Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Ahoj vsem maminkam…
Mam trileteho syna a pulrocni dcerku. Synek se chova dobre, jen poslednich par mesicu se trochu vzteka a rika, ze nekoho, napr. babicku nema rad. A nema problem ji to rict do oci. Vzdycky se k babicce tesil, ale to jsme od ni bydleli par kilometru a ted jsme skoro sousedi, takze ji muze videt, kdy chce. A mozna proto, ze ji ma tak blizko, tak se uz na ni tolik netesi. A taky si myslim, ze zkratka kazde dite musi dat nejak najevo sve emoce, takze bud ma rad a nebo nema rad. Vzdyt nedokaze rict, ze treba ted nema naladu na dotycnou osobu a nebo zkratka nema naladu na nic. Ale tchyne tohle nemuze pochopit a zda se ji to divne… (taky proto pisu, abych zjistila, jak to mate s detmi vy). Tchyni mam rada, ale uz je tech reci nekdy na me moc. Samozrejme ze synovi reknu, ze se nerika, ze nekoho nema rad, ale… Podle mne ma holt takove obdobi. I ja to od neho nekdy slysim a hlavu si z toho fakt nedelam
A nebo… syn nema problem rikat dekuju a prosim, ale dela ma problem rict Dobry den nebo ahoj, ci na shledanou. A samozrejme, tchyni to vadi. ![]()
Tak co vy a vase ratolesti? Diky za odpovedi ![]()
@petula17 Vrazila bych malýho na víkend tchýni, aby ho to naučila ![]()
to je prča, zrovna dneska odpoledne mi syn odmítá říkat mami, ale volá na mě jménem. Taky mě nemá rád, má rád tatínka, já ho taky nemám ráda
přitom se se mnou mazlí a komunikuje normálně, asi někde něco zaslechl a teď to říká
hlavu si z toho nedělám. Tchyně si už nepamatuje co ji dělali/říkali její děti, taky žiju v tom že můj nejstarší se nikdy nevztekal a byl jen sluníčko, prostě si pamatujem jen to hezké
nic si z toho nedělej ![]()
To, že některé dítě říká, že někoho nemá rád, to se sice občas stává, ale není to společensky přijatelné a musí se to učit i dítě. Takže bych asi vymyslela jiný způsob, jak dát najevo, že se to neříká (když vysvětlování, že se to neříká, doteď nezabralo).
Pokud jde o zdravení, tak to se občas taky stává, že se dítě sekne. Mně by asi v tomto věku nevadilo, že to neřekne sám od sebe, ale na moje vyzvání by zareagovat dítě mělo.
Nevím, jaké vztahy máš z tchýní, ale mě jako matce by určitě vadilo, když by moje dítě nezdravilo a říkalo někomu, že ho nemá rád.
Takže nevidím důvod, proč bylo být zvláštní, že to vadí i tchýni.
Klidně bych se jí i zeptala, jaké má návrhy, jak by se to dalo malé dítě naučit. Třeba řekne něco smysluplného, třeba něco, co nejsi ochotná akceptovat. Kdy nebude mít ona způsob, se kterým souhlasíš, tak jí řekni nějaký tvůj způsob, co na něj platí.
Nějak nevidím žádný větší problém.
Příspěvek upraven 08.09.13 v 19:19
@petula17 Brácha tohle dělal taky, neměl rád ani mě a ani mamku natož babičku (a to jí teď miluje a nejraději by u ní bydlel)
takže to je přejde pak měl ještě období kdy chtěl abychom byli mrtví, tož už bylo celkem psycho. No už se těším co moje mrně bude říkat
Od kámošky dcera zas chtěla být pořád sama a pokud možno aby všichni byli pryč napořád… hold děti
Chce to trpělivost a přejde je to ![]()
Brácha když by malinkej říkal babičce, že jí nemá rád, že smrdí, a ani od ní nechtěl jíst..Pak mu uvařila něco co mu chutnala, tak to zbouchal.. Babička se zeptala jestli už mu nesmrdí a už jí má rád, nebo co se mu teda stalo:)
Nevim, jestli to mělo efekt, mě bylo 5.. A pamatuju si to, protože jsem se cítila „špatně“, asi proto, že se to neříká?.. nevim..
Ja tedy vubec nevidim problem v tom, ze se nekomu rekne nemam te rad. jak jako spolecensky nerijatelne? to se ma jako pretvarovat? ted nemyslim 3lete dte.
Obě neteře měly takové období (jedna jím prochází právě teď, má také tři roky, druhá ho má pár let za sebou, je jí šest). Krom „nemám ráda babičku“ se to projevuje u té mladší dokonce i bitím babičky. Nicméně na nikoho jiného si toto nedovolí, je to hodně dáno tím, že babička si je snaží všemi možnými způsoby předcházet, podstrojuje jim, udělá co jim na očích vidí, nemá autoritu. A tak děti zkoušejí… V tomto věku ještě nemají etické a morální hranice/zábrany, takže říkají i věci, které mohou druhého bolet a čekají, jaká bude reakce - co to udělá. Občas si opravdu vezmou do hlavy, že toho člověka nemají rádi - ale je to jen obdobím sebenalézání se, uvědomování si a hledání hranic. Nemyslím, že by se to dalo řešit nějakou jednorázovou domluvou, na to je potřeba čas, trpělivost a autoritativní (přitom láskyplný) přístup i ze strany babičky. Cílem takových „útoků“ bývají často lidé ve slabé pozici nebo nižšího sebevědomí.
Nutno podotknout, že neteře jsou výjimečně hodné a vychované dívky (jako fakt, nejde o to, že jsou to neteře), jen každá z nich si musela projít tímto obdobím.
@Any83 píše:
Obě neteře měly takové období (jedna jím prochází právě teď, má také tři roky, druhá ho má pár let za sebou, je jí šest). Krom „nemám ráda babičku“ se to projevuje u té mladší dokonce i bitím babičky. Nicméně na nikoho jiného si toto nedovolí, je to hodně dáno tím, že babička si je snaží všemi možnými způsoby předcházet, podstrojuje jim, udělá co jim na očích vidí, nemá autoritu. A tak děti zkoušejí… V tomto věku ještě nemají etické a morální hranice/zábrany, takže říkají i věci, které mohou druhého bolet a čekají, jaká bude reakce - co to udělá. Občas si opravdu vezmou do hlavy, že toho člověka nemají rádi - ale je to jen obdobím sebenalézání se, uvědomování si a hledání hranic. Nemyslím, že by se to dalo řešit nějakou jednorázovou domluvou, na to je potřeba čas, trpělivost a autoritativní (přitom láskyplný) přístup i ze strany babičky. Cílem takových „útoků“ bývají často lidé ve slabé pozici nebo nižšího sebevědomí.
Nutno podotknout, že neteře jsou výjimečně hodné a vychované dívky (jako fakt, nejde o to, že jsou to neteře), jen každá z nich si musela projít tímto obdobím.
Taky si myslim, ze to je zkratka takove obdobi. Kdyz jsme doma, tak chce jit k babi a tesi se na ni. Jen nekdy u ni hold vybuchne a nema ji rad. A neco na tvem prispevku bude… Babi pro nej dela prvni posledni a neumi byt prisna. Je jeji prvni vnuk, ale mela by mu vytycit hranice a ne mi rikat, ze se spatne chova. Uz vim, jak si s tchyni promluvit
Diky ![]()
Přijde vám následující chování u tříletého v pohodě? Dneska mi kamarádka naznačila, že působí zvláštně, jinak by mě to nenapadlo.
Jdeme do města a on musí seskočit ze všech obrubníků a musím skočit i já, když to neuděláme, tak jekot. Jednou jsem se na to vykašlala a ječel kvůli tomu víc jak hodinu. Ale dělá to jen na určitých místech, když jdeme jinou cestou, tak nemá problém.
Další jsou věci, že chce k snídani jogurt, tak mu ho vyndám z ledničky, dám na stůl a dám mu tam lžíci, ale on si lžíci připravuje sám, takže přijde do kuchyně, vezme lžíci, uklidí ji, odejde, hned se vrátí a vezme si lžíci, teprve pak je schopný jíst. Kdybych mu to nedovolila, tak bude ječet.
Nebo má problémy jít po obědě/večer spát, když mu nepofoukám obě nohy, obě ruce a pak pusu na obě tváře.
Ráno musí mít po probuzení mléko do lahve a pohádku, když to neudělám, tak ječí. Občas to musíme vynechat, tak pak je celý den ukňučený a musí mít v lahvičce aspoň čaj, kdyby neměl, tak vydrží ječet poměrně dlouho.
Podobných drobností je víc. Mně to přijde v pohodě, je to malé dítě a podle mě má na určité podobné zlozvyky ještě nárok.
@Anonymní píše:
Přijde vám následující chování u tříletého v pohodě? Dneska mi kamarádka naznačila, že působí zvláštně, jinak by mě to nenapadlo.
Jdeme do města a on musí seskočit ze všech obrubníků a musím skočit i já, když to neuděláme, tak jekot. Jednou jsem se na to vykašlala a ječel kvůli tomu víc jak hodinu. Ale dělá to jen na určitých místech, když jdeme jinou cestou, tak nemá problém.
Další jsou věci, že chce k snídani jogurt, tak mu ho vyndám z ledničky, dám na stůl a dám mu tam lžíci, ale on si lžíci připravuje sám, takže přijde do kuchyně, vezme lžíci, uklidí ji, odejde, hned se vrátí a vezme si lžíci, teprve pak je schopný jíst. Kdybych mu to nedovolila, tak bude ječet.
Nebo má problémy jít po obědě/večer spát, když mu nepofoukám obě nohy, obě ruce a pak pusu na obě tváře.
Ráno musí mít po probuzení mléko do lahve a pohádku, když to neudělám, tak ječí. Občas to musíme vynechat, tak pak je celý den ukňučený a musí mít v lahvičce aspoň čaj, kdyby neměl, tak vydrží ječet poměrně dlouho.
Podobných drobností je víc. Mně to přijde v pohodě, je to malé dítě a podle mě má na určité podobné zlozvyky ještě nárok.
no normální to rozhodně není, řekla bych že na nějakou diagnózu to je, máme v rodině kluka s aspergerovým syndromem a má podobné chování
Me to prijde docela v pohode.Ma proste svoje ritualy.Memu synovi jsou dva a dela podobne veci.Na urcitych schodech musi vzdy s posledniho skocit, kartacek si musi uklidit vzdycky sam a i sam vypnout vodu.Je toho vic, ale nikdy me nenapadlo, ze by to bylo spatne. Brala jsem to jako jeho zvyk.Je pravda, ze pokud to tak neni, tak se nevydrzi vztekak zas tak dlouho, ale jinak se chova hodne podobne.
@petula17 Normální chování tříletého, ví co chce, ale vývoj mozku ho omezuje a neví přesně, jaké mu dává možnosti. Všemu se dítko učí…Všechny má rád a hodně, jen neví jak to komukoliv říct…,proto je trochu, pro nás rodiče nesnesitelný a roztěkaný.
Je jasné, že syna usměrňujete.
On ale opravdu nedokáže říct vše, co očekáváš. Tak to prostě je. Vím, jsi jedinečná maminka. A co řekne tchýně? Na to se vy… Vychovala syna, jen zapomněla, co to vše obnášelo. Také jsem tchýně.
Přeji hodně zdraví. ![]()
@Anonymní píše:
no normální to rozhodně není, řekla bych že na nějakou diagnózu to je, máme v rodině kluka s aspergerovým syndromem a má podobné chování
On se jinak projevuje celkem v pohodě - dívá se do očí, sdílí, napodobuje… Proto mi to přijde v pohodě.
@zazulka.j on to právě dřív nedělal. Začal tak před půl rokem a je to čím dál horší. Resp. kolem těch 2 let měl rituály rád, ale když se něco změnilo, nebyl to zas tak velký problém.