Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
@Anonymní píše: Více
Velmi blízká příbuzná bojuje s anorexií od 13 let. Teď je jí 48. Je v invalidním důchodu a neví, jestli tu bude ještě za měsíc. Má pravidelné hospitalizace na psychiatrii, nepomáhá to. Jeden čas se zdálo, že vyhrává, začala i víc jíst a do jídelníčku zařazovala i sýr a nějaký mléčný výrobek, ale znovu do toho spadla, teď už defacto nejí vůbec, možná půlku jablka za den. Začaly záchvaty bezvědomí, které trvají i několik minut, aktuálně se jí rozpadají kosti a selhávají orgány. S extrémními migrénami pravidelně končí na kapačkách v nemocnici, teď už jsou každodenní záležitostí. Tělo prý už může vypnout kdykoliv.
Jo spoustu. Ale já znám všechny holky s anorexií s blázince. A tam se dostanou jenom ty horší. Už je to 15 let. S pár jsem stále v kontaktu. Léčení bylo na dětském, takže všechny pod 18
Všechny mají zažívací potíže, vyrážky, jsou unavenější a spostu dalšího. Většina je stále v lehké podváze, protože i přes léčbu to prostě nejde. Všechny v tom nějakou částí stálé lítají. Ani jedna není 100 % vyléčená.
Moje největší kámoška na tom byla vždy nejhůř (potkali jsme se tam 3×) a byla nejmladší. Měla 13 let na začáku a 30 kilo. Bojovala s tím hodně intenzivně (v nemocnici) do 18. Dneska má jako jedna z mála „zdravou“ váhu ale ta má teda následky velké. Mimo jiné je slepá na jedno oko. Je v plném invalidním důchodu. Její tělo nemělo živiny na vývin takže je malá apod.
Já se taky od těch 15 léčím s bulimií. Vyléčená nejsem, stále zvracím. Následky jsou takové ty očekávatelné. Bolesti žaludku, reflux, vředy (3×operované), zuby mám zkažené, vypadávají mi vlasy. Když mám horší období a zvracím víckrát denně tak mám pak v testech minerálový rozvrat. Mám nemocné srdce.
Za mě je PPP na furt. I když je to jenom ten hlásek po zbytek života co člověk „smí a nesmí“. Neznám nikoho kdo se 100 % vyléčil.
Ano, znám několik lidí, kteří si prošli anorexií a vyléčili se. Někteří mají trvalé následky, jako problémy s kostmi nebo trávením, jiní se zotavili bez vážnějších dlouhodobých komplikací. Důležité je vyhledat odbornou pomoc a podporu, aby byla léčba úspěšná.
Tak zdravotně to odnáší z těch životně důležitých věcí hlavně srdce a v návaznosti na to selhávají i další orgány… Z těch míň důležitých vlasy, zuby, pleť. Někdo má problém se žlučníkem, žaludkem, střevy… Ale záleží na tom, jak vážný a jak dlouhý ten problém kdo měl, od toho se odvíjí i míra následků.
Já si prošla dětskou anorexií
Rodiče to naštěstí podchytili včas (měla jsem jen pár kg podváhu), nebyla jsem hospitalizovaná
Stačilo o tom mluvit, ukázat pár fotek anorektiček a dát čas mému tělu a hlavě
Dostala jsem se z toho rychle, jediný “fyzický” následek - zpomalený metabolismus
Co se týče nějaké psychiky, tam je to trošku horší
Stačí nějaká narážka na mou postavu typu “tyjo, nepřibrala si?” “bývala si hubenejší” a v hlavě to začne šrotovat - začnu např. držet dietu, ale třeba za 2-3 týdny moje tělo začne vyžadovat méně a méně jídla, nakonec mi jídlo přestane chutnat a začne mi být z něho těžko
Tak musím s dietou skončit - když moje tělo/hlava ví, že chci být hubenější, přepne do tohoto modu
Když jím normálně, bez účelu hubnutí, s jídlem nemám problém ![]()
Nechápu proč se to děje, nikdy jsem to s nikým nekonzultovala
Každopádně držím se názoru, že pro člověka, kterej si tím jednou prošel, je hrozně jednoduchý do toho spadnout znova
Mám v péči týrané dítě. Mučili ho do dvou let hladem. Přišel k nám ve dvou letech a osmi měsících. V kojeňáku jsem řekla sestřičce, že je na svůj věk opravdu malinký. Řekla mi, že to už ho hodně vytáhli. Následky měl několik let. Trpěl šílenými průjmy, v podstatě nezvládal trávit nic kromě suchých rohlíků. Byl jak průtokový ohřívač jídla. Vlasy měl jako tenoučkou slámu, velmi řídké. Měl velkou podváhu. Vlasy se spravily asi skoro o třech letech, Teď po šesti letech téměř už na průjmy netrpí, už nezvládá jen pomeranče a mandarinky. Ty nejšílenější průjmy trvaly asi tři roky a pak ještě dva to bylo všelijaké, ale sláblo to.
Také jsem si prošla v 17 lehčí anorexii a během cca 4 měsíců zhubla 16 kg. Naštěstí jsem se z toho dostala, tím, že moji přísní rodiče u mě seděli dokud jsem jídlo nesnědla (od malička jsem nesnášela zvracení - takže bulimie u mě naštěstí neměla šanci.). jsem jim za to moc vděčná… Potom v pozdějším věku, když jsem chtěla pár kilo zhubnout, tak mi hned naběhlo, že zase přestanu jíst, ale tam mě docela hlídal přítel, takže následky jsem z toho neměla žádné. Ale u mě to trvalo cca 9 měsíců. Moc vám držím palce ať se z toho dostanete.
Ano, cca rok ve 14.letech, následně bulimie trvající přes dvě desetiletí…a rozloučily jsme se. Bez pomoci zvenčí. Následky nemám a jsem za to vděčná.
Mám důvěrné zkušenosti s anorexií, párkrát se mi vrátila, hospitalizaci za sebou nemám. Teď mám už dlouho klid, ale vím, že při nějaké velké krizi vycení zuby znovu. PPP je doživotní.
Zdravím, znáte ve svém okolí někoho, kdo si prošel anorexií a vyléčil se z ní? Nechalo to na dotyčném nějaké trvalé následky? Popřípadě jste si tím samy prošly, způsobila Vám anorexie doživotní problémy? Já se bohužel ocitla v této nepříjemné situaci také.