Poradna na téma rodinné právo
Mgr. Zoltán Duna
Ja bych se ho teda nevzdala a bojovala zato, aby se mel dobre u me.
@Denis11 já bojuju. Ale ať udělám co udělám, stejně nikdy nedosáhnu na úroveň, kterou by měl u táty. Nikdy nebudeme žít v domě, úplnou rodinu u mě mít nebude a sourozence velmi pravděpodobně taky ne ![]()
Nechci prostě být sobec jenom proto, že se ho nechci vzdát.
Když se má tatínek dobře, muže přispivat synovi více penez, aby jste mohla pracovat třeba jen dopoledne AZ bude chodit do školky. Neví, ale ditete bych se nedokázala vzdát, nikdy pokud bych byla zdrava. A ja si myslím, že největší dar pro dite je zdrava máma. Tak asi tak
Nevím, jak daleko od sebe s otcem dítěte bydlíte, ale myslím, že pokud jsi s to uvažovat takhle konstruktivně, jste ideální adepti na střídavku. Bylo by to reálné, bydlíš poblíž?
Pokud byste si na to tak zvykli, a syn by měl dvě zázemí, bylo by to super i do budoucna, a muž by Ti byl jistě vděčný.
Navíc střídavka je oboustranně uspokojivé uspořádání i do budoucna - a kdyby se ukázalo, že to muž nezvládá (např. se druhým je velký frmol, macecha malého nemusí, když má starosti se svým atd. - pokud budeš vstřícná, třeba s Tebou o tom budou mluvit otevřeně), tak si vždycky můžeš vzít syna „na víc“ k sobě - a už budeš mít tu práci ![]()
@Anonymní píše:
@Denis11 já bojuju. Ale ať udělám co udělám, stejně nikdy nedosáhnu na úroveň, kterou by měl u táty. Nikdy nebudeme žít v domě, úplnou rodinu u mě mít nebude a sourozence velmi pravděpodobně taky neNechci prostě být sobec jenom proto, že se ho nechci vzdát.
ale nebude mít to nejdůležitější, mámu
, nevíš co přinese budoucnost, přece jim ho nenecháš.
Anonymní nevím co resis. I kdyby chtěl, tak mu ho nedají, jen kvůli tomu, ze je finančně na tom lépe, než Ty. Za druhé, já nevím, ale já bych vůbec nad tímhle nepřemýšlela. Svého syna miluji nade vše, a bude tam, kde jsem já.
@laragi to může, jenže má vyživovací povinnost vůči nové ženě a novému dítěti a značnou část jejich životní úrovně tvoří dědictví po rodičích jeho ženy. A z toho, jak víme, se výživné nepočítá ![]()
Práci má stabilní a poměrně dobrou, ale alimenty 2.500,– mně stejně trn z paty nevytrhnou.
Děsím se chvíle, až se postavíme k soudu - já, otrhaná matka na mateřské bez práce, bez přítele a on. A co chci ze všeho nejmíň, je střídavá péče, to bych synovi nikdy nemohla udělat. To je život bez domova.
@Slečna Ferka to ne. Střídavou péči v žádném případě. Chci, aby můj syn měl jeden domov a stabilní prostředí. I za cenu toho, že to nebude u mě. Vždyť si ho budeme přehazovat jak horký brambor ![]()
@Markéta80
myslím, že zakladatelka je téměř rozhodnuta, ale chce jen uklidnit svědomí. Myslím, že žit v domě není prosšťastný život ditete to podstatne. Ale milující rodina. Jako matka nemůžu pochopit
o tom jen uvažovat by mi rvalo srdce
@Anonymní píše:
@Slečna Ferka to ne. Střídavou péči v žádném případě. Chci, aby můj syn měl jeden domov a stabilní prostředí. I za cenu toho, že to nebude u mě. Vždyť si ho budeme přehazovat jak horký brambor
počkej a ty už nikdy nikoho nechceš mít (chlapa)?
@Anonymní píše:
@laragi to může, jenže má vyživovací povinnost vůči nové ženě a novému dítěti a značnou část jejich životní úrovně tvoří dědictví po rodičích jeho ženy. A z toho, jak víme, se výživné nepočítá![]()
Práci má stabilní a poměrně dobrou, ale alimenty 2.500,– mně stejně trn z paty nevytrhnou.
Děsím se chvíle, až se postavíme k soudu - já, otrhaná matka na mateřské bez práce, bez přítele a on. A co chci ze všeho nejmíň, je střídavá péče, to bych synovi nikdy nemohla udělat. To je život bez domova.
Tak se ho jednoduše vzdej
Jak nad tím můžeš přemýšlet, a zároveň říkat, ze jej milujes? Protože nejvíce ublizujes svému synovi už jen tím, ze přemýšlí s tímhle způsobem. S Tebou je od narozeni, celou dobu, Ty jsi ho vychovala, učila ho, Tebe ma rad, a Ty mu sebe chceš vzít a dat ho člověku, který se o něho začal az nyní trochu zajímat? Tohle mi hlava nebere teda.
Příspěvek upraven 20.05.15 v 20:36
@laragi můj syn ale momentálně rodinu nemá
má pouze milující mámu. Milující rodinu by právě měl, kdyby byl u táty. A to je to, co řeším.
Dobrý večer, prosím o zachování anonymity, děkuji.
Mám v péči téměř dvouletého syna. S jejím otcem jsme se rozešli krátce po jeho narození. Malýho miluju, tráví skoro veškerý čas se mnou. Ale - z práce jsem odešla, musela jsem se přestěhovat, takže se do ní vracet nebudu. Všichni víme, jak to je s prací pro maminky malých dětí - nikde mě nevezmou. Už jsem dokonce byla i na pár pohovorech a i když jsem splňovala podmínky, nevzali mě a jedním z důvodů určitě bylo i malé dítě.
Přítele žádného samozřejmě nemám a ani nechci.
Otec malého se má dobře. Má stabilní práci, novou rodinu, čekají přírůstek, takže můj syn bude mít sourozence. Dosud o něj moc pečovat nechtěl, ale teď, jak je větší, už o něj jeví větší zájem a dává i najevo, že by ho chtěl do péče. Prý se u něj bude mít líp, bude zajištěný a bude žít v úplné rodině.
Ve mně se to pere. Mám za syna bojovat? Samozřejmě, že je pro mě vším a nechci ho ztratit. Ale na druhou stranu je asi fakt pravda, že u táty by se měl líp. Tak si říkám, jestli tu změnu opravdu neudělat už teď, dokud je malý a nemá z toho tolik rozumu.
Potřebuju nějaký nezávislý pohled. Co myslíte?