Poradna porodní asistence
Bc. Vladimíra Toplaková
Černé myšlenky před porodem
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
28.8.23 01:55
Jsou duly a porodni asistentky, ktere se specializuji na psychiku zen kolem porodu, umi s tim pracovat a pomoct.
Zkus googlit, zeptat se u vas na fb, zkus nekoho takoveho najit.
Empaticka a zkusena osoba, se kterou to muzes probrat, udela strasne moc. Drzim palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.23 05:47
Ja mam termin v zari a taky mam hroznej strach abych to zvladla. Ja myslim, ze je to naprosto přirozené. A největší strach mam o miminko, ze nebude zdravé, že udělám při porodu něco špatně, že nebudu mit silu tlačit a tak. Někdy z toho mam hroznou úzkost. Ale věřím, ze to obě zvladneme!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.23 07:31
Tak ono je to myslím do určité míry normální, člověk nikdy neví, jak to všechno dopadne. Jen je potřeba se tím nezabyvat přespříliš a uvedomit si, že strachu o dite se už člověk nikdy tak úplně nezbaví. A držím palce, ať to všechno zvládnete 
Příspěvek upraven 28.08.23 v 07:33
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
JB11
28.8.23 07:32
Určitě se v porodnici svěř 
Myslím, že ten strach by mohl částečně plynout i z toho, že nevíš, co od porodu a toho všeho kolem čekat. A jestli budeš nebo nebudeš brečet, to je jedno, ty seš silná.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.8.23 08:58
Takovými Myšlenkami si akorad přivodis problém. To mimino všechno cítí. Jestli nechceš aby mělo z porodu strach. Nejspíš bys ze sebou měla něco dělat. Ublizujes oběma!
- Citovat
- Upravit
28.8.23 09:06
@Anonymní píše:
Takovými Myšlenkami si akorad přivodis problém. To mimino všechno cítí. Jestli nechceš aby mělo z porodu strach. Nejspíš bys ze sebou měla něco dělat. Ublizujes oběma!
Není nad to strašit vystrašeného člověka ještě více, anonymní “hrdinko” 
proč se stydís u tohoto názoru uvest svůj nick?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Sandra.B1
28.8.23 09:24
Neboj se . Tělo je tak zařízeno, bude vědět samo, co má dělat. Má v sobě zakódováno, aby žilo 
Mraky žen normálně rodí jak na běžícím páse, je vysoká pravděpodobnost, ze to u Tebe to bude taky tak. Když jsi to zvládla až sem a nepotratila, tak je šance na úspěch vážně vysoká .
- Citovat
- Upravit
Anonymní
28.8.23 10:32
No už je mi teda mnohem lépe, nemohla jsem vůbec spát a v noci se zdá vše horší. Vaše řádky mi moc pomohly. A teď si říkám, že jsem se nechala zbytečně semlýt a trochu se stydím. Budou to evidentně i hormony.
Ten strach je přirozený, opodstatněný, ale jiná cesta než se to pokusit zvládnout není. To máte pravdu.
Co se císaře týče, jsem nastavená tak, že je mi to jedno, jak budu rodit. Jen to chci zvládnout a mít už u sebe to zdravé miminko.
Chystám se na kurz, tak to mi snad také pomůže.
Díky! Zakladatelka 
- Citovat
- Upravit
28.8.23 23:42
@Anonymní píše:
Zdravím,
jdu si sem pro podporu nebo asi i nějaké ujištění od žen co už porodily a bály se jako se bojím já.Mám v průběhu následujícího měsíce rodit a posledních par dnů bojuji s brutálně černými myšlenkami. Úplně mám pocit, že je to nějaký šestý smysl, předtucha nebo tak..
Bojím se že při nebo po porodu umřu já nebo miminko. Mám pocit, že to proste nemůžeme zvládnout, že se něco pokazí. Miminko bude následkem porodu postižené, no prostě hrůza. Pořád se mi to motá v hlavě i když se snažím být silná a pozitivní i treba občas zapomenu, vždycky to přijde znovu.
Mám za sebou dva potraty a tohle vytoužené miminko už je na dosah ruky a já se strašlivě bojím, že to zase nevyjde. Proste si nějak neumím představit, že se to povede.
Už máme kompletní vybavičku, obě babičky si teď pořizují postýlky a nakupuji hračky a oblečky já jenom čumím a nejradši bych jim řekla ať to nekupují, že ještě nevíme, jestli vše klapne, ale nedokážu to vyslovit, tak jenom dělám jakože nic, přitom přemýšlím jestli pak věci prodáme kdyby se něco pokazilo. No hrůza..
Teď to píšu a poprvé pláču, protože jsem ti to připustila a prožívám šílený strach…
Co se sebou?
Možná se zkusím svěřit v porodnici, ale hůř se mi teď ovládají emoce a začnu tam hned bulit, zároveň se stydím, chci být silná.. Ale je mi jasný, ze když půjdu rodit takhle negativní, tak to nebude dobrý.
Moc se mi nechce o tom mluvit osobně s někým blízkým, nechci návštěvu psychologa (pravděpodobně bych to už ani nestihla).
Spíš, jestli je to normální? Nebo třeba nějaký nápad co s tím?
Mit trošku strach je normální, zvlášť když jste na miminko čekali delší dobu. V porodnici miminko snímají, jak se mu daří, kdyby byl problém, hned jde ven císařem. Bides tam v dobrých rukách. Taky budu rodit teď za cca měsíc, už tedy druhé dítě. A víš co, taky se trochu bojím, už vím do čeho jdu. Ale těším se na něj a zvládneme to. A vy taky. Klidně s mimčem mluv a uvidíš, že to bude nakonec fajn spolupráce. I miminko se bojí na tu cestu, bude to taky absolvovat poprvé a proto potřebuje klidnou maminku, se kterou to společně zvládnou.
Určitě bude vše v pořádku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.23 23:47
Bála jsem se taky. I u prvního, i u druhého. Kdo by se nebál bolesti, o které neví, kdy skončí? Myslím, že ten strach je úplně normální pocit. Ale neměl by člověka úplně svázat a ochromit. Naopak měl by v něm zmobilizovat všechny síly, aby udělal maximum pro úspěšný finiš. Až půjdeš z porodnice s mrňouskem, budeš mít pocit, že jsi vyhrála olympiádu, to mi věř. Dneska je možnost mít s sebou někoho z rodiny, je více možností vůbec, změny poloh, medikace, jde se dřív domů, tuhle jsem četla, že někde mají maminky denní bar k dispozici, nám, když jsme měly připomínky k pitnému režimu, bylo řečeno, támhle je kohoutek s vodou. Návštěvy nula. Máš asi respekt, protože to dvakrát nevyšlo. Na druhou stranu jsi určitě zodpovědná a uděláš všechno pro to, abyste to měli co nejdřív za sebou. Pomůže ti prodýchávat bolest a věř mi, že ti pomůže vlastní kuráž. Uvidíš, že to zvládneš dobře, budeš mít kolem sebe lidi, co budou vědět, jak ti pomoct. Musíš si říct, já to dokážu. A taky si to miminko zasloužíš. Držím palce a dej nám vědět!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.8.23 23:52
@EEKK píše:
Bála jsem se taky. I u prvního, i u druhého. Kdo by se nebál bolesti, o které neví, kdy skončí? Myslím, že ten strach je úplně normální pocit. Ale neměl by člověka úplně svázat a ochromit. Naopak měl by v něm zmobilizovat všechny síly, aby udělal maximum pro úspěšný finiš. Až půjdeš z porodnice s mrňouskem, budeš mít pocit, že jsi vyhrála olympiádu, to mi věř. Dneska je možnost mít s sebou někoho z rodiny, je více možností vůbec, změny poloh, medikace, jde se dřív domů, tuhle jsem četla, že někde mají maminky denní bar k dispozici, nám, když jsme měly připomínky k pitnému režimu, bylo řečeno, támhle je kohoutek s vodou. Návštěvy nula. Máš asi respekt, protože to dvakrát nevyšlo. Na druhou stranu jsi určitě zodpovědná a uděláš všechno pro to, abyste to měli co nejdřív za sebou. Pomůže ti prodýchávat bolest a věř mi, že ti pomůže vlastní kuráž. Uvidíš, že to zvládneš dobře, budeš mít kolem sebe lidi, co budou vědět, jak ti pomoct. Musíš si říct, já to dokážu. A taky si to miminko zasloužíš. Držím palce a dej nám vědět!
Tak přesně, pod to se podepíšu také. Hrdost na miminko i na sebe sama
Už se na ten pocit zase těším
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Porod v 38tt a indikovaný císařský řez
- 15.03.25
- Anonymní
Očistky po porodu
- 25.02.25
- Anonymní
Indukce nebo sekce?
- 30.01.25
- MAVISO
Zdravím,
jdu si sem pro podporu nebo asi i nějaké ujištění od žen co už porodily a bály se jako se bojím já.
Mám v průběhu následujícího měsíce rodit a posledních par dnů bojuji s brutálně černými myšlenkami. Úplně mám pocit, že je to nějaký šestý smysl, předtucha nebo tak..
Bojím se že při nebo po porodu umřu já nebo miminko. Mám pocit, že to proste nemůžeme zvládnout, že se něco pokazí. Miminko bude následkem porodu postižené, no prostě hrůza. Pořád se mi to motá v hlavě i když se snažím být silná a pozitivní i treba občas zapomenu, vždycky to přijde znovu.
Mám za sebou dva potraty a tohle vytoužené miminko už je na dosah ruky a já se strašlivě bojím, že to zase nevyjde. Proste si nějak neumím představit, že se to povede.
Už máme kompletní vybavičku, obě babičky si teď pořizují postýlky a nakupuji hračky a oblečky já jenom čumím a nejradši bych jim řekla ať to nekupují, že ještě nevíme, jestli vše klapne, ale nedokážu to vyslovit, tak jenom dělám jakože nic, přitom přemýšlím jestli pak věci prodáme kdyby se něco pokazilo. No hrůza..
Teď to píšu a poprvé pláču, protože jsem ti to připustila a prožívám šílený strach…
Co se sebou?
Možná se zkusím svěřit v porodnici, ale hůř se mi teď ovládají emoce a začnu tam hned bulit, zároveň se stydím, chci být silná.. Ale je mi jasný, ze když půjdu rodit takhle negativní, tak to nebude dobrý.
Moc se mi nechce o tom mluvit osobně s někým blízkým, nechci návštěvu psychologa (pravděpodobně bych to už ani nestihla).
Spíš, jestli je to normální? Nebo třeba nějaký nápad co s tím?