Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Jo jsem doma už dloubo, mladší speciální potřeby, navic jsme v zahraničí
co na to ostatní je mi u zadku
Udělej si to jak Ti to vyhovuje. ![]()
Já bych se čistě doma zbláznila v nějakém delším horizontu, takže pracuji několik na HO a přizpůsobuji to potřebám (specifického ) dítěte.
Jen k těm nemocem. My jedeme x tý rok a stále to není nějak lepší.
To kdybych měla čekat až, tak jsem doma několik let. ![]()
Příspěvek upraven 19.03.26 v 08:37
Dělej tak, aby ses cítila spokojená. Když máš možnost být doma a nevadí ti to, tak buď doma. Je pravda, že nástupy dětí do zařízení bývají náročnější. A co si o tobě bude myslet okolí? Nech si je, vždy si něco najdou, aby mohli pomlouvat. I kdybys šla do práce a měli byste hlídání, stejně by si něco našli.
Jinak o mně si možná okolí taky myslí, že se flákám doma
Ono HO je taková životní pohoda s čajem a ntb na klíně v obýváku pro půlku lidstva ![]()
No je mi to celkem jedno:-)
Já šla do práce hned, ale je fakt, že jsem každý měsíc na ocr, někdy i 2×
Mit práci, kde jim to bude vadit, tak uz mě dávno vyrazili.
Do práce jsem nastoupila až po třetím dítěti. To měl dva roky. Doma jsem byla celkem 6,5 roku (tři děti blízko po sobě máme). Když začla chodit první a pak druhá dcera, tak jsem byla s mladším dítětem doma.
Udělej si to, jak tobě bude vyhovovat. Netřeba se organizovat podle jiných.
Ja jsem do prace sla ve 2 letech mladsiho, sel do skupinky…protoze jsem to potrebovala ja, uz mi doma hrabalo…nastesti nebyl nemocny nijak extremne a oba s muzem mame moznost HO, takze jsme to nejak pofackovali…vcetne toho, ze byl covid a zazili jsme i zavrene skolky (ten druhy rok, takze starsi predskolak asi mesic, mladsi nejak 6 tydnu nebo kolik to bylo). Ale teda s malymi detmi na HO to byl solidni boj…
Nicmene udelej to tak, aby to vyhovovalo vam, ja uplne nepobiram tu mentalitu se za kazdou cenu ustvat…na davkach kvuli tomu zjevne nebudete, starsi te taky docela potrebuje…bych pribuzne poslala nekam, at se staraji o sebe ![]()
Když vidím, jak syn tahá jednu nemoc za druhou a pak to chytnu já, tak jsem ráda, že v práci nejsem. A to syn chodí jenom na 2 dopoledne a ještě do soukromé, kde je málo dětí. V červenci mu budou 3 a taky přemýšlím, že do pokud do práce nastoupím tak později, rozhodně ne v září a ještě na poloviční úvazek. Chci si ho navíc užít, dokud je malý.
Byla jsem doma dokud syn nenastoupil do první třídy… Měla jsem jen malou brigádu, kam syn případně mohl se mnou nebo jsem si to mohla domluvit jinak. Nikdo na mě nijak nekoukal a i kdyby, bylo by mi to jedno. Byla to naše věc.
Ja dala dite naopak driv, sla na kratsi uvazek a hlavne byl plne zapojen otec! Ale i váš přístup není rozhodně špatný, jen si dej pozor na klasickou past - tvůj přístup k financím a zapojení chlapa do budoucna! Jestli mají tcháni problém, ať řeknou chlapovi ať se víc stará nebo taky můžou zaplatit pomoc ![]()
Šla jsem do právce ve 2 letech dítěte na půl úvazek, pak na 70%, a popravdě lepší asi pro všechny by bylo, kdybych byla doma. A to fakt nejsem žádná bydlenka ![]()
Bohužel jsme vyfasovali extrémně náchylné dítě, FURT je doma, párkrát jsme si dali i nemocnici (nic vážného, ale nabourá to všecko), i po 4 letech je klidná noc víc výjimka než pravidlo…
Na druhou stranu s dítětem s dobrou imunitou bychom neměli problém. Ten týden, co je občas dcera ve školce, tak všechno šlape ![]()
Jinak nechápu to opovržení vůči ženám, co jsou doma…do první/druhé třídy mi to dává smysl, zvlášť pokud je dětí víc nebo jsou často nemocné.
ALE chlap by měl ženě platit sociální pojištění a důchodové připojištění, pokud se oboustranně shodnou, že je pro rodinu výhodnější, aby byla doma. Neměla by to dlouhodobě odskákat jen ona.
Od 2 let jsem sla do prace a syn do DS. Obcas byl doma, ale žádná hrůza. Od 3 let je v MŠ a byl ted doma rozhodně častěji. Ale to neznamená, ze bych mela byt doma a hlídání taky nemame ![]()
Tak já bych zhodnotila spíš to, co to pro vás přinese do budoucna. Budeš se mít kam vrátit? Jste zajištěni tak, že manželův případný výpadek zvládnete?
Já se třeba na manžela nespoléhám a žiju tak, abych se z toho popřípadě nezhroutila, kdybych měla najednou zůstat sama. A to z jakéhokoliv důvodu. Takže já bych doma nezůstala. Navíc by mi hráblo. Ale to jsem já, každý má k tomuhle vlastní přístup. Mě nazvali kariéristkou jen proto, že jsem šla do práce v roce a ve dvou letech našich dětí (nežiji v ČR a rodičák je ti na rok) a děti byly čtyři hodiny v jeslích. Zbytek jsme pokryli s manželem, děláme na protisměny. A děti přestaly často marodit až s nástupem do školy. Musela bych být doma do jejich šesti let, abych se tomu vyhnula
Máte doma předškoláka nebo prvňáčka?
Přidejte recenzi své školce, sdílejte zkušenosti a pomozte ostatním rodičům s výběrem.
PDF ke stažení a tisku zdarma.
Omalovánky, spojovačky, doplňovačky a další. Trénink zrakového vnímání i logického myšlení pro vaše dítě.
Zajímalo by mě, jestli jste chodili do práce první rok, kdy dítě nastoupilo do školky? Mám teď první rok ve školce staršího a jsou to samé nemoci, navíc chodí do speciální takže dojíždíme docela daleko.
Upřímně si nedokážu představit jít do práce až bude nastupovat mladší do školky - skrz nemoci, dojíždění. Hlídání nemáme žádné, bydlíme daleko, jsme na to s manželem sami. Do práce jít nemusím kvůli financím, manžel vydělává tak, abych pracovat nemusela. Vím že na mě bude rodina koukat skrz prsty, že jsem doma. Hlavně manželova rodina. Tak se chci zeptat, zda je normální být třeba ten první rok doma. Vím, že mi to může být jedno. Baví mě starat se o rodinu, starší dítě má speciální potřeby a i to je prostě práce na plný úvazek - terapie, logopedie, doma vyrábění materiálů, práce doma apod. Zůstali jste někdo dobrovolně doma a prostě zařizoval vše ohledně dětí a domácnosti?