doktor řekl že bude postižěné v době kdy by se dalo jít na potrat tak bych o tom vážně uvažovala i když vím že by to bylo hodně težké. A tím ale neříkám že kdyby už potrat nebyl možný a dítě by se mi narodilo že bych ho neměla ráda to určitě měla a moc.
Já byla ještě pár měsíců po narození prvního přesvědčená, že potrat jo, i kvůli tomu pohodlí a já nevím čemu ještě. Pak to ve mě začlo hlodat, koukala jsem na syna a říkala jsem si „tys byl taky takový malý embryo, mohli tě vyškrábnout a spláchnout a nebyl bys tu, kde nastal ten rozdíl mezi tím, abys přišel a nepřišel na svět“ a došlo mi, že už v tom maličkém embryu je schovaný celý život, že nejde jen o to, že je teď maličké a ani ho nechrání žádný zákon, ale že jednou to bude moje dítě.
Pak jsem si i nějak došla k tomu, na základě čeho svoje dítě miluju, jak moc věřím naší legislativě, že do 24.tt je to plod, který je mpžné usmrtit. Byla to dlouhá cesta k tomu dojít, společnost je nastavená jinak.
Důležité je, aby s tím člověk mohl žít, aby to bylo jeho rozhodnutí. Tohle si každý musí srovnat v hlavě sám, někomu vyhovuje, jak je to teď nastavené, někomu ne.
Ale omlouvám se, o tom tahle diskuze neměla vůbec být Nechci to zvrhnout na nějaké pro/proti boje 
Jenom píšu, jak se člověk vyvíjí a to, co by před lety bral jako správné, tak teď už je neakceptovatelné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Prázdná náruč, deníčky na eMiminu
Tolik naděje a zůstal jen smutek?
Sdílejte své pocity, vypište se z trápení nebo načerpejte útěchu v deníčkách s podobnou zkušeností.
Těhotenství i přes krvácení ?
- 06.06.26
- Jadwiga7
Objeví se ještě srdíčko?
- 02.06.26
- Linkoping142
Farmakologické ukončení těhotenství a menstruace
- 29.05.26
- Anonymní
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
