Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
To je jednoduchy, je mu lepe doma a není jeste ve veku aby si to rozumně vysvětlil bez emocí. Každé dite nemusi být ve školce šťastné.
@Anonymní píše: Více
Asi bych ho v situaci, kdy brečí, ne přesvědčovala, ze to ve školce bude legrace. Zjevně ten pocit nemá. Některé děti prostě ve školce spokojene nejsou. Řekni mu pravdu. Že rozum, že se mu ve školce nelíbí, ale bohužel to musí vydržet.
Náš také neměl moc rád školku. Začal se tam opravdu těšit až v pěti letech. Chodil i do malého kolektivu a stejně. Já ho bohužel také musela nechávat spát. Pro takové děti je ta školka dlouhá. Není možnost, že by ho někdo alespoň párkrát v týdnu vyzvednul po obědě?
Můžu ti říci za sebe. Brečela jsem ve školce až posledním rokem a bylo to jen díky tomu, že mi nebyla sympatická jedna učitelka.
Když vodím děti do školky, občas i u předškoláků někdo brečí, je tam jeden kluk, který každé ráno pláče mamince na klíně v šatně (předškolák, chodí už 3.rokem). Asi to tak někdo prostě má
pak ve školce je už v pohodě a naopak umí i zlobit.
Za mě pláč při loučení je celkem v pořádku (i když samozřejmě náročný pro oba), pokud je pak ve školce dítě v pohodě, že tam už nepláče a zapojuje se, tak mu je prostě asi líto, že tam musí jít „sám“. Ale jestli tam pak funguje v pohodě, tak bych se tím zas nenechala tolik rozhodit.
A učitelky bych se teda zeptala, ať mi řekne co mám dělat jinak, lépe, jestli na tebe blbě kouká ![]()
By ho spíš měla pomoct rozptýlit od toho smutku, hned ho nalákat na nějakou zajímavou aktivitu, úkol, aby hned měl co dělat a nemyslel na maminku ![]()
Když do práce musíš, nic nenaděláš. Jen to přijmout a doufát, že se to časem zlomí. U nás až v předškolním roce a i tak byly dny, kdy se dítě táhlo na sílu, aby do té školky došlo. Pokud by to jen trochu šlo, zažádala bych v práci o kratší úvazek, ať aspoň někdy jde po obědě - i za cenu, výrazného snížení životní úrovně.
Moje dítě chodí do školky x let a nikdy ji nemělo rádo ve smyslu, že by ji nevyměnilo za to být doma. Prostě jsme to brali jako fakt, emoce k tomu nepopírali, protože tam jsou a jsou platné.
Ale do školky se chodí / já do zaměstnání chodit musím. Proč se chodí do zaměstnání normálně vysvětlovali.
Děti po obědě jsme řešili taky.
Snažím se podpořit (zvládneš, je to těžké - chápu to), ale chodím do práce (každý má jiné možnosti - nemáme všichni stejné) a snažím se Ti vyjít vstříc - když to jde přijdu po obědě.
Případně ukazuji, že jsou tam děti, které to taky zvládají.
U nás tedy největší problém bylo poobědové odpočívání nakonec, což se naštěstí v předškolácích vyřešilo.
Ale jak na svoje dítě musíš vědět ty sama. ![]()
Prvorozena dcera nenavidela skolku od prvniho do posledniho dne. Nikdy si to tam neoblibila. V predskolacich uz nebrecela, ale ranni protesty byly na dennim poradku. Rok predtim po ranu z nervu zvracela.
Syn skolku tak nejak milostive trpel, brecel cca prvni mesic. Ale ze by tam chodil rad
… Nejmladsi byla strasne skolkove dite a az koncem predskolaku jsme meli 3 mesice poplakavani, neco se tam muselo stat/dit, nebyla jedina, ale ucitelky teda zaryte tvrdily, ze je vse pri starem. Do te doby skolku milovala. Takze ja mam doma ruzne modely, ale celkove jsem rada, ze mame skolku za sebou
.
Některé děti odloučení od rodičů vnímají pozitivně, jiné zase brečí, dělají scény i několik let… Je to o povaze dítěte, o tom, jak dítě motivujete a hlavně o jeho socializaci a změnách, která probíhají celý život. Pak dítě nastoupí do školy, na studium, do práce a to, co mu dáte od ranního věku ho provází dál a dál. Podle mně, a to jsem již babička a s dětmi pracují celý život je to nejlepší mluvit s dítětem o školce, ujišťovat ho o bezpečí, o hračkách a kamarádech ve školce a slibovat mu pouze to co dokážete splnit… Je to jako když vy chodíte do práce. Proč? Proto že vás to baví každé ráno vstávat? Těšíte se na šéfa, který je pro vás nesympatický, neustále na vás dohlíží a kontroluje vás? Spíše proto, že musíte - potřebujete jistotu, peníze na zabezpečení všech vašich potřeb a závazků. Neříkám, že každého práce nebaví, ale spíše že je to nutnost každodenního života. Taky by jste raději byli doma, nebo někde, kde je vám moc fajn. Není to jednoduché, ale je to o vás a jak hlavně jak děťátko provedete dál. A čím dříve dítě nastoupí do školky, tím je to pro něj jednodušší a lepší. To je pouze můj názor, možná máte jiný…
Vzpomínám si na oba bratrance. Ti nesnášeli školku oba. Nemluvili, málo spolupracovali, nejedli. Jeden z nich si jídlo nacpal do pusy a držel ho tam dokud nedošli domů. Školu tak nějak dali, jeden z nich má i vysokou.
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Zdravím, už jsem bezradná. Syn, čtyři roky, brečí ráno při odchodu do školky. Dnes až hysterická scéna, že nechce do školky. Do školky chodí druhým rokem, učitelky má taky stejné. Přes prázdniny byla školka zavřená. Začátek v září byl celkem v pohodě, ale postupně se to zhoršuje. Ptala jsem se učitelky, jestli je nějaký důvod ve školce. Prý se do kolektivu zapojuje, má kamarády se kterými si hraje. Je teda pravda, že je jeho největší kamarádka ve školce taky brečí, nikdo neví proč. Ale ona má babičku a může chodit po obědě. Můj syn tam musí spát. Vysvětluju mu, že musím do práce vydělávat peníze, na co ty peníze potřebujeme, že nemůže být doma sám. Že si tam užije legraci a bude si hrát s kamarády. Myslela jsem, že druhým rokem to bude dobré. Už i učitelka na mě kouká jako v čem je problém. A já nevím